Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 22. září 2021 | Svátek má Darina

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Obhajoba Českého onkologického institutu

Národní plán obnovy

Obhajoba Českého onkologického institutu

30.07.2021 11:04
Zdroj: MT
Autor: red
Prof. Marek Svoboda, prof. Luboš Petruželka a prof. Jiří Neužil sdělili, co by očekávali od nového Českého onkologického institutu v Praze, na jehož vybudování je z evropského Národního fondu obnovy vyčleněno 5,7 miliardy korun.

Projekt Českého onkologického institutu nebyl součástí dosavadních koncepcí onkologické péče a kritizovala ho jako nekoncepční nejen politická opozice, ale i vedení České onkologické společnosti a Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky. Jsou tu otázky zařazení institutu do sítě komplexních center, personálního vybavení a další. Je tu i časové riziko investice. Institut má vzniknout a zahájit provoz do 5,5 roku, taková je podmínka proplacení dotace. Harmonogram předpokládá do třetího čtvrtletí roku 2022 přípravu kompletní dokumentace ke stavbě, aby se od roku 2023 mohlo stavět a do konce roku 2025 stavbu dokončit včetně instalace technologií.

Český onkologický institut podrobně přiblížil v rozhovoru pro MT (https://www.tribune.cz/clanek/46828-misto-kde-by-onkologie-mela-byt-jedinou-prioritou) jeho hlavní iniciátor prof. MUDr. David Cibula, CSc. A ačkoli to někdy ve veřejné debatě zapadá, mezi osobnostmi české onkologie má projekt i další příznivce.

Není důvod, proč by něco takového v Praze nemělo být

Osobně si myslím, že tak obrovský a bohatý region, jako je Praha a Středočeský kraj – bavíme se o aglomeraci 3,5 milionu lidí – si zaslouží jedno až dvě moderní onkologická centra, jaká vídáme v západních zemích. Není důvod, proč by tu něco takového být nemělo. Ve výsledku by to pomohlo celé české onkologii. Byli bychom silnějším partnerem pro mezinárodní odbornou komunitu i pro zadavatele klinických studií.

Kvalitní onkologickou péči lze poskytovat jak v rámci pracovišť, která jsou součástí velkých fakultních nebo krajských nemocnic, tak v samostatných onkologických ústavech. V samostatné instituci toho ale lze dosáhnout snadněji a rychleji, neboť všichni mají jeden zájem, a to zhoubné onemocnění. Můžeme si nastavit priority, efektivně sdílet vyšetřovací postupy a metody, lépe zorganizovat multioborové týmy, zkoncentrovat personál a finanční prostředky jen na diagnostiku a léčbu onkologických onemocnění. Tuto integraci, toto souznění, poznají nejen zdravotníci, ale i pacienti.

Není náhodou, že v žebříčku nejlepších onkologických pracovišť, který publikoval nedávno časopis Newsweek, obsadily sedm z prvních deseti míst specializované onkologické ústavy. Tím ale neříkám, že by plánovaný Český onkologický institut měl být zcela bez vazby na stávající zdravotnická zařízení. Určitě by měl být v úzkém vztahu k některé velké nemocnici, aby byla udržena návaznost na vše, co moderní medicína nabízí.

Prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D., ředitel Masarykova onkologického ústavu Brno

I při organizaci onkologie potřebujeme optimismus

Optimismus, sklon očekávat příznivou budoucnost, pokud možno lepší než současnost a minulost, a považovat nepříznivé události v budoucnosti za méně pravděpodobné, je jedna z nejpodivuhodnějších lidských vlastností. Optimistické předpovědi bývají často nerealistické právě z toho důvodu. Přílišný optimismus je riskantní, podceňuje rizika, výsledkem je chybné plánování. Na druhé straně však umírněné optimistické iluze motivují adaptivní chování vzhledem k budoucnosti a mají vztah jak k tělesnému, tak duševnímu zdraví (Koukolík, Češi. Proč jsme kdo jsme – a jak dál? 2015). Optimističtí lidé pracují víc a ve vztahu k práci přepokládají delší životní dráhu. Nejrealističtěji odhadují pravděpodobnost budoucích událostí lidé s mírnou depresivní symptomatologií (Strunk, Behav Res Ther 2006). Optimismus sám o sobě nemusí být nutně adaptivní, na druhé straně může být adaptivní chování hnací silou (Sharot, A tour of irrationaly positive brain 2011).

Bez „onkologického“ optimismu by nemohla vzniknout vize onkologické léčby budoucnosti:

  • plná vyléčitelnost časných stadií onemocnění,
  • léčitelnost diseminovaného onemocnění („rakovina jako chronické onemocnění“).

Klinická implementace personalizované a precizní onkologie patří mezi klíčové pokroky v onkologii, je cestou k naplnění vize (pozn.: předmětem úvahy není onkologická prevence). Základem onkologické péče zůstává síť páteřních onkologických center, kterým bude při akceleraci personalizované a precizní onkologie prospěšná spolupráce s vysoce specializovaným centrem/centry vybudovaným(i) na akademické půdě, kde je možno používat bez časového prodlení inovativní léčebné přístupy v těsné návaznosti na vlastní výzkumné aktivity včetně aktivit edukačních.

Měl jsem možnost aktivně navštívit vysoce specializovaná onkologická centra v Bruselu (Institut Julese Bordeta) a v USA (MDA Cancer Centre) a tento pobyt byl pro mě mimořádně inspirující. Myšlenku začlenit centra obdobné struktury do stávající sítě jsem vyjádřil v době nyní již minulé. Cesta k „precizní“ onkologii je v efektivním mezioborovém propojení a zejména ve vzájemné inteligentní meziinstitucionální spolupráci (Collective Wisdom). „To go fast, go alone. To go far, go together.“ (Petruželka, Editorial PragueOnco 2010).

Závěrem připomenutí Ezopovy bajky o lišákovi a hroznech: Když lišák na lákavé hrozny nedosáhl, řekl si: „A stejně jsou kyselé.“

Prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., Onkologická klinika 1. LF UK, VFN a ÚVN, ÚRO NNB, IPVZ Praha

Potřebujeme partnera pro pokračování v základním a translačním výzkumu

Úvodem bych chtěl řici, že se na projekt Českého onkologického institutu dívám jako na skvělou možnost propojení komplexní onkologické péče se základním a translačním výzkumem.

Jistě je možné a zároveň pochopitelné se inspirovat strukturou Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) v Brně. To je v rámci České republiky unikátní instituce, která kombinuje onkologickou léčbu s výzkumem na vysoké úrovni, kdy výzkum je realizován především v části MOÚ zvané RECAMO (Regionální centrum aplikované molekulární onkologie). Takovéto centrum je v České republice jediné a lze je charakterizovat jako regionální centrum (což má ostatně RECAMO v názvu). Centrum tohoto typu v české části České republiky chybí, takže se nabízí jako logické řešení jeho realizace v hlavním městě.

Naše skupina se zabývá základním výzkumem v oblasti nádorové biologie se zaměřením na roli mitochondrií v rozvoji nádorových onemocnění a jako nového cíle protirakovinné léčby. Náš výzkum má i translační povahu, neboť cílem našeho snažení je vedle špičkového základního výzkumu vývoj a testování nových protirakovinných látek. Hlavním komplikujícím faktorem našich snah je velká vzdálenost od klinického centra, jehož blízkost je zapotřebí k účinnému vývoji protirakovinných látek a k jejich translaci do klinické praxe. Stěžejním důvodem je skutečnost, že potřebujeme analyzovat biopsie nádorů a jiné pacientské vzorky v čerstvém stavu, což lze v současné době realizovat jen velmi obtížně. Právě soustředění komplexní onkologické péče a výzkumu v rámci biologie nádorových onemocnění „pod jednou střechou“ umožní unikátní propojení výzkumu a jeho translačního využití. Nehledě k tomu, že též dojde k intenzivnější realizaci klinického testování nových léčebných postupů, nejen v návaznosti na „přidružený výzkum“. S tím máme ostatně vlastní zkušenost. Naše nová protirakovinná látka, MitoTam, je nyní v klinickém hodnocení, kdy došlo v počátcích k určité časové ztrátě v důsledku hledání spolupracujícího klinického pracoviště.

Osobně považuji vybudování ČOI za počin veskrze vizionářský, který naplní to, po čem volá mnoho předních odborníků v klinické i výzkumné praxi. Jeho umístění v areálu jedné z pražských nemocnic, kdy se uvažuje o Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, je mimořádně důležité. V případě výše zmíněného MOÚ je problematickým bodem skutečnost, že tato prestižní instituce je poměrně izolovaná a v řadě případů je za účelem určitých zákroků nutný převoz pacientů jinam, většinou do několik km vzdálené Fakultní nemocnice Bohunice.

Kritika vybudování ČOI mi připadá zcela nepodložená. Někdy je to dáno obavou z nového, progresivního, někdy je to kritika účelová, kdy existuje konkurenční zájem či snaha o využití alokovaných prostředků pro vlastní účely. Pokud se podíváme do minulosti, najdeme celou řadu vizionářských projektů, které byly velmi kritizovány, nicméně dnes jsou nedílnou součástí našich životů. Podobně je třeba přistupovat i k plánovanému ČOI, jehož význam bude nepochybně přesahovat hranice České republiky.

Bez pohledu dopředu, inovací a realizací odvážných plánů není pokroku… a v tomto případě jde především o onkologické pacienty, kteří tvoří jednu z nejohroženějších složek naší společnosti a kde je naší povinností (či přímo posláním) udělat maximum pro rozvoj jejich účinné léčby. A tato jedinečná možnost se nyní nabízí. Je na nás, zda ji využijeme ku prospěchu pacientů, či zda převáží osobní, partikulární zájmy.

Prof. Ing. Jiří Neužil, CSc., vedoucí Laboratoře molekulární terapie, Biotechnologický ústav, Akademie věd České republiky, Vestec u Prahy



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky