Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Sobota 19. září 2020 | Svátek má Zita
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Odešel vizionář. K úmrtí prof. Milana Šamánka

Odešel vizionář. K úmrtí prof. Milana Šamánka

Medical Tribune 09/2020
30.04.2020 10:21
Zdroj: MT
Autor: Mgr. Jaroslav Hořejší
Vize profesora Šamánka zachránily tisíce lidí. Dnes nám nezbývá než mu za ně i jejich uskutečnění poděkovat.

„Vrozené srdeční vady jsou hříčkami přírody, vhodnými spíše pro patologické anatomy než pro kliniky.“ Tak soudil ještě počátkem 50. let minulého století ve své učebnici kardiologie prof. V. Jonáš. Protože tehdy více než 85 % z nějakých 2 000 dětí, které se v tehdejším Československu každoročně rodily s vrozenou srdeční vadou, nemělo šanci dožít se třeba jen prvních narozenin. Jen sotva 15 % přežívalo.

Nyní - k naší velké lítosti - zemřel člověk, jemuž se podařilo smutný osud postižených dětí zásadně změnit. Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., FESC.

Nejprve stručné CV

Milan Šamánek přichází na svět 9. 5. 1931 ve Zborovicích na Moravě. Na gymnáziu v Kroměříži se více než studiu věnuje hudbě, s níž si přivydělává i na vojně v Uherském Hradišti, rozhoduje se nicméně zasvětit svůj život medicíně. V letech1949 až 1955 studuje Fakultu dětského lékařství UK v Praze, po promoci v roce 1955pracuje u primáře Palackého na dětském a infekčním oddělení nemocnice v Uherském Hradišti, a přichází tu na chuť nejen medicíně, ale i vínu.V roce 1956 nastupuje na II. dětskou kliniku prof. Houšťka v Dětské fakultní nemocnici v Praze a tráví zde dalších pět letjako sekundární lékař a později asistent. Zde v roce 1957 skládá pediatrickou atestaci a v roce 1963 obhajuje kandidátskou disertaci Vliv endotoxinu na kardiopulmonální systém. Rok před disertací pracuje jako výzkumný pracovník – stipendista ČSAV a vÚstavu chorob oběhu krevního v Praze Krči, odkudse dostává i k pobytu na University of Pennsylvania School of Medicine v americké Filadelfii (1964 až 1965).
Od roku 1968 vede na Dětské klinice Kardiopulmonální laboratoř, v roce 1969 je habilitován na docenta pediatrie a získává titul doktora lékařských věd (Autoregulace poměru ventilace-perfuse). V letech 1969 až 1972 vykonává funkci proděkana Fakulty dětského lékařství UK.

Když je kvůli stavbě Nuselského mostu a metra Dětská klinika v centru Prahy zbořena, nastupuje ve funkci přednosty kardiopulmonální laboratoře do fakultní nemocnice v Praze Motole. Zde pak v roce 1977 zakládá Dětské kardiocentrum – první centralizované pracoviště v České republice specializované na léčbu vrozených srdečních vad. Centrum zahajuje svou činnost 17. 5. 1977 a Milan Šamánek stojí v jeho čele sedmnáct let, do roku 1994. Během svého působení v Kardiocentru je v roce 1987 jmenován profesorem v oboru pediatrie, stává se členem vědecké rady 2. lékařské fakulty UK (1990 až 1991), vědeckého kolegia lékařských věd ČSAV (1990 až 1993), předsednictva vědecké rady ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí ČSR (1990 až 1993) či výboru České kardiologické společnosti (1991 až 1995).

Významné jsou i jeho další odborné aktivity na domácí i mezinárodní úrovni. Stává se členem redakčních rad řady českých a devíti světových renomovaných pediatrických periodik (Cor et Vasa, Kapitoly z kardiologie,Kardiologie v primární péči, Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře, Clinical Respiratory Physiology, Pediatric Cardiology, Experimental and Clinical Cardiology). Publikuje na 700 prací v odborných časopisech (z toho polovinu v zahraničí) a je autorem patnácti monografií.Pracuje po mnoho let jako člen výboru Evropské asociace dětských kardiologů a výkonného výboru Světové asociace dětské kardiologie a kardiochirurgie, po řadu let působí jako konzultant Světové zdravotnické organizace, v letech 1979 až 1986 je členem výboru Association of Paediatric Cardiologists, v období 1981 až 1990 členem WHO Expert Advisory Panel on Cardiovascular Disease, V letech 1986 až 1991 působí jako člen Executive Committee of the Council on Cardiovascular Disease in the Young of the International Society and Federation of Cardiology, léta 1993 až 1998 tráví jako člen Steering Committee of the Association of Pediatric Cardiologists and Cardiovascular Surgeons, v letech 1996 až 2000 působí jako člen Scientific Committee of the European Society of Cardiology, a konečně období 1998 až 2002 jako člen výboru International Group for the Prevention of Atherosclerosis in Childhood.

Je členem řady domácích i zahraničních odborných pediatrických a kardiologických společností.Doma jsou to Česká lékařská společnost J. E. Purkyně (od roku 1981 čestný člen), Česká pediatrická společnost (od roku 1991 čestný člen), Česká kardiologická společnost (od roku 1991 čestný člen), Česká společnost pro aterosklerózu (od roku 2007 čestný člen), v zahraničí Association of Paediatric Cardiologists (od roku 2003 čestný člen) či Deutsche Gesellschaft für Pediatrische Kardiologie.

V roce 1992 jej prestižní britská organizace International Biographical Centre v Cambridge volí Mužem roku. V roce 1999 získává evropskou cenu Edgar Mannheimer Memorial Lecture (nejvyšší ocenění světové organizace dětských kardiologů), od roku 1995 je členem New York Academy of Sciences.

Doma je jeho přínos k rozvoji dětské kardiologie oceněn mimo jiné Státní cenou (1984), titulem Zasloužilý lékař (1986), vyznamenáním prezidenta Československé republiky za vynikající práci (1987), později se Milan Šamánek stává čestným členem České kardiologické a České pediatrické společnosti (1991), je mu udělenaZlatá pamětní medaile 2. LF UK (2001), ke svým sedmdesátinám se v roce 2001 stává laureátem Ceny J. E. Purkyně, kterou uděluje ČLS JEP, v roce 2004 je přijat za člena České lékařské akademie, v roce 2006 dostává od České kardiologické společnosti zlatou medaili prof. Libenského (nejvyšší ocenění České kardiologické společnosti), třiceti letům práce a úspěchů jím založeného Dětského kardiocentra patří i slavnostní program Výročního kongresu České kardiologické společnosti v roce 2007. Jen o rok dříve ho svým česným občanem jmenuje rodná obec Zborovice.

V roce 1994 předává vedení Dětského kardiocentra svému žáku a nástupci MUDr. Janu Škovránkovi, zůstává však zde jako odborně aktivní vědecký pracovník a konzultant prakticky až do konce svého života, byť od roku 2005 žije s transplantovaným srdcem. Nyní se tedy kniha života Milana Šamánka uzavírá.


Vize Milana Šamánka

V titulku tohoto nekrologu jsme Milana Šamánka označili za vizionáře; teď se pokusím vysvětlit, proč.
Je to díky tomu, že měl zvláštní dar být vždy o krok napřed před vývojem ve světě. Chcete-li, že měl vize, jimž navíc budoucnost dávala za pravdu.
O mnoho let dřív, než kdokoli jiný poznal význam podrobných znalostí fyziologie a patofyziologie dětského kardiovaskulárního i respiračního systému, a vybudoval laboratoř kardiopulmonální diagnostiky vrozených vad. Jako jeden z prvních u nás také začal provádět diagnostické katetrizace.
Protože však děti s vrozenými vadami bylo v té době k léčbě nutno posílat do zahraničí – a to zdaleka nebylo možné ve všech případech - proměnil kardiopulmonální laboratoř v Dětské kardiocentrum ve Fakultní nemocnici v Praze Motole; zde byla zajištěna nejen špičková diagnostika, ale i chirurgická léčba,.
Aby se této léčby dostalo všem potřebným, vybudoval ve spolupráci s dětskými kardiology v terénu celostátní systém – učil je diagnostikovat a léčit méně kritické vady, a děti s těmi nejkritičtějšími včas odesílat k léčbě do centra.
Vytvořil též společný „jazyk“ – názvosloví vrozených srdečních vad, kompatibilní s mezinárodním.
A jelikož již v té době tušil potenciál neinvazivních vyšetření echokardiografických, stalo se jeho pracoviště jedním z prvních na světě, kde se operace prováděly jen na podkladě tohoto neinvazivního vyšetření.
Nakonec ještě ve snaze snížit počet dětí, jež se s vrozenými vadami rodí, rozvinul ve spolupráci s gynekology a dětskými kardiology prenatální echodiagnostiku těchto vad, čímž zásadním způsobem přispěl k omezení jejich výskytu a optimalizaci jejich léčby.
Když v roce 1994 předal vedení Dětského kardiocentra, realizoval ještě projekt Prevence aterosklerózy od dětství; i kolem něj soustředil dětské kardiology z celé republiky.



Vize 1 - Dětský kardiovaskulární a respirační systém jako celek

Během svého působení na II. dětské klinice prof. Houšťka v Dětské fakultní nemocnici v Praze v roce 1968 založil Laboratoř kardiopulmonální diagnostiky vrozených srdečních vad, která chápala dětský kardiovaskulární a respirační systém v jednotě, sloučil vyšetřování kardiovaskulárního a pulmonálního systému, katetrizaci a angiografii, a později i echokardiografii. Z oblasti fyziologie kardiovaskulárního a respiračního systému u dětí publikoval velké množství dodnes ve světě citovaných článků a jeho výzkumné práce z té doby slouží dodnes jako základ chápání patofyziologie některých předoperačních a pooperačních stavů v dětské kardiologii (např. změny distribuce vzduchu v plicích při změnách průtoku krve plicnicí, lokální regulace vzájemné souhry ventilace a průtoku krve v plicích, distribuce plicního průtoku po kavopulmonální anastomóze a další). Šamánek zde též navázal na první katetrizace srdce provedené doc. Padovcovou, a prováděl první balonkové septostomie u novorozenců s transpozicí velkých tepen. Část diagnostických výkonů se tak změnila na léčebné. Jako vedoucí laboratoře, kde se společné chápání kardiovaskulární a respirační stává tradicí, působil Šamánek až do roku 1977.


Vize 2 – Názvosloví vrozených srdečních vad

V tehdejší společné Československé republice cítil Milan Šamánek naléhavou potřebu sjednotit českou a slovenskou terminologii užívanou patologickými anatomy na jedné straně a dětskými lékaři a kardiochirurgy na straně druhé. Milan Šamánek na to vzpomínal takto: „Se starou terminologií jsme si prostě nemohli porozumět, a hlavně jsme s ní nemohli začít novou etapu aktivního přístupu k těmto vadám a dětem jimi postiženým. Naštěstí jsme s dr. Tůmou nalezli porozumění u patoložky doc. Benešové, která s námi začala na nové nomenklatuře spolupracovat tak, aby byla přijatelná jak pro klinické dětské kardiology a kardiochirurgy, tak pro anatomy. Zásadním, v té době odvážným krokem bylo vyměnit české názvosloví vrozených srdečních vad za mezinárodní. Nepoužili jsme proto ani žádné české, ale jen anglické zkratky – nikoli tedy např. v té době u nás užívanou DKS jako defekt komorového septa, nýbrž mezinárodně známou zkratku VSD jako ventricular septal defect.“ Už tehdy také plánoval, že názvosloví nejen poslouží požadavkům dětských kardiologů a kardiochirurgů, ale bude užitečné též pro výzkumné účely i zavedení automatického zpracování dat a dlouhodobé vyhodnocování trendů incidence a prevalence vrozených srdečních vad, jejich přirozené prognózy i úspěšnosti léčby. Terminologie zásadně přispěla k úspěšnému vykročení české dětské kardiologie do světa. Dala nově vznikajícímu oboru nejen slova, jimiž mohl promluvit, ale také křídla, jež mu umožnila vzlétnout.


Vize 3 – Centralizované specializované centrum diagnostiky a léčby

Diagnostika složitých vrozených srdečních vad a jejich hemodynamiky se tak dostala na vysokou úroveň, nicméně většina dětí se závažnějšími vadami nadále umírala bez možnosti účinné kardiochirurgické léčby, a vzhledem k ekonomickým i politickým důvodům se jen zcela ojediněle dařilo odeslat dítě k operaci v zahraničí. To dr. Šamánka stále trápilo a podněcovalo k nesmírnému osobnímu zaujetí pro vybudování centralizovaného specializovaného pracoviště s možností provádění celého spektra kardiochirurgických výkonů.
To se mu nakonec skutečně podařilo, když 17. května 1977 založil v motolské nemocnici v Praze Dětské kardiocentrum – první centralizované pracoviště specializované na léčbu vrozených srdečních vad, které pak a vedl téměř dvě desetiletí. Spolu se Šamánkem stáli u jeho zrodu kardiochirurg prof. Bohumil Hučín, dětská kardioložka prim. Marie Voříšková a vedoucí kardiopulmonální diagnostiky dr. S. Tůma. A také tým kardiologů a kardiochirurgů, radiologů, pediatrů, anesteziologů, intenzivistů, fyziologů, patologických anatomů, psychologů, sociologů, laborantů a specializovaných sester.

Šamánek kolem sebe shromáždil jak pracovníky, kteří již za sebou měli značné zkušenosti, tak i odborníky mladé. A rozhodl se je vyškolit na nejzkušenějším pracovišti tohoto oboru, v Hospital for Sick Children, Great Ormond Street v Londýně, kde se též prováděly operace vybraných českých a slovenských dětí.

Mělo to jediný háček – právě tam pracoval od srpna roku 1968 v emigraci jeden z členů Šamánkova připravovaného motolského týmu, dr. Stark. Pomohlo jen to, že právě on zajišťoval v Londýně operace našich dětí zdarma. Tehdejší socialistický stát se neostýchal odsoudit dr. Starka na dva roky za emigraci, ale současně od něj přijímat to, co sám zajistit schopen nebyl. A tak nakonec souhlasil, že do Londýna postupně odjeli vedoucí jednotlivých týmů připravovaných pro motolské Dětské kardiocentrum, a vzali si podle tamních zkušeností a znalostí „kuchařku“ pro svou práci. Všichni se pak v Kardiocentru stali absolutními špičkami ve svých oborech.



Vize 4 - Od centra k celostátnímu systém péče o děti s VSV

Navíc se v celé zemi vytvořil systém dětských kardiologů, kteří o pacienty před operací a po ní pečují koordinovaně s Kardiocentrem, jež se stalo postgraduálním výukovým pracovištěm. Šamánek začal se systematickým školením lékařů z terénu, tedy asi 150 dětských kardiologů z celé republiky. Nejen že je z získal ke spolupráci na budování systému, ale také jim dokázal jasně říci, co bude pro všechny – a zejména pro dětské pacienty – optimální: jedno specializované centrum, které bude zajišťovat diagnostiku a léčbu nejkritičtějších pacientů posílaných sem ze všech pracovišť v republice, a síť terénních dětských kardiologů, kteří se postarají o pacienty před operací a po ní a koordinovaně s Kardiocentrem zajistí péči o vady méně kritické.

Dětské kardiocentrum se pod Šamánkovým vedením dostalo brzy na evropskou a postupně i světovou špičku a výsledky léčení vrozených srdečních vad v České republice patří od té doby k nejlepším v celém světě. Vznikla zde unikátní parta zanícených lidí, vzácně loajálních vůči pracovišti a jeho pacientům. Jeden z ostrůvků tehdejší „pozitivní deviace“. V podmínkách „socialistického zdravotnictví“ to vše vypadalo jako těžko uvěřitelný zázrak.



Vize 5 – Echokardiografie a prenatální diagnostika VSV

Šamánek velmi brzy rozpoznal možnosti echokardiografie. Motolské Kardiocentrum se tak stalo jedním z prvních ve světě, kde se srdeční operace prováděly výhradně na základě neinvazivních vyšetření.

Navíc Šamánek předvídal zásadní význam echokardiografie pro prenatální diagnostiku vrozených vad. Díky enormnímu úsilí jeho a jeho kolegy dr. Škovránka se v roce 1986 zdařilo realizovat velkorysý projekt celonárodního ultrazvukového screeningu a fetální diagnostiky těchto vad – prenatální kardiologie. Fetální echokardiografie byla prováděna na dvou úrovních první je ultrazvukový screeningprováděný gynekology jako součást vyšetření těhotné ženy, druhou pak specializované vyšetření dětským kardiologem s licencí pro specializovanou fetální echokardiografii. Projekt zcela zásadním způsobem přispěl k omezení výskytu srdečních vad a optimalizaci jejich léčby. Prenatálně se začala diagnostikovat velká část všech vad, a především téměř všechny vady závažné, s životem neslučitelné. Pokud je již během těhotenství zjištěno, že plod trpí neléčitelnou vadou, je dost času na jeho přerušení. A pokud by se mělo narodit dítě s vadou méně závažnou, může se narodit přímo v Motole a dostat se bezprostředně do rukou lékařů kardiocentra.



Vize 6 – Prevence aterosklerózy od dětství

Když v roce 1994 předal Šamánek vedení Dětského kardiocentra svému žáku a nástupci MUDr. Janu Škovránkovi, zůstal zde jako vědecký pracovník a konzultant. Nicméně vzhledem ke změně spektra dětské kardiologie v posledních dvou desetiletích a jejímu posunu od problematiky vrozených srdečních vad (jichž – i jeho zásluhou – výrazně ubylo) přesunul v další dekádě svou pozornost především k epidemiologii vrozených srdečních vad a jejich přirozenému průběhu, a také k prevenci aterosklerózy v dětství a dospívání.



Vize 7 – Obor dětský kardiolog a Šamánkovy Poděbrady

O úzké spolupráci Milana Šamánka s dětskými kardiology v celé republice již byla řeč. Dodejme, že navíc měl rozhodující zásluhy o vznik samostatného medicínského oboru dětský kardiolog s vlastní atestací a že jím vedené centrum se stalo postgraduálním výukovým pracovištěm. Šamánek navštěvoval své kolegy v terénu na jejich pracovištích, pořádal pro ně v Motole pravidelné semináře, a po více než třicet let i každoroční konferenci „Šamánkovy Poděbrady“.



Vize 8 – Obrátit smutný poměr

Milan Šamánek svým myšlením, blízkým šachistovi schopnému plánovat několik tahů dopředu, předvídal, že vrozené srdeční vady přestanou být doménou patologů (jako diagnóza příčiny úmrtí u naprosté většiny dětí, které se tehdy s vrozenými vadami srdce a velkých cév rodily), a změní se v doménu dětských kardiologů a kardiochirurgů (jako diagnóza přístupná řešení). Rozhodl se totiž změnit onen smutný poměr 85 % umírajících ku 15 % přežívajících. Přesněji řečeno, obrátit ho. Nejprve na 15 : 85 a později dokonce až na 1 : 99! Podařilo se to díky dlouholetému koncepčnímu úsilí jím vedeného týmu a systému spolupracujících dětských kardiologů v terénu.

Dětské kardiocentrum se stalo vrcholkem pyramidy, která nevisela ve vzduchoprázdnu ojedinělých špičkových výkonů a akademických disputací odtržených od každodenní reality, a nevznášelo se na éterických oblacích potlesku mezinárodních kongresů, titulů a kariéry jednotlivců. Navázalo na celostátní systém a vyrostlo pevně a zákonitě zdola, ze skutečných potřeb a ze snahy uspokojit je. Český „systém péče o dětské kardiaky“ na doporučení Světové zdravotnické organizace pronikl celého světa.



Summa summarum

Při tom všem zůstává Milan Šamánek vždy a všude přátelský, lidský a v jistém smyslu i „lidový.“ Rád poseděl s přáteli u sklenky vína, zazpíval si, zahrál na harmoniku. K jeho charakteristickým vlastnostem patřilo i to, že rád mluvil, nikoli však o sobě. O něm vypráví to, co během svého života vykonal. Měl jsem to štěstí, že jsem po více než tři desetiletí mohl patřit k přátelům tohoto vizionáře a být svědkem toho, jak se jeho vize uskutečňovaly. Dnes nám nezbývá než mu za ně i jejich uskutečnění poděkovat. Milan Šamánek zemřel, ale tisíce jím zachráněných žijí.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky