Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 22. září 2021 | Svátek má Darina
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Fórum: Elektronizace zdravotnictví do pěti let?

Foto: Shutterstock

Fórum: Elektronizace zdravotnictví do pěti let?

Medical Tribune 17/2021
04.09.2021 10:42
Zdroj: MT
Autor: red
Zákon o elektronizaci zdravotnictví určí pravidla pro elektronizaci zdravotnických agend a bezpečné sdílení dat. Základem bude Integrované datové rozhraní s kmenovými registry, upraví se identifikátory pacienta a zdravotnického pracovníka.

Závazné standardy, které definují strukturu, obsah a formát datových souborů a zpráv, rozhraní pro vedení a předávání dokumentace a jejich zabezpečení, vydá Ministerstvo zdravotnictví ČR. Poskytovatelé musejí zajistit, aby jejich informační systém byl kompatibilní s integrovaným rozhraním, svým zaměstnancům‑zdravotníkům budou udílet přístup do systému napojeného na datové rozhraní. Zeptali jsme se zdravotníků: Podle zákona o elektronizaci zdravotnictví budou muset poskytovatelé zdravotních služeb od 1. ledna 2026 dodržovat standardy elektronického zdravotnictví, které vydá MZ. Je tato přechodná doba dostatečná? Co od nového zákona očekáváte?

  • MUDr. Lukáš Velev, MHA,

chirurg, ředitel Nemocnice Jihlava, p. o.

Elektronizace je ve zdravotnictví trend, který nelze zastavit. A ani by to nebylo rozumné. Skýtá řadu výhod. Je ale třeba průběžně a trvale ošetřovat rizika. Dle mého názoru je doba pěti let dostatečná. Bude ale potřeba zajistit finanční zdroje pro nezbytné hardwarové a softwarové vybavení nemocnic. Obávám se, že pouhý systém úhrad zdravotních služeb stačit nebude. Přesnější informace k zákonu nemám. Měl by ale jasně definovat nástroje elektronického zdravotnictví, tedy systém identifikace subjektů, vedení dokumentace a její archivaci, pravidla pro vzájemnou komunikaci mezi poskytovateli a plátci, poskytovateli navzájem, a především mezi občany a poskytovateli zdravotních služeb. Osobně se domnívám, že to nebude možné bez plného využití eIdentity občana. I tak bude muset zůstat volitelný konvenční přístup. Co je podstatné, aby zavedení elektronizace nebylo jen příležitostí pro další odsávání peněz určených na poskytování zdravotních služeb do různých certifikačních a auditních firem navázaných na spřátelené politiky. V libovolné straně. A toho se bojím nejvíce. Zpackané a předražené elektronizace. Špatně funkční a drahé. Navíc se budou všichni jako vždy vymlouvat, že MY nic. Za to může EU a nařídili nám to „úředníci z Bruselu“. Všední česko‑ ‑moravsko‑slezská realita.

  • Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr. h. c.,

ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové

Doba do 1. ledna 2026 se zdá být dlouhá, je to ale relativní pojem. Je potřeba udělat řadu opatření, jejichž tíže nebude ležet jen na nás, tedy na poskytovatelích zdravotních služeb, ale především na ministerstvu zdravotnictví (eGovernmentu) a ÚZIS. Na naší straně bude nemalý objem činností, ale spojíme to například s obnovou tokenů pro elektronický podpis. Určitě je to zvládnutelné.

Očekávání jsou velká – nevím, jestli se podaří všechna naplnit, je ale velmi dobře, že se to konečně pohne. Na bezpečné sdílení elektronicky vedené zdravotnické dokumentace se opravdu těšíme – a je to jen jeden z kroků a jeden z přínosů. Zatím hodně zaostáváme za tím, co jsme si zvykli označovat jako „vyspělý svět“. Přitom cesta elektronizace je naprosto nezbytná a bez ní to opravdu nepůjde. Už před mnoha lety označovali například v USA „vstup aplikací chytrých mobilních telefonů do vybraných medicínských aplikací“ jako jeden z deseti největších odborných přínosů posledních let. Elektronizace také umožní a usnadní podstatný rozvoj telemedicíny. Ta není žádným zázrakem, ale nezbytnou součástí rozvoje, a zatím o ní více mluvíme, než abychom ji realizovali v praxi (až na čestné výjimky, jako například v Olomouci).

Události poslední doby nás navíc přesvědčily, že například bez elektronického receptu bychom alespoň základní péči o pacienty těžce zvládali – a vzpomeňme si, kolik proti němu bylo námitek a připomínek, že to nepůjde.

  • MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA,

senátor, ředitel Nemocnice Strakonice, a. s.

Po standardech ve zdravotnictví volají zdravotnická zařízení, ale i dodavatelé softwaru již delší dobu. Pokud by se MZ postaralo, aby existovaly reálně použitelné číselníky, standardy a komunikační rozhraní, potom si výrobci a dodavatelé zdravotnických systémů poradí a tyto číselníky a standardy do svých informačních systémů zakomponují.

Prospěch z toho mohou mít:

  • lékaři – dostanou se snadněji a jednodušeji ke všem relevantním informacím o pacientovi, což jim usnadní stanovení správné léčby a částečně je to může ochránit před mylnými rozhodnutími,
  • pacienti, kteří budou mít větší jistotu, že jejich lékař má správné informace k tomu, aby mohl stanovit správnou diagnózu a správný postup léčby,
  • zdravotnická zařízení a nemocnice, jež na jedné straně budou mít větší jistotu ochrany před chybnými rozhodnutími svých lékařů, a tím mohou předejít soudním sporům, a zároveň nebudou muset vynakládat prostředky a lidský čas na léčbu metodou pokus‑omyl,
  • zdravotní pojišťovny, které nebudou muset vydávat finanční prostředky na placení zbytečných vyšetření a léčebných postupů,
  • dodavatelé nemocničních systémů, kteří by měli pevněji nastavená pravidla prostředí a nemuseli by vynakládat finanční prostředky na programování věcí, které za chvíli neplatí nebo se mění se zpětnou platností atd., což v konečném důsledku někdo musí zaplatit a zdržuje to od potřebnější práce.

Největší problém však vidím v tom, co si kdo představuje pod pojmem zdravotnické standardy, tedy vlastní forma provedení. Zatím máme k dispozici jen dokument Katalog standardů, což je pouze obecná sbírka různých pojmů a názvů používaných standardů, číselníků, registrů atd., ale co s tím kdo má dělat? Obávám se toho, aby MZ „nevysoutěžilo“ nějakého dodavatele, aby zavedl standardy ve zdravotnictví, a ten dodavatel potom získá monopol na vše – a všechno v konečném důsledku bude dražší, protože nebude konkurence.

Z našeho pohledu by správnou cestou bylo, aby MZ „pouze“ stanovilo, které standardy a komunikační rozhraní se budou používat, a postaralo se o centrální správu číselníků, a dodavatelé ve spolupráci se zdravotnickými zařízeními si s tím už technicky poradí. A termínově? Z tohoto hlediska se domnívám, že přechodná doba dostatečná je.

  • MUDr. Pavel Vepřek,

iniciativa Zdravotnictví 2.0

V elektronizaci zdravotnictví jsme na chvostu EU a z tohoto pohledu je pětileté přechodné období ještě příliš dlouhé. Otázkou je, na co se vlastně bude přecházet. Schválený zákon neřeší vlastní elektronizaci zdravotnictví, ale jen definuje technologickou platformu, která má umožnit sdílení zatím neexistujících informací. Tyto informace nevzniknou, dokud nebudou nastavena pravidla a motivace pro vedení zdravotnické dokumentace v digitální podobě a pro její sdílení. O to se schválený zákon ani nepokusil. V zemích, kde došlo k efektivní elektronizaci zdravotnictví, se začalo s digitalizací dat v místě vzniku a pak se řešil způsob jejich sdílení a vytěžování. U nás to zkoušíme dělat opačně. Jak takové projekty dopadají, není třeba rozvádět. Jeden by mohl získat dojem, že nový zákon má jen zvýšit kapacitu penězovodu vedoucího do ÚZIS, ale to přece nemůže být pravda.

  • MUDr. Pavel Hoffmann,

zástupce ředitele pro zdravotní péči, Oblastní nemocnice Kolín a. s.

Původní termín 1. července 2031 by měl být dostatečný, pro větší poskytovatele zřejmě bude dostatečný i zkrácený termín 1. července 2026. Benefitem plynoucím ze zákona by měla být (kromě koordinace) možnost sdílení informací, předávání kopií zdravotnické dokumentace, což by se v praxi často hodilo. Trochu skeptický jsem k předpokladu, že se omezí duplicitní vyšetření. V praxi bude záležet na důvěře poskytovatele k zařízení, které vyšetření provedlo, ale i na čase, který od vyšetření uběhl. (To samozřejmě za předpokladu, že zdravotní pojišťovny proplácení stejného vyšetření v čase neomezí.)

  • Prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA,

ředitel VFN v Praze

Zákon jsem nečetl, znám jen jeho obecné principy. Propojení kmenových zdravotnických registrů a bezpečný přístup do nich považuji za rozumné, stejně jako výměnné sítě pro předávání zdravotnické dokumentace. Velkou část toho, co přináší nový zákon, nyní již postupně implementujeme v rámci zakázek z IROP26. Přechodnou dobu bereme jako fakt a přizpůsobíme se. Osobně bych si ale tipnul, že se standardy elektronického zdravotnictví během následujících pěti let budou ještě dost měnit, zejména se budou zpřísňovat bezpečnostní požadavky, způsoby autorizace apod.

  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Zákon o elektronizaci zdravotnictví je hodně technická norma, která mimo ty standardy odkazuje na více podzákonných, zatím neexistujících norem. Aby bylo možné jej tedy kvalitně komentovat, musíme přinejmenším počkat do doby, až začnou vznikat jejich návrhy. Rada SAS už mnoho let opakuje – a na tom budeme trvat nadále –, že klíčové je, aby elektronizace nijak nenarušila bezpečnost dat proti zneužití či prodeji a aby zapojení do ní bylo pro poskytovatele i pacienty dobrovolné. Elektronizace musí být především finančně rentabilní a šetřit práci, musí být pomocníkem, nikoli prostředkem k vzniku velkých (zranitelných) datových úložišť. Jasně také musí být stanovena právní odpovědnost každého, kdo s citlivými pacientskými daty přijde do styku, její vývoj musí především ctít zájem pacientů. Každý z těchto bodů máme podrobně rozpracovaný včetně návrhů řešení v usnesení, které jsme přijali před cca 15 lety a které každoročně aktualizujeme.

  • Ing. Michal Stiborek, MBA,

ředitel IKEM

V době, kdy je zdravotní stav pacienta monitorován přístroji nebo i chytrými hodinkami na dálku, kdy je možné propojit zdravotnická zařízení a neposílat například výsledky ze zobrazovacích metod na CD či DVD, v době, kdy nám proběhnuvší pandemie COVID‑19 jasně ukázala, že s pacientem lze na medicínské úrovni komunikovat i jinak než osobně, je elektronizace a digitalizace zdravotnictví přímo nutností. Modernizace na elektronickou formu musí být ale prováděna racionálně, účelně, s využitím vědecko‑výzkumných poznatků a ověřených technologií a v neposlední řadě za nejvyšších možných bezpečnostních standardů. Definování koncepce a priorit či přijetí zákona je prvním krokem, vytváří ale pouze rámec, který bude nyní nutné naplnit prováděcími vyhláškami či jinou právní formou tak, aby nemocnice svůj provoz dokázaly požadavkům uzpůsobit. Z pohledu IKEM, kde ale dokážeme díky silnému IT a vlastnímu nemocničnímu informačnímu systému rychle a pružně reagovat na změny či centrální požadavky, je pětiletá přechodná doba dostatečná. Centrální požadavky ze strany státu, resp. MZ ale musejí být včas a detailně definovány a v neposlední řadě na všech úrovních podporovány.

  • Ing. Jan Horák,

ředitel úseku strategického rozvoje produktů Stapro, s. r. o.

Zákon o elektronizaci zdravotnictví, který právě prochází legislativním procesem, je zákonem dlouho očekávaným a potřebným právě z pohledu zakotvení legislativního rámce pro eHealth v České republice. Přináší nejen zmíněnou problematiku standardů elektronického zdravotnictví, ale řadu dalších nezbytných nástrojů pro efektivní interoperabilitu a digitální transformaci, jako jsou například kmenové registry nebo resortní certifikační služby.

Z pohledu firmy Stapro je ale odložená účinnost § 4 (stanoví povinnosti poskytovatele zdravotních služeb), konkrétně pak povinnost a) dodržovat standardy elektronického zdravotnictví vydané ministerstvem podle § 38 odst. 2 písm. c), až od 1. 1. 2032 zbytečně velkorysá a nepřispěje k rychlejšímu tempu elektronizace. Připomeňme také, že řada poskytovatelů v současnosti již realizuje projekty financované z IROP a v rámci těchto projektů musí naplnit interoperabilitu například pomocí standardů IHE, které však prozatím nemají českou lokalizaci. Důsledkem této časové diskrepance pak budou vícenáklady poskytovatelů v harmonizaci realizovaných projektů s novými standardy elektronického zdravotnictví.

Naopak odložení účinnosti § 4 písm. b) až d) zákona o elektronizaci zdravotnictví (zavedení služeb kmenových registrů) se může jevit jako dostatečné, nicméně je třeba připomenout, že kmenový registr pacientů neexistuje zatím ani náznakem a ani o technické připravenosti na jeho zřízení a provozování nepadla prozatím ani zmínka. Je sice pravdou, že již existuje resortní identifikátor pacienta (RID) jako základní kámen uvedeného registru, nicméně vzpomeneme‑li na technické potíže na straně ÚZIS jako přidělovatele RID a zprovoznění až několik měsíců po nabytí účinnosti příslušné novely vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, musíme nutně dojít k závěru, že termín 1. 1. 2024 je již nyní v ohrožení. Ne však z pohledu povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb – ti svou připravenost a obrovskou dávku flexibility již ukázali v minulém náročném období při překotné implementaci elektronických nástrojů v rámci řešení pandemie COVID‑19.



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky