Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pondělí 03. srpen 2020 | Svátek má Miluše
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Jaká je realita naplnění práva dítěte na doprovod rodičem v nemocnici?

Foto: shutterstock.com

Jaká je realita naplnění práva dítěte na doprovod rodičem v nemocnici?

Medical Tribune 13/2020
27.07.2020 09:14
Zdroj: MT
Autor: JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M.
Za současného právního stavu jsou zdravotníci, rodiče a dětští pacienti společnými oběťmi soustavných mezilidských konfliktů plynoucích z neurčitosti a nekvality zákona.

Rychlá odpověď na otázku, kde má hranice právo dítěte, aby je doprovázel v nemocnici rodič, zní: toto právo jasné hranice bohužel nemá, proto to někdy jde, někdy ne. Podle zákona má rodič právo být v nemocnici s dítětem, pokud se nemocnice nerozhodne opačně. V reálném světě záleží uplatnění tohoto práva na rigiditě vedení nemocnice, (ne)vstřícnosti sloužícího doktora, momentálních okolnostech typu epidemie a v neposlední řadě na tom, co si ten který rodič vykřičí nebo usmlouvá.

Podrobná odpověď je typickou etudou z tvorby zdravotnické legislativy. Bylo nebylo, po roce 2006 přišel na ministerstvo zdravotnictví reformní tým se záměrem zavést do zdravotnictví trh, zrušit starý komunistický zákon o péči o zdraví lidu a pacientům to navenek osladit tím, že se jim výslovně zaručí spousta práv, ale tak, aby to zase nepřekáželo podnikání. Výsledkem byl komický paskvil, který v legislativním procesu propadl. Po roce 2010, již pod silnější vládní koalicí, byl vytažen z koše, poněkud učesán a prohlášen za klíčový. Tehdejší legislativní rada ministerstva, jejímž jsem byl členem, sice i k této verzi dala přes stovku kritických připomínek, ty však byly ignorovány a návrh byl úspěšně prohnán Parlamentem ČR. Výsledek se jmenuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (ZoZS), platí už deset let a ona víc než stovka vážných vad a mezer se postupně manifestuje. To je umocněno tím, že o zákon, jeho vymáhání, výklad protimluvů a zaplňování mezer ministerstvo zdravotnictví nepečuje, zejména tam, kde by jen kvůli nějakým pacientům muselo jít do střetu s managementy nemocnic. Téma „přítomnost rodiče v nemocnici“ patří mezi známější, byť nikoli nejvýznamnější z těchto mezer.

Platný zákon o zdravotních službách říká v § 28 odst. 3, že „pacient má při poskytování zdravotních služeb právo (…) na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce (…), je‑li nezletilou osobou“ a dále „na přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem“. Toto právo však obsahuje výjimku jako Brno, neboť paragraf pokračuje: „a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší‑li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb (…); tím není dotčen § 47 odst. 1 písm. b)“. Pokud by tedy přítomnost doprovodu nebyla v souladu s vnitřním řádem nemocnice, dětský pacient toto právo nemá.

Co je ten vnitřní řád, který může pacientům sebrat jejich práva, a jak vzniká? Správná otázka. Zákon ale nepopisuje proces, kterým by se pacienti nebo kdokoli jiný mohli vyjadřovat k tomu, co si do vnitřního řádu nemocnice napíše. Zákon říká pouze v § 46 odst. 1 písm. a) toto: „Poskytovatel je povinen zajistit, (…) aby byl pacient seznámen se svými právy a povinnostmi při poskytování zdravotních služeb a vnitřním řádem; vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů.“ Právník i laik se znalostí výrokové logiky si z této věty snadno dovodí, že vnitřní řád smí zasahovat do práv pacienta v míře, ve které je to potřeba pro chod nemocnice, pro ochranu ostatních pacientů nebo pro jakékoli další podobné provozní důvody.

Dětské pacienty v nemocnicích by měl sice dále chránit zmíněný § 47 odst. 1 písm. b), který říká, že „poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče je povinen (…) umožnit pobyt zákonného zástupce nebo opatrovníka, nebo osoby jimi pověřené společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem“. I to ale platí podmíněně, jen tehdy, „pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen“.

Reálně tedy bohužel docházím k závěru, že navzdory květnatým proklamacím dnešní zákon nechrání právo dítěte na přítomnost rodiče v nemocnici o nic víc než starý zákon z roku 1966. Pro popření „obtížných“ práv pacientů na přítomnost blízkých osob totiž i dnes stačí neochotnému řediteli nebo náměstkovi vyčarovat jakýkoli provozní důvod, „proč to nejde“, a napsat si ho do vnitřního řádu (podle § 28 a 46 ZoZS), respektive přítomnost rodiče znemožnit konstatováním, že jeho pobyt neumožňuje vybavení nemocnice (podle § 47 ZoZS). Právní přezkum z pozice rodiče, jehož dítě se dostalo do nemocnice a on s ním chce být, je v reálném čase takřka nemožný – rodič se musí buď dohodnout, nebo někoho uplatit, nebo si s dítětem zkusit domluvit jiný, vstřícnější špitál, pokud je transfer možný. V roce 2011 se tedy vlk nažral a koza zůstala celá – právo dítěte na doprovod se do zákona dostalo, ale tak, že je nevymahatelné, respektive lze je až příliš snadno zneplatnit. Pro úplnost, zákon o veřejném zdravotním pojištění popisuje v § 25 jako hrazenou službu též celodenní přítomnost průvodce pojištěnce v lůžkové péči; pokud však takový pobyt není a priori podle ZoZS umožněn, nemůže být ani dle ZoVZP uhrazen.

Jak to vyřešit lépe? Zákonodárce by měl přestat pacientům dávat vágní politické sliby a natvrdo konstatovat, zda ty rodiče v nemocnicích umožnit chce, nebo nechce. Konzervativní varianta by byla do zákona napsat, že o umožnění přítomnosti rodiče rozhoduje ředitel nemocnice či primář oddělení. Tím by přestalo jít o vymahatelné právo rodiče a dítěte, šlo by jen o vstřícnost či službu navíc, kterou by nešlo nárokovat. To by bylo sice vůči pacientům dost tvrdé, ale popsalo by to pravdivě faktickou situaci, lidé by se s tím smířili a ubylo by konfliktů. Druhá, liberální varianta by byla právo na přítomnost rodiče opravdu zaručit, tedy skrze zákon a předpisy o věcném a technickém vybavení nařídit nemocnicím, aby se na pobyt doprovodu dětí provozně připravily; výjimky z tohoto práva stanovit úzce, konkrétním a výslovným výčtem.

Než se stane tak či onak, budou zdravotníci, rodiče a dětští pacienti společnými oběťmi soustavných mezilidských konfliktů plynoucích z neurčitosti a nekvality zákona.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky