Přeskočit na obsah

Léky prodlužující kvalitní život se stávají realitou

Vedle toho ale také cílí prostřednictvím geroscience vedené léčby na snížení rizika vzniku a rozvoje řady se stářím spojených chronických chorob, ale i například onemocnění COVID‑19 a všech případných dalších budoucích hrozeb. Prof. George A. Kuchel je i redaktorem Journal of the American Geriatrics Society (JAGS) a přednáší mimo jiné pro Americkou federaci pro výzkum stárnutí (American Federation for Aging Research – AFAR). Narodil se v Československu, v roce 1968 emigroval do Kanady, kromě angličtiny mluví česky, slovensky, maďarsky nebo francouzsky. Zaujala nás jeho přednáška v rámci webináře věnovaného dopadu koronakrize na dlouhodobou péči, a proto jsme se s ním spojili a požádali jej o rozhovor.

 

  • Nedávno jste se zúčastnil českého webináře zaměřeného na dopady koronaviru v zařízeních dlouhodobé péče. Co vy osobně považujete za největší aktuální problém v této oblasti?

Problémy jsou všude obdobné, lze říci, že celosvětově je to nyní v souvislosti s pandemií COVID‑19 očkování, zejména lidí, kteří dlouhodobě žijí v institucích. Například i v USA máme státy, kde vakcinaci této skupiny lidí již zvládli, ale jsou státy, kde stále mají velké potíže zejména kvůli nedostatku vakcín. Velkým problémem jsou ale i pracovníci těchto zařízení. Až v průběhu současné krize jsme se dozvěděli, že hodně zaměstnanců domovů dlouhodobé péče, kteří jsou např. v Severní Americe často méně placeni, pracuje na více než jednom místě. Problémem tedy bylo, že právě oni infekci SARS‑CoV‑2 v těchto zařízeních šířili.

Dalším problémem je dlouhodobé uzavření a izolace těchto zařízení a otázka, kdy a jak je začít otevírat. Jde o zařízení, kde žijí senioři, kteří již mnoho měsíců neviděli své rodiny. A logicky se otevírá další otázka, jak se co nejlépe připravit na další obdobné pandemie, protože dnes již každý ví, že COVID‑19 není poslední patogen, s nímž máme potíže.

Co se týče koncepce dlouhodobé péče, otázkou zůstává, jak můžeme jinak organizovat péči o lidi, kteří jsou „odkládáni“ do těchto dlouhodobých zařízení, jež vyhovují ekonomickým a politickým potřebám. Nedíváme se totiž na to, co je nejlepší pro ně, ale ptáme se, co je nejlacinější. Přitom víme, že dnes již existují daleko lepší modely. Přes třicet let pracuji v geriatrii a za tuto dobu jsem nepotkal člověka, který by stáří nechtěl prožít doma. Přesto jich mnoho končí v dlouhodobých zařízeních proto, že nemají jinou možnost. Investice do programů, které jim v tom pomohou, jako je domácí péče, by měly být prioritou. Odkládat seniory do institucí je něco, čemu se do budoucna musíme vyhnout.

 

  • Zmínil jste izolaci, která je i normálně problémem a v důsledku koronavirových opatření ještě vzrostla. Jak se na křehké seniorské populaci v době pandemie projevuje a jaké má dopady?

Projevuje se hned v několika formách. Obrovský je emoční vliv. Znám případy, kdy děti neviděly kvůli pandemii své rodiče skoro rok. Dopad izolace je i zdravotní, protože zdravotní péče v době rozšíření viru nemůže být stejná a dochází k jejímu omezování. Vidíme, že narůstají problémy s mobilitou našich klientů, přitom moci chodit je nejdůležitější předpoklad k tomu, aby člověk zůstal nezávislý. Se stárnutím kvalita a síla svalů klesá, a klesá o mnoho rychleji u toho, kdo se nepohybuje. Velký význam zde hraje i dostatečně nutričně vydatný jídelníček, protože jak známo, během infekce bílkoviny ve svalech výrazně klesají.

Stárnutí, izolace a to, že lidé nemohou vyjít ani ze svých pokojů, a navíc přítomnost infekce, to vše se podepisuje na tom, že tito lidé rychleji ztrácejí svalovou hmotu a sílu, což je obrovský problém, který o mnoho zvyšuje jejich křehkost a např. riziko pádu a zlomenin a následné dlouhodobé hospitalizace.

 

  • Jakou roli v kontextu s COVID‑19 zde opravdu hraje multimorbidita a křehkost? Pro mnoho kriticky nemocných je věk jedním z podstatných rizikových faktorů, ale je známo, že i řada seniorů ve velmi vysokém věku se z infekce COVID‑19 zotavila…

To je pravda, od nás z USA i z Evropy znám mnoho případů lidí starších sta let, kteří COVID‑19 přežili. Např. jedna žena v USA, která v roce 1918 jako dítě onemocněla a přežila tehdejší pandemii chřipky, nyní prakticky sto let poté prodělala a přežila COVID‑19. Je stále jasnější, že stáří se pojí s obrovskou heterogenitou. Víme, že samotný věk je v souvislosti s nákazou COVID‑19 velkým rizikem. Riziko, že starší osoby budou mít závažný průběh onemocnění COVID‑19 nebo na ně zemřou, je více než 400krát vyšší než u zdravých třicátníků. Je ale fakt, že jsou starší lidé, kteří takovouto pandemii bez větších problémů přežijí. Faktorem, který zde hraje významnou roli, je právě zmíněná multimorbidita a křehkost. Domníváme se ale, že velikou roli zde hraje biologické a imunologické stárnutí. Dnes, když mluvíme o stárnutí, většina lidí má na mysli chronologické stárnutí, tedy to, kolik je nám let. Fyziologický nebo biologický věk je ale něco úplně jiného. Setkávám s pacienty, kteří přesto, že jim je osmdesát, májí fyziologické zdraví padesátníků nebo šedesátníků. Pak ale vidím pacienta, kterému je padesát a má biologické zdraví někoho, komu je víc než 80 nebo 90 let. Biologické stárnutí stoupá s chronologickým věkem, ale u někoho mnohem rychleji než u jiného.

 

  • Čím je to ovlivněno?

To zatím nevíme, ale velice se tím zabýváme. Je to mimo jiné i předmětem nového oboru, který označujeme jako geroscience a který nyní zaznamenává obrovské pokroky. Jsme přesvědčeni, že právě tento obor má obrovský potenciál.

 

  • Může pomoci například i v hledání léčby na současný COVID‑19, případně další pandemie, které se v budoucnosti mohou objevit?

Největším rizikem všech chronických nemocí u dospělých, ať se jedná o kardiovaskulární onemocnění, nádorové nemoci, nebo demence, jako je Alzheimerova choroba, je věk. A biologický věk znamená vyšší riziko než chronologický věk. Geroscience vychází z toho, že dnes již víme, že biologické stárnutí lze zpomalit. Již dnes máme léky, kterými jsme schopni to učinit. Podle geroscience, pokud budeme schopni pomocí farmakologických intervencí zpomalit biologické stárnutí, oddálíme počátek a progresi ne jen jedné chronické nemoci, ale hned několika. V USA nyní probíhá řada studií, kde v rámci geroscience zkoumáme specifické léky.

Ve vztahu s COVID‑19 již víme, že to není jen chronologické stárnutí, které riziko závažných forem tohoto onemocnění a úmrtí způsobuje, ale svůj vliv zde má i multimorbidita a křehkost. Publikovali jsme o tom řadu článků a dokládá to i probíhající velká anglická studie UK Biobank, do níž je zařazeno půl milionu Angličanů. Ta by měla potvrdit, že zde nejde jen o chronologické stárnutí, ale zejména o biologické stárnutí a multimorbiditu, které riziko úmrtí na COVID‑19 zvyšují nejvíce. Přímo v našem centru probíhají studie, kde zkoumáme léky proti COVID‑19, jež fungují na základě toho, že mají vliv na biologické stárnutí. Cílem je, aby tato farmaka zabránila vzniku závažných forem COVID‑19, a to jak u lidí, kteří žijí doma, tak u těch, kteří žijí v institucích.

 

  • V kontextu s biologickým stárnutím zmiňujete léky. Jaký význam zde mají nefarmakologické intervence typu změny životního stylu atd.?

Již dnes máme intervenci, kterou známe mnoho let a která ke zpomalení stárnutí také funguje. A kdybychom ji mohli dát do pilulky, byla by to nejzázračnější a nejprodávanější pilulka na světě. Tou intervencí je cvičení. Fyzická aktivita a cvičení má obrovsky pozitivní vliv na fyziologické stárnutí v jakémkoli věku. V našem centru máme např. nyní několik žen starších 90 a 95 let, které si v době pandemie zlomily krček stehenní kosti a které pravidelně cvičí. A dělají obrovské pokroky.

Problémem starší populace je nejen syndrom křehkosti, ale i obezita. Většina seniorů s geriatrickou křehkostí ztrácí na váze, jsou to často starší ženy, které moc nejedí a váží velmi málo. Druhý typ křehkosti je tzv. sarkopenická obezita, která je častá u starších žen i mužů, kteří jsou obézní, ale trpí sarkopenií a křehkostí. Byly publikovány zajímavé studie ukazující, že pokud spojíte cvičení se správnou dietou, kdy lidé jedí méně kalorická, ale nutričně bohatá jídla, získáte lék na křehkost.

V souvislosti s onemocněním COVID‑19 proto starším pacientům bez ohledu na to, jestli žijí doma, nebo v různých typech dlouhodobých zařízení, radíme dodržování několika pravidel. Vedle nošení roušky, pravidelné hygieny rukou a dalších známých základních opatření jsou pro ně důležité také psychické faktory, tedy udržet kontakt s rodinou v jakékoli možné formě. Velký význam zde hraje i pravidelné cvičení, dnes již např. na YouTube můžete sledovat mnoho cviků různé náročnosti, které lze dělat doma bez jakéhokoli cvičebního nářadí. Důležitý je i dobrý spánek, protože jeho nedostatek má velmi špatný vliv na imunitu. A v neposlední řadě svoji roli hraje i správné stravování.

 

  • Geroscience by tedy mohla pomoci v situaci, kdy se spolu s prodlužujícím se věkem snažíme o prodloužení let ve zdraví. ČR zatím patří k zemím, kde se sice daří prodlužovat průměrnou délku života, ale neprodlužuje se věk prožitý ve zdraví. Může váš obor pomoci zajistit nejen delší, ale hlavně kvalitnější život?

Všechny studie geroscience kladou důraz na funkci a kvalitu života, ne jen roky života. V angličtině říkáme: Our goal is to add live to years not years to life. Lidé si často pletou, když mluvíme o geroscience, že se jedná o organizaci typu antiaging, jejichž cílem je vymazat stárnutí. To ale není cílem geroscience. Tím je ideálně zpomalit negativní aspekty biologického stárnutí, aby lidé mohli vydržet funkční a nezávislí co možná nejdéle. Když mluvím se staršími lidmi, mají jiné priority než ti mladší. I studie ukázaly, že nejdůležitější pro starší populaci je nezávislost na okolí, možnost zůstat ve svém domě nebo bytě, „nebýt odložen“ do některé z institucí a nebýt závislý na pomoci rodiny. Myslím, že každý by chtěl být kompletně nezávislý ještě den před tím, než zemře.

 

  • S tím souvisí potřeba rozvoje komunitních a terénních služeb, kterých je ale v ČR dlouhodobě nedostatek. Současná koronavirová krize tento a další nedostatky v geriatrické péči, na něž odborníci již dlouho upozorňují, ještě zvýraznila…

Tyto služby jsou velmi důležité. Řada lidí žije v místě, kde má sousedy a dostupnou pomoc, když ji potřebují. O to větší je zájem jejich nezávislost zachovat co nejdéle. Dnes již máme i modely péče, kde lidé sice žijí v zařízení poskytujícím péči, ale mají mnohem větší nezávislost. V tradičním modelu lidé nemají prakticky téměř možnost cokoli dělat, vše se dělá pro ně – jídlo jim někdo připraví a přinese atd. Oproti tomu nové modely zkoušejí nezávislost udržet co nejdéle.

 

  • V jakém časovém horizontu si myslíte, že bychom se léku na zpomalení biologického stárnutí mohli dočkat?

Tyto léky jsou ve dvou základních kategoriích. Již dnes máme léky, které jako lékaři předepisujeme a používáme, ale až nyní se dozvídáme, že ovlivňují navíc i biologické stárnutí. Pak jsou zde nové léky, které byly vynalezeny a nyní začínáme s klinickými studiemi.

Jedním z léků, které všichni známe a je hojně používán v léčbě diabetu 2. typu již téměř šedesát let, je metformin, který je u tohoto onemocnění dodnes lékem první volby. Máme přes sto studií ukazujících, že starší pacienti s diabetem 2. typu, kteří užívají metformin, mají mnohem nižší výskyt Alzheimerovy choroby, méně onkologických onemocnění i méně srdečních nemocí než starší lidé s diabetem, kteří jsou léčeni jinými antidiabetiky. Rozdíl mezi metforminem a ostatními léky proti diabetu je v tom, že o metforminu dnes již víme, že má velmi zajímavý vliv na biologické stárnutí, například na úrovni mitochondriálních funkcí, zánětu a zhruba deseti dalších aspektů biologického stárnutí.

 

  • Zmínil jste, že probíhají nové studie, můžete prozradit něco podrobnějšího?

Již v roce 2021 zahajujeme v USA velkou čtyřletou randomizovanou kontrolovanou klinickou studii se 3 000 pacienty, kteří budou rozděleni do kohort na metforminu a placebu. Probíhat bude ve 14 institucích v USA. Jde o velmi zajímavou a inovační studii, protože hlavní výsledek není cílen na jednu nemoc, ale na tři různá onemocnění. Princip spočívá v potvrzení hypotézy geroscience, že budeme‑li starším lidem, kteří nemají diabetes, podávat metformin, jejich riziko incidence srdečního onemocnění, nádorového onemocnění nebo Alzheimerovy choroby bude nižší než u skupiny na placebu.

Podle zákona FDA musí potvrdit všechny léky, které lékaři používají. Problém je dnes v tom, že FDA má na základě mnoho let starých pravidel mandát potvrdit léky, které jsou proti specifickým nemocem. A stáří není nemoc. Takže lidé, kteří by chtěli investovat do léků proti biologickému stárnutí, nemohou získat patenty, protože FDA nemůže takovýto lék schválit. Když jsme studii připravovali a diskutovali ji s FDA, zjistili jsme, že pokud se nebudeme u léku zaměřovat na stárnutí, ale na konkrétní chronické nemoci, neměl by se schválením léku být problém. A to je cesta, kterou je třeba se vydat. Nedíváme se tedy na metformin jako na ideální lék proti stárnutí, jde nám spíše o potvrzení tohoto principu. Ve druhé kategorii, tedy u zcela nových léků, dnes již máme léky, které na zpomalení biologického stárnutí fungují mnohem lépe, a klinické studie s nimi nyní začínají.

 

  • Zde ale budete mít s FDA stejný problém…

Ano, a proto ani tyto léky nebudou patentovány proti stárnutí, ale budou patentovány na snížení rizika konkrétních onemocnění.

 

 

  • O jaké diagnózy se bude jednat v těchto případech?

Probíhá několik klinických studií, kde se hodnotí tzv. geroscience vedená léčbu proti COVID‑19 a proti křehkosti. Jiné studie se zaměřují na snížení rizika osteoporózy nebo sarkopenie. Například dnes je již HIV kompletně léčená chronická nemoc, ale když jsem začínal, lidé na tuto nemoc umírali. Dnes s HIV žijí jako s jinou chronickou nemocí. Víme ale, že mají zvýšené riziko chronických nemocí stárnutí, jako jsou nádorová onemocnění, osteoporóza nebo Alzheimerova choroba. A je to tím, že u těchto lidí je více zánětů, a biologické stárnutí je tudíž rychlejší a vážnější než u populace stejného věku bez HIV. V této oblasti studie ještě neprobíhají, ale aktuálně diskutujeme, že bychom s geroscience vedenou léčbou začali i zde. Obdobně již také víme, že lidé, kterým bylo v dětství diagnostikováno zhoubné onemocnění a v rámci léčby jako děti podstoupili radioterapii, mají v dospělosti zrychlené biologické stárnutí. I zde začaly studie zkoumající léčbu vedenou geroscience.

 

  • Patříte k jednomu ze tří vědců, kteří nedávno založili skupinu Translational Geroscience Network, o co se snažíte?

Díky tomuto grantu od NIA (National Institute on Aging) si přejeme vytvořit národní síť na výzkum a podporu geroscience. Pokroky, k nimž v oblasti stárnutí nyní dochází, jsou největšími, které jsem za svoji kariéru viděl. Aktuálně je několik geroscience vedených intervencí těsně před vstupem do klinické studie a my jim v tomto procesu pomáháme. Našim hlavním cílem je udržet funkčnost, nezávislost a kvalitu života co nejdéle.

 

  • Co se domníváte, že nás COVID‑19 zatím v oblasti geriatrie a imunologie naučil?

Došlo k obrovským pokrokům. Největší problém je v tom, že se stárnutím imunitní reakce velmi klesají. Imunologická paměť na infekce, které se odehrály před mnoha lety, je často dobrá, ale reakce na nové infekce je problém. Jedna z příčin, proč senioři mají s COVID‑19 tak velký problém, spočívá v tom, že jde o kompletně nový antigen, s nímž se nikdy nesetkali. Lidé se dnes často ptají, proč se zabýváme geroscience vedenými léky proti COVID‑19, když už máme vakcinaci. Odpověď má tři části. Zaprvé víme, že mnohá očkování, která dobře fungují u mladých lidí, fungují hůře u starší populace, zejména v přítomnosti komorbidit. Např. studie Pfizer byly velmi rychle a dobře udělány a byli do nich zahrnuti i starší lidé, ale ne s komorbiditami nebo geriatrickou křehkostí. Proto stále ještě nevíme, jak to u těchto lidí bude fungovat. Již řadu let provádíme studie na chřipku a stárnutí a víme, že hodně očkování u starších lidí, zejména s komorbiditami, tak dobře nefunguje. Druhý problém jsou nové mutace koronaviru SARS‑CoV‑2, kde není jasné, do jaké míry budou stávající vakcíny účinné. A třetím faktem je, že po covidu bude nový covid. Pro nás, kdo se zabýváme geroscience, je velmi zajímavé vědět, že léčby vedené na základě geroscience budou účinné bez ohledu na to, co bude budoucí patogen za rok nebo za deset let. Imunizace je proti jednomu specifickému patogenu, zatímco léčba, která míří proti biologickému stárnutí, léčí konkrétního pacienta, je kompletně nezávislá na patogenu a může fungovat i v případě, pokud by se v budoucnu objevil patogen kompletně jiný. Proto vidíme geroscience vedenou léčbu jako nový postup nejen na léčbu COVID‑19. Vše, co se v rámci geroscience naučíme nyní v boji s COVID‑19, nám bude velmi užitečné v budoucnu.

 

  • Jaký je časový horizont, kdy by se léčba vedená geroscience mohla používat v léčbě COVID‑19?

Studie probíhají a některé léky již existují, a dokonce se používají v léčbě jiných onemocnění. Kdyby byla další pandemie za rok nebo za dva, což doufám, že se nestane, měli bychom již hodně nových možností léčby, které nyní nemáme.

 

  • Jaké jsou podle vás další preventivní strategie u seniorské, vysoce rizikové populace před další vlnou COVID‑19 a před dalšími podobnými nemocemi?

Dělat vše, co jsme dělali a děláme nyní. Navíc je ale třeba organizovat léčbu v institucích kompletně jinak, a to je důležité ve všech zemích. Velký problém, který s příchodem covidu nastal nejprve v Itálii a potom i v Severní Americe, bylo, že každý očekával, že hlavní bitva se odehraje v nemocnicích. Ta hlavní válka ale nebyla v nemocnicích, ale právě v zařízeních dlouhodobé péče pro seniory. A problém je v tom, že tato oblast zůstala, a to jak v ČR, tak i v USA, dost zanedbaná. V budoucnu musíme mít na paměti, že právě velké instituce jsou inkubátory na nemoci, jako je COVID‑19. Proto je péči o tuto rizikovou populaci dlouhodobě zapotřebí organizovat jinak.

 

  • Z dat, která jste prezentoval, je zřejmý obrovský rozdíl mezi jednotlivými státy USA, kdy například v Minnesotě zemřelo 81 procent nakažených klientů těchto zařízení, oproti tomu v New Yorku 21 procent. Jsou takovéto rozdíly i nyní?

Rozdíly jsou stále velké, ale statistiky se za období trvání pandemie velmi zlepšily. Žiji ve státě, jehož guvernér zaujal velmi dobrý postup. U nás již byli očkováni úplně všichni obyvatelé všech dlouhodobých zařízení pro seniorskou populaci a statistiky u nás výrazně klesly. Ale jsou státy, kde se rozhodli pro jiné priority. Náš problém je, že v USA nemáme jeden standardní postup, každý stát, ostatně jako v Evropě, věc řeší jinak.

 

  • Věříte, že se zahájením vakcinace se blížíme ke konci?

Ještě to nějaký čas potrvá. Je stále mnoho těch, kteří očkováni nebyli. U nás už sice všichni nad 75 let vakcinací prošli, ale jsou země, kde ještě ne. V USA je např. nyní velká kontroverze, jestli by učitelé měli být očkováni prioritně, protože všichni chtějí dostat děti zpět do škol co nejdříve. Věřím, že všechno se postupně zlepší, ale počítám, že v USA potrvá minimálně do května nebo června, než bude dramaticky lépe.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…