Kde se bere humor?

Definice humoru je moc. Humor je schopnost být pobaven něčím viděným, slyšeným, myšleným, což někdy vyvolá úsměv nebo smích. A také kvalita, která je příčinou takového pobavení. Humor je schopnost někomu zlepšit náladu, vyhnout se tím jeho znepokojení, rozladění, a také schopnost chápat jevy jako legrační (což je vysoce objevná definice), nadto schopnost objevovat, hodnotit a vyjadřovat směšnost, absurdní nesoulad.

Rod Martin, Američan, mluví o čtyřech typech humoru: nejprve humor, jímž si pomáhám, umírněná legrace z běhu světa. Afiliativní je humor, kterým vylepšuji vztahy s druhými lidmi. Agresivní je humor, jehož pomocí vylepšuji sama sebe na vrub druhých lidí. Poslední typ je ten, jímž vylepšuji vztahy k druhým lidem na vrub sama sebe (self defeating). Zkuste odhadnou typ: na váze stojí opravdu baculatý starší pán. Sestřička se dívá na jazýček a sdělí mu: „Váha je v pořádku. Jen musíte o metr třicet vyrůst.“

Willibald Ruch, Němec, rozlišuje legraci, to je přátelské žertování, dobrá nálada, lidé jsou žoviální, přívětiví a sociální. Následuje humor absurdní. Ten je chytrý, hravý, veselý, necíleně ukazuje směšnost. Charakteristická je vysoká jazyková tvořivost. Neshody jevů neřeší, čím jsou jevy absurdnější, tím jsou legračnější. Do třetice břitký vtip. Vyžaduje bleskové osvícení, sympatie pro cílnemá ani trochu, vyhmátne vztah mezi nesouvisejícími jevy, takže vyslechnete vtipné poznámky a soudy k věci. Autoři mohou být marniví, potřebují vzdělané posluchače. Čtvrtý druh je ironie, která vyjadřována v interakcích cílí na vzájemný pocit nadřazenosti a říká věci jinak, než je myslí. Oslovuje obeznámené lidi, kteří díky tomu chápou. Může však probouzet pocit povýšenosti, je negativně kritická. Sarkastický humor nebývá přátelský, zkažený svět popisuje nemilosrdně a může být zlomyslný. O satiře Willibald Ruch říká, že je humorem napravujícím, který nevystihuje jen nepravosti. Satira je kritická, útočná, cílem výsměchu je vylepšení stavu, změna nepřiměřeného chování. A nakonec humor cynický, snižující běžně uznávané hodnoty, prostoupení deziluzí, autoři se posmívají běžným normám. Tudíž spatříte nemocniční lůžko, na něm pacienta v nedobrém stavu. Okno je otevřené a sedí v něm sup. U lůžka stojí lékař, listuje v chorobopisu a praví: „Prognóza? Na co?“

Za uzdravující je považován humor přátelský neboli afiliativní a také legrace, kterou si umíme udělat ze svého vztahu ke světu. Za poškozující je považován humor útočný a humor, jímž se pokouším vylepšit vztah s druhými lidmi na svůj vrub.

Proč je humor humorem?

Málem půlstoletí staré vysvětlení zní: jádrem humoru je zpracovávání informací. V případě humorné historie nejprve obdržíme část příběhu. Vytvoříme si představu o celku. Zjistíme pointu. Konec příběhu neodpovídá představě. Vzniká nesoulad. Řešení nesouladu vyvolá příjemný pocit. Humor tedy má být především poznávací činnost a jeho jádrem je pochopení nesouladu.

Tolik teorie, následoval ověřující experiment.

Lidem byl předložen věcný výrok, v němž žádný nesoulad nebyl. Poté vyslechli absurdní výrok, v němž byl nesoulad neřešitelný, a nakonec legrační výrok, skrývající řešitelný nesoulad. Lidem se přitom do hlavy dívala funkční magnetická rezonance.

Absurdní, věcný i legrační výrok měnily v průběhu chápání různým způsobem činnost středního spánkového závitu a středního čelního závitu pravé mozkové hemisféry. V průběhu řešení nesouladu měnily různým způsobem činnost levého horního čelního závitu a levé dolní temenní kůry. To samozřejmě „centra humoru“ nejsou, jsou to uzly sítí, které různé stránky humoru zpracovávají.

Ať chceme nebo ne, agrese je běžnou součástí humoru. Legrace může lámat hroty. A tak následoval další experiment, který testoval tři hypotézy. První: humor sníží míru hněvu v agresivním příběhu. Humor vylepší sociální vztahy. Druhá: agresivní humor cílený na vlastní osobu bude aktivovat stejné neuronové sítě poznávání a centrální odměny, které aktivuje neagresivní humor. Agresivní humor nadto bude aktivovat sítě kontrolující hněv. Třetí: oblasti aktivované agresivním humorem cíleným na druhé lidi budou aktivovat síť mentalizace neboli teorie mysli, což je systém umožňující poznat, že druzí lidé nejsou věci, ale mají niterné stavy, podobné těm našim. Oblasti aktivované agresivním humorem cíleným na sebe nadto budou odpovídat míře kontroly vlastních emocí, což experimenty potvrdily.

Jste‑li ve vedoucí roli, na humor pozor, je to nůž o mnoha ostřích. Humor totiž ovlivňuje status, to je riziko. Úspěšné užití legrace status zvyšuje, neúspěšné snižuje. Vztah mezi úspěšným užitím a statusem je dán pocitem důvěry a kompetence. Úspěšné užití legrace signalizuje důvěru a kompetenci, tím zvyšuje status mluvčího. Užití vhodných i nevhodných vtipů zvyšuje míru důvěry.

Užití nevhodných vtipů zvyšuje míru důvěry, ale snižuje míru kompetence, to zase poškozuje status. Při tom všem je humor v utváření interpersonálních vztahů fundamentální. Šéf nebo šéfová nesmí užít útočný humor, jehož cílem jsou druzí lidé v týmu. Může si však dělat legraci sám ze sebe.

Humor se vyvíjí od dětství. Malé děti užijí objekt nečekaným způsobem, třeba banán jako telefon. Pak nesouladně označují události a objekty, sáhnou si na nos a řeknou „ucho“. Následuje pojmový nesoulad, nakreslí psa s křídly. Poslední stupeň je hra se slovy a akcemi: „Je to zelené a žere to kamení. Co to je?“ „Kamenožrout zelený.“

Řada lidí má ráda absurdní humor: Sedlák přijímá nového kočího: „Rozumíte koním?“ „Proč? Něco říkali?“ A představte si: i ten humor absurdní se v mozku prozrazuje docela věcnou činností.

Platí prastaré tvrzení, podle kterého muži mají větší smysl pro humor než ženy?

Myslím, že nemají. Mají smysl pro jiný humor, než mají ženy. Muži jsou lepšími tvůrci slovního humoru. Neplatí to pro neslovní humor. Rozdíly nadto nejsou velké. Nadto zjištění platí pro skupiny, nikoli pro jedince, takže najdete muže s malým smyslem pro slovní humor a ženy, které jej mají velký.

A co humor, který zlehčuje a pohrdá, cílený na menšiny? Kdy jde o žert a kdy o zhoubný předsudek? Jak se na tento typ humoru dívají lidé, kteří nejsou přímým cílem a jsou jen posluchači?

Experimenty ukazují, že záleží na tom, jak se chovají lidé kolem nich, kteří rovněž nejsou cílem. Záleží na tom, zda se posluchač sám rozzlobí nebo pobaví. Jestliže se rozzlobí sám a rozzlobí se také jeho okolí, pak je humor chápán jako útok. Jestliže posluchač dokáže vtipně odpovědět sám, může situaci zvládnout. Jinak je to těžké. Jsou lidé, kteří plivnou a pak se zeptají: „Kde je váš smysl pro humor? Vždyť to byl žert!“ Můžete se bránit jakkoli, vždy vytvoříte dojem, že jste poněkud tupý mrzout – a o to jde.

Zdroj: MT