Odchod prof. Černého je tragické rozhodnutí

„Z pandemie musíme vyjít výrazně silnější a lépe organizovaní, než jsme do ní vstupovali,“ říká.

• S čím jdete do funkce předsedy Dispečinku lůžkové péče?

Vnímám to jako obrovský závazek vůči práci profesora (Vladimíra) Černého, se kterým jsem byl u zrodu Dispečinku lůžkové péče. Dosud jsem zastával roli vedoucího lékaře dispečinku, a vím proto přesně, jak dispečink funguje. Je to pro mě i závazek vůči všem krajským koordinátorům, bez jejichž perfektní a profesionální práce a součinnosti bychom ty těžké dny, které jsme zažívali loni na podzim a na začátku tohoto roku, nezvládli.

• Co je potřeba aktuálně udělat?

Rozhodně nehodlám na fungování národního dispečinku nic měnit, chci pokračovat v režimu, který byl nastaven jak s jednotlivými krajskými koordinátory, tak i ve vztahu k Armádě České republiky. Armáda nám poskytovala obrovskou podporu a stále poskytuje. S profesorem Černým jsme se shodli, že platforma národního dispečinku lůžkové péče není vázána pouze na současnou situaci, ale hodláme ji zachovat i v běžném režimu fungování nemocnic tak, abychom měli představu o aktuálním vytížení nemocnic, o tom, jací pacienti v nich leží, tedy jaké máme kapacity, jaké máme rezervy a podobně. To v civilizovaném světě funguje. U nás nic podobného neexistovalo až do listopadu loňského roku.

• V jakých situacích tedy budeme národní dispečink intenzivní péče nebo lůžkové péče využívat?

Až nebudeme řešit pandemii žádného infekčního onemocnění ani jiné excesy takového rozsahu, tak bude dispečink fungovat jako monitor, jak jsou vytížené jednotlivé regiony, jak jsou využívány přístroje, jestli jich někde není nadbytek, který kraj potřebuje posílit vybavení nebo krátkodobě půjčit přístroje… Dispečink by nám měl dát představu, ve kterých regionech je větší objem operativy, kde je více úrazů, data se dají různě využít. Budeme vědět, kolik personálu máme na intenzivní péči, jestli je potřeba vyškolit více sester specialistek, případně kolik. Dá se na to dívat z různých pohledů a data se využijí k různým analýzám různých částí medicíny.

• Jak vnímáte to, že z funkcí v dispečinku a klinické skupině musel odejít profesor Černý?

Myslím, že to bylo velmi nešťastné, tragické rozhodnutí. Naštěstí padlo v době, kdy se zdá, že se epidemie dostává pod kontrolu a počty hospitalizovaných pacientů s COVID‑19 klesají, a kdy dispečink funguje díky obrovskému úsilí všech velmi dobře. Díky tomu nebudou důsledky odvolání profesora Černého fatální. Kdyby k tomuto politickému rozhodnutí bez respektování odborných konsekvencí došlo před několika měsíci, hrozila by nefunkčnost systému a výrazné ohrožení dostupnosti intenzivní péče v celé republice.

• Tak významná byla role profesora Černého v národním dispečinku lůžkové péče?

Jeho role byla zcela zásadní. Byť byl politickým náměstkem ministra zdravotnictví, obsah jeho práce na úřadě neměl s politikou nic společného. Byl ryze odborným náměstkem, který řešil věci i s přesahem do normální doby. Otevřel řadu otázek, které do té doby řešeny nebyly. Jeho zásluhy jsou veliké, ať se to někomu líbí, nebo ne. Nejen v dispečinku lůžkové péče. Pro medicínu a pro náš obor udělal na své pozici na ministerstvu hodně dobrého.

• Není přirozené, že nový ministr vymění politického náměstka?

Co můžu za sebe komentovat, je odbornost, a odbornost pana profesora Černého je vysoká a nezpochybnitelná. Dokázal se na ministerstvu oprostit od politických tlaků, zaměřit se na medicínu a intenzivní péči. Pana profesora Arenbergera znám a jeho kvality nezpochybňuji. Pokud vím, odvolání profesora Černého nebyl jeho nápad, ale politické zadání, které musel splnit.

• Jak dlouho jste se rozhodoval, jestli budete na ministerstvu zdravotnictví pracovat?

Dívám se na to ze dvou úhlů. Pokud se jedná o fungování dispečinku lůžkové péče, neváhal jsem. Je to ryze odborná medicínská platforma, která nemá nic společného s politikou, a pokud o tom budu moci rozhodovat, tak s ní ani nic společného mít nebude. Měl jsem ale na druhou stranu problém nastoupit do funkce po profesoru Černém, když to pod jeho vedením fungovalo a jeho odchod byl z důvodu politického rozhodnutí, se kterým nesouhlasím a se kterým bych nerad byl spojován. Nadále se hlásím k tomu, co v dispečinku udělal, a pokud to bude možné, rád bych s ním dál spolupracoval. Mezi sebou to vyřešené máme.

• Když vidíte, jak se mohou politici zachovat k člověku, který, jak říkáte, odvedl velký kus práce, neodrazuje vás to od toho angažmá?

Nejsem náměstek, jsem jen šéf platformy, která má čistě medicínské poslání. Na pozici náměstka na ministerstvu bych v žádném případě nešel.

• Pokud budeme optimističtí ohledně vývoje epidemie covidu, co bude teď pro intenzivní péči aktuální téma? Nějaké poučení z pandemie?

Byl vytvořen dispečink lůžkové péče, kterému před rokem předcházel vznik národního dispečinku intenzivní péče. Vznikl tak unikátní soubor dat o veškeré lůžkové péči v Česku včetně technického a personálního vybavení. Je to fungující databáze, ze které můžeme získat analýzy a zhodnocení, jak na tom vlastně jsme. Předchozí měsíce nám ukázaly, že umíme táhnout za jeden provaz, umíme si navzájem vypomáhat, zdravotníci jsou v naší zemi ohromně solidární a že české zdravotnictví je robustní. Zjistili jsme to za velmi smutných okolností pandemie. Vyjít z toho ale podle mě musíme výrazně silnější a lépe organizovaní, než jsme do toho vstupovali.

• Vyplynuly v tom posledním roce také nějaké pochybnosti, které bude potřeba vyjasnit?

Jednoznačně se ukázalo, že když do odborných věcí zasáhne politika, dopadá to špatně. To by se nemělo dít.

• Cítíte větší potřebu sjednocení přístupů k péči?

Doporučené postupy vydávají odborné společnosti průběžně. V pandemii jsme měli příležitost spolupracovat s vakcinology, pneumology, virology, a dalšími. Bylo zajímavé sledovat jejich názory a jednotlivé pohledy pak dávat dohromady do společného materiálu. Je to cenná zkušenost, jak lze vytvořit mezioborový dokument. Někdy podobná spolupráce probíhala i dřív, doba tomu ale dala výraznější mantinely

Zdroj: MT