Fórum MT: Jak mít dostatek sester?

Sestry odvádějí kvalifikovanou, náročnou a zodpovědnou práci a představují v péči o pacienty plnohodnotné členy multidisciplinárního týmu i v dobách necovidových. Mezi 50 vytipovanými profesemi jsou dlouhodobě mezi sedmým až desátým místem. Dlouhodobě však, zejména v akutní péči v nemocnicích, sestry chybějí. Otázka směřovala právě k jejich nenahraditelnosti a potřebnosti: Úzkým hrdlem současné situace je počet sester schopných postarat se o nemocného v kritickém stavu. Těch bylo málo už před epidemií, nyní chybějí zoufale. Jak to udělat, aby jich v budoucnu bylo více?

• Mgr. Alice Strnadová, MBA,

hlavní sestra ČR a ředitelka Odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání Ministerstva zdravotnictví ČR

Pokud se otázka týká nedostatku sester specialistek v intenzivní péči, tak je třeba si uvědomit, že jde o přípravu vysoce specializovaných a erudovaných pracovníků, kteří následně poskytují péči osobám, u kterých dochází k selhávání základních životních funkcí nebo bezprostředně toto selhání hrozí, a doplnění těchto pracovníků není a nemůže být záležitostí krátkodobou. Jejich specializační příprava je časově náročná a MZ již několik let každoročně prostřednictvím dotačního programu rezidenčních míst finančně podporuje specializační vzdělávání ve vybraných oborech, ve kterých je aktuální nedostatek specialistů. Dle mého názoru nelze hledat jen efektivní cesty, jak nejrychleji tyto specialisty vyškolit, ale je nutno též hledat řešení, jak zajistit dostatečný počet zdravotnických pracovníků všech úrovní vzdělání a kompetencí, aby se mohla poskytovat diferencovaná péče a např. vysoce kvalifikovaní pracovníci poskytovali výhradně specializovanou péči v intenzivní péči. Ke zlepšení situace je zapotřebí zapojení všech zainteresovaných. Jak poskytovatelů zdravotních služeb, tak plátců a Ministerstva zdravotnictví ČR.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

náměstek ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM, prezidentka ČAS

Především nezpochybňovat význam vzdělání, nediskutovat o tom, zda mají být sestry vzdělané, nebo stačí střední škola. Pandemie paradoxně ukázala význam této profese a také její nezastupitelnost. Sestru v intenzivním provozu nemůže nikdo nahradit. Je třeba to neustále opakovat, zajistit sestrám dlouhodobě dobré finanční ohodnocení a vyhovující pracovní prostředí. V letošním roce je po dlouhých letech výrazný vzestup zájmu dětí o tuto profesi a já věřím, že tento trend zůstane trvalý.

• Mgr. Marie Fryaufová,

ředitelka ošetřovatelské péče, Krajská nemocnice Liberec, a. s.

Specializovaných sester, které mohou samostatně pracovat na intenzivních odděleních, je v posledních letech velký nedostatek. Jsou to specializovaní pracovníci, kteří mají nejvyšší vzdělání s nejnáročnějšími profesními kompetencemi, a zapracování je velmi náročné na čas. V našem zdravotnickém zařízení se snažíme tyto nejvíce kvalifikované sestry získat a udržet několika faktory. Těsnou spoluprací s lékaři vytvářet optimální podmínky pro uplatnění a posílení jejich profesních kompetencí. Na méně kvalifikovanou práci mít dostatek méně kvalifikovaného personálu. Dostatečné finanční ohodnocení za nejnáročnější ošetřovatelskou péči a možnost pracovat na zkrácené pracovní úvazky v příjemném pracovním prostředí a kolektivu. I přesto nám do optimálního personálního obsazení těchto specializovaných oddělení tito vysoce kvalifikovaní nelékaři chybějí.

• MUDr. Pavel Vepřek,

zakladatel iniciativy Zdravotnictví 2.0

S nedostatkem sester se potýká valná část světa a jen málokde úspěšně. Vzestup poptávky po sestrách vyvolává demografický vývoj. Za její nedostatečné uspokojování mohou hlavně měnící se hodnoty společnosti. Kvalita života získává navrch nad vyděláváním peněz a na trhu práce je mnoho profesí, které nabízejí slušnou existenci bez stresů a probdělých nocí. To je také vysvětlení, proč se v rámci nemocnic přesouvá zájem o práci od intenzivních lůžek k těm méně náročným. V ČR máme 8,1 sestry na tisíc obyvatel, což nás v EU staví do čela dolní poloviny žebříčku. Nejlépe jsou na tom Finové se 14,4 sestry na tisícovku obyvatel, nejhůře Řekové s necelým čtyřmi. Z toho vyplývá, že absolutní počet sester v ČR nesignalizuje zásadní problém, ale ve vztahu k rozsahu naší nemocniční sítě a vnitřní organizaci práce je nedostatečný. Důsledkem jsou zavřená oddělení, omezené provozy, vyšší zátěž těch, které v nich pracují, a vyplývající ekonomické a medicínské ztráty. Situaci průběžně zhoršuje systémově špatné zasahování politiky do chodu zdravotnictví. Dokud bude výši peněz, které do zdravotnictví vstupují, významně ovlivňovat politika, tak se více sester, ale ani modernizace zdravotnictví nedočkáme. Dopad sebedražší náborové kampaně každoročně vyzmizíkuje odborářský a cechovní boj zdravotníků o vyšší platy ve vazbě na navýšení toku peněz do resortu. Argumentace o mizerných platech, vyčerpávající práci a syndromu vyhoření určená politikům spolehlivě odradí každého jinak nemotivovaného zájemce od práce ve zdravotnictví. Řešením je posunout zdravotnictví od státně‑pojišťovenského hybridu do fakticky samosprávného pluralitního veřejného zdravotního pojištění, ve kterém nebude koho vydírat a ve kterém si politici nebudou moci z veřejných peněz kupovat hlasy voličů. Nemyslím si, že to bude v dohledné době na pořadu dne; pokud ano, rád k tomu přispěji.

• Doc. MUDr. František Duška, Ph.D., AIFCM, EDIC,

přednosta KAR 3. LF UK a FNKV

Sester intenzivní péče bude jen tehdy přibývat, pokud budou rády chodit do práce, na kterou jsou pyšné a která je dobře uživí. Náročnost a zodpovědnost tohoto povolání je velmi vysoká. Je potřeba vyjasnit a zprůhlednit kompetence, které sestry mají, a kultivovat systém jejich vzdělávání. Musíme přestat relativizovat nutnost vysokoškolského vzdělání v této profesi, ale spíše dát do souladu obsah vzdělávacích programů magisterského stupně s kompetencemi, které v praxi u lůžka sestry potřebují. Přesně o to se snažíme v navazujícím magisterském programu Intenzivní péče na 3. lékařské fakultě UK. V praxi samotné jsou podle mě ještě rezervy v péči o zaměstnance – vzhledem k tomu, že se jedná většinou o práci ve 12hodinových směnách a systému krátký/dlouhý týden, špatně se práce kombinuje např. s péčí o malé dítě. V neposlední řadě je potřeba využívat tohoto vzácného zdroje efektivně, tzn. v péči o kriticky nemocné, zatímco jinými činnostmi (úklid, zásobování) pověřovat jiné členy týmu.

V Praze je paní na úklid k mání za 400 Kč na hodinu, s žehlením za 500 Kč. To je proto, že když udělá chybu, může propálit límeček nebo zničit celou košili. Pandemie zvýšila společenskou prestiž povolání sestry, na finančním ohodnocení je třeba zapracovat.

• Mgr. Jana Kimmerová, Ph.D.,

ZSF JU v Českých Budějovicích, všeobecná sestra u lůžka, JIP Infekční oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s., prezidentka SVVS

Ošetřovatelství v posledních měsících již nemusí laickou veřejnost přesvědčovat o tom, jaká je jeho filosofie a jaké je jeho místo na slunci. Momentální situace nedostatku zdravotníků vyžaduje jistě akutní řešení, nedostatek zdravotníků je kompenzován dobrovolníky, vojáky, studenty, sestrami důchodkyněmi. Se situacemi, které známe z českého zdravotnictví, se potýká celý svět, a proto je více než důležité se zamyslet nad dlouhodobým řešením chybějícího personálu, které by mohlo spočívat v:

• posílení vzdělávání sester ve smyslu navýšení počtu studentů na vysokých školách, tzn. finančně podpořit přijetí většího počtu sester na bakalářské studium všeobecné sestry účelově vázanými prostředky, které budou přiděleny jednotlivým vzdělávacím pracovištím – katedrám/ústavům fakult,
• posílení počtů sester v rámci specializačního studia intenzivní péče, finančně dotovat vzdělávání sester specialistek i v rámci navazujících magisterských studijních programů, jejichž výstupem je specializace,
• cílené kampani získat pro studium a následně výkon povolání všeobecné sestry nebo sestry specialistky muže,
• zacílení na programy směřující k posílení počtu jiného kvalifikovaného ošetřovatelského personálu – praktických sester, ošetřovatelů, sanitářů, podpořit rekvalifikace vedoucí k získání kvalifikace výše zmiňovaných povolání,
• rozvíjení kombinované formy zkráceného kvalifikačního studia praktické sestry pro uchazeče s ukončeným středoškolským vzděláním s maturitou.

• Lenka Šnajdrová,

www.osetrovatelstvi.info

Kolik to je – více? Víme to? V určitém okamžiku vždy narazíme na nějaký mantinel, a to nejen ve výjimečných situacích, jako je pandemie. Výcvik sestry specialistky je drahý a stát, potažmo zaměstnavatel, do něj logicky investuje, jen když pro takovou sestru má uplatnění. My si tu teoreticky můžeme vyškolit celý pluk sester pro intenzivní péči, ale co budou dělat mimo epidemii? Pokud sestra nemůže vzdělání uplatnit v praxi, svoje znalosti a dovednosti rychle zapomíná, navíc medicína a ošetřovatelství se mění rychlostí blesku. Stejně jako třeba armáda bychom měli mít „sestry v záloze“, které běžně v intenzivní péči nepracují, ale mají vzdělání a HLAVNĚ pravidelné proškolení. K tomu je ovšem nutné přizpůsobit legislativu. Snad nám pandemie dala dostatečně velkou facku, abychom dokázali tvořit zákony s ohledem na budoucnost. V příštích letech se také ukáže, jestli pandemie změnila pohled veřejnosti na ošetřovatelství a zda bude o naši krásnou profesi díky tomu vyšší zájem.

V době zdravé to chce pečlivé plánování i z hlediska demografie, sledování počtu zdravotnických pracovníků, důraz na jejich vzdělání, špičkové pracovní podmínky a platové ohodnocení. I sestra na standardním oddělení je profesionál, který má být oceněn – finančně i společensky. To není nic nového. Ale co zaznívá málo, je myšlenka, že sestry se mají účastnit rozhodování o své profesi. To se u nás vůbec neděje. Znamená to více aktivních sester v politice. Držme si palce, aby tam byly!

• MUDr. David Marx, Ph.D.,

proděkan pro studium a výuku 3. LF UK

Již před pandemií COVID‑19 bojovaly prakticky všechny rozvinuté státy s nedostatkem kvalifikovaných sester – nejen sester pro intenzivní péči. Pandemie, zejména poslední vlna, výrazně zatížila zdravotnická zařízení – standardní, intenzivní i resuscitační lůžka. Jistě nelze mít trvale k dispozici takový počet vytrénovaných sester pro intenzivní péči, který by „nasytil“ jakoukoli budoucí mimořádnou situaci. V ČR tyto specialistky (a specialisté) chybějí i pro péči v běžném – necovidovém – režimu. Jednou z cest k navýšení jejich počtu je systematicky zavádět studijní program Intenzivní péče jako navazující magisterský, a umožnit tak kvalifikovaným sestrám – bakalářkám jejich vzdělání rozšířit o specifika pacientů v kritických stavech, na přístrojové podpoře apod. Magisterské studium v posledních letech zavedlo několik lékařských fakult (včetně 3. LF UK), lze tedy předpokládat postupné navyšování počtů kvalifikovaných a samostatně pracujících sester – „intenzivistek“.

• PhDr. Andrea Polanská, MBA,

náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči FN Ostrava

V současné době jsme se všichni přesvědčili o tom, jakou jedinečnou roli mají všeobecné sestry a další nelékaři. Období pandemie ukázalo, že je potřeba vysoce erudovaný personál, sestry specialistky, které jsou schopné pečovat o kriticky nemocné.

Celkový nedostatek sester, které jsou největší profesní skupinou v sektoru zdravotnictví, je celosvětový problém. Podle WHO jich na celém světě chybí nejméně šest milionů.

Zajištění sester, schopných postarat se o nemocného v kritickém stavu, i v budoucnu závisí na několika aspektech.

• V prestiži povolání všeobecné sestry, která se díky pandemické situaci zvýšila, ale je důležité ji neustále podporovat i po odeznění pandemie.
• Aktivně propagovat povolání všeobecné sestry na základních a středních školách, podobně jako proběhla kampaň MZ „Studuj zdrávku“.
• Zajistit adekvátní finanční ohodnocení, a to nejen ve státních, ale i v soukromých zdravotnických zařízeních.
• Rozšíření kapacit specializačního vzdělávání nebo navazujících magisterských programů v oboru intenzivní péče.
• Zařazení povinné praxe na pracovištích intenzivní péče do studijních osnov studentů vyšších odborných zdravotnických škol.
• Legislativní podpora – změna vyhlášky o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb.
• PhDr. Kateřina Horáčková, Ph.D.,

proděkanka pro internacionalizaci a rozvoj, FZS Univerzity Pardubice

Nedostatek všeobecných sester je fenomén nejen současnosti, ale i minulosti. Většina vzdělávacích institucí je ochotna a připravena zvýšit počty studentů přijatých do prvních ročníků. To vše je ale úzce spojeno s jejich financováním. Pokud prioritou našich ústavních činitelů je a bude vzdělávání lékařů, brzy se dostaneme do situace, kdy budeme mít převahu lékařů nad nelékaři.

Sestra na oddělení JIP či ARO, kde jsou pacienti v kritickém stavu, by měla mít další specializované vzdělání v oblasti ošetřovatelské péče na ARO a JIP, musí disponovat schopnostmi, jako je rychlé rozhodování, musí být pohotová a schopná pracovat pod tlakem. Z toho vyplývá, že ne každá všeobecná sestra má předpoklad pro tuto práci. 2

Aktuální covidová situace dle mého názoru upozornila na velký problém našeho systému zdravotnictví, a to je oblast primární péče. Sestry, ale samozřejmě i lékaři a další personál na odděleních JIP a ARO v tomto kritickém období tzv. hasili následky tohoto systému. Nemocní covid pozitivní se izolovali v domácím prostředí, někteří bez podpory a pomoci blízkých, bez léků, nebo nebyli schopni se o sebe postarat. Řada z nich nedokázala vyhodnotit, zda je jejich stav vážný. Tím, že k nim „nikdo nesměl“, nebyl často nikdo, kdo by situaci vyhodnotil a pomoc přivolal. Takový člověk se často dostal do nemocnice v situaci, kdy mu již nebylo pomoci.

Obecně posílením primární péče můžeme zabránit progresi některých onemocnění, a tím snížit počet pacientů v kritickém stavu, a tedy i těch, kteří o ně pečují.

• Prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D.,

proděkanka pro vědu a výzkum, ZSF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, ředitelka Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, předsedkyně AVVNZP v ČR

Odpověď je jednoznačná: je nutné navýšit počet studentů ve studijních programech Všeobecné ošetřovatelství a Pediatrické ošetřovatelství na všech fakultách vysokých škol v ČR. U těchto programů vysoké školy upozorňují opakovaně na trvale větší počet zájemců, než kolik jich mohou přijmout, a současná doba jasně prokázala nezastupitelnost vysokoškolského vzdělání sester a také to, o čem se nemluví – vazbu dostupnosti kvalitní ošetřovatelské péče na zdravotní situaci a v důsledku na úmrtnost. K tomu, aby vysoké školy mohly přijímat větší počet studentů, potřebují od státu finanční podporu, která by neměla být jen jednorázová, ale mělo by to být dlouhodobě garantované finanční zajištění, pokrývající náklady související s navýšením počtu studentů. Již v roce 2018 předsednictvo Asociace vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických profesí zahájilo jednání s ministrem zdravotnictví a ředitelkou odboru ošetřovatelství a žádalo o finanční podporu k přijímání většího počtu uchazečů. Od té doby probíhají různá jednání, tak pevně věřím, že dojde k vypracování dlouhodobého plánu a poskytnutí dostatečné finanční podpory, která umožní postupné navýšení počtu studentů. S tím souvisí i finanční ohodnocení akademických pracovníků zabezpečujících výuku v těchto oborech. Na pedagogy jsou kladeny stále větší nároky – výuku zabezpečují v technicky špičkově vybavených simulačních centrech s moderními interaktivními metodami, vedle pedagogických povinností pracují i vědecky a výše jejich platů často nepřesahují ani státem stanovenou zaručenou mzdu.

Pozitivně může ovlivnit současnou nelehkou situaci ve zdravotnictví také návrh ČAS na novelizaci zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Měl by umožnit studentům po absolvování čtyř semestrů na vysokých školách ve studijních programech Všeobecné ošetřovatelství, Porodní asistence, Zdravotnické záchranářství a Pediatrické ošetřovatelství a 2. ročníku vyšších odborných zdravotnických škol obor Diplomovaná všeobecná sestra vykonávat povolání praktické sestry. Studenti těchto programů v maximální možné míře pomáhají při zajišťování provozu a poskytování ošetřovatelské péče. Budou‑li zařazeni na pozici kvalifikovaného ošetřovatelského personálu, jejich přínos pro zdravotnický systém bude větší, než když jsou na úrovni pouze pomocného personálu. Tuto aktivitu České asociace sester podporuje i 15 vysokých škol, na kterých jsou tyto programy realizovány.

Dále se domnívám, že je důležitá i dostatečná podpora jak profese sestry, tak i dalších kategorií ošetřovatelského personálu. Ocenění jejich náročné práce, posílení kompetencí, nastavení pracovních podmínek a jejich motivace a všestranná podpora mohou přispět nejen k tomu, že sestry nebudou odcházet ze zdravotnických zařízení, ale mohou pozitivně ovlivnit i mladé osoby při rozhodování o jejich budoucí profesi – mohou vést k ještě většímu zájmu o studium v programu Všeobecné ošetřovatelství, jehož výstupem je profese všeobecná sestra.

• Mgr. Mario Pytel, DiS.,

Polní nemocnice Armády ČR, Anesteziologicko‑resuscitační oddělení, FN Brno, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, člen prezidia ČAS

Musí vzniknou dlouhodobý koncepční plán, aby došlo ke stabilizaci personální situace v oblasti ošetřovatelství, který povede k posílení postavení sester ve zdravotnickém systému a ve společnosti, což by mělo vést k větší atraktivnosti povolání. Je velká škoda, že sestry samotné nemají motivaci se sdružovat v profesní organizaci. Vybudovat silnou profesní organizaci sdružující všechny nelékařské zdravotnické profese znamená mít organizaci se silným vyjednávacím mandátem směrem k lékařům, regulátorům a dalším zainteresovaným stranám. Sestry samotné si musejí aktivně vytvářet budoucnost svého povolání, aby jejich povolání bylo společností vnímáno jako prestižní s dobrými pracovními podmínkami (jako například výše platu, možnost volby počtu přesčasových hodin, přátelské pracovní prostředí, benefity), pak se toto povolání stane atraktivním a bude o ně zájem. Sestry by měly být vychovávány k profesní hrdosti již v době studií.

V době epidemie dala společnost sestrám najevo, jak moc si jich váží, a prestiž sester stoupla, snad toto povědomí zůstane ve společnosti i po epidemii. Daří se zvyšovat platy sester. Co se naopak nedaří, jsou vysoké počty přesčasových hodin plynoucí z nedostatku sester, a to zejména v době epidemie. S atraktivností povolání sestry souvisí i navyšování jejich kompetencí a odbornosti, ke kterému by mělo i nadále docházet, podmínkou je kvalitní výuka a správně nastavený adaptační proces při vstupu do zaměstnání.

• PhDr. Karel Štix,

ředitel SZŠ a VOŠZ České Budějovice, předseda Asociace zdravotnických škol ČR

Otázka, co udělat pro to, aby bylo sester v „terénu“ dostatek, sahá do 90. let minulého století, kdy se po dlouhých úvahách začalo uvažovat o třístupňovém modelu, který měl tehdy vyřešit stratifikaci nelékařských úrovní včetně procentuálního zastoupení sesterských profesí v praxi. Model měl být navázán na Boloňský proces, který postupně respektovala většina zemí EU. Návrh počítal se dvěma úrovněmi sesterských profesí – 1. Sestra typu A (tzv. první úrovně), která měla být vzdělávána na VOŠ a VŠ v bakalářských a magisterských programech. 2. Sestra typu B (tzv. druhé úrovně), vzdělávaná na středních zdravotnických školách ve čtyřletých maturitních programech. Ošetřovatelský tým pak měl být doplněn nižšími nelékařskými profesemi ošetřovatele a sanitáře. Podíl sester první úrovně byl uvažován na úrovni 20 procent, ve druhé úrovni pak 80 procent. Z důvodu roztříštěnosti názorů na obsahovou stránku kurikula včetně rozsahu a vymezení kompetencí u jednotlivých úrovní ze strany MZ, vysokých škol a profesních asociací se za uplynulých 20 let nepodařilo tento model naplnit. V posledních šesti letech se za přispění MZ a ČAS podařilo situaci v systému vzdělávání „sesterských“ profesí stabilizovat přijetím novely zákona č. 96/2004 Sb. Dle mého názoru zákonné ukotvení některých prosazovaných změn (např. změna názvu zdravotnického asistenta na praktickou sestru, včetně navýšení kompetencí a práce bez odborného dohledu) významně přispělo k popularizaci a zvýšenému zájmu veřejnosti o nelékařské profese. Synergie těchto faktorů spolu se zvýšením prestiže a respektu k lékařům a sestrám v souvislosti s pandemií COVID‑19, což aktuálně dokumentuje letošní nebývalý zájem o zdravotnické obory na SZŠ, by mohla mít pozitivní vliv na nárůst počtu sester v nemocnicích v příštích letech.

Zdroj: MT