Imunitní odpověď na vakcinaci u pacientů léčených ocrelizumabem

Vakcinace je v posledních měsících v centru zájmu a budí mnohdy kontroverzní diskuse. Na vakcínu proti SARS‑CoV‑2 si musíme počkat a teprve až se prokáže její bezpečnost a účinnost u zdravých jedinců, lze uvažovat o tom, za jakých podmínek a kterým pacientům s chronickým autoimunitním onemocněním a při jaké terapii můžeme doporučit její aplikaci.

V této době je velkým přínosem uveřejnění výsledků studie VELOCE, která hodnotila imunitní odpověď na vybrané vakcíny u pacientů s remitentní‑relabující roztroušenou sklerózou léčených ocrelizumabem v dávce 600 mg v čtyřiadvacetitýdenním režimu (OCR).

Po splnění poměrně přísných kritérií týkajících se především anamnestické vakcinace (odstup od posledního očkování) byli pacienti ve věku 18–55 let, EDSS 0–5,5, randomizováni 2 : 1 do skupiny OCR (n = 68; OCR 600 mg) nebo kontrolní skupiny (n = 34; interferon β nebo bez léčby). Všichni účastníci dostali vakcínu obsahující tetanový anatoxin (TT), Pneumovax 23 (23valentní pneumokoková polysacharidová vakcína [23‑PPV]) a neoantigen hemokyanin děrnatky obrovské (KLH). Skupina OCR byla při randomizaci rozdělena na OCR1 (n = 33) a OCR2 (n = 35). Skupina OCR1 dostala Prevenar (13valentní konjugovaná pneumokoková vakcína) za čtyři týdny po 23‑PPV; OCR2 a kontrolní skupiny dostaly vakcínu proti chřipce (podle doporučení WHO pro sezonu 2015/2016 a 2016/2017). Očkování začalo 12 týdnů po zahájení léčby ocrelizumabem (skupina OCR) nebo ihned po zařazení do kontrolní skupiny.

Výsledky

Jako pozitivní odpověď na TT byla hodnocena sérokonverze nebo vzestup titru protilátek nad doporučenou protektivní koncentraci (0,1 IU/ml). U obou skupin došlo k odpovědi a zvýšení titru protilátek (za 4 a 8 týdnů po vakcinaci), v kontrolní skupině byla odpověď vyšší. U tří pacientů ze skupiny OCR s nedostatečnou prevakcinační koncentrací (0,05–0,08 IU/ml) došlo k dosažení ochranné koncentrace (v 8. týdnu 0,47–1,72 IU/ml).

Míra pozitivní odpovědi (podle kritéria čtyřnásobného vzestupu protilátek) na vakcínu TT byla po 8 týdnech 23,9 % v OCR oproti 54,5 % v kontrolní skupině.

U pneumokokových vakcín byly stanovovány jako míra odpovědi specifické protilátky typu IgG (více než dvojnásobný vzestup). Míra odpovědí se lišila u jednotlivých pneumokokových sérotypů. Celkově na více než pět sérotypů v 23‑PPV pozitivně odpovědělo ve 4. týdnu 71 % v OCR a 100 % v kontrolní skupině. Třináctivalentní Prevenar nezvýšil odpověď na pneumokokové sérotypy, které jsou společné oběma vakcínám.

U chřipkové vakcíny byly prevakcinační titry protilátek vyšší u OCR skupiny než u kontrol, a to pro čtyři vakcinované chřipkové kmeny (H1N1CA09, BPHU13, H3N2SW13 a AHK4801), jen u typu BBRIS08 byly titry u obou skupin srovnatelné. Titry protilátek (v HI jednotkách) byly u kontrolní skupiny vyšší 75,0 %–97,0 % (u OCR o 55,9 %–80,0 %).

Humorální odpověď na KLH byla snížena ve skupině s OCR oproti kontrolní skupině.

Pacienti léčení B lymfocytární depleční terapií vykazovali zcela očekávaně nižší postvakcinační odpověď (dříve již bylo pozorováno například u léčby rituximabem u jiných autoimunních či onkologických onemocnění). Koncentrace protilátek i ve skupině pacientů léčených ocrelizumabem však dosáhla protektivní hodnoty.

Zdroj: Bar‑Or A, et al. Effect of ocrelizumab on vaccine responses in patients with multiple sclerosis. The VELOCE study. Neurology 2020;95:e1999‑e2008. doi:10.1212/WNL.0000000000010380.

Zdroj: MT