Je dobré mít připravené lidi pro mimořádné situace
Začnu tím, o čem jsem už někdy psal. Společnost jako celek si uvědomila význam zdravotnictví jako jednoho ze základních článků našeho života. Bohužel bude mít toto uvědomění jen omezenou dobu trvání. Zase se začne skloňovat efektivita (ne že bychom měli být neefektivní), doba, kdy snaha o záchranu lidských životů dominovala nad respektováním vyhlášek a předpisů, má také omezenou trvanlivost. Ale některá pozitiva přetrvají (třeba zvýšení platby za státní pojištěnce), a to je dobře. A snad si někdo uvědomí, že rezerva ve zdravotnictví funguje trochu jako armáda. Asi nepředpokládáme vojenské tažení na Ulánbátar ani výsadek u Londýna. Přesto je dobré mít připravené ženy i muže (vidíte tu genderovou korektnost?) pro mimořádné situace. A stejně dobré je mít rezervní lůžka, ventilátory… a také někoho, kdo je bude obsluhovat. Nebo snad ne?
Možná se pod tlakem infekce podaří přesvědčit alespoň některé „odmítače“ vakcinace a také se v celé populaci výrazně zvýší hygiena. Individuální i třeba komunální. Možná se „rozsvítí“ i některým „hrdinům“ (patřím mezi ně), kteří se domnívají, že jejich nenahraditelnost na pracovišti je taková, že mohou s příznaky infekce poklidně chodit do práce a infekci šířit. V našem případě jsou rizikem nejen pro kolegy, ale bohužel především pro mnohdy již tak dost nemocné pacienty.
Pozitivní je, že se opět pod tlakem okolností projevila schopnost našeho národa improvizovat a hledat řešení. Po určitou dobu bylo pozitivní i určité semknutí společnosti a probuzení obecné lidské slušnosti, která někdy přerůstala až v solidaritu. Bohužel, tato pozitiva poměrně brzy částečně vymazala aktivita různých „vykuků“ a nakonec i někteří chroničtí nositelé negativní nálady.
Chvíli ze soukromí. Lidé měli v době „tvrdých“ opatření mnohem více času na sebe, mnozí se dostali ke knížce po několika měsících. Mnohé rodiny měly šanci být více spolu, uvědomovaly si najednou, jak zranitelní jsou někteří jejich senioři a jak moc velký strach o sebe mohou navzájem mít.
V soukromí i v práci jsme si uvědomili, co je důležité a bez čeho (koho?) se dokážeme docela dlouhou dobu obejít. Objevili jsme moderní technologie. Řadu z nich jsme znali již před pandemií, ale prostě jsme je nevyužívali. Zrovna v medicíně není distanční výuka úplně ideální, přesvědčili jsme se ale, že i v práci se studenty lze mnohé realizovat „na dálku“. Vím, že to pro někoho může znít divně nebo třeba namyšleně, ale ušetřil jsem dvě cesty přes oceán a náhradní elektronická komunikace byla víc než dostatečná.
Jistě by se našlo ještě mnohem víc pozitiv. Stejně tak ale i negativ, která někdy také nejsou na první pohled zřejmá. Ke kolika zbytečným zhoršením stavu, a dokonce úmrtím došlo jen kvůli obavě z koronavirové infekce, nikdo nespočte. Stejně tak se bohužel s radostným soužitím rodin na straně jedné objevila i vlna domácího násilí v rodinách jiných. Ale to už je o něčem jiném.
Zdroj: MT