Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pondělí 06. červenec 2020 | Dnes je Státní svátek
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Bilance koronaviru i reakce zdravotnictví

Bilance koronaviru i reakce zdravotnictví

Medical Tribune 09/2020
26.05.2020 10:38
Zdroj: MT
Autor: red
Zeptali jsme se lékařů i sester, politiků i vedení nemocnic: Co pozitivního přinesla epidemie COVID‑19?

Přes dva měsíce trval na celém území ČR nouzový stav kvůli šíření koronaviru SARS‑CoV‑2. První tři případy odhalily testy 1. března, první tři vyléčení byli ohlášeni 16. března, první člověk s nákazou zemřel 22. března. Do měsíce pak počet zemřelých přesáhl dvě stovky, počty potvrzených nákaz aktuálně překročily 8 400 a počty vyléčených z nemoci COVID‑19 se blíží 5 400. S nárůstem počtu pacientů stoupalo i vytížení zdravotnického systému a pracovní vypětí zdravotníků, kteří zejména v počátcích epidemie neměli dostatečné vybavení ochrannými prostředky. Týmy se semkly, zdravotníci prokázali loajalitu a veliké pracovní i osobní nasazení. Nyní už se nemocnice i ambulance vracejí k běžnému provozu, a tak je čas se ohlédnout a zamyslet nad uplynulými týdny.

  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

prezident České stomatologické komory, člen krizového štábu MZ

Já jsem hrdý na kolegy ze špičkových nemocnic, třeba od nás z VFN. Zvládli vše bez scén a přehánění u nejtěžších pacientů. Česká věda řešila problémy krok za krokem v čele s naší školou, která ukázala, že je dobrá a dobře řízená. My stomatologové jsme jako jedni z mála na světě pracovali, a ještě jsme si ve spolupráci se státem distribuovali vše podstatné. Vyvinuli jsme si pomůcky nové generace za pár dní. Češi prokázali, že jsou vyspělý národ, schopný se o sebe postarat klidně i bez vlády. Disciplína, nadšení. Měl jsem pocit jako v roce 1989. Kdybychom se neřítili do bídy z přehnaných ekonomických opatření, vlastně bych byl za tu zkušenost jednoznačně šťasten. Takhle vím, že přijde kocovina.

  • Prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.,

děkan 1. LF UK, předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR, z. s.

Skvělý nápad, o COVID‑19 z pozitivního konce! A opravdu, tím, jak náročné situace vždy ostřeji ukazují, co v kom z nás doopravdy je, co (a kdo) je postradatelné více a co méně, dostáváme mnoho dobrých zpráv. Mnohem častěji jsme, v dobrém slova smyslu, vynakládali energii a kreativitu na to, jak něco udělat než jak se něčemu vyhnout. Mnohem víc hledáme cesty, jak obstát, než diskutujeme o tom, proč to nejde. Na lékařských (a do jisté míry i jiných) fakultách nás „dostali“ studenti; jejich dobrovolnické hnutí svou spontaneitou, étosem a energií, rozkročené mezi řadu poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb, excelentní zapojení do studie promořenosti populace atd. jsou široce známé. Přesto bych rád připomněl i směřování dobrovolnických aktivit dovnitř vlastní fakulty. Ve značně nepřehledné a turbulentní atmosféře změn pravidel a předpisů přímo za „pochodu“, v přímé komunikaci s učiteli, se studenti podíleli na řešení logistických a technických problémů distanční výuky. Bez ohledu na čas, se vzájemnou vstřícností a otevřeností, s pochopením společného zájmu studentů a učitelů: pomoci úspěšnému absolvování studia. V těchto situacích není slovo „kolega“ jen formální ritualitou či „hrou na partnerství“, ale autentickým prožitkem. Dobré zprávy přinesli i naši vědci, kteří se svou expertizou a prací zapojili například do řešení problémů posílení diagnostiky – ve spolupráci s týmy z dalších škol a resortů. Na vyjmenování čerstvě vznikajících vědeckých projektů ve vyměřených „1 500 znacích“ není dostatek prostoru. Nicméně pokud bych mohl, pro příště bych se přesto moc přimlouval za zachování všech těch (a mnoha dalších) pozitiv, ale v podstatně klidnějším, a hlavně nás všechny méně ohrožujícím rámci.

  • MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Na katastrofách, jakou je pandemie infekční choroby, se něco pozitivního hledá opravdu jen těžko. Přesto se o to pokusím. Díky včasnému zavedení účinných protiepidemických opatření nebylo naše chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví naštěstí vystaveno tak těžké zkoušce, jakou si prošli zdravotníci v severní Itálii nebo ve Španělsku. Vážím si každého, kdo v krizových dnech zachoval klid a dělal svoji práci. Místo paniky jsme byli svědky obrovského vzedmutí solidarity a pocitu sounáležitosti. Symbolem našeho boje s nákazou se staly roušky, jejichž nošení nám vláda sice nařídila, ale dostupnost těchto základních ochranných pomůcek pro lidi nezařídila. Tisíce žen tedy začaly šít roušky a stovky techniků vymýšlely ochranné štíty, masky i plicní ventilátory. Ukázalo se, že my Češi jsme opravdu mistry improvizace. Skutečnými hrdiny jsou pro mne však ty stovky obětavých zaměstnanců léčeben a domovů důchodců, kteří se nechali dobrovolně zavřít třeba i na měsíc do karantény se svými klienty, jen aby je ochránili před rizikem nákazy zvenčí. To jsou opravdoví frajeři a frajerky. Epidemie COVID‑19 názorně ukázala rozdíl mezi bohatým, přístroji i personálem dobře vybaveným německým zdravotnictvím, které má dostatek nemocnic i lůžek, a například Itálií, která má nemocničních lůžek mnohem méně. Rozdíl se počítá v tisícovkách mrtvých. Experti, kteří kritizovali, že u nás máme údajně příliš mnoho nemocničních lůžek a že Češi příliš často chodí k lékaři, ti jsou dnes zalezlí a já doufám, že zalezlí zůstanou i poté, co krize pomine a lidem otrne. Je jasné, že svět po této pandemii již nikdy nebude takový, jakým byl před ní. A jaký tedy bude? V první řadě asi všichni začneme mnohem více dbát na hygienu. Také ustanou diskuse na téma, zda nemocný člověk patří do postele, či zda je lepší, aby z finančních důvodů chodil do zaměstnání, a nakazil tak co nejvíce osob. Celý svět se modlí za to, aby vědci rychle objevili lék na COVID‑19 a vyvinuli vakcínu. Doufám, že po této bolestné zkušenosti tedy alespoň ubude odpíračů očkování. Politici pravděpodobně budou více dbát na to, aby stát měl strategické rezervy. Již nikdy se nesmí opakovat situace, kdy navzdory ujišťování ministra zdravotnictví zůstanou zdravotníci a pracovníci v sociálních službách bez ochranných prostředků. Rovněž bychom se měli více zabývat problémem soběstačnosti. To je asi úkol pro celou EU. Kvůli maximalizaci svých zisků totiž řada korporací přesunula i výrobu léků a zdravotnických prostředků do zemí jako Čína či Indie a my v Evropě jsme na těchto zemích závislí. Kvůli privátním ziskům pak nakonec z veřejných prostředků draze nakupujeme to, co bychom mohli snadno vyrábět doma. Pod hrozbou pandemie si řada lidí včetně politiků konečně uvědomila, jak je pro nás všechny fungující zdravotnictví důležité. Doufám, že toto prozření není jen chvilkové a že výdaje na zdravotnictví a sociální služby porostou a i zdravotníci se konečně dočkají lepšího finančního ohodnocení své náročné, zodpovědné a nebezpečné práce.

  • MUDr. Andrea Vocilková,

kožní ambulance, Praha

Chtělo by se mi napsat, že takhle uklizeno jsem v ordinaci už dlouho neměla, ale to se asi nehodí. Zcela vážně si myslím, že jsme všem předvedli, že náš zdravotní systém je funkční a poradí si i v takovéto nenadálé situaci. To, že jsme se museli rychle naučit využívat všechny prostředky komunikační techniky, přesvědčilo zaryté odpůrce, že lékař přece jen může pomoci i na dálku. A naopak nadšenci, kteří by pomalu všechno řešili jen přes e‑mail, pochopili, že klinické vyšetření je nezastupitelné. Uvidíme, jaké druhotné škody karanténa nadělala tím, že se pacienti za svým lékařem zajít báli. To ukáže čas a už to asi nikdo statisticky nespočítá. Bylo by dobré, kdyby se tyto nové zkušenosti podařilo přenést do běžné praxe, která nastane po ukončení karantény.

  • MUDr. Michal Bábíček,

místopředseda SPL ČR, všeobecný praktický lékař, Chomutov

Pandemie COVID stále běží. Tato infekční nemoc se zatím podílela na úmrtí 300 000 lidí na celém světě, zasáhla negativně do života nás všech, a proto hledání pozitiv je těžké. Nicméně za pozitivní považuji to, že drtivá většina lidí si uvědomila význam svého zdraví a je ochotna snášet řadu opatření, aby nedošlo k onemocnění. Zpomalení až zastavení běžného života, včetně průmyslové výroby, vedlo k výraznému omezení škodlivin nejen v ovzduší, planeta je čistší, což je jistě pozitivní. Na druhé straně si někteří lidé uvědomili, jakou cenu má svoboda, jaké jsou negativní dopady řady mimořádných opatření na lidské zdraví, jaké jsou dopady na ekonomiku, a vyvolávají nad smyslem restrikcí konstruktivní diskusi, i to je pozitivní. Z mého profesního pohledu je pozitivním zjištěním, že praktičtí lékaři v první linii se pandemie nezalekli a ve svých ordinacích i nadále poskytovali zdravotní péči svým registrovaným pojištěncům. Zejména v počátcích pandemie prakticky bez ochranných pomůcek. Byli jsme ale nuceni přejít na jiný režim práce, velké množství potíží a potřeb pacientů jsme řešili, a stále ještě řešíme, distančně. Z toho vyplynulo další pozitivní zjištění, že řadu banalit lze vyřešit bez nutnosti osobního kontaktu s pacientem v ordinaci. Samozřejmě je třeba pacientovi i nadále pozorně naslouchat, využít dlouhodobou znalost pacienta a v případě jakékoli nejistoty ho k vyšetření do ordinace pozvat. Za pozitivum pandemie považuji i to, že v době omezení pohybu a v domácí karanténě zbývá čas na řešení letitých restů, např. úklid pracovny nebo garáže, drobné či větší opravy obydlí, je více času na děti a na životního partnera. Lépe hospodařit s časem bychom měli umět i po skončení pandemie COVID.

  • MUDr. Martin Dudek,

praktický lékař, Dobřichovice

Pro mne hlavní přínos epidemie byl v tom, že jsem strávil čas s dětmi. Stmelilo to rodinu a dalo nám to hezký čas s odrůstajícími potomky. Dalším pozitivem bylo, že jsme mohli poznat, že naše země není vůbec připravena na takové věci a není schopna si s tím poradit. Na první pohled to vypadá, že to proběhlo dobře, ale to je jen díky tomu, že jsme měli štěstí a zarazili jsme to včas karanténou. Ale pokud by epidemie propukla podobně jako např. v severní Itálii, tak ani dnes nejsme připraveni. Např. nyní stále nemáme respirátory třídy 3 a komplet vybavení na plně probíhající epidemii mám v ordinaci na tři dny. Dalším přínosem je zkušenost, že bychom se neměli vůbec spoléhat na Čínu. Otázkou ovšem je, zda se z toho poučili naši politici.

  • Bc. Ludmila Kondelíková,

prezidentka Asociace domácí péče ČR, z. s.

Pokud to vezmu z pohledu naší profese, v krizové situaci se potvrdilo, že sestry v domácí péči jsou srdcařky, které bez ohledu na hrozící riziko pokračovaly v ošetřování pacientů v domácím prostředí, a to v prvních týdnech za katastrofálního nedostatku ochranných osobních prostředků. Mnohé z nich pak onemocnění prodělaly, včetně toho, že ohrožovaly své rodiny a blízké. Patří jim velké poděkování a obdiv, protože nebylo možné zavřít ordinaci a poskytovat pouze telefonické konzultace. Nepohybovaly se ani v lůžkovém zařízení, ve kterém je možné udržet lepší hygienické podmínky, ale v bytech pacientů, kde je mnohdy nevyhovující prostředí. Ukázalo se, že občané mnohem rychleji než státní instituce na nedostatek ochranných pomůcek zareagovali a začali nás zásobovat šitými rouškami a na 3D tiskárně vyrobenými štíty, za což jim patří velký dík. Pokud budu hledat něco pozitivního z pozice občana, doufám, že v budoucnu se nevytratí potřeba nasadit si roušku při nachlazení. Že bude samozřejmostí udržovat v čistotě nákupní vozíky a košíky v nákupních centrech. Že bude v restauraci čistý stůl, talíře a příbory. Že budou čisté toalety a k dispozici dezinfekční prostředek.

  • Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., MHA,

náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání, VFN

Epidemie jednoznačně prověřila naši schopnost adaptace na velký krizový stav – dosud se vždy prověřovaly pouze místní kritické momenty. Museli jsme zajistit zdravotnické týmy, organizovat péči, a především dokázat personál bezpečně vybavit ochrannými prostředky, trvale být k dispozici a operativně řešit nastalé problémy. Dnes mi to všechno zpětně připadá pozitivní, protože si troufám říci, že jsme to zvládli. Epidemie pak nejen do naší nemocnice přinesla solidaritu, pospolitost, publicitu a obrovskou podporu ze strany všech. Vážím si každého zdravotníka v naší nemocnici a vím, že pro nikoho to nebylo období jednoduché. O to víc si pak přeji, aby léto i podzim byly úplně obyčejná období a mohli jsme „relativně“ normálně žít i pracovat.

  • Mgr. Aleš Krebs, Ph.D.,

prezident České lékárnické komory

Ve značném množství případů se ukázalo, kdo je kdo. Tyto krizové okamžiky velmi výrazně odhalují charaktery. V pozitivním i negativním slova smyslu. Máme bez nejmenších pochybností skvělé zdravotníky, kteří i přes velmi složitou situaci dokázali udržet náš obor zcela funkční a léky plně dostupné pro pacienty. Za ohromného osobního nasazení a nadstandardního úsilí. Obstáli na výbornou. Je to skvělá zpráva a patří jim velké poděkování. Ukázalo se také, kolik lidí je schopných a ochotných nezištně pomáhat ostatním. Osamělým, handicapovaným a mnoha dalším skutečně potřebným. I to je skvělá zpráva. Poděkování patří i jim. Na druhou stranu je vidět, že i v takto vypjatých situacích je ve společnosti dost takových, kteří se snaží situaci zneužít ke svému prospěchu či obohacení, nezřídka pod rouškou konání nějakého dobra. Před tím se musíme mít na pozoru a přistupovat k věcem i v tak složité době s kritickým myšlením. Ani na jedny, ani na druhé bychom neměli zapomínat a podle toho k nim v budoucnu přistupovat. To je jedna z důležitých věcí, které bychom si měli odnést pro budoucí období.

  • Ing. Michal Čarvaš, MBA,

předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s., člen představenstva Jihočeské nemocnice, a. s.

Na každé krizi jde vždy najít něco pozitivního. Nejinak tomu je i v případě epidemie koronaviru. Na jednu stranu se opět ukázalo, že zdravotnictví a české nemocnice jsou na vysoké úrovni a že má smysl do tohoto segmentu hospodářství investovat a lépe zaplatit odborný personál. Dále se ukázalo, že se vždy najde část lidí, co se nebojí a nekrčí v koutě, ale umějí se semknout jako tým a zvládnout epidemii, nedostatek ochranných pomůcek a najít si „svoji českou cestu“. Důkazem toho jsou šité roušky, štíty z 3D tiskárny, COVID masky atd. U nás v nemocnici jsme za dva dny vybudovali v jedné ambulanci „korona‑kukaň“, kde jsme izolovali suspektní pacienty v době zásadního nedostatku ochranných pomůcek. Pohledem na jiné okolnosti epidemie COVID‑19 ukázala, že jde dělat řadu věcí elektronicky, vzdáleně, pomocí videokonferencí atd. Věřím, že nastartuje elektronizaci zdravotnictví vedoucí ke zjednodušení procesů a administrativy, která nám za ty roky blahobytu a přezaměstnanosti nabujela.

  • Mgr. Marie Fryaufová,

ředitelka ošetřovatelské péče, Krajská nemocnice Liberec

Pokud mohu za nelékařský personál vyzdvihnout pozitiva v dobách současné epidemie, jednoznačně to byl přístup našich zdravotnických pracovníků. Neptali se, za kolik, ale jak mohou pomoci. Patří jim velký dík za maximální nasazení při zavádění bezpečnostních opatření. Oceňuji loajalitu, pracovitost a velké pracovní i osobní nasazení drtivé většiny zdravotníků. Nezanedbatelné pozitivum je i větší vzdělanost a snad i odpovědnost odborné i laické veřejnosti v oblasti hygieny. Věřím, že správná a dostatečná hygiena rukou, zakrývání obličeje při nachlazení či kýchání již natrvalo zůstanou každodenní rutinou našeho života. Pokud to z mého pohledu mohu zhodnotit globálně, tak se pravděpodobně naše planeta trochu nadechla a více zazelenala, což se v současném, více konzumním světě jeví velmi nadějně a povzbudivě.

  • MUDr. Martin Jan Stránský, MD, FACP,

Kancelář Ombudsmana pro zdraví

Současná epidemie bude vnímána jako hlavní událost nejen roku 2020, ale dokonce i možná celé postmoderní doby. Pokud by měla být „k něčemu dobrá“, domnívám se, že tím, že začneme probírat otázky, které vyplývají z jejího důsledku. Do diskuse navrhuji následující: Pokud je každý život stejně cenný, proč jsme zavedli tvrdé restrikce a položili ekonomiku na kolena (na základě čehož vznikne řada dalších negativních zdravotních a psychických potíží), zatímco každý rok „dovolujeme“, aby u nás zemřelo cca 1 500 lidí (oproti cca 300 na COVID‑19) na běžnou chřipku? V této souvislosti, kde začíná zodpovědnost státu a kde začíná zodpovědnost občana chovat se rozumně vůči vlastnímu zdraví? Proč dovolujeme, aby se většina lékařů neočkovala proti běžné chřipce? Jak by se měla zlepšit struktura rozhodování a poskytování zdravotnických služeb, abychom byli lépe připraveni na další podobnou krizi? Mají zdravotní krize řídit týmy zdravotních expertů, laici‑politici, anebo kombinace? A kdo o tom rozhodne? Do jaké míry se dá či má ovlivnit role a spolupráce mezi médií a politiky, aby ze zdravotní krize znovu nevyvolali atmosféru, již nelze označit jinak než jako přehnanou hysterii? Do jaké míry jsme se poučili z toho, že stačí pár týdnů, aby se naše ovzduší vyčistilo, tempo života zklidnilo a podmínky našeho přirozeného společenského biorytmu zpomalily? A jako poslední: má poučením krize být získání větší pokory, anebo dohonění ztrát?

  • MUDr. Alena Dernerová,

senátorka

Logicky se nabízí jednoduchá odpověď – nic. Jakákoli epidemie včetně té koronavirové přináší oběti, strach, paniku, úzkost, depresi. Každý si může vybrat z této škály negativismů. Na straně druhé jakákoli epidemie s sebou přináší i změnu, nové nápady a technologie, nové léky a možnosti léčby, nové objevy, a především se začne odkrývat to pozitivní, co ve společnosti zůstalo a o čem jsme do současnosti nevěděli. V případě epidemie COVID‑19 se ukázalo, jaká šikovnost dříme v Češích. V době, kdy jsme neměli ani jednu roušku, ze dne na den stovky, možná tisíce lidí začaly doma z vlastních materiálů šít roušky nejen pro sebe, ale i pro své okolí a zejména zdravotníky, kteří na začátku epidemie byli zcela bez ochranných pomůcek. Chtěla bych na tomto místě uvést příklad, kdy krejčové z mosteckého divadla, když nemohly šít kostýmy, začaly šít stovky roušek, které bezplatně rozdávaly zdravotníkům. Na ČVUT se daly dohromady chytré hlavy a přišly s nápadem a výrobou respirátorů, které jsou velmi kvalitní a na opakované použití s výměnnými filtry. Zpočátku nedostatečná kapacita testování se výrazně zvýšila poté, co Akademie věd ČR přišla s nápadem vlastního testování o kapacitě tisíce vzorků denně, navíc s vlastními reagenciemi nezávislými na dovozu.

Obdobně proběhl velmi rychlý vývoj českého ventilátoru s výbornými parametry a za nízkou cenu. I v zahraničí je o něj zájem. Jako velmi pozitivní se jeví obětavost dobrovolníků včetně mediků a lidí pracujících v sociálních službách, kteří tráví týdny s klienty, aniž by odjížděli domů ke svým rodinám. Celosvětově vidíme společnou snahu co nejrychleji vyvinout vakcínu nebo lék proti koronaviru. To je jedna z mála věcí, která spojuje lidi na celé planetě. Vedlejším produktem je větší čistota ovzduší, menší zločinnost a úbytek lokálních válek. Epidemie koronaviru také vede k tomu, že na celém světě si lidé uvědomují nebezpečí, které může přijít znovu a kdykoli. Vnímají, že je nutné změnit mnohé zákony tak, aby pro případné další epidemie byla společnost jako celek lépe připravena nejen na úrovni národní, ale i celosvětové. Aby kroky vlád nebyly chaotické, ale měly řád a byly smysluplné. PS: Jsem sice zdravotník – lékař, ale bez diskuse patří největší dík všem těm, kteří pracují ve zdravotnictví.

  • Mgr. Soňa Marková,

stínová ministryně zdravotnictví za KSČM

Pandemie COVID‑19 přinesla kromě obrovských lidských a ekonomických ztrát i poučení a pozitiva. Tím nejdůležitějším je lidská solidarita, nezištná pomoc a obdivuhodné nasazení zdravotnických pracovníků. Mezi vedlejší dopady bych zařadila návrat k větší obezřetnosti, osobní zodpovědnosti a jisté pokoře každého jednotlivce. A také že je třeba více dbát na „obyčejné“ dodržování základních hygienických návyků, mýt si ruce, nekýchat do dlaní a během nákazy zůstávat ohleduplně doma. Vždyť infekce, která pro nás osobně znamená jen si několik dní poležet a odpočinout doma, může pro druhého, oslabeného člověka skončit třeba i smrtí. Současná pandemie zcela jistě i stimuluje výzkum v oblasti virologie, imunologie, epidemiologie a nových léčivých přípravků. Z toho všeho pak mohou profitovat i ostatní medicínské obory. Navíc současný stav jednoznačně ukázal na nutnost úzké mezinárodní spolupráce, sdílení dat, výhody elektronizace zdravotnictví a telemedicíny. V obecnější rovině se ukázalo, jak krátkozraké bylo soustavné podfinancování systému zdravotnictví a nedůsledné řešení dlouhodobého problému nedostatku zdravotnických pracovníků. Proto vítám jednorázové navýšení plateb za tzv. státní pojištěnce, které KSČM opakovaně prosazuje, větší finanční prostředky do nemocnic i příslib pružnějšího využívání úhradových mechanismů ze strany zdravotních pojišťoven ke stabilizaci jednotlivých zdravotnických zařízení. Přínosná bude i slíbená revize legislativy krizového řízení a pandemických plánů.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky