Adámková: Na dostupnosti je třeba dál pracovat

• Co je aktuálně ve zdravotnictví problém číslo jedna, který je potřeba řešit?

Pro mě je důležitá strana pacientů. Z pohledu pacientů je podle mě úplně nejdůležitější zklidnění situace, aby pochopili, že péče se poskytuje. Přestože došlo k určitému prodlení v odkladných službách, všechny nemocnice se, pokud vím, snaží vše dohnat tak, aby byla péče poskytnuta. Je důležité nastavit režim, ve kterém se lidé nebudou bát, že nedostanou péči. To teď dost rezonuje.

• Jak takový signál vyslat?

Podle mě je potřeba nelakovat věci na růžovo, ale říkat pravdivé informace. Je pravda, že se nemocnice vracejí k normálnímu provozu. Myslím, že v průběhu několika málo měsíců budou všechny výpadky poskytnuté péče zaplněny.

• Když odhlédneme od pandemie, souhlasíte, že je v českém zdravotnictví problém s nerovnoměrnou dostupností zdravotních služeb v některých regionech a oborech?

Je to problém, který je dán několika aspekty. Některé odbornosti jsou dominantně soukromé, jako praktičtí lékaři a stomatologové, a těm ministerstvo zdravotnictví nemůže nic nařídit. U těch, kteří mají smlouvy s pojišťovnami, už určitá cesta je. Smlouva s pojišťovnou znamená účast v solidárním systému, a tam už možnost poskytovatele ovlivnit je. Myslím, že je potřeba nabízet pobídky v odbornostech a regionech, kde je poskytovatelů nedostatek. Na tom je potřeba dál pracovat. Například stomatologové dostávají za určitých podmínek milion dvě stě tisíc na vybavení ordinace v potřebných lokalitách. Zájem stomatologů o to je, i když by mohl být větší.

• Kdo by měl pobídky například praktickým lékařům v neatraktivních regionech dávat v první řadě?

Odborná společnost všeobecného lékařství, která sdružuje tyto kolegy, by měla vědět, ve kterých regionech jsou bolavé paty. Mít dostupného praktického lékaře je základ, jinak ti lidé končí zbytečně v nemocnicích. Došlo ke zrušení některých autobusových spojů, což zní sice podružně, ale pro část menších obcí to je problém. Nemohou se dostat ke svému lékaři. Pracuje se i na zvýhodnění návštěvní služby u pacienta doma, to by také zlepšilo dostupnost služeb praktických lékařů. Připravují to zdravotní pojišťovny a rýsuje se tam určitá dohoda.

• Přečetla jsem si v programu ANO, že budete vyžadovat sledování doby, za kterou je pacientovi poskytnuta předepsaná péče, a povinné hlášení objednacích dob. Jak by to mělo fungovat?

V některých regionech se potýkáme s nedostupností služeb praktických lékařů alespoň do sedmi hodin do večera. Už od tří hodin odpoledne z takového místa dojíždějí pacienti na akutní příjmy nemocnice. Ta je tím přetížená, protože má jiné povinnosti, nemůže suplovat lékařskou službu první pomoci. Zdravotní pojišťovny se snaží zvýhodnit praktiky, kteří doloží, že budou mít i odpolední služby, aby se pacienti mohli ve svém bydlišti řekněme do sedmi večer obrátit na praktického lékaře. Je na dohodě mezi praktickými lékaři, kdo bude kdy odpolední ordinaci držet.

• Pak je tu otázka čekacích dob.

Čekací doby si zdravotní pojišťovny už dnes monitorují, protože je to rozhodující i ve chvíli, kdy o smlouvu žádá někdo nový. Pojišťovny se dívají, jestli je to potřeba, a čekací doba na danou službu v regionu je pro pojišťovnu důležitým momentem.

• Elektronizace žádanek je další plán…

Mám velmi ráda elektronizaci obecně, vnímám to jako důležité. Velmi dobře se povedl eRecept, přestože měl mnoho odpůrců. S jeho zavedením bylo spojeno mnoho dětských nemocí, dodnes nemá všechny funkce, které by mohl poskytovat. To je ale otázka dalšího rozvoje. Už nyní je to pro pacienty komfortní, mohou dostat recept do mobilu nebo do e‑mailu, pokud je možné poslat recept bez vyšetření. To pochopitelně není možné vždy. Máme tu i eNeschopenku, člověk pro ni nemusí nutně dojít fyzicky k lékaři. Myslím, že to ukazuje, že je elektronizace nutná. Navíc k tomu spěje celý svět, tak proč bychom se tomu bránili. Co se týče eŽádanky, my ji v nemocnici používáme a je to komfortní. Jestliže pacient chce mít v ruce průvodku, není problém ji vytisknout. Pro některé lidi je důležité mít v ruce papír, aby na vyšetření, které je až za delší čas, nezapomněli. Ovšem oddělení už žádanku má v elektronické podobě. Když si tedy pacient s sebou zapomene vzít průvodku k žádance, vůbec nic se nestane, a to je dobře.

• Co ještě by nám mohly elektronické žádanky přinést, kromě toho základního komfortu?

Přinášejí úsporu administrativních činností. Pokud je pak výsledek vyšetření podepsaný elektronickým podpisem, nemusí se tisknout do dokumentace. I to může být důležité.

• Mezi lékaři někdy je obava, že jim digitalizace přinese více administrativy a nějaké kroky navíc…

Co víme z praxe, je, že ten informační systém nesmí spadnout. Pak by byla pacientovi poskytnuta péče na nižší úrovni. Velký úkol pro techniky je, aby velmi dobře zálohovali data. Zároveň je musejí zálohovat velmi bezpečně, protože zdravotní data jsou velmi horkou komoditou. Pro lékaře může být jistou zárukou určitá duplicita, že sice vede elektronický záznam, ale některé věci si přeci jen tiskne. Byly i situace, kdy spadl eRecept, a kdyby nebylo možné psát recepty papírovou formou, nebylo by možné poskytnout péči. Technika nám pomáhá, ale je dobře být obezřetný a mít zálohu důležitých dat, abychom s nimi mohli pracovat. Co se týká zobrazovacích metod, existuje napříč republikou možnost odesílání rentgenů, CT a podobně do společného úložiště, takže konzultujeme pacienty odevšud.

• Slibujete si hodně od nového zákona o elektronizaci zdravotnictví, který byl v tomto volebním období schválen a v příštím bude muset být uveden v život?

Tento zákon nastoluje pravidla. Je potřeba rozvíjet elektronizaci, svět k tomu spěje, na druhou stranu musejí být data pacientů stále zabezpečená, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. To je ale úkol pro ajťáky, nikoli pro doktora.

• Podle programu ANO zruší preskripční omezení u praktických lékařů a zvýší kompetence všeobecných sester. Proč to ještě není a preskripční omezení u praktiků zůstávají?

Každá odbornost má nějaká preskripční omezení, pokud mají být léky pacientovi hrazeny ze zdravotního pojištění. Někdy jsou to léky, které vstupují do medicíny nově, a proto mají zůstat v rukou odbornosti, která s nimi pracuje. Na druhou stranu podporuji uvolnění preskripce nejen pro praktické lékaře, ale napříč odbornostmi. Lék má indikovat odborný lékař, nemůžeme všichni znát všechny léky. Pokud je to ale setrvalá léčba a pacient nemá u odborného lékaře jiné plánované vyšetření, preskripční omezení by být nemělo a lék by měl mít možnost předepsat jiný lékař na základě zavedené léčby. Je ale o tom potřeba ještě hovořit.

• Co v této debatě zůstává nevyjasněné?

Některé léky jsou nové, mají kontraindikace s jinými léky, proto je tam kontrola silnější. Někdy je potřeba danou diagnózu mít pod kontrolou. Myslím ale, že omezení preskripce je pro lékaře do jisté míry diskomfortem.

• Jak je to s rozšířením kompetencí všeobecných sester? Také je tam obecná shoda, že by se mohly rozšířit, ale ne na tom, jak?

U kompetencí jde o odpovědnost. Rozšířené kompetence znamenají, že za úkon musí plně zodpovídat ta odbornost, která jej poskytuje. V ten moment dochází k určitému stažení z bojového pole. Kompetenci, kterou bychom přenechali jiné odbornosti, třeba i velmi rádi, musí přijmout beze zbytku. Nemůže za to zodpovídat někdo jiný. Podle mě v této věci ještě bude potřeba komunikace a není to zcela vyjasněné. Pracovat se s tím jistě musí. Naše sestry mají vzdělání na to, aby některé úkony prováděly a zodpovídaly za to.

• Také máte podle programu v plánu otevřít anonymizovaná data o vykázaných zdravotních službách za účelem rozvoje systému měření kvality a srovnávání poskytovatelů zdravotních služeb. To je vždy kontroverzní téma. Pokud by ANO mělo v příští vládě ministra zdravotnictví, vznikne takové srovnávání kvality do konce volebního období?

Celosvětově je systém měření kvality zdravotních služeb velký oříšek, ještě ho nikdo nerozlouskl úplně ke spokojenosti všech. Bylo by ale špatně se o to nepokusit. Data, i ta anonymizovaná, pomáhají ke zjištění kvality péče, ale musíme porovnávat srovnatelné se srovnatelným. Nemůžu porovnávat pracoviště zaměřené na komplikované případy s pracovištěm, které provádí bazální péči, to jednoduše nejde. Pracoviště, která mají komplikované pacienty, pochopitelně vykazují komplikací více. Nemůžeme porovnávat jen délku hospitalizace, jen počet komplikací a tak dále. Doufám, že v našem státě zůstane solidární zdravotní péče. Na to jsem hrdá, že u nás nikdo nemusí mít obavy, kolik vydělá, kolik odvádí, a dostane péči, kterou potřebuje. To nám závidí mnoho států po světě. Porovnání kvality je ale obtížné. Ne vše je v této otázce vyřešeno. Jsou zahraniční zkušenosti, ze kterých se můžeme poučit, a ty jsou různé.

• Je tedy správný čas otevřít ta anonymizovaná data a začít na systému měření kvality pracovat?

Ta data do jisté míry otevřená jsou. Proto je v anonymizované podobě shromažďujeme, abychom s nimi mohli dál pracovat.

• Jako předsedkyně správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny vidíte dobře do toho, jak se vyvíjí financování veřejného zdravotního pojištění. V jaké ekonomické kondici podle vás české zdravotnictví je a jaké má vyhlídky do budoucna?

Vidím do ekonomiky Všeobecné zdravotní pojišťovny, ne celého zdravotnictví. Všeobecná zdravotní pojišťovna předvedla, že byla ve velmi dobré kondici, a také ve velmi dobré kondici je. Kdyby nebyla, nemohla by v covidové době saturovat věci tak, jak to dělala. Všeobecná zdravotní pojišťovna předvedla heroický výkon. Co se týká dalšího výhledu, domnívám se, že pokud bude doba už příznivá, rozjede se průmysl a ostatní ekonomické segmenty a výběr pojistného bude běžný. České zdravotnictví má problémy s financováním, ale to má každé zdravotnictví na světě. Nestalo se, že by kolegové z jiné země říkali, že oni problém nemají. Přáli bychom si, aby šel do zdravotnictví větší podíl peněz k hrubému domácímu produktu, ale musíme porovnávat porovnatelné. Některé země do mezinárodní statistiky výdajů na zdravotní služby započítávají i veškeré soukromé investice. To je nutné odlišit. Tím, že se výrazně navýšila platba za státní pojištěnce, to je význačná pomoc, která pomůže celému zdravotnictví.

• Někteří analytici mají obavy z toho, jak rychlý růst nákladů v poslední době pozorujeme, a odhadují, že už v roce 2023 bude potřeba další růst plateb za státní pojištěnce. Je to možné?

Viděla jsem tuto predikci, je to odhad. Neumím posoudit, jestli pracuje se všemi relevantními údaji, nejsem ekonom. Musíme vývoj sledovat. Uvidíme, jak dopadne druhé pololetí roku 2021, pak se k tomu budeme moci více vyjádřit.

• Proč nebyla platba za státní pojištěnce navázána na nějaký parametr tak, aby rostla automaticky?

Platba za státní pojištěnce roste a roste hodně. Uvidíme, jak celá situace dopadne na ekonomiku.

• Je podle vás čas na to bavit se o zásadnějších změnách financování zdravotnictví, o změnách v pojistném nebo zařazování soukromých zdrojů?

Ani dnes zákon nebrání zařazování soukromých zdrojů, ale vidíme to velmi málo. Nemyslím, že je doba zvedat odvody zdravotního pojištění. Počkejme, jak dopadne rok 2021. Mnohé věci se vyjasní. Povoláme ekonomy, kteří rozumějí predikcím, aby nám řekli, co si můžeme dovolit a co ne. Nechci, aby klesla kvalita péče pro pacienty, abychom mohli poskytovat vše, co svět umožňuje.

• Mluví se o problematice financování péče o chronická onemocnění, která veřejné rozpočty zatěžují čím dál více. Jak hledat v této oblasti efektivitu?

Velký problém je, že se nepodařilo zcela vydefinovat poskytování sociální péče. Bohužel se u nás někdy zaměňuje zdravotní péče za sociální péči. To není dobře. Poskytování sociální péče musíme lépe definovat. Co se týká zdravotních služeb poskytovaných v sociálních zařízeních, ty jsou normálně hrazené. Definice sociálního lůžka je také téma, na kterém bychom ještě měli pracovat.

Zdroj: MT