Dámy, pánové a mravenec pobřežní

Zjistíte, že ověření, zda je fakt faktem, a nikoli faktoidem, tedy něčím, co se faktu jen podobá, dá práci. Televize, noviny, internet a sociální sítě vás této námahy zbaví a budete se rozhodovat jen mezi hloupostí malou, střední, velkou a naprostou tak dlouho, až některou z nich budete považovat za pravdu.

O ekonomii se říká, že je jakýmkoli procesem rozhodování na základě vyhodnocování alternativ. Problém je, že současná ekonomická teorie si mylně představuje člověka coby bytost racionální.

Představte si dámu, která se má rozhodnout, kterou kabelku si koupí. Dívá se na dvě dvojice kabelek. První dvojici tvoří kabelka de luxe a kabelka obyčejná. Druhou dvojici kabelka de luxe a další kabelka de luxe. Rozdíly jsou malé.

Pánové, kteří byli svědky podobného rozhodování, vědí, jak je to v druhém případě těžké. To samé se týká pánů, kteří mají volit automobil. Automobil de luxe versus automobil obyčejný, automobil de luxe a druhý automobil de luxe, jejichž rozdíly jsou malé. Dámy, které jsou svědkyněmi podobného rozhodování, také vědí, jak je těžké, a tvrdí, že je těžší než jejich rozhodování v případě kabelky.

Teorie rozhodování praví, že lidé volí ekonomicky racionálně, chtějí docílit co nejvyššího subjektivního užitku neboli utility. Takže kabelka de luxe, bourák de luxe.

Součástí racionálního rozhodování je však i doba, kterou mu věnujeme. V tu chvíli začnou potíže. Jestliže si jsou kabelky a auta podobná, je pro většinu lidí volba obtížnější a rozhodování stojí daleko víc času.

Což je zvláštní. Předpověď plynoucí z evoluční teorie totiž říká, že by rozhodnutí živočichů měla zvyšovat jejich biologickou zdatnost. Ekonomická teorie říká něco podobného. Lidé i ostatní živočiši by tedy měli být ekonomicky racionální, ale nejsou, a to ani lidé, ani ostatní živočiši.

Ověřeno pokusem: musíte volit mezi dvěma obrázky. Na rozhodnutí máte málo času. Na obrázcích jsou puntíky. Na každém obrázku je odlišný počet puntíků. Vaše odměna je dána počtem uhodnutých puntíků. Odměny se sčítají. V některých dvojicích volíte mezi deseti a devíti puntíky, v jiných mezi deseti a čtyřmi. Mylné rozhodnutí ve volbě deset versus čtyři puntíky stojí šest puntíků. Mylné rozhodnutí deset versus devět stojí jen jeden. Racionální by tedy bylo ztrácet co nejméně času s volbou deset versus devět a nedělat chyby ve snadnější volbě. Jenže lidé iracionálně ztrácejí čas právě s volbou deset versus devět.

Mozek zaznamenává informační proudy týkající se dvou možností. V průběhu nějaké doby mozek tyto proudy slučuje. K rozhodnutí dospěje, jestliže úroveň jedné z aktivit dosáhne nějaký práh. Což se dá popsat buď jako přetahování lana nebo jako koňské závody. Lano je jedno, přetahují se dvě skupiny. Zato koňské závody se běží v paralelních drahách.

V průběhu přetahování lana mozek vypočítá rozdíly mezi informačními proudy, které se týkají volby A a volby B. Rozhodnutí se objeví v okamžiku, v němž rozdíl narazí na horní a spodní práh citlivosti neuronové spouště. Jestliže je jedna skupina o hodně silnější, rozhodnutí padne hned. Jsou‑li podobně silné, trvá přetahování delší dobu.

V případě koňských závodů mozek rovněž počítá rozdíly. Rozhodnutí také následuje při dosažení prahu. Na rozdíl od přetahování lana však při koňských závodech informační proudy pro rozhodnutí A a B nejsou v interakci, shromažďují se nezávisle. Spoušť neporovnává dvě možnosti přímo jako v případě lana, ale zpracovává každou zvlášť a přitom souběžně neboli paralelně, jako když běží koně v drahách vedle sebe.

Koňský model předpovídá: čím obtížněji jsou možnosti rozlišitelné, tím je doba nutná pro rozhodnutí na rozdíl od přetahování lana kratší, a to díky vzájemné „cenzuře“ informačních proudů. Delší latence, to je doba, která uplyne mezi signálem a odpovědí v jednom ze dvou proudů, znamená, že druhý proud již dosáhl práh pro odpověď.

Což si vědci vyzkoušeli na mravenci pobřežním (Temnothorax albipenis). To jsou mravenečkové obývající skalní trhliny, terén je značně proměnlivý. Co nejrychlejší emigrace je spásonosná, chrání před vyschnutím i před predátory nebo dalším sesuvem. Jak bude rozhodovat mravenčí kolonie a jak budou rozhodovat jednotliví mravenci, nabídne‑li se jim výhodnější a méně výhodné místo?

Kolonie by měly volit lepší místo díky interakcím mnoha mravenců, tedy díky pravidlu koňské závody, chovat se tedy co do času racionálně, na rozdíl od jednotlivých mravenců, kteří volí na základě přetahovaného lana, takže co do času iracionálně, protože přetahování lana zabere víc času. Tomu se říká test iracionální časové investice, kterou předvádějí dámy při rozhodování o dvou podobných kabelkách de luxe a pánové při rozhodování o dvou podobných auťácích de luxe.

Test iracionální časové investice mravenečkům nabízel tři typy dutin pro hnízdo: dobrou, průměrnou a špatnou. Hnízda byla stejná, ale rozlišovalo je osvětlení. V dobrém hnízdě bylo značné šero, mravenci pobřežní mu dávají přednost, v průměrném o něco jasněji, ve špatném jasno. Testováno bylo 30 kolonií. Dalších 17 kolonií poskytlo po čtyřech dělnicích z každé kolonie, celkem 68. Kolonie i dělnice dostaly k rozhodnutí po dvou možnostech. Jedna rozhodovala mezi dobrým a špatným hnízdem, druhá mezi hnízdem dobrým a průměrným. Rozdíl kvality byl v první volbě větší než ve volbě druhé. Lepší možnost, jejíž výběr byl pravděpodobnější, byla v obou typech volby stejná, rozdílem byla v obou volbách horší možnost.

Polovina kolonií i polovina jednotlivých dělnic volila mezi dobrým a špatným hnízdem, druhá polovina mezi dobrým a průměrným hnízdem.

První volba první poloviny kolonií a poloviny dělnic byla mezi dobrou a špatnou možností, první volba druhé poloviny kolonií a jednotlivých dělnic byla mezi dobrou a průměrnou možností. Hledání nového hnízda bylo podníceno tím, že byla hnízdům odebrána střecha. Celou arénu vědci sledovali videokamerou po dobu třinácti hodin.

Jednotlivé dělnice se chovaly co do času iracionálně. Rozhodování jednotlivých dělnic odpovídalo modelu přetahování lana. Jestliže si byly možnosti podobnější, trvalo rozhodnutí dělnicím, stejně jako lidem, déle.

Kolonie se chovaly racionálně. Obě možnosti totiž navštívilo z kolonií jen málo mravenců. Většina mravenečků vytvořila jeden nebo druhý proud a proudy putovaly buď k jedné, nebo k druhé možnosti. Každý proud mravenců, kteří navštívili jednu ze dvou možností, přispěl do rozhodovacího mlýna.

Rozhodnutí kolonie bylo výsledkem soutěže mezi souborem informací paralelně plynoucích z jedné a z druhé strany. Rozhodování kolonií tedy odpovídalo modelu koňských závodů. Osamělé dělnice naproti tomu navštěvovaly obě strany a porovnávaly. Jejich rozhodování odpovídalo přetahování lana. Již jste pochopili, co je jádrem iracionálního rozhodování v mezích racionality?

Zdroj: MT