Otevřený dopis mladé lékařky k výpomoci při pandemii
Vážený pane ministře,
obracím se na Vás formou otevřeného dopisu. Jsem lékařka ve specializační přípravě urgentní medicíny, a kromě toho matka dvou dětí. Toho času jsem s kojencem na mateřské dovolené, starší dítě je v batolecím věku. Návrat matek do práce je pro mě důležité téma i v klidnějších časech, nyní ho ale vnímám velmi naléhavě. Kapacita nemocnic se prudce vyčerpává a limitujícím faktorem pro zachování zdravotní péče se brzy stane dostatek kvalifikovaného personálu. Postavit nemocnici ze sportovního stadiónu není takový problém, jako jí obsadit lidmi, co umí používat ventilátor, zvládnou diagnostikovat a léčit a mají zkušenost s rapidně se v čase vyvíjejícími stavy.
Nemluvím teď jenom o lékařích, ale také možná ještě významněji o zkušených sestrách. Většina absolventů lékařských fakult jsou v současné době ženy, většina JIPových sester jsou ženy. Mnoho z nich má malé děti a jsou s nimi doma na mateřské nebo rodičovské dovolené. Přitom se jedná o početnou skupinu profesionálů, kteří by za určitých podmínek mohli tvořit rezervu za nakažené nebo prostě jen málo početné zdravotníky. Ženy a osamělí muži pečující o dítě do 15 let jsou z nařízené pracovní povinnosti podle současné legislativy vyjmuti. Pracovat nám tak nejde nařídit befelem, jde nás ale v lepším případě pozitivně motivovat a situaci nám ulehčit, v tom aspoň uspokojivém nám neklást překážky.
Individuální potřeby se samozřejmě mohou různit, některé z nich ale asi budou univerzální. Za sebe mohu říct, že výpomoc v nemocnici v následujících týdnech až měsících silně zvažuji. Prioritou pro mě ale je bezpečnost a spokojenost mojí rodiny. Abych na sebe oblékla ochranné pomůcky, respirátor a štít (které musí být dostupné) a vydala se do rizikového prostředí, chci vědět, že se děti doma mají dobře a je o ně hezky postaráno. Mám výhodu excelentního rodinného zázemí, kdy se o obě děti plnohodnotně postará manžel a pohlídají babičky. Většina z nich ale má vlastní zaměstnání a když vypadnu, budu potřebovat i chůvu. Kolektivní hlídání dětí zdravotníků je z epidemiologického hlediska rizikové, lékaři a sestry by se přes ně mohli navzájem nakazit. Na druhou stranu, když dám podstatnou část výplaty za hlídání, moje motivace klesá. Určitě by mi v tom pomohl příspěvek na služby chůvy, nebo dokonce jejich plné uhrazení.
Ačkoliv bych sama následující asi nevyužila, řadě zdravotníků by zklidnilo spaní, pokud by měli možnost bydlet zdarma v hotelu a zamezit tak případné nákaze vlastní rodiny. Samozřejmostí je v tomto případě určitá kvalita ubytování, nemusí to být Hilton, ale samostatný pokoj, čistá postel a vlastní sociální zařízení je skutečné minimum, ať už z hlediska komfortu po dlouhé a náročné směně, tak z hlediska epidemiologického
Přesvědčilo by mě rovněž, pokud bych si pracovní místo nemusela složitě hledat. Pokud mě nemocnice osloví první, a to i neadresně, mnohem spíš vyvinu nějakou aktivitu. Příkladem může být jednoduchá výzva na sociálních sítích, stejně jako složitější databáze, pomocí které budou vytížené nemocnice a volní zdravotníci párováni. Ačkoliv si mohu prohlédnout zveřejňované informace o kapacitě lůžek v jednotlivých krajích, nezjistím z toho, které konkrétní zařízení nemá dostatek personálu.
Zdravotníci na mateřské a rodičovské dovolené budou disproporcionálně mladšího věku a řada z nich tak nebude atestovaná. Spíše se rozhodnu jít pracovat, pokud se mi odpracovaná doba bude počítat do specializačního vzdělávání. K tomu samozřejmě musí být pracoviště akreditované, pomoci mi však může zaměstnaneckým poměrem, spíše než různými dohodami o provedení práce. Rodiče malých dětí ocení možnost zkráceného úvazku. Zároveň je pro mladé lékaře klíčové mít zajištěný dohled nebo dozor dle zákona a v lidské rovině se mít vždycky na koho obrátit s dotazem nebo problémem.
Rodiče, kteří jsou na mateřské dovolené a pobírají peněžitou pomoc v mateřství (PPM) mají situaci s akutním zapojením se složitější, než ti na dovolené rodičovské. Zatímco pobírání rodičovského příspěvku je omezené pouze tím, že děti do dvou let věku nesmí navštěvovat školku na více než 96 hodin měsíčně, souběh pobírání PPM a vykonávání stejné činnosti, ze které je nárok na PPM čerpán, není možné. Abych tak mohla jít vypomoci do nemocnice, musela bych na příslušné dny PPM přerušit. Místo abych byla doma a pobírala 70 % svého platu, budu sice pobírat 100 %, reálně si ale vydělám jen o 30 % víc, než co bych dostala i bez toho. Jít pracovat pro mě znamená určité náklady navíc, kromě cestovného hlavně pokud budu muset zaplatit ze svého výpomoc chůvy. Mohu se tak paradoxně dostat do situace, kdy zůstáním doma dostanu ve výsledku více peněz, než rozhodnutím vypomoci v náročném a rizikovém prostředí. Mojí motivaci jít vypomoci tak výrazně pomohou například mimořádné prémie, které mi nahradí ušlou PPM. Tento systém se v českých nemocnicích někdy obchází smlouvou na jinou pracovní pozici - například ve smlouvě je napsán výkon práce ošetřovatelky, reálně se ale vykonává práce lékařská. Kromě etické diskutability a zjevné protiprávnosti je to ovšem velmi rizikové. Pokud se cokoliv stane, soud se bude oprávněně ptát, proč ošetřovatelka ordinovala léky a vyšetřovala pacienty. Ve výjimečném stavu navíc platí zvýšené trestní sazby. Jakékoliv šmelení systému teď vskutku nelze doporučit.
Potěší i vyložené drobnosti, byť jejich váha asi nebude úplně klíčová. Například zajištěná klidná místnost na odsávání mateřského mléka a lednice na jeho uložení je jistě pohodlnější, než odsávat na toaletě.
Každý bude mít práh, od kterého přeruší péči o děti a půjde vypomoci do zdravotnických zařízení, postavený jinde. Výše uvedené body nemusí být vyřešeny všechny. Čím méně strukturálních překážek ale bude existovat, a naopak čím více bude situace ulehčována, tím více zdravotníků se pro tuto činnost rozhodne.
S pozdravem a přeji nám všem pevné nervy,
MUDr. Tereza Rádl
Zdroj: MT