Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pátek 18. červen 2021 | Svátek má Milan
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Mnoho lidí překračuje kritickou hranici stresu

Foto: Martin Ježek

Mnoho lidí překračuje kritickou hranici stresu

Medical Tribune 09/2021
10.05.2021 13:26
Zdroj: MT
Autor: Martin Ježek
S environmentální fyzioložkou prof. MUDr. Julií Dobrovolnou, Ph.D., z výzkumného centra RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně jsme hovořili o výzkumu a měření stresu a také o mírném optimismu, který nás může naplňovat při sledování snižujícího se počtu nakažených onemocněním COVID‑19 v České republice.
  • Se svým týmem se zaměřujete na výzkum stresu. Jak byste vymezila jeho různé formy? A potřebujeme ho k životu stejně jako naši předkové?

Již od sedmdesátých let se stres tradičně dělí na dobrý stres neboli eustres a špatný stres, tedy distres, což vychází z teorií hlavního nestora konceptu stresu Hanse Selyeho. My v naší výzkumné skupině tento názor rozporujeme, domníváme se, že nelze v každou chvíli určit povahu stresu, že to lze udělat až zpětně s odstupem. Nějaký děj či proces může být škodlivý a vést ke konkrétnímu onemocnění a zároveň může být protektivní z hlediska jiného onemocnění. Takže razíme představu, že stres je jen jeden a není to o jeho „povaze“, ale o intenzitě. Protože bezesporu existuje intenzita stresové reakce, která nám neprospívá a snižuje očekávanou délku i kvalitu života.

  • Vy se věnujete i měření míry stresu. Jak vás vlastně toto téma napadlo a k čemu to může být dobré?

Toto téma rezonovalo naší rodinou již dlouho, jsem patofyzioložkou již ve třetí generaci, můj dědeček i moje maminka se věnovali stejnému výzkumnému oboru. Takže mi téma stresu přišlo vždy přitažlivé, ale taky vágní a špatně uchopitelné. Více se tématu věnujeme od roku 2013, kdy jsme nezískali financování na konvenční grant v oblasti obezitologie a hledali jsme téma, které bychom mohli dělat více „od stolu“. Můj dědeček pracoval dva roky v Kanadě v laboratoři Hanse Selyeho. Zdědila jsem po něm fotoportrét Hanse Selyeho s věnováním dědečkovi, který mám doma vystavený nad pracovním stolem. Často se na tu fotku dívám a přemýšlím, co by děda říkal na moje výzkumy.

  • Na jakém principu funguje vaše měřicí metoda? Měří se pouze momentální stres, nebo lze kvantifikovat i delší expozici stresovým faktorům?

Naše metoda využívá termodynamický přístup k měření, zájmovou proměnnou je pro nás takzvaný „stresový entropický load“, což je de facto entropie vygenerovaná v důsledku adaptace na okolní podmínky. Naše metoda umožňuje jak aktuální monitorování hladiny stresu, tak potenciální odhad času, po který mohu v určité nebezpečné situaci vydržet. Což představuje důležitý aplikační moment, tento odhad času je to, co zajímá naše spolupracovníky v terénu.

  • Spolupracujete s Evropskou vesmírnou agenturou (ESA). Proč ji měření stresu zajímá?

ESA financuje tvorbu prototypu našeho měřicího zařízení a pochopitelně ji zajímá, zda by tuto metodu nebylo možné použít ke sledování zdravotního stavu astronautů ve vesmíru i na zemi.

  • Jak spolupráce s vesmírnou agenturou v praxi vypadá? Byla jste v řídícím středisku kosmických letů?

Nebyla, ale plánujeme podávat řadu dalších projektů pod hlavičkou ESA, v jejichž rámci bychom se s mým týmem moc rádi do výcvikových středisek vesmírných agentur podívali. Je to náš cíl a sen.

  • Využívají se vaše metody již nyní? A kde?

V současnosti stále dokončujeme prototypování, metodu užíváme pro pilotní měření, ale není volně k dispozici pro měření stresu, od toho nás dělí ještě mnoho práce. Plánujeme nyní nové kolo měření u příslušníků ozbrojených složek, a pokud si ověříme, že vše funguje, jak má, budeme pokračovat projektem na civilistech.

  • Můžeme říci ještě několik slov o odolnosti proti stresu a jeho následkům ve formě nemoci?

Na vznik onemocnění můžeme pohlížet jako na průsečík tří linek – jednou linkou jsou naše vrozené danosti, druhou linkou jsou působící faktory okolního prostředí a třetí linkou je náš věk – jinými problémy trpíme v mládí a jinými v pozdním stáří. Interakce těchto tří typů faktorů nám pak definuje, zda se u nás projeví, či neprojeví onemocnění a v jaké intenzitě a formě. Odhadnout, co u koho nastane, je z tohoto pohledu velmi složité, možná nám do budoucna pomohou různé postupy strojového učení, ale dnes to v zásadě není možné. Interindividuální variabilita tu zkrátka je a my s ní musíme počítat, ale rozhodně jí do hloubky nerozumíme. A to platí i pro naši reaktivitu na stresující podněty. Určitě existují vrozené faktory, které stresovou odpověď modulují, ale pak je tu celá trajektorie našich interakcí s okolním prostředím, která je stejně důležitá.

  • Jsme pohodlní, snažíme se nestresovat, snižujeme svou fyzickou a psychickou zátěž. Je to dobře?

Ne úplně. Představa, že život bez stresu bude kvalitnější a delší, je mylná. Naopak, naše tělo potřebuje přiměřenou zátěž, aby dosáhlo maximální přizpůsobivosti. Zátěž je nutná, nevyhnutelná a ve své podstatě stimulující. Jen nesmí překročit určitou kritickou hranici, což se, obávám se, v současnosti u mnoha lidí děje.

  • Kde najít tu hranici, abychom nebyli stále jen slabší a zranitelnější?

Já osobně jsem velkou zastánkyní systematického budování resilience. K tomu je zapotřebí naučit se opouštět svou komfortní zónu a vnímat toto opuštění jako validní součást procesu vzdělávání. Myslím, že je potřeba naučit se chybovat, naučit se zkoušet a systematicky v dětech i starších studentech podporovat odvahu. Odvaha je dnes nejpodceňovanější ctností.

  • Virus zaútočil a my jsme se začali hroutit, jaké to pro nás má být poučení? Neměli bychom povinně alespoň na chvíli opouštět pocit bezpečí, konformity, trénovat se?

Poučení z toho plyne v tom smyslu, že je nutné aktivně se připravovat na možné zátěžové situace, nenechat se ukolébat momentálním pocitem bezpečí a udržovat si jistou bdělost. S podporou resilience je nutné začít už u dětí. Ty mnoho zvládnou, pokud jim zátěž dávkujeme správně a pokud působíme jako jacísi „průvodci“ celou zátěží. To je velká výzva pro rodiče a pedagogy.

  • Naši předkové asi zažívali daleko drsnější chvíle, nakonec i na začátku minulého století to ještě nebylo na světě úplně růžové. Ale člověk přežil, protože byl psychicky a fyzicky silný. Neměli bychom se z těchto momentů poučit?

Ano, představa „starých dobrých zlatých časů“ je velmi zavádějící. Naši předkové měli tvrdý život, zároveň ale získávali i dovednosti, které jim umožňovaly se na ty závažné situace adaptovat. Je otázka, zda tyto dovednosti máme dnes i my, ale v tom jsem optimistkou – zátěžové situace přirozeně resilienci u části populace zvýší.

  • Můžete trochu popsat studii RESTRESS, kterou připravujete se socioložkou Dr. Irenou Štěpaníkovou?

Studii RESTRESS jsme s Dr. Štěpaníkovou spustily první den nouzového stavu na podzim 2020 a představuje unikátní pokus o sledování duševního a tělesného zdraví u malé kohorty zaměstnanců Masarykovy univerzity. Nečekaly jsme ani jedna, že bude nouzový stav trvat celých 188 dní, a díky této smutné skutečnosti vlastně máme unikátní vzorek populace v nejdelším lockdownu. V současnosti vyhodnocujeme pilotní analýzy a určitě budeme chtít naši kohortu sledovat dále, protože je možné, že tento dlouhý lockdown nebyl poslední.



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky