Prof. Černý: Některé nemocnice navyšují kapacitu pomalu

Ví se, nakolik zatím nemocnice využívaly nahlížení do dispečinku intenzivní péče a nakolik fungují převozy pacientů do méně vytížených regionů?

Jestli lidé z nemocnic do dat o dostupnosti kapacit nahlížejí, to nevím. V minulých týdnech jsme individuálně domlouvali přesuny mezi regiony u jednotek případů. Na podnět krajských koordinátorů jsme dojednávali z Karlových Varů přesun do sousedního kraje a také byla debata mezi Středočeským krajem a Prahou. Nově pro tyto účely slouží národní dispečink lůžkové péče, spuštěný v pondělí 2. listopadu. V režimu 24/7 tu na jednom telefonním čísle slouží operátoři a během dne jeden lékař, který jim bude pomáhat vyhodnotit podněty a požadavky. Dispečink bude mít přehled o tom, kde je volná kapacita, pokud nebude kraj schopen sám pacienta umístit.

Nakolik jsou v současnosti koordinátoři v krajích touto prací vytíženi?

Je to náročná a intenzivní činnost. Většinou jsou to vedoucí pracovníci oddělení ARO. Jsou mezi nimi lékaři, kteří to pojímají velmi odpovědně a jsou k dispozici prakticky ve dne v noci. Role krajského koordinátora je extrémně důležitá a zabírá velkou část jejich denní agendy.

V regionu Prahy a Středočeského kraje už spolupráce funguje? Zaznamenali jsme, že to zpočátku drhlo.

Od té doby, co se vytvořil model koordinujícího dispečinku mezi dispečinkem Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy a dispečinkem středních Čech, nemám žádnou informaci o jakékoli kolizi, která by nebyla vyřešená. Bylo to pak inspirací pro celý dispečink lůžkové péče. Že někdy trvá delší dobu, než se podaří pacienta umístit, to je realita běžné medicíny i v časech, kdy není takový tlak na lůžka, jako dnes. Velmi často komunikujete s mnoha lidmi, než se podaří pacienta umístit.

Může se řízení kapacit, které teď vzniká, využít později i v klidnějších časech?

Samozřejmě. Chceme prosadit, aby se model dispečinku intenzivní péče aplikoval i po skončení pandemie. Aby z něj byl jednotný model řízení intenzivní péče v krajích a koordinace umisťování pacientů s požadavkem intenzivní péče.

Zvenčí se zdá, že v současnosti malé nemocnice mají menší rezervy než ty velké, je to tak?

Myslím, že to tak je. Má to několik důvodů. Stejný podíl zaměstnanců s nákazou má odlišný dopad v nemocnici, kde je padesát lékařů, než v té, kde jich je 500. Další moment je, že řada malých nemocnic oddalovala zastavení odkladné péče až do doby, než bylo vydáno opatření ministra, které to minulé pondělí nakázalo. Řada nemocnic tak ještě ve druhé polovině října jen velmi málo omezovala odložitelnou necovidovou péči. Možná za tím byly obavy o ekonomiku nemocnice, přestože pojišťovna deklarovala ochotu kompenzovat.

Je tu ještě jeden zajímavý moment, který se týká jak malých, tak i velkých nemocnic, a který má vliv na kapacity. Úhrady od zdravotních pojišťoven za péči o covidové pacienty jsou tak výhodné, že některé nemocnice mohou mít snahu nechávat své pacienty na lůžku po dobu delší, než je nezbytně nutné. Od pojišťoven máme informace, které tomu nasvědčují.

Jak moc je to rozšířená praxe?

Na základě dat ÚZIS, sledujících dobu hospitalizace u tzv. lehkých a středně těžkých pacientů lze kvantifikovat jako „množství větší než malé“

Čekala bych naopak, že se průchod nemocných nemocnicemi zrychluje a nemocnice je propouští dříve…

Pokud se nemocnice chová férově a odpovědně, snaží se mít pacienty na lůžku jen nezbytnou dobu, aby si uvolnila kapacitu pro další pacienty. Jsou ale asi i nemocnice, které se tak nechovají.

Ředitel FN Motol Miloslav Ludvík vzbudil pozdvižení, když v pátek 30. října na rádiu Z prohlásil, že v tuto chvíli má rezervu přes 500 lůžek, z toho 480 volných na kyslíku a 40 volných na JIP. Přitom z terénu zaznívá, že Motol pacienty ze středních Čech odmítá. Jak je to možné?

FN Motol je velká nemocnice, její kapacita je obrovská, v tomto kontextu může mít ředitel pravdu. Pohled na situaci v ČR ale nelze založit jen na situaci v největší nemocnici v ČR, ale i na základě situace v menších nemocnicích. Tam je situace horší, nedostatek personálu limituje kapacity malé nemocnice mnohem více než v nemocnici velké.

Stále jsou rezervy v kvalitě dat, která nemocnice hlásí. Co s tím?

Stává se, že vidíme v médiích prohlášení určité nemocnice, jak jsou úplně na dně, a přitom data v dispečinku o tom nevypovídají. Kdykoli jsem se na to doptával, nebyla situace taková, jak daná osoba publikovala v médiích. Jedním z možných důvodů je i odlišný výklad obsahu a způsobu zadávání položek dispečinku, dnes jsme zfinalizovali aktualizovanou metodiku pro zadávání dat a ve středu proběhne webinář s nemocnicemi k vyjasnění eventuálních problematických bodů.

Byl tu pokus přimět nemocnice, aby hlásily údaje po hodině…

To byl úplný nesmysl. Ani nevím, jak to vzniklo, myslím že to se týkalo zadávání dat do systému ISIN, což bylo hned v MO MZ odstraněno. Požadavek na aktualizaci dat je jednou denně od začátlku fungování dispčinku IP.

Neobáváte se, že až budou nemocnice více zahlcené, nebude na data spolehnutí, protože nebudou stíhat zapisovat?

Data jsou důležitá a vkládání dat je velmi jednoduché, nezabírá to víc než řádově minuty. To, že by na to neměli čas, nemůže být podle mého názoru důvodem, proč data správně nevkládají.

Je cílové navýšení počtu lůžek, jak bylo stanovené na 15500 lůžek, reálné?

Může se stát, že se to nepodaří navýšit ve všech nemocnicích tak, jak bylo naplánováno. Plán vycházel z toho, že Všeobecná zdravotní pojišťovna má nasmlouváno celkem 47 tisíc nemocničních lůžek. Hlavní limit je ale personál. Nedá se očekávat, že se plán naplní stoprocentně, když je v Česku nakaženo sedm tisíc sester. To je obrovské číslo. Navýšení je proces, který záleží také na tom, jak a kdy nemocnice zastavily odkladnou péči, jak rychle se jim povede přeložit pacienty, kteří v nemocnici už nemusí být, a jak rychle se jim povede přeložit osoby na sociální hospitalizaci.

Takže ta hranice, kdy budeme potřebovat nouzové mimonemocniční kapacity polních nemocnic může reálně ležet o něco níž, než jak ji vídáme ve vašich prezentacích?

Ano, pokud personál nebude, není kde brát. Každý systém má limity.

Jak bude prakticky vypadat nový dispečink lůžkové péče?

V místnosti dispečinku sedí několik vojáků-operátorů u monitorů, kde vidíme jednotlivé regiony z pohledu dostupných lůžek, techniky, léků, strategického materiálu a dalších položek, které se sledují. Vždy tam bude jeden lékař, který bude pomáhat vyhodnocovat jednotlivé podněty a reagovat na ně.

Kdo může na dispečink zavolat?

V každé nemocnici bude jeden telefon, jehož nositel je oprávněný komunikovat s dispečinkem. Říkejme mu nemocniční koordinátor nebo krizový manažer. Některé nemocnice mají zavedenou žurnální službu, která v dané době rozhoduje za vedení nemocnice vše, co je potřeba. Toto je něco podobného.

Můžete dát příklad, jak to může pomoci?

Nemocniční koordinátor může na dispečink lůžkové péče zavolat, že mají v nemocnici dva pacienty, kteří by už mohli být propuštění z akutní do následné péče, ale nemocnice X je nevzala. Dispečink by měl odpovědět, že v nemocnici Y jsou volná lůžka. Pokud se lékař ozve znovu, že pacienty v daném zařízení odmítli, je koordinátor oprávněn nařídit, aby je vzali.

Jak vzniká spolupráce s lázněmi a dalšími mimonemocničními kapacitami?

Jednání probíhají, spolupráce bude vypadat podobně jako s nemocnicemi. Budeme znát počty kapacit a pokud nemocnice osloví dispečink, že má pacienty pro tento typ péče, doporučí dispečink vhodné volné zařízení. I tam bude moci dispečer umístění nařídit.

Jde to ještě vylepšit?

Základní architektura je správná a funkční. Aby mohl dispečink fungovat, musíte mít data a vymáhací pravomoc. Podstatné je, aby data, ze kterých dispečink vychází, odpovídala realitě. To záleží na tom, jestli je poskytovatelé vkládají tak, jak mají. To je potíž současného dispečinku intenzivní péče, že se děje, že data, která vidíme na monitoru, nemusí odpovídat realitě.

Co s tím? Nějaké kontroly a postihy, třeba od pojišťoven?

Na zavedení systému namátkových kontrol se pracuje ve spolupráci s pojišťovnou.

Nemáte obavu o kvalitu intenzivní péče v nemocnicích, kde mají běžně pacienty s tak náročnou intenzivní péči, s jakými se jinak setkávají třeba jen několikrát za rok?

Je logické, že pacient s těžkým selháním plic je v této době běžnější. O medicínsky odbornou kvalitu péče obavu nemám, dokud na páci týmu dohlíží kvalifikovaný lékař. Kvalita ošetřovatelské péče je logicky nižší, když je personálu nedostatek. Je to cena za to, že je systém schopen se postarat o nebývalé množství pacientů. Musíme jasně přiznat, že standardy personálního zajištění, na jaké jsme zvyklí, naplněné nejsou.

Jak si vysvětlujete to, že na intenzivní péči neroste počet hospitalizovaných pacientů tak rychle, jako obecně počet hospitalizovaných obecně?

Zdá se, že se virus chová jinak, než na jaře. Jeho virulence je nižší. Podíl pacientů s těžkým průběhem je nižší než na jaře. Rozdíl v péči proti jarnímu období významný není.

K čemu můžeme využít ventilátory, darované nebo zapůjčené nemocnicím, ať už ze zahraničí, nebo nouzové ventilátory CoroVent?

Ventilátor je pomůcka k dočasné náhradě plicních funkcí. Pro jeho použití musíte mít kvalifikovaný personál. Jestli našim nemocnicím něco dojde, nebudou to ventilátory, ale personál.

Jak daleko jsou přípravy stanoviska výboru České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP k rozhodovacím procesům u pacientů s Covid-19 referovaných k intenzivní péče v situaci nedostatku vzácných zdrojů?

V tuto chvíli je v odborné oponentuře, pokud nenastanou zásadní překážky, k dispozici by mohl být na konci týdne.

Doufáme, že tento dokument bude zbytečný, je to tak?

Takový dokument tu měl být už delší dobu bez ohledu na tuto pandemii. Takový dokument je nezbytný, měl by být součástí pandemického plánu. Dotýká se všech situací hromadného postižení osob, kdy kapacity zdravotní péče dosáhnou svého absolutního limitu. Bez ohledu na to, jestli jsou kapacity vyčerpané koronavirem, nebo spadne padesát letadel či vybuchne atomová bomba, principy jsou stejné.

Berete to tak, že se pracuje na řadě restů, které se dlouho neřešily?

Jasně, to je jedno z pozitiv, která tato situace přináší. Ukázala jasně, co nám chybí. Netýká se to jen dokumentů tohoto typu, ale vůbec fungování státní správy. Projevila se rizika autonomie krajů a neschopnost státu koordinovat a řídit systém. Má-li stát efektivně řídit situaci, nemá na to nástroje.

Obrázek: Organizační schéma Národního dispečinku lůžkové péče, 30. 10. 2020

Zdroj: MT