Fórum: Jak covid změní formy vzdělávání?

Zeptali jsme organizátorů i účastníků lékařských kongresů a vzdělávacích akcí v rámci celoživotního vzdělávání z řad lékařů a lékařek: V posledním roce se většina vzdělávacích akcí a vědeckých konferencí odehrávala ve virtuálním světě. Jak moc se těšíte na obnovení vědeckého a studijního setkávání naživo? Jaká pozitiva na online akcích vidíte? Mělo by se do budoucna něco z virtuálního dění zachovat?

• Prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA

KARIM 2. LF UK ve FN v Motole, vedoucí Katedry AIM IPVZ Praha

Na plné obnovení vědeckého a studijního setkávání – pokud vůbec přijde – se upřímně těším. Konference a vzdělávací akce mají nejen funkci prezentační a edukační, ale i důležitou funkci sociální. Přímý sociální kontakt je nenahraditelný. Nicméně, řádně uspořádané online akce mají i své výhody – prezentace lze sledovat nejen v reálném čase, ale také stáhnout zpětně, lze se k nim vrátit. Při více paralelních sekcích tak odpadá mnohdy těžký výběr, kterou sekci navštívím – a kterou pominu. Virtuální akce mám možnost prožít v plném rozsahu, zajímavé prezentace mohu vidět i opakovaně. Akce „naživo“ asi budeme i nadále nahrávat a zachováme možnost zpětného přehrávání, samozřejmě jen registrovaným účastníkům.

• Doc. MUDr. Vít Petrů, CSc.

místopředseda České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP

I v naší odborné společnosti jsme byli nuceni většinu vzdělávacích akcí transformovat do online podoby. Největší zatěžkávací zkouškou byl říjnový celostátní sjezd České a Slovenské společnosti alergologie a klinické imunologie, jehož se běžně zúčastňuje asi 1 200 delegátů a který se měl konat v Praze v nově otevřené O2 aréně. Museli jsme zredukovat počet dnů konání i rozsah odborných sdělení a snížit účastnický poplatek. Někteří přednášející si poprvé v životě vyzkoušeli, co to je přednášet jenom na kameru a bez posluchačů. I když nakonec vše dobře dopadlo, všichni se už nyní těší na letošní podobnou říjnovou akci, která se – jak všichni doufáme – už bude konat zase naživo, pro tentokrát na Slovensku ve Vysokých Tatrách. Já osobně patřím ke starší generaci, které virtuální akce nevyhovují. Jsem přesvědčen o tom, že nemohou nahradit osobní účast a odborný mezilidský kontakt. Myslím, že i ti mladší upřednostňují fyzické setkávání. Jedno velké pozitivum ale tato koronavirová pandemie přinesla. Přispěla všeobecně ke zvýšení naší počítačové gramotnosti. A i díky tomu jsme se rozhodli na www.csaki.tv.cz pořizovat záznam nebo i přímý přenos některých našich odborných setkání, čímž bude umožněna daleko větší účast i těm zájemcům, kteří se nebudou moci aktuální akce fyzicky zúčastnit.

• MUDr. Zorjan Jojko

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Považuji za výborné, že se v posledním roce rozvinula forma online vzdělávání. Ne každý bydlí ve velkém městě, ne každý má čas i na dlouhé cesty na vzdělávací akci a z ní. Tedy myslím, že by i do budoucna alespoň část seminářů, konferencí apod. měla probíhat virtuálně. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že mi ty klasické prezenční akce chybějí a opravdu se hodně těším, až budou obnoveny. Jednak kvůli tomu, že mi to dává možnost potkat přátele, které jinak nepotkám, a jednak kvůli tomu, že daleko raději vstřebávám poznatky v přednáškovém sále či seminární místnosti než jen u svého PC.

• Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.

přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole

Není pochyb o tom, že se všichni těšíme na standardní vzdělávací akce a vědecké konference. Jsme přesyceni telekonferencí, webinářů i virtuálních konferencí – příčinou je jejich narůstající počet a často i pochybná kvalita. Myslím, že všichni chápeme, že obvyklé konference a osobní kontakty prostě úplně nahradit a eliminovat nelze.

Přesto jsme se za poslední rok mnoho nového naučili. Pochopili jsme zákonitosti i výhody virtuální formy komunikace a předávání informací. Dle mého názoru bychom tyto zkušenosti měli využívat i do budoucna a některé staré zafixované zvyky bychom měli bez sentimentu opustit, zvláště u akcí převážně edukačního charakteru.

Virtuální forma konference totiž přináší některé nové aspekty, které nutí všechny zúčastněné k mnohem preciznější přípravě:

• Časový rámec živých vysílání je obvykle kratší, než jsme bývali zvyklí, což nás nutí k racionalitě a stručnosti vyjadřování.
• Moderátoři i přednášející musejí striktně dodržovat časové schéma.
• Organizátoři, moderátoři i přednášející musejí být dokonale připraveni – jakákoli chyba se projeví mnohem markantněji.
• Mnohem větší důraz je třeba věnovat grafické kvalitě prezentace.

Poznali jsme rovněž, že virtuální konference, je‑li kvalitně připravena, zvyšuje počet zúčastněných – je to dáno možností připojit se odkudkoli, možností kdykoli sledovat konferenci ze záznamu atd. Archivované záznamy budou navíc postupně získávat historickou hodnotu. Výhod je ale více – virtuální platforma umožňuje dynamičtější zapojení většího množství expertů (často i z různých koutů světa), lze připravit a předtočit materiály, které mohou zájemci studovat již před vlastní konferencí, což má přínos z edukačního hlediska a zvyšuje to kvalitu následné diskuse.

U akcí, na kterých se organizačně podílím, hlavně Komplexní novinky v onkourologii – KNOU, plánujeme hybridní formu i v budoucnu. Část prezentací bude připravena virtuálně a již předem umístěna na portálu konference. Vlastní konference pak bude přinášet souhrn toho aktuálního a nejzajímavějšího, hlavně v podobě souhrnů a diskusí. Umožní nám to mnohem racionálněji využít čas a vlastní konferenci zkrátit. Mimo jiné by se nám mohlo podařit vyvarovat se poloprázdných sálů v „méně zajímavých“ časových úsecích. Zbytek času můžeme věnovat diskusním panelům zaměřeným na konkrétní témata pod vedením příslušných expertů a za účasti stanoveného počtu mladých lékařů.

Ve výsledku se domnívám, že taková konference bude lépe připravena, bude dynamičtější, kvalitnější po odborné i edukační rovině. Když se to podaří, dojde k nárůstu počtu účastníků i jejich spokojenosti.

• Prof. MUDr. Jan Bartoníček, DrSc.

přednosta Ortopedické kliniky 1. LF UK a ÚVN

1. Velmi.

2. V některých případech to může být plus, ale přímý kontakt s posluchači a diskutujícími to nenahradí.

3. Virtuální dění je velmi široký pojem. To dobré ano.

• Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc.

přednostka Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN

S kongresy a dalšími vzdělávacími akcemi i vysokoškolskou a postgraduální výukou online jsme se všichni zpočátku učili zacházet, a to jak přednášející/ vyučující, tak posluchači a účastníci. Pro přednášející je obtížné prezentovat „do zdi“, nevidět a nemoci reagovat bezprostředně na reakce posluchačů. Je to podobné tomu, co reflektovali umělci – divadelníci, hudebníci atd. Ukázalo se také, že i tyto kongresové akce je potřeba dělat profesionálně a využít profesionálního servisu se vším logistickým a technickým zajištěním. Téměř všichni organizátoři kongresů začali také tyto služby aktivně nabízet.

Myslím si, že s online našimi i mezinárodními kongresy máme již vlastní zkušenosti a ty určitě budeme moci využívat i nadále. Ukázalo se totiž, že online webinář nebo konferenci lze sledovat odkudkoli, připojení je snadné, potřebné penzum informací lze velmi pohodlně a bez cestování získat, nepochybnou výhodou jsou mnohem nižší náklady pro účastníky, a tedy cenová dostupnost, například u loňského výročního kongresu Evropské geriatrické společnosti EUGMS byl kongresový poplatek 50–100 eur.

Na druhou stranu online akce plně nemohou nahradit kongresy „naživo“, stejně jako distanční výuka nenahradí prezenční výuku, a to pro chybějící sociální rozměr, osobní setkávání, odbornou diskusi během coffee breaku nebo společné večeře. Především je omezené, možná i nefunkční setkávání a práce úžeji orientovaných pracovních skupin (Interest groups), online účast prakticky znemožní vytváření nových uskupení a týmů na mezinárodní úrovni, které využívají přítomnosti na kongresu k dalším formálním i zcela neformálním setkáním. Lidé se potřebují poznat a sdílet své představy, plány i hodnoty. Další spolupráce, pracovní a většinou i přátelská pouta napomáhají pevnějším pracovním svazkům. Někdy se většinou v hanlivém významu hovoří i o kongresové turistice s tím, že účast na kongresu je vlastně jakási většinou zahraniční dovolená, a vytváří se tím jen další mediálně negativní a dehonestující pohled na lékaře, který se v rámci kongresu dále vzdělává, na zahraničních kongresech obvykle prezentuje výsledky práce své a celého pracovního týmu. Je to stejné, jako bychom hráčům fotbalu vyčítali, že hrají zápas v zahraničí a spí ve wellness hotelu a mistrovství Evropy jsou vlastně jakési lázně. Účast na konferencích a kongresech je součástí práce akademických vysokoškolských lékařů a dalších nelékařských profesí, možná bude v omezenější míře než dříve či kombinovanou formou naživo i virtuálně, ale zcela jistě bude i nadále pokračovat.

• Prof. MUDr. Jan Daneš, CSc.

Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Uvolňování protiepidemických opatření je pro mě vysvobozením. Všem nám chyběl kontakt s kolegy i studenty medicíny, postrádali jsme skutečné (ne virtuální) formální i neformální diskuse nad odbornými i jinými tématy. Ve výuce nebyla každodenní zpětná vazba, minimalizovala se praktická výuka a cítili jsme (spolu se studenty), že už ztrácíme motivaci. Budu doufat, že se brzy běžný společenský a spolu s tím i kongresový život obnoví. Na druhou stranu zkušenosti z virtuálních online schůzí a odborných akcí byly pro lékaře a pedagogy velmi cenné, naučili jsme se v určitých případech šetřit čas a najít vhodné platformy a technické požadavky pro tento způsob výuky a virtuálního setkávání. Virtuální online svět sice skutečné osobní setkávání nenahradí, bude ale jistě v budoucnosti vhodným doplňkem.

• MUDr. Jiří Kubeš, Ph.D.

primář Protonového centra na Bulovce

Období koronaviru mi ukázalo, jak moc jsme sociální a jak izolace na vlastních odděleních omezuje schopnost měnit zavedené postupy a rozvíjet nové myšlenky. Inovace vznikají z diskusí, častěji neformálních než z přednášek, a ty bez osobního kontaktu zkrátka nebyly. Myslím, že to platí zejména v takových oborech, jako je radiační onkologie, kde nejde jen o prezentaci výsledků nových studií nových farmak, ale spíše o skutečně multidisciplinární interakci mezi lékaři, fyziky a techniky. Z předešlého je tedy má odpověď jasná – na obnovení setkávání naživo se těším velmi. Nicméně musím uznat, že přesun konferencí do virtuálního světa byl užitečný a do budoucna jistě zůstane zachována možnost sledovat program online pro část účastníků. Myslím, že to platí zejména pro edukační části konferencí – možnost vyslechnout shrnující přednášku od kapacity v oboru bez nutnosti cestovat kdovíkam je hlavním pozitivem vzniklé situace.

• Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN, FERA

přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze

Jsem velmi rád, že se díky virtuálním konferencím a mítinkům podařilo zachovat alespoň nějaké edukační aktivity a bylo možné pokračovat ve spolupráci na různých mezinárodních projektech. Pokud by došlo ke covidové pandemii před 25–30 lety, nebyly by prakticky žádné edukační akce možné a kontakty mezi členy různých pracovních skupin by se omezily na telefonní hovory, dopisy a faxy.

Hlavními pozitivy virtuálních akcí jsou nepochybně úspora času a možnost zvládnout i více různých akcí v krátké době po sobě. Cenná je také obvyklá možnost sledovat vybrané přednášky offline v době, kdy se nám to např. více hodí.

Hlavními nevýhodami jsou absence osobního kontaktu a praktická nemožnost věnovat se virtuální akci delší dobu bez přestávky (např. celé tři pracovní dny). Myslím, že si jen málokdo vzal např. na evropský virtuální kongres studijní volno nebo dovolenou a pak poctivě sledoval přednášky 8–12 hodin denně. Většina z nás se asi pokusila kombinovat kongres s běžnými pracovními aktivitami a na kongres zbyly každý den maximálně dvě až tři hodiny. Celkově byla tedy expozice edukaci mnohem nižší než obvykle.

Nevím, jak hodně se bude doba postcovidová lišit od doby předcovidové, ale nemyslím, že se vše rychle vrátí do starých kolejí. Poměrně snadné asi bude začít opět organizovat semináře a národní konference, velké mezinárodní mítinky ale pravděpodobně hned tak svého předchozího počtu účastníků nedosáhnou a mohou probíhat dlouhodobě v hybridním režimu.

Virtuální vzdělávání určitě v nějaké podobě přetrvá. Virtuálně lze velmi dobře vysvětlit novinky v patofyziologii různých chorob, ukázat nálezy z různých vyšetření a demonstrovat různé vyšetřovací postupy. Vidím také velký prostor např. pro krátké pravidelně aktualizované informace o významných recentně publikovaných klinických studiích. Webinary představují výborné médium pro prezentaci nových doporučených postupů. Velký a zatím nevyužitý prostor představují také různé self‑assessment programy umožňující získat kredity do celoživotního vzdělávání.

• Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.

přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK

Pandemie se promítla do všech úrovní vzdělávání. Na fakultách i v postgraduálním vzdělávání jsme se dokázali rychle přizpůsobit, ale osobní kontakty a setkání naživo chybějí. Utrpěly kursy praktických dovedností. Mnoho dlouho připravovaných konferencí muselo být odloženo nebo změněno na virtuální podobu. Proto se tak těšíme na první „živou“ akci pro praktické lékaře, Jarní interaktivní konferenci, která proběhne 3.–5. září v Praze.

Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP zareagovala na situaci již v březnu 2020 a zahájila bezprecedentní sérii webinářů, vysílaných ve frekvenci 1–2× týdně z Lékařského domu v Praze, s průměrnou sledovaností 1 500 lékařů. Jako hosté vystoupili tři ze čtyř ministrů této éry a přední osobnosti české medicíny. V nedávno uskutečněné anketě hlasovalo 96 procent lékařů pro pokračování webinářů a 64 procent respondentů bylo pro frekvenci 1× týdně. Tuto zpětnou vazbu máme ovšem jen od těch, kteří se virtuálních akcí účastní.

Objevili jsme výhody online vzdělávání. Je to bezprostřední aktuálnost tématu a možnost vzdáleného zapojení expertů, a to i zahraničních, které bychom jinak na jedno místo ve stejném čase nedostali. Okamžitá zpětná vazba sledujících a vysoká interaktivita jsou dalším jedinečným přínosem online akcí. Další výhodou je možnost následného nebo opakovaného zhlédnutí ve zvoleném čase. Kvalita virtuálních akcí roste s konkurencí, která nutí organizátory vymýšlet nové formy, přicházet s novými nápady a vybírat nejlepší moderátory.

Riziko virtuálního vzdělávání vidím v jeho návykovém potenciálu, s možnou rezignací na osobní kontakty. Hůře pak budeme identifikovat osobnosti mezi námi. Obzvláště v primární péči je důležité regionální a místní setkávání tváří v tvář. To utrpělo, stejně jako setkávání mezinárodní.

Nicméně, virtuální vzdělávání si své místo udrží a bude se dále rozvíjet. Tak, jak si to ani dnes neumíme představit.

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Hned na začátku bych chtěl zdůraznit tu jedinou skutečně zásadní výhodu distančního, elektronického či virtuálního vzdělávání v medicíně, na kterou se často zapomíná. Touto výhodou je to, že jsme mohli pokračovat v edukačních aktivitách v relativním bezpečí a v zásadě bez omezení navzdory pandemii. A teprve na pozadí této skutečnosti můžeme diskutovat pozitiva a negativa, eventuálně i budoucnost.

Jsem člověk konzervativní, spíše humanitně přírodovědného zaměření s nepříliš vřelým vztahem k IT technologiím. Ty respektuji, chápu jejich neodvratný nástup a snažím se je, většinou neúspěšně, používat a nevypadat při tom jako úplný neandertálec. I když jsem rád sám, přeci jen jsem i člověk společenský a živý kontakt s kolegy mi nejrůznější aplikace a platformy nenahradí.

Proto se těším na znovuotevření možnosti fyzického setkávání na kongresech a konferencích. Své těšení jsem sám osobně „přetavil“ v organizaci dvou „živých“ akcí, které proběhnou ještě v červnu, a budou tedy „prvními vlaštovkami“. Připravované Letní dny interní medicíny 23.–25. 6. navštíví v Praze jistě povolené maximum účastníků. Samozřejmě že přednášky se nebudou lišit obsahem, ale kontakt s publikem pomůže v rozhodování, co podtrhnout a co naopak možná spíše přeskočit. Samozřejmě že neocenitelná jsou setkání v kuloárech, kde se často řeší skutečné záležitosti běžného života, na které se v plenární přednášce nedostane. Takové setkání často otevírá možnosti mnohostranné spolupráce, když si mají lidé možnost promluvit a prostě se obyčejně poznat. Navíc by psychologové dokázali popsat stohy papíru o řeči těla. My si jí všímáme v zásadě nevědomky, vnímáme ji ale všichni.

Problémem elektronických (virtuálních) setkání jsou technické problémy, se kterými jsme se setkávali skoro pravidelně, dokonce i na mezinárodní a té nejprofesionálnější úrovni.

Virtuální konference (schůzka) jistě šetří čas. Je ale třeba vědět, že i na virtuální sympozium, poradní sbor, konferenci potřebuji tři hodiny, které nějak naruší běžný program. Konference, které probíhaly několik dní, více hodin denně, měly hodně přihlášených. Je ale možná otázka, jak intenzivní bylo zapojení po celou dobu. Na druhé straně ale ani na kongresech nesledujeme intenzivně program 12 hodin denně. Pokud jde o diskusi, jsou pozitiva (chat je snadný) i negativa (nemožnost živých reakcí).

Na druhé straně nelze přehlédnout, že je možné předtočit přednášku (je zajištěno minimálně nepřekročení času, někdy je dokonce možno posoudit i obsah). Na mezinárodních konferencích je možno se alespoň virtuálně setkat s kolegy, kteří by nemohli přiletět na několik dní. Pro organizátory mezinárodních akcí se najednou stává reálnou přednáška špičkového odborníka z Austrálie, i když v budgetu kongresu není 150 000 Kč na letenku z Perthu do Prahy.

Při opravdu globálních setkáních je potřeba počítat s časovým posunem. Před dvěma dny jsme měli virtuální setkání, kde přátelé z Japonska již usínali, zatímco po ránu energií nabití Američané byli k nezastavení.

Perspektivu vidím jednoznačně v hybridních akcích. Za mne 75–90 procent „face to face“ setkání a 10–25 procent připojení virtuálních. Pokud se nám podaří takový formát dovést k dokonalosti, můžeme profitovat všichni. Organizátoři, řečníci i účastníci, konzervativní obdivovatelé akcí designu dob minulých stejně jako „kyborgové“ či experti na A.I. Tak uvidíme, jakým směrem se tato oblast vydá. Pro mne by ale byl svěží vánek změny na kongresech a konferencích určitě příjemný.

A jestli budeme organizovat světový internistický kongres v roce 2024, jak je plánováno, bude to určitě akce hybridní. I když věřím, že krom české interny přitáhne Praha i celá naše krásná země tisíce kolegů k fyzické účasti.

Zdroj: MT