Spoléháme především sami na sebe – i v době epidemie

• Když ráno přijdete do nemocnice, na co se jako první díváte, na jaký parametr?

Na počet hospitalizovaných s COVID-19 a na podíl pacientů v intenzivní péči a na standardních lůžkách.

• Jak vysoký tento podíl u vás je?

Myslím si, že naše situace odpovídá obecnému předpokladu, že 20 procent hospitalizovaných nemocných potřebuje intenzivní péči. Dnes (ve čtvrtek 5. listopadu - pozn. red) máme 150 pacientů s COVID-19, intenzivní péči vyžaduje 27 z nich. Počítáme tedy s tím, že při nárůstu hospitalizací budeme muset navyšovat kapacitu JIP a standardních lůžek v poměru 2 ku 8. Ale i ti pacienti, kteří jsou na běžných lůžkách, jsou velmi nemocní lidé, kteří většinou potřebují kyslík. Rozhodně nejde o nějaké sociální hospitalizace. Stále počítáme s tím, že číslo R se může zvýšit. Při hodnotě R 1,3, což bylo v polovině října, lze předpovědět, že budeme muset v našem kraji hospitalizovat přes 600 pacientů. Polovina by musela být ošetřována u nás a zbytek by si měly rozdělit ostatní nemocnice. Opakovaně upozorňuji kraj i kolegy ředitele, že na to musíme být připravení. Při R 1,47 by už počet hospitalizovaných brzo přesáhl naše kapacity a nejen naše.

• Co je největším limitem toho, aby nemocnice zvládla i ty horší scénáře?

Jednoznačně personál. I kdybychom měli o tisíc postelí navíc, i kdybychom měli o 100 ventilátorů víc, není, kdo by zajišťoval péči. To je realita. Je mi líto, že si to velká část našich spoluobčanů neuvědomuje. Zdravotnictví není nevyčerpatelné. Možná si ti, kdo nenosí roušku, říkají: „Když bude nejhůř, vždycky se pro mě místo v nemocnici najde.“ No, může se stát, že už se nenajde

•  Pomáhá vám v této době centrální řízení lůžkové kapacity? Delší dobu funguje dispečink intenzivní péče, nyní by měl být zprovozněn dispečink i pro ostatní volná lůžka…

Na naší úrovni zatím přílišne. Určitě to ale pomůže pomoci malým nemocnicím v jiných krajích.

•  Vy jste byl první, kdo přiznal, že omezení chirurgické péče se týká už onkologie. Celostátně se předstírá, že tomuto nedochází. Jak je na tom vaše onkochirurgie nyní?

Už se zase operuje a bez nějakých významných čekacích lhůt. Šlo pouze o onkochirurgické výkony, nikoli o chemoterapii nebo radioterapii. Toto omezení vyplývalo z nedostatku míst pro intenzivní péči. Tu jsme museli velmi podstatně reorganizovat, což se podařilo relativně rychle. A ani onkologická operativa nebyla zastavena úplně. Existují nádory, které odložit vůbec nelze, například rychle rostoucí nádory v oblasti nitrolební, nebo karcinom slinivky břišní. Tyto zákroky probíhaly bez přerušení. Přesto to bylo opravdu těžké rozhodování. Sezval jsem primáře chirurgických oborů a řekl jsem jim: „Nemůžeme operovat ty, kteří by museli být po výkonu na intenzivních lůžkách. Vezmeme si dva týdny a zkusíme to reorganizovat.“ Oni se zcela správně ptali: „A co těm lidem řekneme, když to za dva týdny nebude?“ To mě mrazilo. Ale risknul jsem to s přesvědčením, že jsme schopni to zvládnout. A zvládli jsme to. Samozřejmě zásadní zásluhu na tom mají právě ti primáři.

• Jak tedy nyní vypadá organizace péče o nemocné s COVID-19 a o ty ostatní?

Máme covidovou část intenzivní péče, což je ARO a JIP chirurgických oborů a k tomu ještě dospávací pokoj. V jednu chvíli jsme měli tyto pacienty i na operačním sále. Jak se nám daří situaci přizpůsobovat, opět se postupně vracíme z provizorních prostorů do prostorů normálních. Pro intenzivní péči o ostatní pacienty je vyčleněna JIP na neurochirurgii a jeden dospávací pokoj. Plánovaná operativa je téměř zastavená. Každý den máme krizový štáb, kde sdílíme všechny informace: kromě mě do něj patří hlavní sestra, ekonom, vedení obchodního úseku, primář infekce, primář ARO, který je i krajským koordinátorem intenzivní péče, personalista, technický ředitel. Na této poradě se snažíme optimalizovat využití veškerých našich zdrojů a co nejrychleji reagovat na aktuální problémy dané epidemií. Při plánování kapacit nespoléháme jen na grafy z ÚZIS. Máme i vlastní analýzy, které připravuje primář infekčního oddělení MUDr. Adam Vitouš a které podle všeho věrohodněji popisují, čemu na regionální úrovni čelíme a čemu čelit budeme. Zatím se nestalo, že by pacienti museli ležet někde na chodbě.

• Kolik lidí vám kvůli COVID119 vypadává z provozu?

Přibližně dvě stě zdravotníků je mimo nemocnici kvůli tomu, že jsou nakaženi. Je to ale dynamické, někteří se již vrací zpátky, a naopak jiní odpadávají. Není tu zatím provoz, který bychom z tohoto důvodu museli zastavit. Zbylí lidé si povinnost rozebírají a vše běží dál. Samozřejmě za cenu toho, že obětují svůj osobní život. Sestry jsou naprosto skvělé, vždy říkám, že nemocnici dělají ony. Když se například zavřela školka, tak si hned přeorganizovaly služby. Ty, které mají dítě doma a musejí s ním být přes den, chodily na noční nebo na víkend, kdy mělo dítě jiné hlídání a ty ostatní sloužily v denních směnách. Na vedení jsme v podstatě nic nepoznali.

• Zaujalo mě, že sestrám dáváte domů zachlazené jídlo pro děti, aby nemusely doma vařit. Je to detail, ale přijde mi to jako symbol, že na ně myslíte i v takovéto věci.

To je zásluha našeho stravovacího provozu. Je to jejich vlastní nápad a je bezvadný. I to je způsob, jak našim lidem naznačit, jak moc je potřebujeme.

•  Vyplatí se nemocnicím hospitalizovat COVID pozitivní pacienty?

Pokud by to byla jen otázka peněz, tak odpověď je: ano, vyplatí. Zejména intenzivní péče je hrazena kvalitně, ani testování pomocí PCR testu není ztrátové. Za zátěž, kterou to přináší, ale žádné peníze nestojí. Bohužel mnoho pacientů s COVID-19 umírá, což v takovém počtu je pro nás velký nezvyk, a hlavně pro naše setry na ARO je to jako noční můra. A je mi také líto necovidových pacientů, že se nyní o ně nedokážeme vždy postarat tak, jak by potřebovali. Výše úhrad je pro nás určitě důležitá. Naše nemocnice dlouhodobě žije bez provozních nebo investičních dotací od zřizovatele nebo od státu. Hospodaříme prakticky ze 100 procent s tím, co dostaneme podle úhradové vyhlášky. I za těchto podmínek jsme schopni zvyšovat mzdy zaměstnanců v průměru o sedm až osm procent ročně. Velmi si dáváme záležet na vykazování péče, co uděláme, to si necháme zaplatit a jsme také poměrně úspěšní při čerpání z evropských dotačních titulů.

•  Stíhají se vaši zaměstnanci zaučit v nových pozicích? Mnoho z nich pracuje mimo své běžné zařazení a určitě se musejí dostávat mimo svou zónu komfortu…

Stíhají. Učí se rychle a jsou nesmírně přizpůsobiví. Snažíme se neshromažďovat příliš mnoho nezkušených na jedno místo. Chceme, aby vždy byl na daném pracovišti člověk, který zde pracuje dlouhodobě a ostatní v případě potřeby usměrňoval. Máme skvělou ředitelku ošetřovatelské péče, Mgr. Fryaufovou, která má u sester přirozenou autoritu, což všechny nutné změny usnadňuje. Lékaři dostali manuál, jak u nemocných s COVID-19 postupovat. Pokud si nejsou jistí, mají k dispozici konzultanta. Na standardních odděleních vědí, že dole je ARO a také služba na jednotce metabolické péče. Když mají pacienta, který se zhoršuje, ARO jej umístí na lůžko v rámci intenzivní péče. Tohle zatím funguje velmi dobře.

•  Máte nějaký přísun zdravotníků zvenku? Hovoří se o lékařích ze zahraničí nebo o posilách z řad ambulantních specialistů…

Pokud jde o lékaře, tak žádná zásadní posila zvenku nepřišla. U sester je to jinak, ozvaly se nám kolegyně, co jsou na mateřské, v důchodu nebo ty, které už působí jinde, ale pracovaly u nás dříve a řekly: „My vám chceme pomoct.“

• Takže je to poznat?

Je to poznat. Je to výrazná pomoc a výrazná vzpruha. Nepůjčujeme si a ani si nemůžeme půjčovat personál z ostatních nemocnic v kraji, protože ta tíseň je nám všem společná. Podpora zvenčí ale v určité formě přichází. Armáda nám sem poslala skupinu 12 vojáků, kteří odvádějí skvělou práci na ARO, kde převzali některé delegovatelné činnosti a tím našim zaměstnancům uvolňují ruce. Máme tady také asi stovku mediků, a i oni se v této nelehké situaci osvědčili. Zúročuje se, že jsme zapojeni do výuky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, naší nemocnicí procházejí v rámci pregraduální výchovy desítky studentů a mají tak k nám nějaký vztah, někdo také bydlí v Liberci a okolí.

•  Medici pomáhají napříč republikou. Někde si už ale trochu stěžují, že jsou využíváni na úklidové práce a že by mohli nabídnout více. Co dělají u vás?

U nás neuklízejí. Jsou většinou na pozicích asistentů ve zdravotnickém provozu. A působí na odběrových stanovištích. I díky tomu jsme mohli zřídit další odběrový tým, který jezdí po kraji. Kapacitu testů stále navyšujeme, nyní děláme 900 odběrů denně.

• Pořád se ale v rámci kraje čeká na odběr čtyři, pět dní…

Ano, ale těch 900 testů je tady v současnosti na hraně. Posíláme denně několik stovek vzorků do Plzně, a ještě zbývá několik desítek vzorků, které se vyhodnocují až druhý den. To není ani tak limitováno personálem, jako technologií, tedy tím, za jak dlouho je přístroj schopen jednu várku zpracovat.

• Zjednodušili jste někde způsob, jak oddělení fungují, například pokud jde dokumentaci?

Dokumentace je stále stejná, bojíme se ji redukovat. Když někdo bude tvrdit, že jsme něco dělali špatně, tak jedině díky dokumentaci doložíme, že jsme postupovali standardně. Všichni vědí, že je to ochrana před průšvihem. Dokážu přijmout například to, že se někde hygiena pacientů neprovádí dvakrát denně jako obvykle, ale jen jednou denně. Personál prostě nemá šanci to stihnout. Ale neděláme nic, co by nebylo lege artis.

•  Jak dlouho myslíte, že je nemocnice schopná v tomhle režimu vydržet? Krátkodobě se dá zvládat leccos, ale dlouhodobě je to něco jiného…

To se také ptám. Zatím se navzájem ujišťujeme, že vydržíme, jak dlouho bude potřeba. Už to ale začíná být vyčerpávající, nápor trvá v podstatě od začátku října. Požádal jsem naši psychologickou interventistku, aby se víc zaměřila na kritické provozy, abychom podchytili všechny, kteří tuto zátěž přestanou tolerovat. Takoví lidé jsou, prostě už nemůžou a nikdo jim to nemá za zlé. Přál bych si, aby hodnota čísla R klesla k 0,7 a aby to postupně ustalo. Čeká nás tradiční chřipkové období. Pokud by k chřipce byl ještě COVID, mohla by to být další hrůza.

Zdroj: MT