Doba je chaotická. Ambulance hlásí propad až na dvacet procent výkonů

• S čím se na vaše sdružení teď obracejí ambulantní specialisté nejčastěji?

Pořád ještě to jsou ochranné pomůcky, zejména respirátory. Dál je trápí cash-flow, protože nám prudce klesá bodová produkce a lékaři mají obavu z toho, jak budou dál fungovat. S tím souvisí vládní podpůrné programy Antivirus a Pětadvacítka. Velmi probírané téma teď je, jak budou vlastně nakonec vypadat úhrady za rok 2020.

• O kolik poklesly počty provedených výkonů? Liší se to pro různé obory?

Rozdíly mezi obory jsou. Uzavřený je zatím jen měsíc březen, kde je pokles relativně malý. Podle dat pojišťoven z našich výkazů, a odpovídá to i našim výpočtům, to vychází na pokles o 14 procent. V dubnu ale některé ambulance klesly na dvacet procent produkce. Máme sice domluvenou možnost úhrady distanční konzultace s pacientem. Ta ale nahrazuje jen cílené vyšetření. Jsou technické obory jako gastroenterologie, plicní nebo kardiologie, kde lékaři běžně prováděné služby nedokážou nahradit, ani kdyby se utelefonovali. Na druhou stranu jsou obory, jako psychiatrie, které na distanční způsob poskytování služeb přešly velmi elegantně, a kde jsou poklesy relativně malé. A pak je mnoho oborů mezi těmito extrémy, a tam sledujeme poklesy zhruba o 25 procent. To ale nejsou definitivní čísla. Ten problém je ještě v běhu.

• Dají se odložené výkony do konce roku dohnat, jak o tom mluví zástupci pojišťoven?

Nevěřím, že budeme schopni do konce roku dotáhnout propad ve výkonech. Ta myšlenka vychází z předpokladu ideální situace, že celá epidemie za několik týdnů nebo za měsíc zmizí, všechno bude jako dřív, budeme zdraví a nebudeme se sebe vzájemně bát, a výkonnost ambulancí se naplno rozjede. K tomu ale přeci nedojde. Nadále budeme muset výrazně změnit provoz v ambulancích a dodržovat zesílená hygienická opaření, staří a nemocní lidé budou dál pečlivěji zvažovat svou návštěvu v ambulancích. Budeme muset v ordinacích zařadit přestávky na dezinfekce. Budeme muset řídit provoz pacientů v čekárně tak, aby se jich potkávalo co nejméně. Jsou ambulance, které mají jednotlivé pacienty v ordinaci delší dobu, a jsou zvyklé pracovat s časy příchodů pacientů. Třeba v kardiologii tráví pacient v ordinaci až 60 minut. Ale v ORL nebo na očním je obrat pacientů rychlejší a zajistit protiepidemický režim bude náročnější. Žiju v naději, že se situace zlepší, ale nevěřím, že bude stejná, natož lepší než před epidemií.

• Jak tedy probíhá jednání se zdravotními pojišťovnami o letošním vyúčtování?

Potřebovali bychom co nejdřív dostat záruku minimálního příjmu. A ten nemůže být na úrovni produkce bodů. Pokud by zdravotní pojišťovny připustily, že by příjem ambulancí odpovídal jejich současné produkci měřené v bodech, řada ambulancí by měla vážné existenční problémy. Jsem ale přesvědčen, že si to zdravotní pojišťovny uvědomují a jsou vstřícné. Dále máme za to, že nebude potřeba, aby letos zdravotní pojišťovny uplatňovaly jakékoli další regulace, ať limity vzorcem, regulace na předpis léků a vyžádané péče, regulace na zvlášť účtovaný materiál. To vše je potřeba diskutovat. Bude ale záležet také na tom, jak bude situace vypadat ve druhé polovině roku. Nová dohoda pro letošní rok by měla obsahovat obě varianty, jak provýkonovou, která by se blížila volně výkonovému režimu, tak na druhou stranu záchrannou síť, která bude chránit ambulance, aby nezkrachovaly.

• Jak je to se státními programy podpory, o které by mohl žádat soukromý lékař?

Jednak mluvíme o programu Pětadvacítka pro OSVČ a jednak o programu Antivirus pro zaměstnavatele. Vysoce pravděpodobně na ně dotčení ambulantní specialisté mohou dosáhnout. Nicméně dosavadní průběh jednání se zdravotními pojišťovnami budí naději, že ambulantní specialisté nebudou potřebovat využít ani Antivirus, ani Pětadvacítku. Provozní komplikací je, že u programu Antivirus je potřeba podat žádost do konce dubna. To znamená, že potřebujeme mít dohodu s pojišťovnami rozhodnutou velmi rychle. Když se se zdravotními pojišťovnami podaří dojednat dostatečná výše konečných plateb, nárok padá. Pokud se to domluvit nepodaří, nárok vznikne.

• Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo ke znovuotevření ambulancí. Nakolik je reálné, aby ambulance zvládly dodržet hygienická opatření a otevřít?

Řešili jsme to 22. dubna na Radě poskytovatelů. Máme za to, že z vysokého procenta jsme zabezpečeni ochrannými pomůckami, jsou distribuovány dezinfekce. Dezinfekce i rukavice jsou i v maloobchodní síti. Dá se tedy říct, že absence ochranných pomůcek v současnosti není překážkou otevření ordinací. Problematické zatím je, že chybí jasný pokyn ministerstva zdravotnictví k postupu vůči ambulanci, kterou projde pacient, u kterého se posléze prokáže, že byl pozitivní na koronavirus. Podle současných pravidel by musel veškerý personál, který v tu dobu byl v ordinaci, na 14 dní do karantény, pokud nebyl v kompletním ochranném obleku s rukavicemi a nejvyšším stupněm ochrany. Na Radě poskytovatelů náměstek Prymula uvedl, že za dostatečnou ochranu se považuje respirátor třídy FFP2 a pravidelné používání dezinfekčních prostředků. Pokud bude z ministerstva takovýto nezpochybnitelný pokyn, nebudeme se muset bát hygienické služby a ti z nás, kteří nepatří mezi rizikové skupiny pacientů, budou připraveni provoz spustit.

• Řada lékařů začala poskytovat konzultace po Skypu a jiných naprosto nezabezpečených platformách. Neobáváte se možného úniku citlivých údajů? Doporučujete jim to?

Vidím v tom riziko a nedoporučuji to. Ta doba ale byla tak chaotická a rychlá, že pro to mám pochopení. Doufám, že to nebude trvat dlouho a snad nevěřím tomu, že by se na to zaměřila nějaká skupina špionů, která by chtěla toto slabé místo zneužít. Doporučit ale lze jenom zabezpečené kanály. Sám videokonzultace s pacienty nepoužívám, jen jim telefonuju.

• Není to impulsem zamyslet se nad vzdálenými konzultacemi systematicky?

Do jisté míry ano. Tvoříme konkrétní návrh do sazebníku výkonů, aby to mohla projednat příslušná pracovní skupina. Na druhou stranu si přiznejme, že to vždy bude otázka oboru a konkrétní situace. Když použijete zabezpečenou cestu, určité výkony tak jdou provádět. Je ale řada oborů, ve kterých to nebude nikdy ono, ve kterých se můžete jen ujistit, že se takzvaně nic neděje, případně poradit. Nenatočíte ale kvalitně EKG, neuděláte echokardiografii, zátěžový test už vůbec ne. Že by se ORL lékař díval přes kameru v mobilu do krku, to také určitě nejde. Někteří pacienti zkoušeli posílat dermatologům fotky svých exantémů, i to má jen omezené využití.

• Jak teď probíhají jednání o úhradách pro příští rok?

Zatím se debata dohodovacího řízení pro rok 2021 točila prakticky jen kolem roku 2020, alespoň v našem segmentu. Máme ovšem dobrou dohodu platnou pro rok 2020, která se letos nenaplní kvůli epidemii. Navrhli jsme, že by domluvená struktura úhrad pro rok 2020 mohla být použitá pro rok 2021. Jen čekáme na číselnou nabídku od zdravotních pojišťoven, tedy na návrh hodnoty bodu, limitů a tak dále. Navržené navýšení plateb za státní pojištěnce nám dává naději, že ta čísla nebudou úplně nepřijatelná.

• Co by z hlediska těch čísel z dnešního pohledu bylo úspěchem?

Rok 2020 je potřeba v první řadě ve zdraví přežít, a to jak v osobním zdraví, tak v nějaké slušné finanční kondici. Nedělám si iluzi, že by letos došlo k plnému naplnění příslibů uvedených ve vyhlášce, protože propad provedených výkonů bude příliš velký. Na druhou stranu, pokud nedojde k nějaké druhé vlně epidemie, která by zavalila nemocnice, tak pojišťovny za neprovedené výkony ušetří. A my budeme pracovat za ztížených podmínek. Je tedy logické, že by úhrady ambulancím neměly klesat. I v roce 2021 asi budeme pokračovat ve ztížených podmínkách a budeme chtít to zohlednit.

• Když to zhodnotíte osobně, co si z koronavirové krize osobně odnesete?

Myslím, že mi to dá radost z normální práce. Začal jsem si vážit toho, jak prima je přijít ráno do práce, mít plný diář, mít radost z toho, že řeším s pacienty jejich problémy, a nemuset řešit, z čeho zaplatím sestry. Je to hodně zmatená doba, kdy hodně pracujete, a přitom máte malé výsledky. Komunikace s pacienty po telefonu nejsou nepříjemné, naopak, pacienti to vítají a chtějí probírat mnohá témata. Jenže desetiminutový rozhovor s pacientem často zabere třicet minut, než vytipujete pacienta v riziku, připravíte kartu, než se mu dovoláte, provedete rozhovor a zapíšete do dokumentace… To si připravím tři pacientské karty, že to udělám za chviličku, a najednou koukám, že je hodina pryč, a mám za sebou teprve dva telefonáty. Přál bych si, aby se lidi přestali bát chodit k lékaři, anebo vůbec se bát. A aby ten život začal být trochu normálnější.

Zdroj: MT