Přeskočit na obsah

Fórum: Podaří se naplnit plán vakcinace?

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

Jedna věc je plán, druhá realita, viz problém s trasováním a testováním. Za dva týdny se v ČR očkovalo 40 000 lidí, v Izraeli za tři týdny 20 procent lidí. Prezident a premiér požádali Izrael o pomoc s organizací očkování. Otázka zní: Když se podíváte na současný průběh vakcinace, je reálné, že bude v ČR do začátku podzimu naočkován každý, kdo o to bude stát? Na co podle vás bude (kromě přísunu vakcíny) narážet úspěšnost vakcinačního programu?

 

  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Myslím, že jde vlastně o jednoduchou matematiku. Od 11. 1. 2021 do 30. 9. 2021 máme (včetně víkendů) 256 dnů. Bude‑li mít zájem o očkování šest milionů občanů (což je snad reálné), pak je třeba jen při jedné dávce zvládnout v celé ČR cca 24 000 aplikací vakcíny denně. Při dvou dávkách cca 48 000. Podle zpráv z médií dorazily první vakcíny do ČR 23. 12. 2020. Cca 6. 1. 2021 sebekriticky přiznal premiér ČR, že bylo aplikováno jen cca 40 000 vakcín. To odpovídá asi tak 3 000 aplikací denně. Takovým tempem bude oočkováno jen první dávkou těch šest milionů za 2 000 dnů, dvěma dávkami za 4 000 dnů, resp. za skoro jedenáct let.

Tedy buď se ve vakcinaci významně přidá na tempu, nebo je proočkovanost tohoto množství lidí již na podzim 2021 jen zbožným přáním.

 

  • Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK

Ta otázka sama o sobě má řadu neznámých, z nichž klíčová je ta, jaké procento lidí bude o očkování stát. Aktuálně je zájem veliký, ale to neznamená, že se nechá očkovat 60 procent populace.

Technicky to reálné je, pokud budou v březnu k dispozici vakcíny pro očkování v ordinacích praktických lékařů a očkovací centra ještě navýší kapacity. Teoreticky by mohli praktičtí lékaři do podzimu zajistit polovinu očekávaného očkování proti COVID‑19 v populaci, tj. naočkovat šest milionů dávek s měsíčním odstupem pro třímilionovou populaci. Je to ale zhruba desetinásobné navýšení obvyklého sezónního očkování proti chřipce, i když rozložené do šesti měsíců. Očkování bude technicky složitější než běžná vakcinace a bude náročnější na čas a organizaci praxe. Přesto jsem přesvědčen, že je lepší očkování registrovaných pacientů v ordinacích praktických lékařů než jejich angažmá v očkovacích centrech, kde mohou pomáhat lékaři aktuálně méně vytížených odborností.

Adherenci k očkování může komplikovat administrativa; zejména vyžadování informovaného souhlasu každého pacienta v ordinaci a komplikované vykazování, zvláště pokud nebude integrované do ambulantních softwarů. Provedené očkování by mělo být automaticky přeneseno do registru očkování. Odměna za očkování musí být nastavena tak, aby jeho upřednostnění nepřinášelo ordinaci ekonomickou ztrátu.

 

Tomaschoff covid

  • MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Česká lékařská komora podporuje očkování a je připravena při jeho realizaci spolupracovat.

Máme‑li zvládnout současně léčit nemocné, testovat podezřelé a ještě očkovat, musíme v první řadě proočkovat všechny zdravotníky, kteří jsou v přímém kontaktu s pacienty nebo s potenciálně infekčním materiálem.

Komora považuje předložený návrh Strategie očkování proti COVID‑19 za málo ambiciózní. Pokud se máme vyvarovat další vlny epidemie na podzim bez nutnosti přijímat drastická protiepidemická opatření, která paralyzují ekonomiku i život společnosti, potřebujeme nejpozději do konce měsíce září naočkovat cca 60–70 procent obyvatel. Pro zvládnutí jarní vlny epidemie bychom měli do konce měsíce března naočkovat cca 2,5–3 miliony rizikových osob, zdravotníků a pracovníků sociálních služeb. Vláda však nemá zatím zajištěny dodávky vakcín v prvním čtvrtletí ani pro jeden milion lidí.

Dne 30. prosince jsem upozornil předsedu vlády Ing. Babiše, že v současnosti je nejdůležitější sehnat několik milionů dávek vakcíny během několika málo týdnů, a to doslova za každou cenu. Závod už začal. Kdo první naočkuje alespoň rizikové skupiny obyvatel a osoby, které se o ně starají, ten vyhraje. Bude moci spustit ekonomiku a dovolit lidem začít zase postupně normálně žít. My Češi jsme mistři improvizace, takže nakonec i to očkování nějak zvládneme. Musíme však mít čím očkovat. A očkovací látky, ty nemůže nakupovat nikdo jiný než vláda.

Do konce září potřebujeme naočkovat 7 milionů osob, tedy cca 14 milionů vpichů. To se nedá zvládnout jinak než velkokapacitními očkovacími centry, která vzniknou v místech dobře dopravně dostupných (např. výstavní haly). Dříve než v březnu se masivní plošné očkování asi nerozběhne. Pak nám tedy na splnění úkolu bude zbývat cca 200 dnů. Abychom to stihli, potřebujeme 70 center, z nichž každé by mělo naočkovat 1 000 lidí denně. Jedno aplikační místo jich zvládne cca 10 za hodinu, tedy potřebujeme v každém centru 10 aplikačních míst fungujících 10 hodin každý den. V centru musejí být administrativní pracovníci, zdravotní sestry a lékaři s vybavením pro řešení ev. komplikací. Takový systém připomínající „sériovou výrobu“ šetří kvalifikovanou pracovní sílu, tedy hlavně doktory, a zajišťuje profesionalitu a dodržování patřičných standardů. Personál očkovacích center je třeba platit a zajišťovat smluvně, a to především z řad ambulantních lékařů a jejich zaměstnanců.

K centrům by měly přináležet mobilní jednotky, které budou očkovat v sociálních zařízeních, ale i v domácnostech. Vzhledem k potřebě očkovat zranitelnou část populace co možná nejdříve nesnese vytváření těchto mobilních očkovacích týmů odkladu.

Praktičtí lékaři spolu s ambulantními specialisty by měli vytipovávat své pacienty, kteří potřebují očkování prioritně, jejich seznamy mohou ale dodávat i pojišťovny. Představa, že budou praktici při své běžné ordinaci očkovat jednotlivé pacienty, je zcela mimo realitu. To bychom očkovali roky.

 

  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

prezident České stomatologické komory

Na proočkování plánovaných 6 500 000 lidí dvěma dávkami potřebujete při výkonu 12 pacientů za hodinu (podle mě jde zvýšit) s nějakou rezervou 1 100 000 lékařohodin. To není zrovna málo. Stejné číslo kapacit sester a administrativního pracovníka. Je elementární manažerský úkol toto číslo rozdělit mezi a) stálé očkovací lékaře center, kteří budou pracovat osm hodin pět dní v týdnu, b) část pojmou v rámci své pracovní kapacity praktici a někteří jiní lékaři (stomatologie, ambulantní specialisté), a potřebujete c) „víkendové a odpolední brigádníky“ do očkovacích center a do mobilních očkovacích center. České zdravotnictví na to s vypětím všech sil kapacitu má, ale organizace musí být vojensky přesná a ideálně s velkou pomocí lékařských komor, které mají týmy v každém okrese, a zejména s pomocí PL, PLDD, AS, stomatologů (jejich organizací) a snad i dalších odborností (třeba gynekologové). Mobilizovat jde nemocniční lékaře, kteří mají omezený provoz oddělení kvůli covidu. Administrativní síly přesunout ze státní správy a z mnoha „home officů“. Pokud to pojmete takto, tak to zvládnout jde. Ale už není čas na diskuse. A samozřejmě, musí být čím očkovat, mít všude OOP atd.

 

  • Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Možnost, že vakcinace dopadne dobře a budou naočkováni všichni zájemci, tady jistě reálně je. Ostatně Napoleon Bonaparte nechal slovo „nemožnost“ vymazat ze svého slovníku. (Ale jak dopadl?) Ale vážně. Pokud bereme za dané, že bude dostatek vakcíny a bude i dostatečný racionální zájem o očkování, je vše jen otázkou logistiky a organizace. A tady jsem relativním optimistou.

Nechci kritizovat ministerstvo ani vedení státu či snižovat jejich úlohu. Za rozhodující ale považuji zapojení krajů i samospráv a ty se, zdá se mi, připravují velmi rozumně a naštěstí včas.

Velkokapacitní centra musejí být páteří systému a je velmi pozitivní sledovat, jak nevyužitá kongresová centra (a další prostory) nabízejí své kapacity. Významný může být přínos nemocnic, i když od nich při kontinuálním zajišťování (covidové i necovidové) péče nelze očekávat, že se stanou zásadními uzly očkování.

Zapojení praktických lékařů (přes 5 000) a ambulantních specialistů (cca 4 000) bude minoritní, nicméně kdyby každý naočkoval jen 100 svých dispenzarizovaných pacientů za několik měsíců (to je tak jeden denně!), přinese to zajímavé statisíce očkovaných. Zvažované zapojení stomatologů (8 000) by možná přínos ambulantních lékařů posunulo k milionu naočkovaných osob.

Na druhé straně bych velmi zvažoval vakcinaci v lékárnách. Jen málo z nich by mělo možnost umístit čekající po očkování (30 minut – to znamená, že čeká šest až osm pacientů).

Samozřejmě chci přičíst i racionální a zodpovědné (často problémy systému chápající) chování naší populace.

Co považuji za nesmírně důležité, je to, abychom celý systém neohrozili nesmyslnou byrokracií (typu informovaný souhlas apod.). Pro zapojení malých center (ambulance) je důležité, aby vše bylo jednoduché, včetně přihlášení se do systému, získání vakcíny (třeba z nejbližšího velkokapacitního centra?). Ano, přínos těchto „malých“ bude v desítkách či stovkách očkovaných. Budou‑li jich však tisíce, stojí za to je motivovat a minimálně zapojení maximálně zjednodušit.

Úspěšnost vakcinačního programu mohou narušit zásahy, které by byly vedeny především politickými hrami, a nikoliv snahou o optimální řešení. Věřím, že jak na straně vlády, tak na straně opozice je dostatek rozumných lidí, kterým jde „o věc“, a nikoliv o laciné „body“. Dalším nebezpečím jsou možné překážky administrativní, schvalovací, zbytečně komplikovaný registrační systém (jak pro lékaře, tak pro očkované) a málo „přátelské“ virtuální prostředí (skutečnou chybovost a poruchovost opomíjím). Když někdo chce a je schopen očkovat (malá ambulance nebo třeba průmyslový podnik), má dostat příležitost.

Někdo bude jistě spatřovat riziko v nedostatečném personálním zabezpečení. Já asi méně. Nároky budou samozřejmě na zdravotnický personál (apeloval bych i na kolegy, kteří se třeba klinické medicíně nevěnují, i sestřičky, někdy již na zaslouženém odpočinku nebo pracující v jiných odvětvích). Je otázka, zda lze ve velkokapacitním centru využít mediky dvou posledních ročníků pod dozorem jednoho lékaře třeba na tři očkovací stolky. Nezapomínejme na to, že zajištění očkování potřebuje ale také více nelékařského personálu. Ale to by v naší zemi s 300 000 nezaměstnaných a dalšími statisíci (miliony) na home office neměl být problém?

Tedy. Zvládneme to. Jiná možnost neexistuje.

 

  • Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.,

rektor UK

Očkování je jedinou cestou, jak dosáhnout návratu k normálnímu životu společnosti – tedy k životu bez roušek, k normálnímu společenskému, kulturnímu a sportovnímu životu, k cestování bez omezení. Kromě toho je očkování, a tím potlačení nemoci v populaci cestou, jak vrátit normální pracovní rytmus i do nemocnic a dalších zdravotnických zařízení. Vzhledem k počátečním omezeným dodávkám očkovacích látek, k prioritizaci vybraných skupin a náročným skladovacím a transportním podmínkám některých vakcín bylo rozhodnuto provádět očkování v první fázi ve vybraných regionálních centralizovaných očkovacích centrech s podporou mobilních týmů. Jakmile budou vakcíny dostupné v dostatečném množství, distribuce a skladování budou možné za obvyklých podmínek, bude cílem zapojit do očkování ostatní složky zdravotní péče, včetně poskytovatelů v oboru všeobecné praktické lékařství.

Myslím si, že takřka úplná eradikace některých chorob očkováním je velkým výdobytkem posledních staletí (neštovice E. Jenner 18. století) – na to lidé zapomínají – neštovice, černý kašel, tetanus atp. Jsem zastáncem očkování a sám se nechám očkovat. Očkování má být v několika vlnách. Co trochu selhalo, je to, že předchozí vedení MZ ČR nepřipravilo kampaň o očkování. Od jara se o tom hovořilo. Kolektivní imunity – tzn. proočkovanosti kolem 70 procent – bychom vinou tohoto zdržení mohli dosáhnout nejpozději do poloviny příštího roku. Je proto kritické, abychom co nejdříve proočkovali alespoň nejohroženější část naší populace. Obecně žádná vakcína není stoprocentní. Souvisí to s otázkou jejího testování, a to také vzhledem k nedostatku času nemohlo být zcela ještě ideální.

S každým dalším dnem, kdy se objeví další informace o rychlejším postupu očkování, doufám, že jsme čím dále tím více na to připraveni. Nemohu se však zbavit dojmu, že všechno řešíme strašně pozdě, na poslední chvíli, nekoordinovaně, neorganizovaně. Nicméně věřme tomu, že vakcína nás skutečně může dostat z této obrovské krize ven. A podaří se naočkovat maximum lidí, aby se život mohl vrátit tam, kde byl, jak jsme byli zvyklí.

 

  • MUDr. Pavel Vepřek,

zakladatel iniciativy Zdravotnictví 2.0

Byl bych tomu rád a doufám, že se tak stane. Pokud to dobře dopadne, tak to nebude výsledek dobré přípravy programu a jeho bezchybné realizace ministerstvem zdravotnictví pod taktovkou hlavního projektového manažera Andreje Babiše, ale ovoce práce kreativních lidí na všech úrovních systému. V situaci, kdy chybí funkční vedení státu, vstupuje do hry staré a osvědčené „voják se stará, voják má“. Až se vakcíny dostanou do českých mrazáků a chladniček, tak si lidé najdou cesty, jak se k nim dostat. S dobrou přípravou a organizací by to bylo rychlejší a spravedlivější, ale i tak bude výsledek slušný, byť za cenu odvratitelných ztrát a časového skluzu.

 

  • Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, LL.M.,

výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu

Z dosavadního průběhu vakcinace proti COVID‑19 nelze s jistotou usuzovat, jak bude probíhat budoucí masové očkování české populace. Zatím jsme pracovali pouze s dodávkou očkovacích látek v řádu nižších desetitisíců a očkováni měli být zejména zdravotníci. V nadcházejících měsících budou dodávky vakcín mnohonásobně vyšší, očkovat by se měly začít i další skupiny obyvatel. V tuto chvíli se pouze ukazuje, že ani menší dodávky vakcín nejsme schopni plně využít.

Úspěšnost vakcinačního programu bude záviset zejména na způsobu a efektivitě centrální koordinace vakcinace a důsledném propojení s kraji. Za důležité považuji vznik a řízení nových očkovacích center s dostatečnými kapacitami a zároveň dostupnost vakcín, které budou vhodné k aplikaci v ordinacích praktických lékařů. Zde je však potřeba, aby očkování proti COVID‑19 nevedlo k upozadění jiné preventivní činnosti praktických lékařů, jako je např. očkování proti dalším závažným onemocněním. Stejně tak nesmí být narušena současná distribuční praxe na úkor logistiky spojené s distribucí vakcín proti COVID‑19. Úspěch očkovací akce takových rozměrů vyžaduje také robustní IT řešení, které umožní dokonalý reporting, monitoring průběhu očkování a například i propojení center s ordinacemi praktických lékařů. V neposlední řadě je nutné celé akci zajistit také komunikační podporu zaměřenou nejen na laickou, ale i na odbornou veřejnost.

 

  • Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

Hodnotit nynější průběh vakcinace je opravdu předčasné. V současné době se zjevně polarizují postoje zastánců i odpůrců očkování. Věřím však, že většinový postoj je k očkování kladný. Mezi obecným názorem a konkrétním rozhodnutím však bývá dost velký rozdíl. Například u očkování proti chřipce také není příliš velká skupina zásadních odmítačů očkování, ale přesto se konkrétně nechává očkovat jen cca osm procent populace.

Onemocnění COVID‑19 je nepochybně rizikovější a také riziko nákazy je významně větší. Skutečný zájem o očkování také bude nepochybně větší. Jak bude velký, to si však nikdo netroufá přesně odhadnout. Neznámých je pořád celá řada. Hodně však bude záležet na tom, jaký názor na celou očkovací kampaň si občané vytvoří. Tady vidím snad největší riziko. Neustávající proud neúplných nebo zcela chybných informací a bohužel i snaha vlády okamžitě na vše reagovat často i ukvapeným a ne zcela promyšleným opatřením může nakonec i zájem o očkování omezit.

Takto masivní vakcinace obyvatel je natolik velký a náročný logistický projekt, že je mimořádně obtížné odhadnout, jaké množství lidí bude v různých rizikových skupinách podchyceno a kolik z nich se skutečně objedná. Výrazněji rizikové skupiny by však do léta očkovány být měly. Kolik však bude ostatních zájemců, je pořád velká neznámá. Podle současných podkladů předpokládám, že se ještě nějaký čas budeme potýkat se situací, kdy máme prozatím dost očkovací kapacity, máme velké skupiny zdravotníků a pacientů, kteří o očkování mají zájem a které bychom chtěli očkovat, ale nemáme dost vakcín. První dodávky přicházejí o něco později a hlavně v menším množství, než jsme původně předpokládali.

V druhé etapě, kdy by již měly být k dispozici významnější počty vakcín, se pravděpodobně dostaneme do situace, kdy se výrazně zvýší počet oprávněných žadatelů o očkování a bude nutné operativně počty očkovacích míst a systém rezervací rychle posílit. Mezi dobrou dostupností a konkrétním zájmem o očkování bude určitě silná závislost.

V poslední etapě lze očekávat, že vakcín bude dost, očkovací místa také budou a může klesat zájem občanů. Důležité také bude dostatečně podložené zjištění, na jak dlouho a s jakou jistotou vakcína bude lidi chránit.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…