Přeskočit na obsah

Paliativní týmy potřebují za pandemie pacienti i lékaři

Nejenže se snaží pomáhat nezvykle vysokému počtu umírajících pacientů v nemocnicích, ale jejich podporu potřebují i všichni zdravotníci, lékaři a sestry, kteří o nemocné se závažným průběhem COVID‑19 pečují a kterým docházejí síly. Současnou situaci přibližuje přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze MUDr. MgA. Kateřina Rusinová, Ph.D., která získala specializaci v oboru anesteziologie a intenzivní medicína a paliativní medicína. Paliativní medicíně se věnuje přes deset let, nejprve v prostředí intenzivní péče a později jako samostatné specializaci. V roce 2016 spolu s MUDr. Ondřejem Kopeckým založili Centrum podpůrné a paliativní péče při Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, z něhož nyní vznikla první klinika paliativní medicíny v ČR.

 

  • Jak na vaši práci dopadá současná situace související s onemocněním COVID‑19?

Dotýká se nás zásadním způsobem. Už v období jarní vlny, což bylo v souvislosti s prvním zákazem návštěv v nemocnicích, jsme ve značné míře začali poskytovat péči, která byla zaměřena hlavně na umožnění komunikace pacientů s jejich blízkými.

 

  • Jaká je situace nyní?

V tuto chvíli tak, jak na nemocnice dopadá exces mortality, pečujeme o pacienty v závěru života, kterých je nyní hospitalizováno mnohem víc. To, že v souvislosti s pandemií dochází k takovému počtu úmrtí, samozřejmě doléhá i na naše kolegy, zdravotníky, lékaře a sestry zejména na odděleních, kde se pacienti se závažnou formou COVID‑19 léčí. I proto jsme spolu s naší klinickou psycholožkou Zuzanou Čepelíkovou připravili speciální podpůrný program pro zaměstnance.

 

  • Jak konkrétně program pomůže? Kdo a odkdy ho může využívat?

Jedná se o individuální podpůrné konzultace nebo práci s týmem zaměstnanců – podle aktuální potřeby na daném pracovišti.

 

  • Změnil se nějak přístup pacientů?

Celkově se v práci paliativního týmu odráží i atmosféra celospolečenská, která vykazuje znaky toho, že naše společnost prochází krizí v souvislosti s koronavirovou pandemií. To znamená, že jsou akcentované emoční reakce, častěji se u pacientů setkáváme s větší mírou nejistoty a z toho plynoucím tlakem na rychlé, někdy jednoduché řešení, takže práce se poměrně výrazně proměňuje.

 

  • Zvládáte kapacitně s vaším paliativním týmem pečovat o takové množství pacientů, které aktuální situace přináší?

Zvládnutí současné situace vyžaduje mnoho energie navíc. Tím, že nejsme lůžkové oddělení, nezažíváme sice nápor, který je třeba v mimopražských nemocnicích nebo v některých velmi postižených okresech, kde má onemocnění výrazný lokální výskyt. Jsme ale v poněkud jiné pozici, protože působíme konziliárně nebo ambulantně, a tam je kapacita dána naším časem, který této problematice věnujeme. Do naší práce jsme nyní všichni investovali hodně energie i nad rámec stávajících kapacit týmu a snažíme se být maximálně k dispozici jak pro pacienty, tak pro kolegy. Snažíme se přispívat i publikačně, reflektovat zkušenosti, diskutovat s kolegy, organizovat semináře, věnujeme se distanční výuce studentů, aby se jim i v době pandemie dostávalo té nejkvalitnější výuky.

Aktivit je tedy hodně a pro nás jako pro paliativní tým to znamená výzvu. Na druhou stranu přesně takováto složitá životní a krizová situace je něco, pro co má paliativní tým erudici a s čím umí dobře zacházet.

 

  • Jak přesně vznik nové Kliniky paliativní medicíny ovlivní nebo změní dosavadní vzdělávání v této oblasti?

Na řadě lékařských fakult se paliativní medicína dostala do výuky nejčastěji formou volitelného předmětu, často se jedná o velmi úspěšné a plně obsazené kursy. Na naší 1. LF UK v Praze existuje také dvousemestrální volitelný předmět paliativní medicína. Vznikem kliniky a společného pracoviště bude v rámci 1. LF UK komunikace a paliativní medicína začleněna do povinného kurikula studentů. Nyní pracujeme na osnovách a koordinaci toho, aby se studenti v průběhu studia setkali s paliativní medicínou a aby absolventi věděli, co znamená komunikace závažné nebo nepříznivé zprávy, aby znali potřeby pacientů ve všech dimenzích, tedy nejen biologické a týkající se přímo mechanismu onemocnění, ale také v dimenzích psycho‑, socio‑, spirituálních. Aby uměli dobře pečovat o pacienty, kteří mají velmi pokročilou fázi onemocnění nebo jsou v závěru života, a aby do této náročné fáze přinesli co nejlepší kvalitu života pro tyto nemocné.

Obdobně, jako probíhá výuka od pediatrie až po geriatrii, od úvodních fází onemocnění až po terminální fáze, chceme podobně integrovat i výuku paliativní medicíny. První, komunikační část, tedy jak sdělit pacientovi špatnou zprávu a umět s ním komunikovat, potřebují studenti umět již v prvních letech studia. Možná společně s tím, kdy se učí první pomoc, nejpozději když vstupují do ročníku, kdy začíná výuka propedeutiky a již se začínají setkávat s pacienty, potřebují vědět, jak s nimi komunikovat a jak navázat dobrý kontakt. V dalších ročnících se pak budeme soustředit na výuku klíčových domén paliativní medicíny, což je cíl péče, přiměřenost léčby, hodnoty a preference pacienta, péče o závažné symptomy a péče o závěr života a rozhodování o přiměřenosti v kontextu závěru života pacientů.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Sir Michael Anthony Epstein (1921–2024)

22. 4. 2024

Sir Michael Anthony Epstein, patolog, který identifikoval první známý lidský onkogenní virus, zemřel 6. února ve věku 102 let. Jeho tým zkoumající…

Ruce vzhůru, gatě dolů…

17. 4. 2024

Ne, od zájmu o fungující české zdravotnictví ruce pryč dávat nebudeme. Nemocničním lékařům oprávněně vadí, že ostatní lékaři nejsou ochotni se…

O houbách a lidech

12. 4. 2024

Většina z nás považuje houby za rostliny. Nejsou jimi. Jsou samostatná říše života. Něco mají společného s rostlinami, něco s živočichy, něco mají…