Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 28. říjen 2020 | Dnes je Státní svátek
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Rozhodnutí by měla vycházet z odborné diskuse, nikoli od politiků

Foto: Ester Horovičová

Rozhodnutí by měla vycházet z odborné diskuse, nikoli od politiků

Medical Tribune 15/2020
03.09.2020 11:07
Zdroj: MT
Autor: miš
Prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP, je iniciátorem a spoluautorem unikátního dispečinku, který monitoruje volné kapacity systému intenzivní péče v České republice.

Pane profesore, co vás přimělo opustit hradeckou fakultní nemocnici a vydat se na sever Čech, do Ústí nad Labem, což nebývala právě prestižní lokalita?

Mé působení v roli přednosty kliniky ve Fakultní nemocnici Hradec Králové v roce 2014 skončilo a dostal jsem zajímavou nabídku z Ústí, abych se podílel na vzniku Kliniky anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Vedení Krajské zdravotní, a. s., Univerzity J. E. Purkyně a vedení kraje nám poskytlo maximální podporu, jejich zájem o budování špičkového systému zdravotní péče pro Ústecký kraj byl (a nadále je) mimořádný. Instituce Krajské zdravotní nám i mně osobně dává vynikající podmínky k budování pracoviště a svého rozhodnutí přejít do Ústí nelituji.

Věnujme se však aktuální problematice. Můžete popsat, co znamenal pro „běžné“ ARO přechod na COVID-ARO?

Pracoviště typu ARO všech typů nemocnic byla včas připravena na nárůst počtu pacientů, k čemuž vlastně ani nedošlo. Chtěli jsme předejít situaci, ke které došlo v Itálii nebo Španělsku. Výhodou se ukázala skutečnost, za niž jsme často kritizováni, a to vysoký počet lůžek intenzivní péče, v určitém slova smyslu až naddimenzovaný v poměru k potřebám a počtu pacientů v ČR. Nicméně se ukázalo, že to v těchto situacích může mít smysl z pohledu připravenosti systému na zátěž typu COVID.

Ve velmi krátké době začal fungovat dispečink a byly dostupné informace o počtech nemocných a volných kapacitách jednotlivých oddělení. Jak se vám podařilo tak rychle změny zorganizovat?

Dispečink vznikl ve spolupráci s Ústavem zdravotních informací a statistiky ČR pod vedením profesora Duška. Jde o databázi, do níž jsou hlášeny, zpočátku na denní, nyní na týdenní bázi (od 3. 9. opět na denní bázi – pozn. red.) počty pacientů i volné kapacity jednotlivých anesteziologicko-resuscitačních zařízení. V současném stavu není kapacita naplněna, a pokud se nestane něco nepředvídatelného, tak podle stávající dynamiky vývoje by se neměla vyčerpat. Podle aktuálního stavu informací z dispečinku připravuji týdenní hlášení pro ministra zdravotnictví.

Takže dříve dispečink kapacit jednotek intenzivní péče neexistoval?

Snaha shromažďovat ucelená data o systému intenzivní péče trvá léta, až s pandemii COVID se nám vznik systému povedl prosadit. Mnoho nemocnic je řízeno kraji a záleží na rozhodnutí hejtmana, zda data poskytne. Přímo řízeným nemocnicím lze nařídit, aby zadávaly data do systému, krajským nebo místním nikoli. Pokud vím, v současnosti chybí státní autoritě nástroj, kterým by bez vyhlášení výjimečného stavu přiměla kraje k součinnosti. Naštěstí si byli všichni vědomi závažnosti hrozící situace, k jejíž eskalaci v ČR nedošlo. Každý kraj má nyní funkci koordinátora intenzivní péče, obsazení této pozice bylo v některých krajích ovlivněno regionálními politiky, nejčastěji hejtmany. Zpravidla šlo o přednosty velkých anesteziologicko-resuscitačních pracovišť. V několika krajích byly jmenovány jiné osoby, ale i s nimi lze spolupráci hodnotit jako velmi dobrou a bezproblémovou. Poskytování dat funguje nyní na většině pracovišť bezproblémově, některé nemocnice musejí být upomínány. Frekvence sběru dat záleží na epidemiologické situaci. Zjara se zadávala denně, nyní v týdenních intervalech, většinou k pondělku. Jen pražská data jsou sledována denně. (Od 3. 9. jsou data zadávána jedenkrát denně v celé ČR – pozn. red.)

Hrozí v současnosti překročení kapacity českých ARO v důsledku COVID-19?

Na základě dat z března a dubna letošního roku by musel počet infikovaných přesáhnout celkem 45 000, aby při tehdejší proporci hospitalizovaných pacientů došlo k přiblížení hranice rezervy systému. Nejde přitom jen o pacienty s COVID-19, ale při přehlcení systému by se snižovala kapacita i pro pacienty, kteří potřebují naši péči pro jiná onemocnění.

Přes prohlášení WHO se podle počtu aktuálně infikovaných lidí v Česku stále nejedná o pandemii SARS-CoV-2. V průběhu času se změnil jak charakter onemocnění, tak i charakteristika pacientů – ubylo nemocných vyšších věkových kategorií, tedy nad 65 let.

Jsou vyhrazena lůžka jen pro COVID-19?

Ano, na některých pracovištích byly vyčleněny jednotky intenzivní péče jen pro covidové pacienty. Ve všech zdravotnických zařízeních však není možné z epidemiologických důvodů lůžka vyčlenit a izolovat infikované pacienty. Záleží na prostorových i personálních možnostech daného pracoviště. Nejde jen o počet lůžek či ventilátorů, ty lze nyní snadno pořídit, ale o vyškolený a zkušený personál.

V některých krajích byly určeny nemocnice, kam se pacienti s COVID směřují primárně. Neplatí však, že každý kraj má svou covidovou nemocnici s jednotkou intenzivní péče pro infikované, záleží na lokálních poměrech a na domluvě. Při navýšení počtu pacientů by bylo nutné začlenit více nemocnic.

Stále existuje systém nepotkávajících se směn zdravotnických pracovníků?

Ve většině nemocnic byl již po počátečním náporu a obavách tento systém zrušen. Pokud se epidemiologická situace změní a poroste počet nemocných s COVID-19, pak je vypracován systém postupů, kterými by se riziko nákazy zdravotnických pracovníků mělo snižovat. Nepotkávající se směny jsou až posledním opatřením, protože je z logistického hlediska v tomto systému zajištění péče nejnáročnější. Současně se tím sníží kapacita pracoviště.

Co považujete za adekvátní opatření v současné epidemiologické situaci?

Nesdílím názor, že je nutné všechno omezit, zavřít a totálně izolovat. Existují pravidla, jejichž dodržováním se riziko nákazy přenášené kapénkovou infekcí podstatně sníží. COVID-19 je respirační onemocnění podobné chřipce. V něčem je záludnější, v jiných ohledech je mírnější. Hlavní ochrana spočívá v bezpečném chování: cítím-li se nemocen, zůstanu doma. V rizikových podmínkách pak mohu použít roušku, udržuji bezpečnou vzdálenost, udržuji hygienu rukou. Plošná systémová opatření pro celou republiku postrádají smysl. Naopak je nutné vycházet z konkrétních podmínek daného regionu. Je-li například riziková situace v Praze, pak stejná opatření v Brně ztrácejí opodstatnění. A to se netýká jen COVID.

Co vás osobně na epidemii překvapilo?

Podívám-li se na věc s nadhledem, udivilo mne, jak se z odborného medicínského tématu stalo téma politické. Netvrdím, že medicína není politikum, ale rozhodnutí musejí vycházet z odborných názorů. Jasně, zpočátku jsme nevěděli, jak se bude v Česku situace vyvíjet, a bylo správné se zachovat tak, jak jsme se zachovali. Ale následná politizace COVID-19 už nebyla přínosná. Zejména škodlivá byla nekonzistentnost informací poskytovaných laické veřejnosti, které degradovala i některé ověřené protiepidemické postupy. COVID-19 by měl zůstat ryze odborným tématem, nikoli politickým.

Myslíte si, že tato naše zkušenost ovlivní zdravotní péči a medicínu vůbec k pozitivnímu, nebo k negativnímu trendu?

Pozitivní bude změna ve vnímání hygieny, epidemiologie a infekce širokou veřejností, která si snad uvědomí, že infekční onemocnění mohou zcela zásadním způsobem změnit běžný život. Jde o otázku veřejného zdraví. Ve všech velkých zemích, včetně USA, je „public health“ jedním z klíčových oborů medicíny. Nesmírný dopad na celou populaci má, když se hygienicko-epidemiologická opatření podcení.

Telemedicína, což je další pozitivní zkušenost, by vydala na další samostatný rozhovor.

Proč podle vás proběhla v Česku epidemie tak mírně?

V Itálii byla situace daleko složitější než u nás. Jednak virus mohl být virulentnější, napadl populaci výrazně starší a zvyky a chování italské populace jsou více kontaktní. Jižní národy obecně vnímají hygienické normy odlišně. Za sebe si myslím, že významnou roli hrála menší připravenost italského zdravotnictví a podcenění situace ve srovnání s tím, co proběhlo v ČR. Neoddiskutovatelnou výhodou Česka je vysoká úroveň zdravotnictví a jeho organizace.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky