Přeskočit na obsah

Jak bolí cesta k demokracii?

 

  • Studie HAPIEE – Health, Alcohol, and Psychosocial factors in Eastern Europe sleduje dopad životního stylu a psychosociálních faktorů na zdravotní stav lidí ve střední a východní Evropě. Jak k realizaci studie došlo?

První nápad vznikl někdy v roce 1994. Našli jsme pracoviště a spolupracovníky ve čtyřech zemích, kterých se studie týká, tedy v České republice, Polsku, Litvě a v Rusku, a v roce 1998 jsme získali první grant, za který jsme udělali pilotní studii, ve které bylo asi 2 200 lidí. Na tomto základě jsme získali další grant a v letech 2002 až 2005 se uskutečnila první fáze studie HAPIEE.

 

  • Proč je studie zaměřena právě na zdraví, alkohol a psychosociální faktory?

Nás primárně zajímalo, co se stane se zdravotním stavem obyvatelstva v období ekonomické transformace, tedy při přechodu z jednoho společenského systému do druhého. Na přelomu 80. a 90. let došlo v bývalých socialistických zemích k převratným změnám. U nás tyto změny neprobíhaly tak dramaticky jako například v Rusku. Tam ze dne na den přestal existovat Sovětský svaz a zavedl se kapitalismus, který tam po čtyři generace nikdo neznal ani nepamatoval. Nebyla tam žádná historická zkušenost. Najednou se rušily státní továrny a podniky, přišla nezaměstnanost… Ze dne na den nastaly naprosto zásadní změny, které ovlivnily životy a zdraví milionů lidí. Ty změny byly v mnohých případech k horšímu.

 

  • Co bylo bezprostřední příčinou změn zdravotního stavu?

V době, kdy jsme studii plánovali, převládala a vlastně dodnes převládá hypotéza, že za toto dramatické zhoršení zdravotního stavu a úmrtnosti obyvatel v bývalém Sovětském svazu bezprostředně může převážně alkohol. Má to svou logiku – když nastane taková celospolečenská katastrofická situace a lidé se dostanou do velkých potíží, alkohol bývá jednou z únikových cest.

 

  • Pak tedy psychosociální faktory…

Masivní společenská změna působí na lidi stresově. Je zde nejistota, stará pravidla neplatí, lidé pociťují ztrátu kontroly nad vlastním životem, zhoršení depresivních symptomů a podobně. To vše dohromady má dopad na celkové zdraví – zvýšený výskyt kardiovaskulárních chorob, duševních chorob, úrazů, sebevražd, drogových závislostí…

 

  • Proč byly v Rusku výsledky nejhorší?

Socialismus tam trval nejdéle a byl nejtužší. U nás existovala historická zkušenost a paměť – dědečkové dnešních padesátníků ještě pamatovali první republiku. V Rusku taková paměť nebyla, a navíc ani to, co bylo před bolševickou revolucí, za moc nestálo. Snad i proto měla společenská změna v Rusku tak převratné následky.

 

  • Z dalších zemí jste si vybrali Litvu, proč?

Pobaltské země jsou zvláštní tím, že před válkou to byla vlastně západní Evropa, kterou v roce 1940 Sovětský svaz anektoval, a po válce zde nastal podobně tuhý socialismus jako v celém Sovětském svazu. Zajímalo nás, jaký bude postkomunistický vývoj v tomto prostředí. Ale musím také říci, že umístění studie bylo určeno tím, kde jsme našli schopné spolupracovníky, ochotné se na studii podílet. Nesmíme zapomenout, že v Polsku se nechalo vyšetřit jedenáct tisíc respondentů, u nás téměř devět, v Rusku devět a půl a v Litvě sedm tisíc dotázaných lidí. S takhle velkým objemem práce také nebyly v regionu zkušenosti.

 

  • Počet respondentů jste měli předem určen?

Ano. Existuje pojem statistická síla studie. Když chceme dokázat vztah mezi expozicí (např. nadměrnému užívání alkoholu) a nějakým zdravotním jevem, například rizikem úmrtí, musíme vědět, jak velká je studovaná populace a kolik úmrtí v ní nastane, aby se vztah mezi alkoholem a úmrtností prokázal jako statisticky významný. Spočítali jsme, že v každé kohortě by mělo být minimálně devět tisíc osob. V Litvě se to nepodařilo, ale celkově, ve všech čtyřech kohortách dohromady, má naše studie 36 000 osob.

 

  • Nemůže to ty celkové výsledky zkreslovat? Přece jen třeba alkohol se nekonzumuje všude stejně…

Máte pravdu v tom, že smíchat výsledky například depresivních symptomů je ošidné, protože lidé v různých kulturních oblastech si vykládají stejné otázky trochu jinak a to, co se považuje za symptomy deprese v Anglii, nemusí nutně platit třeba v Rusku nebo v Litvě. U alkoholu ale existují jasné biologické mechanismy, které ovlivňují zdraví. A pokud měříme spotřebu alkoholu podobně, tak by i mechanismy vedoucí k biologickému postižení měly být přibližně stejné. Pokud mluvíme o cholesterolu, krevním tlaku, obezitě, diabetu a jejich vlivu na zdravotní stav, tak je to podobné.

 

  • Co jste v kohortách sledovali?

V první fázi účastníci kohorty prošli fyzickým vyšetřením, vyplnili dlouhý dotazník a byla jim odebrána krev, celá procedura trvala asi dvě a půl hodiny. Takhle se nasbírala základní data a založila kohorta. Potom jsme čekali, až se v kohortách vyskytnou nová onemocnění nebo úmrtí, a zjišťovali jsme, jestli se onemocnění nebo úmrtí nějak týkají faktorů, které jsme změřili. Například jsme se podívali na to, jestli symptomy deprese mají vliv na riziko budoucích úmrtí na kardiovaskulární choroby během příštích deseti až patnácti let. Zjistili jsme, že skutečně mají.

 

  • Můžete vysvětlit proč?

Existují dvě hypotézy. Podle první je deprese spojována s nezdravým životním stylem a chováním, například kouřením, konzumací alkoholu, obezitou. Druhá hypotéza předpokládá, že psychický stres a deprese vedou k psychologickým a neurohumorálním změnám, které ovlivňují zdravotní stav nezávisle na jmenovaných rizikových faktorech. Vědecká debata naznačuje, že oba mechanismy zřejmě mají svůj význam.

 

  • Výsledky jsou stejné ve všech státech?

Jsou podobné s jednou výjimkou: jednou z otázek, kterými jsme se zabývali, byl pocit kontroly nad životem, tedy jestli můžete ovlivnit to, co se s vámi a kolem vás děje. To je jeden z faktorů, u kterých psychologové předpokládají, že mají vliv na celkové zdraví. Předpokládá se, že pocit kontroly má vliv na vnímání a zvládání stresových situací, nezdravé chování a další rizikové faktory. Použili jsme mezinárodně uznávanou škálu asi deseti otázek, kterými se ptáme, zda lidé mohou, nebo nemohou ovlivnit svůj život. Nikoli pouze ve vztahu ke zdraví, ale celkově, zda mohou vést takový život, jaký by chtěli. V ČR, Polsku a Litvě platilo, že čím vyšší kontrola nad svým životem, tím nižší riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby. V Rusku to vůbec neplatilo.

 

  • Jak si to vysvětlujete?

Přesně to nevíme. Předpokládáme, že by to mohlo souviset s tamním duchem kolektivního myšlení, které je v Rusku rozšířenější než v ostatních zemích. Poláci, Litevci i my jsme víc individualisticky založení. Více přemýšlíme nad tím, jak vedeme svůj vlastní život. V Rusku má kolektiv větší váhu, možnost nějaké změny je tam menší. Druhé možné vysvětlení je, že zatímco formulace oněch otázek v ostatních zemích nepůsobila větší problémy, tak v Rusku se nás lidé, zvláště ti starší, často ptali „Co tím myslíte?“ Často otázky nepochopili.

 

  • Jak třeba podobná otázka zněla?

Například „Jste spokojen s tím, jak se vyvinul váš život?“ Byl jsem u toho, když se nad touto otázkou dospělí muži rozplakali: „S čím bych měl být spokojený, vždyť se podívejte, byl to jeden průšvih za druhým,“ říkali. To se nám jinde nestalo.

 

  • Zjistili jste v jisté fázi výzkumu, že ekonomická transformace by mohla ovlivňovat lidi prostřednictvím alkoholu…

Ano, ale je to asi složitější. Podle národních statistik například nebylo úplně zřejmé, že Rusové mají vyšší spotřebu alkoholu než my, Litevci nebo Poláci. V té době se v mezinárodním výzkumu začal řešit význam způsobu konzumace alkoholu. Když si představíme dva konzumenty alkoholu, tak jeden může popíjet den co den stejné menší množství, zatímco druhý to vše zkonzumuje v pátek večer. Nárazové pití. Už v pilotní studii se ukázalo, že Češi měli nejvyšší spotřebu alkoholu z měřených zemí, ale konzumace byla rozložená v čase. Rusové ale spotřebovali většinu roční spotřeby v nárazovém pití. Zatímco v Rusku se k nárazovému pití, zhruba ekvivalent půl lahve vodky a více za večer, přiznalo asi 30 procent mužů, u nás a v Polsku to byla méně než polovina tohoto počtu. Rozdíl v průměrné dávce během typické konzumace byl zhruba dvojnásobný. Způsob konzumace alkoholu se tedy podstatně liší mezi zeměmi.

 

  • Co z toho vyplývá?

Pití velkých dávek alkoholu najednou je daleko rizikovější než pravidelné pití menších dávek. Když jsme zkoumali důsledky způsobu konzumace na zdravotní stav, zjistili jsme, že tam je velký rozdíl. Našli jsme silný vliv na mentální zdraví, tedy příznaky deprese, je zde vyšší riziko hypertenze. Vztah mezi nárazovým pitím a rizikem úmrtí jsme také prokázali, ale ne dostatečně silný na to, aby plně vysvětlil dramatické změny v úmrtnosti celé populace, jako například v Rusku. U nás k velkému vzestupu úmrtnosti během ekonomické transformace nedošlo, v prvních dvou třech letech snad o pár procent a od té doby úmrtnost rok od roku klesá a střední délka života se zvyšuje. V Polsku a v Litvě je to podobné. V Rusku během prvních pěti let transformace stoupla celková úmrtnost asi o třetinu. Hrály tam roli všechny měřené faktory. Zhruba od roku 2003 tam již také úmrtnost klesá a délka života se zvyšuje.

 

  • Vaše studie vlastně dokazuje, že každá podobná společenská transformace má na obyvatelstvo vliv podle rozměru změn…

To jednak. Ale zřejmě také záleží na tom, jak transformace probíhá. Ve zmíněném Rusku transformace proběhla živelně, divoce. U nás se transformace uskutečnila relativně pokojně a organizovaně. Bez zásadních negativních důsledků. Politologové rádi srovnávají ruskou a čínskou ekonomickou transformaci. Ta čínská probíhá postupně, pod centrální kontrolou a podle nějakých pravidel. Nemusíme s čínskou cestou souhlasit, ale jsou tam pravidla, nic se neděje náhodou. Zatímco za Jelcinovy éry v Rusku žádná pravidla moc neplatila a v tom se částečně skrývá vysvětlení úrovně sociálního klimatu a zdravotního stavu obyvatelstva.

 

  • Kdyby v socialistických zemích k transformaci nedošlo, byla by tam podobná sociální a zdravotní úroveň jako v okolních státech?

Svého času jsem porovnával situaci Rakouska a Česka od roku 1945. Po válce v obou zemích úmrtnost klesla velmi rychle. To bylo zřejmě důsledkem efektivní kontroly infekčních chorob – záškrtu, černého kašle, tuberkulózy, tyfu, které se dají potlačit velmi rychle. Zhruba v polovině 60. let se ale trendy začaly rozjíždět. Zatímco v Rakousku se úmrtnost dále snižovala, u nás se pokles nejdříve zastavil a potom se celková úmrtnost začala i zvyšovat v důsledku neinfekčních chorob, hlavně kardiovaskulárních nemocí. Bylo to důsledkem nezdravého životního stylu, kouření, v pozdější době obezity.

 

  • Jak si to vysvětlujete?

Domnívám se, že centrální ekonomiky nemají, nebo alespoň v historii našeho regionu neměly velkou schopnost kontrolovat zdravotní chování jednotlivců. Sociální marketing, tedy způsob, jak jednotlivci vysvětlit, že by měl zdravě jíst, nekouřit a nepít, byl podstatně rozvinutější v západních zemích. U nás se v tomto směru v šedesátých, sedmdesátých letech nedělo téměř nic. Nějakou roli v tom asi hrála i omezená dostupnost zdravějších potravin.

 

  • Je zajímavé, že si socialističtí vůdci neuvědomovali, že jim nemocná populace prodraží zdravotnictví…

Poznatky o tom, které chování je rizikové a které je prospěšné, se u nás dostávaly do praxe daleko později než jinde. Proti kouření se u nás začalo bojovat až někdy v osmdesátých letech. Do té doby to bylo všeobecně tolerováno, stát s kouřením začal systematicky bojovat až po listopadu 1989.

 

  • Když tedy náš rozhovor shrneme, dá se říci, že ve vámi sledovaných zemích lidé umírali častěji a byli nemocnější kvůli sociálním podmínkách, ve kterých žili?

Obecně platí, že čím bohatší země a čím vyšší hrubý domácí produkt (HDP), tím vyšší délka života. Ale existují výjimky: USA mají jeden z nejvyšších hrubých domácích produktů na světě, ale jejich střední délka života je nižší, než by odpovídalo jejich bohatství. Dalším důležitým faktorem totiž je to, jak je bohatství v populaci rozděleno. Pokud je rozděleno velmi nerovnoměrně, také to není dobré. Existují některé země, které mají vyšší střední délku života, než by jim příslušelo dle HDP. Například Kuba má nižší dětskou úmrtnost než Spojené státy. Je to zřejmě proto, že ty omezené finanční prostředky jsou rozděleny na dětskou péči velmi rovnoměrně. Podobné je to s Kostarikou a našli bychom výjimky i ve střední a východní Evropě. Úmrtnost v České republice a v Polsku je zhruba na úrovni, která jim podle hladiny bohatství přísluší. Jak se od poloviny 90. let zvyšuje ekonomická a životní úroveň, zvyšuje se u nás také střední délka života. Ekonomické faktory a regulace sociálních nerovností jsou hnací motory zdravotního stavu populací. Ale přesné mechanismy vlivu těchto faktorů na zdraví nejsou úplně jasné a vedou se o tom debaty.

 


Kvantifikace faktorů covidu nemožná
K obecným příčinám současného stavu pandemie COVID‑19 v České republice se profesor epidemiologie Martin Bobák z University College of London nechce příliš vyjadřovat. Diskusí, názorů a protinázorů na covid podle něj proběhlo a denně probíhá v médiích obrovské množství. Všeobecně známé je podle jeho slov překotné a předčasné rozvolňování, jakmile počty nakažených o něco poklesnou, zmatená a často se měnící rozhodnutí a pravidla, vládní chaos s testováním a očkováním, dlouhodobě decimovaná hygienická služba nebo existence významné části populace ignorující či odmítající protiepidemická opatření. „Abychom byli spravedliví k úřadům, zřejmě asi nikde na světě nikdo pořádně neví, která opatření mají větší či menší efekt, kromě očkování a snad i testování. Navíc přesná kvantifikace toho, nakolik různé faktory přispívají k počtům nakažených, hospitalizovaných a mrtvých, podle mě ani není možná,“ říká profesor Bobák.
maj

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…