Přeskočit na obsah

Fórum: Jak dopadá covid na zdraví populace?

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

Statistiky dokládající zhoršení zdravotního stavu populace v důsledku covidové epidemie nejsou zatím k dispozici, dostupná jsou jen data o zvýšeném počtu úmrtí. Z dat ČSÚ lze zjistit, že za loňský rok zemřelo o 15 procent víc lidí než v předchozích letech. Nadúmrtí ovšem padají nejen na konto COVID‑19, ale i mnoha jiných nemocí, jejichž průběh se zhoršil tím, že lidé z obav z koronavirové infekce odkládali kontroly u lékaře a přeplněné nemocnice musely odložit, či dokonce zrušit řadu zákroků, protože neměly volné kapacity.

 

  • Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK

Pandemie se pochopitelně odráží v činnostech praktických lékařů a ve skladbě jejich výkonů. Pro výkonově orientované praxe znamenal jarní vynucený přechod na distanční péči ztrátu v příjmech 20–30 procent. K poklesu došlo zejména u preventivních prohlídek, výkonů screeningu kolorektálního karcinomu (KRK), dispenzární péče, u diagnostických přístrojových a POCT výkonů i v absolutním počtu kontaktů.

V současné době stále dominuje distanční covidová agenda. Odhadujeme, že denně vyřídí praktičtí lékaři v ČR více než 100 000 konzultací, při kterých rozhodnou o klinickém postupu, vystaví žádanku na PCR test, pracovní neschopnost, karanténu nebo poskytnou rady a vysvětlení.

Na základě zkušeností z jara již většina praxí zavedla režim, který umožňuje vytvářet bezpečné sloty na objednání pro preventivní prohlídky, screening, dispenzární kontroly, případně pro pacienty s akutními problémy. S chroniky udržujeme kontakt. Průchodnost praxí je ale menší. Pacienti sami zvýšili svůj práh pro návštěvu lékaře a často řešení problému odkládají. Za této situace může dojít k prodloužení diagnostického intervalu u závažných stavů. To dále potencuje zhoršená dostupnost specializované péče. To vidím jako nejvyšší riziko současné situace. Dopady se mohou projevit s delším odstupem.

Méně prevencí znamená oddálení intervencí v primární a sekundární kardiometabolické prevenci. Pokles pokrytí screeningem KRK může oddálit záchyt stovek karcinomů a tisíců pokročilých adenomů ročně. Věřím ale, že v prevenci a screeningu ztráty doženeme.

Pokud dokážeme v budoucnu s odstupem objektivně vyhodnotit data morbidity a mortality, tak nám pohled na pandemické období mimo jiné ukáže, jestli máme medicíny hodně, nebo málo…

 

  • MUDr. Zorjan Jojko,

kardiolog, předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Tak jako na jaře a na konci léta 2020 v poslední době opět začíná přibývat lidí, kteří odkládají svou kontrolu v naší ambulanci. Nejčastěji se zdůvodněním, že se bojí vycházet mimo domov a že přijdou, až se situace zklidní. Jenže jsou mezi nimi i pacienti s významnějším postižením srdce, u nichž není jistota, že jejich zdravotní stav zůstane natolik stabilní, že je možné jim jen posílat recepty na léky, ev. s nimi jejich potíže konzultovat jen na dálku, bez solidního vyšetření. Snažíme se je přesvědčovat, aby bez ohledu na probíhající pandemii ve vlastním zájmu přišli. U těch, u nichž se nám to nedaří, si neumím představit, že nepřijdou nějaké komplikace, kterým by se dalo pravidelnými kontrolami předejít. Tedy ano, odkládání péče z rozhodnutí pacientů registruji a negativních dopadů na jejich zdravotní stav se opravdu obávám.

 

  • MUDr. Alena Dernerová,

dětská neurologie

Při první vlně covidu v březnu 2020 přestali pacienti do mé ambulance dětské neurologie docházet v podstatě ze dne na den. Přicházelo 25–30 procent objednaných. Byli to pacienti napříč diagnostickým spektrem. Děti, které měly být rehabilitovány pro tonusové odchylky, nebyly cvičeny. Většina pacientů se záchvatovitými projevy nedocházela na EEG, u některých došlo ke zhoršení projevů nemoci. Přes to vše jsem každý den byla v ambulanci k dispozici těm, kteří vyšetření potřebovali. Řadu problémů jsem řešila konzultací po telefonu, což není optimální.

Během léta se pacienti začali vracet do ordinace a musím říci, že v současné době nedochází k situaci, jaká byla v březnu, protože více než 90 procent objednaných pacientů přijde do mé ambulance, kde je řádně vyšetřím. Také hospitalizace, které indikuji, jsou bez problémů, což v první vlně nebylo.

Shrnuto, v mém oboru dětské neurologie alespoň dle mých zkušeností nedošlo k významným újmám na zdraví v důsledku odkládané péče.

 

  • Prof. MUDr. Jan Bartoníček, DrSc.,

přednosta Kliniky ortopedie 1. LF UK a ÚVN

Samozřejmě, že se projevuje. Především u plánovaných výkonů, jako jsou kloubní náhrady, dále u posttraumatických rekonstrukčních výkonů atd. Problém je především u pacientů s těžkou kloubní artrózou, někteří z nich čekají na operaci velmi dlouhou dobu a jejich zdravotní potíže progredují.

 

  • Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FERA, FASN,

přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN

Myslím, že u akutních stavů v nefrologii dochází stejně jako u jiných oborů k odkládání péče prakticky pouze vinou pacientů (obavy z infekce COVID‑19 jsou větší než obavy z jakékoli jiné nemoci nebo jejího zhoršení), my rozhodně péči o akutní pacienty neomezujeme ani jsme o to nebyli nikým žádáni.

Na rozdíl od jara 2020 jsme na podzim (ani nyní) nijak aktivně neomezovali ani ambulantní klinické kontroly našich pacientů s chronickým onemocněním ledvin (bez adekvátního laboratorního vyšetření, které často zahrnuje i specializované vyšetření humorální nebo buněčné imunity, je např. telefonická konzultace málo užitečná), menší část pacientů si ale přála plánované kontroly (někdy i opakovaně) odložit a žádá nás jen o elektronickou preskripci. Vždy je upozorňujeme, že tento postup je rizikový a opakované odkládání kontroly může vést k zhoršení jejich zdravotního stavu.

Nepochybně se odkládá diagnostika u ne zcela akutních stavů (např. někteří pacienti s menším močovým nálezem nejsou posíláni k renální biopsii), pandemie infekce COVID‑19 pro nás navíc znamená dlouhodobé snížení lůžek, kterými disponujeme pro pacienty s onemocněním ledvin, zhruba o 50 procent.

Složitější je i vedení imunosupresivní léčby, odkládání může mít za následek zhoršení základního onemocnění, některé druhy imunosupresivní léčby mohou snižovat účinnost očkování nebo ev. i zvyšovat riziko těžšího průběhu infekce COVID‑19. Rozhodování o správném postupu proto není snadné a musí být individuální.

Jak velké následky bude mít odkládání kontrol a časné diagnostiky u některých pacientů, je velmi těžké odhadnout. Doufám, že riziko vývoje chronického selhání ledvin v důsledku neoptimálního diagnostického a léčebného postupu se bude týkat jen malého počtu nemocných.

 

Tomaschoff urazy v COVIDu

  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

prezident České stomatologické komory

Česká stomatologie byla jediná v Evropě, která odmítla oficiálně omezit provoz a soustředit se jen na „akutní ošetření“. Věděli jsme, že lze covid odstínit OOP a že nám peníze nikdo nenahradí s tím, že pacienty už nikdy „nedoženeme“. Máme ale asi desetiprocentní propad v tržbách (spolu s lázeňstvím máme jen my propad). Řada kolegů se ocitla v karanténách s personálem (nemocnost ale je jen nad jedno procento), hodně pacientů „se omluvilo“ kvůli covidu (karantény, nemoc, strach). To prodloužilo objednací lhůty asi o měsíc a půl. My to ale asi časem „dohoníme“ díky hluboké hospodářské krizi. Větší opravy chrupu řada pacientů odkládá, až se ekonomika Česka zlepší, tedy za několik let. Nepochybně bude v Česku po covidu více bezzubých a zvrátí se na několik let trend zlepšování. No ale to nejsme asi jediný obor, jen u nás to je tradičně hodně zlé, když dojdou peníze.

 

  • Prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.,

III. interní klinika 1. LF UK a VFN

V oblasti lůžkové interní péče se odklady jistě dějí, pacienti mají obavy z kontaktu s nemocničním prostředím a možné nákazy ve zdravotnickém zařízení. Ve srovnání s jarem 2020 se ale situace zdá lepší. Oblast preventivní kardiologie zasažena byla jistě podstatně, obecně se preventivní péče jevila a jeví jako nejsnáze odložitelná. Opět ve srovnání s první vlnou pandemie ale pacienti do ordinací nacházejí cestu v současnosti lépe a odklady nejsou zdaleka tak časté. Zajímavý je pokračující trend poklesu výskytu hospitalizací a ošetření pro akutní infarkt myokardu. Příčiny neznáme a nemáme zatím ani přesná čísla, ale trend je to jistě zajímavý. Snad se nenaplní předpoklady některých, že infarkty dále probíhají, ale nemocní z obavy nevyhledají ošetření a v budoucnu budou přicházet s komplikacemi.

 

  • Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

V první řadě je třeba říci, že nevíme. Z hlediska medicíny založené na důkazech nám chybějí přesná data. Následující věty je proto potřeba brát jako expertní (snad) odhad. Svou odpověď rozdělím do dvou částí a odpovím jednak jako klinický internista, jednak jako preventivní (ambulantní) kardiolog.

Na klinice jsme byli limitováni v počtu pacientů k plánovanému vyšetření (dvě oddělení kliniky a část JIP byla rezervována pro „covid“, navíc i chyběli pracovníci, kteří onemocněli). Pokud jde o diagnózy, šlo o pacienty endokrinologické, diabetiky, cévní problematiku, složité diferenciálnědiagnostické případy (včetně pátrání po skrytých nádorových onemocněních). Řadu z nich jsme se snažili alespoň částečně „předvyšetřit“ ambulantně a využili jsme pak období (mezi 1. a 2. vlnou) k dokončení programu, kde to bylo možné. Jak se promítne oddálení diagnózy adenomu hypofýzy o několik měsíců, můžeme jen spekulovat, zpoždění nálezu kryptogenního nádoru už problémem být může velmi významným. Revaskularizace „diabetické nohy“ je někdy nezbytná ihned, jindy několik týdnů snad prognózu pacienta nezhorší. (To velmi nerad opomíjím kvalitu života, třeba život se zbytečnou bolestí.) U skutečně urgentních situací na interním příjmu bych byl v našich podmínkách docela optimistický. Dovolím si říci, že situace podobná severní Itálii (v některých regionech až 80 procent infarktů nedorazilo do nemocnice v obavě pacienta před koronavirem) byla u nás vyjádřena mnohem méně, i když kazuistiky bychom našli také. Naopak zkušenost z Hongkongu, kde docházelo ke zdržení na příjmu, když se nejdříve vylučoval koronavirus a pak se teprve příjmový kolektiv soustředil na vlastní důvod hospitalizace, mi připadá trochu povědomá. Nicméně je třeba podtrhnout, že ten, kdo potřeboval akutní hospitalizaci, byl k ní přijat.

Pokud jde o preventivní kardiologii, situace je odlišná. Cholesterol, hypertenze, nakonec ani metabolický syndrom nebolí. Naopak vyžadují spolupráci nemocného nejen v dodržování režimových opatření, ale i v respektování pravidelných kontrol a užívání chronické medikace. A možná právě proto jsou ambulantní kontroly pro některé pacienty tím prvním, čeho se vzdají (často možná i rádi), když cítí ohrožení infekcí. A to je docela problém. V primární prevenci lze snad akceptovat pokračování v zavedené medikaci formou elektronického receptu a přeložení kontroly. V sekundární prevenci je riziko vynechání kontroly mnohem větší. U nemocného po infarktu myokardu často odhalíme asymptomatické arytmie, počínající známky srdečního selhání, aterosklerotické postižení karotid, laboratorně třeba zhoršování funkce ledvin. Navíc je nutno vědět, že třeba již jen několikatýdenní vynechání léčby hypercholesterolémie může vést k destabilizaci aterosklerotických plátů a třeba k recidivě infarktu myokardu. Dekompenzovaná hypertenze pak přímo nemocného ohrožuje cévní mozkovou příhodou. Opět musím konstatovat, že nám chybějí čísla, ale odhaduji, že preventivně kardiologická vyšetření nejsou redukována zásadně, odhaduji cca o 20 procent. Kontroly (objednací doby) se prodlužují o měsíc až dva. Pokud jde o dopad na zdraví populace, ten bude dvojí a asi ani jeden nedokážeme reálně odhadnout. Na „akutních číslech“ se bude podílet jak stres společnosti, tak souběh covidové infekce a kardiovaskulárního onemocnění a samozřejmě vynechání kontrol a léčby. Dlouhodobá čísla pak určitě uvidíme s odstupem roku až dvou. I pak bude třeba velmi racionální interpretace zjištěných čísel. Jediné, co lze odhadnout s pravděpodobností blízkou jistotě, je to, že covidová pandemie se negativně odrazí na zdravotním stavu populace. Jaký byl vliv vlastní infekce, stresu společnosti či omezení „neakutních“ zdravotních služeb, sice jistě někdo popíše, já si o tom pak dovolím pochybovat.

 

  • Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,

přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole

K odkládání zdravotní péče dochází vlivem současné situace bohužel i v našem oboru. Situace je ale individuální dle regionů a liší se i v rámci jednotlivých zařízení. Prakticky všude jsou odkládány operace pro nezhoubná a neakutní onemocnění. Vysloveně akutní výkony pro stavy spojené s obstrukcí močových cest, jako je hlavně urolitiáza, jsou ale dle mých informací dostupné, a nemocným tedy akutní ohrožení nehrozí.

Problematická je otázka dostupnosti péče u pacientů s nádorovými onemocněními. Vzhledem k tomu, že urologické nádory obvykle nejsou zpočátku doprovázeny výraznými symptomy, bude zřejmě docházet k oddálení diagnózy se všemi potenciálními dopady. U pacientů, kde již nádorové onemocnění bylo diagnostikováno a kde je nutno péči z epidemiologických a kapacitních důvodů oddálit, se snažíme řídit doporučeními Evropské urologické společnosti, která specifikují, o jak dlouhou dobu je možné příslušnou léčbu v daných stadiích odložit, aniž by to nemocného ohrozilo. Byť tato doporučení v ČR nemají oficiální statut, umožňují nám provést relativně smysluplnou triáž.

Obecně se domnívám, že hlavní limitací je a bude nedostatek lékařů i středního zdravotnického personálu, který se dnes týká celé republiky a všech oborů. Covid jej nezpůsobil, je to důsledek nedostatečně řešených dlouhodobých problémů. Dle mého to bude i po zlepšení epidemiologické situace omezovat dostupnost péče a limitovat naši schopnost objem péče navýšit. Budeme se však snažit i tuto situaci zvládnout, samozřejmě že za použití notné dávky improvizace, jak je již v českém zdravotnictví běžné.

 

  • Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc.,

Chirurgická klinika 2. LF UK a FN v Motole, vědecký sekretář Koloproktologické sekce ČCHS ČLS JEP

Chirurgie byla pandemií dotčena více způsoby. Uvolněním lůžek pro nemocné s covidem se snížila kapacita chirurgie a také lékařů a sester, když poskytovali péči o tyto nemocné. Zastavením odložitelných operací se zmenšil počet výkonů, z nichž zůstala pouze akutní a onkologická operativa, byť s komplikovanějším zajištěním intenzivní péče. Změnil se počet nových nemocných přicházejících s onkologickou diagnózou, např. nádory žaludku, střeva nebo pankreatu. Podobnou zkušenost referují i další chirurgická pracoviště, s rozdíly podle rozsahu opatření v jednotlivých nemocnicích. Odkládání operací se u nás týká jen těch nálezů, kde nehrozí obava z prodlení, ze vzniku komplikace nebo progrese nálezu, např. kýl nebo varixů. Operaci ale odkládají i sami pacienti, kteří se v době pandemie bojí nechat se vyšetřit nebo operovat. Pokud lze operovat nemocné s akutními stavy a s onkologickými diagnózami, není třeba očekávat zásadní dopad na jejich zdravotní stav. To ale neplatí u těch, kteří odložili z jakéhokoli důvodu vyšetření, včetně screeningu, a léčbu. Obecně lze očekávat zvýšení počtu celého spektra chirurgických pacientů ve chvíli, kdy skončí omezení vyplývající z pandemie.

Zdroj: MT

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…