Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 22. září 2021 | Svátek má Darina
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Tipy a triky nefarmakologických opatření – každý pohyb se počítá

Tipy a triky nefarmakologických opatření – každý pohyb se počítá

Medical Tribune 14/2021
26.06.2021 10:12
Zdroj: MT
Autor: kol
Součástí výročního sjezdu České kardiologické společnosti byl i prakticky zaměřený blok zacílený na režimová opatření v kardiovaskulární prevenci. Vycházel z faktu, že intervence směřující ke změně životního stylu jsou pravidelnou součástí všech doporučených postupů a fungují na všechny rizikové faktory KV onemocnění. Zároveň ale představují opatření, která se pacientům daří dodržovat vůbec nejhůře.

O tom, jak pacienty lépe motivovat, jaká režimová opatření jsou ta nejdůležitější a jaké pomůcky k jejich prosazení používat, hovořili odborníci ve dvou přednáškách zaměřených na pohyb a na dietu. Jak v úvodu řekl prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze, dostupných materiálů je sice dostatek, otázkou ale zůstává, nakolik a jak účinně jsou používány. Ne vždy je totiž při doporučování režimových opatření kladen na jejich význam potřebný důraz a je jim věnován čas, který si tato opatření zaslouží.


Pohyb v primární a sekundární prevenci

Předcházet nemocem je po všech stránkách výhodnější než je později léčit, což se ale zejména v současné situaci nedaří. Navíc v postcovidovém období je třeba počítat s tím, že riziko KV onemocnění ještě vzroste. Česká populace nejen přibyla na váze, ale zásadně se snížila i její pohybová aktivita.

Jak uvedl doc. MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D., Centrum sportovní kardiologie VFN Praha, pohybová aktivita v kardiologii dominantně slouží k prevenci aterosklerotického procesu, který provází člověka po celý jeho život. Proto WHO doporučuje pohybové aktivity již od dětského věku:

Doporučení pro děti a adolescenty (5 až 17 let):

  • průměrně 60 minut pohybové aktivity denně,
  • minimálně 3× týdně aktivity o vysoké intenzitě, odporový trénink,
  • omezení času tráveného sezením.

Doporučení pro dospělou populaci (18 až 64 let):

  • vytrvalostní pohyb minimálně 150 minut týdně ve střední intenzitě nebo 75 minut ve vysoké intenzitě (případně kombinace),
  • odporový trénink 2× a vícekrát týdně pro každou svalovou skupinu,
  • omezení času tráveného sezením.

Doporučení pro osoby starší 65 let:

  • platí totéž co u předchozí skupiny, navíc:
  • pohybové aktivity by měly být všestranně zaměřené,
  • vetší důraz klást na trénink rovnováhy, svalové síly (3 a více dní v týdnu).

„Pohybová aktivita má smysl i tam, kde se snažíme ovlivnit již vzniklé rizikové faktory, např. v případě hypertenze je stejně efektivní jako antihypertenziva. Pokud jde o pacienty s mírnou hypertenzí, pravidelný pohyb v doporučeném množství dokáže TK snížit bez nutnosti farmakoterapie. Pohyb samozřejmě patří i do sekundární prevence. Pacienti, kteří se po prodělané koronární příhodě hýbou, mají nižší riziko dalších infarktů až o 40 procent oproti těm, kteří se pravidelně nehýbou,“ uvedl doc. Tuka.

Jak ale upozornil, i v případě, kdy má jedinec dost pohybu, jeho přínos je negován časem, který tráví sezením. Ten je tedy potřeba limitovat na minimum, a to v jakémkoli věku. Každé přerušení sezení je přínosné. Pohyb lze dnes předepisovat na základě tzv. receptu na pohyb: FITT‑EE, kdy je předepisována Frekvence, Intenzita, Typ (aerobní vs odporový trénink), Time, Energie, Efektivita.

Pro pacienty je potřeba rozlišovat pojem pohybová aktivita a cvičení. Pohybová aktivita je jakýkoli pohyb těla za pomoci kosterních svalů, který vyžaduje výdej energie a je výhodný pro zdraví. Naproti tomu cvičení je plánovaná aktivita, což u řady pacientů již předem vzbuzuje nevoli. „S pacienty se nebavíme o cvičení, ale o tom, že by měli navýšit pohybovou aktivitu. Proto doporučujeme dělat to, co je baví. Počítá se vše, práce v domácnosti, pečování o rodinu, úklid, zahradničení, doprava do práce (pěšky, na kole) a samozřejmě volnočasové aktivity (tanec, sport, turistika).“

Pokud jde o aktivitu v zaměstnání, situace je složitější. Data z minulého století ukazovala, že ti, kteří byli fyzicky aktivní v zaměstnání, měli lepší prognózu. To dnes již neplatí. Ukazuje se, že čím více energie vydáváme ve volnočasových aktivitách, tím více klesá mortalita. Bohužel, pokud vydáváme více energie v práci, mortalita naopak stoupá. „Spekuluje se o tom, že při tomto vysokém výdeji energie většinou nejsou vytrvalostní aktivity, pracovní činnosti obsahují velkou statickou složku, jsou vykonávány ve stresu s výrazným zvýšením TK, nemožnosti odpočinku, roli může hrát i psychosociální stres nebo nižší sociální status. My ale musíme volnočasové aktivity doporučovat i těm, kteří mají fyzickou aktivitu v zaměstnání,“ uvedl doc. Tuka s tím, že dnes velmi populární a snadno monitorovatelné je doporučení určitého počtu kroků. Těch by mělo být okolo 10 000 denně, ideální je směřovat k 13 000–16 000 kroků denně. Pacientům je třeba připomínat, že i sebekratší pohyb se počítá a každý další pohyb přidává zdravotní benefit! Důležité je pacienta nejen motivovat, ale i ocenit a chválit a připomenout, že každá fyzická aktivita stimuluje kognitivní funkce.


Dieta – co funguje a co nikoli

Koncem roku 2020 bylo v ČR 66 procent populace s nadváhou a obezitou. Podle doc. MUDr. Martina Matoulka, Ph.D., III. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha, zde svoji roli určitě sehrály nedávné lockdowny, kdy jen v tom jarním poklesla naše habituální aktivita o 30 procent (u dětí o 90–100 %). To vše se projeví v dalších letech a pro některé ročníky budou tyto dopady nevratné. Děti si totiž nezafixují příjemný zážitek s fyzickou aktivitou a těžko se k tomu budou vracet. Mezi rokem 2000 a 2010 přibylo v ČR 800 000 pacientů s nadváhou a obezitou, v letech 2010–2020 již 880 000. Počet osob a míst schopných poskytnout komplexní obezitologickou péči, kdy dnes nejsou výjimkou chodící pacienti s 280 kg, přitom v posledních letech klesá.

Na co pamatovat, než začneme doporučovat:

  • nelze oddělit doporučení redukční diety a pohybové aktivity,
  • jedná se především o energetickou bilanci, kterou je třeba dostat k energetickému deficitu,
  • umíme spočítat, kolik energie skutečně vstřebáme?
  • umíme spočítat, kolik energie vydáme?

K tomu jsou potřeba informace od pacienta, nemá cenu diskutovat o jídelníčku bez záznamu. Ten by měl být pořízen okamžitě po jídle (papír, mobil), měl by uvádět množství (v g) co nejpřesněji, čas, nápoje a pocity. „Platí i zde heslo, že monitorováním čehokoli se zlepšíte v čemkoli. Víme, že monitoring glykémie zlepší kompenzaci diabetu, monitorování TK vede k tomu, že pacient bere pravidelně léky na hypertenzi a má TK lépe kompenzován. Monitorování kroků vede k tomu, že pacient aktivněji chodí. Již samotné pořizování takovéhoto zápisu donutí pacienta některá jídla omezit, 80 procent pacientů po prvním zápisu redukuje,“ uvedl doc. Matoulek.

Žádná úspěšná redukce se ale neobejde bez redukční diety, což ale neznamená pouštět se do některých nesmyslných koktejlových nebo nízkoenergetických diet, které sice vedou k rychlému poklesu hmotnosti, ale většina pacientů končí jo‑jo efektem. Redukční dieta vede k redukci hmotnosti, pohybová aktivita její efekt prodlužuje. Při redukční dietě nemusí mít pacient hlad a tato dieta může i chutnat. Velmi důležité je i pochopení toho, proč jíme, když nemáme hlad. Jídlo je třeba vždy plánovat spolu s pohybem – jídlo je vlastně zdrojem energie pro pohybovou aktivitu. Na každého působí jídlo a nápoj jinak.

Jídlo má také mnoho významů, používáme je jako antidepresivum, anxiolytikum a často je pacienti používají i jako analgetikum. „Devadesát procent z nás jí z těchto důvodů a ti, co mají genetickou predispozici, tak samozřejmě přibírají. Horší ale je, že 100 procent z nás jí a pije, když je nám skutečně dobře…“ říká doc. Matoulek s tím, že zatímco hlad je často vyvolán zvýšenou energetickou spotřebou, třeba fyzickou námahou, případně prázdným a poloprázdným žaludkem, chuť je vyvolána podněty, jako jsou stres, radost, ale i senzoricky, pouhým pohledem na dobré jídlo.

Důvodem, proč se lidé nehýbou a nedodržují doporučené pohybové aktivity a diety, je podle doc. Matoulka skutečnost, že jim jsou často doporučována nesmyslná opatření. „Lidé s artrózou nebudou více chodit, řada našich diabetických diet není pro pacienty se 120 kg. Jsou to těžce hypokalorické diety, které jsou pro ně nezvládnutelné. Často ale také proto, že jim nevěříme. Všichni se chováme tak, jak to od nás okolí očekává, a v okamžiku, kdy jim dáváme letáček se slovy ‚vždyť to všechno znáte‘, nemůžeme čekat, že se pacient posune dál,“ dodal.

Jak tedy přesvědčit obézního pacienta k dietě a pohybu? Na škodu není přizvat na pomoc dalšího odborníka (nutričního terapeuta, psychologa). Důležité je nedržet hladovku, nedávat si nereálné cíle; každá neúspěšná dieta znamená zhoršení psychického stavu. Za všech okolností je potřeba mít na mysli, že FIT FAT pacient má lepší prognózu než UNFIT UNFAT, a čím starší pacient, tím více to platí.



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky