Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 19. říjen 2021 | Svátek má Michaela
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Hlávka: Proč bychom neměli chtít nejlepší zdravotnictví v Evropě?

Foto:archiv J. Hlávky

Hlávka: Proč bychom neměli chtít nejlepší zdravotnictví v Evropě?

Medical Tribune 19/2021
03.10.2021 16:11
Zdroj: MT
Autor: Adéla Čabanová
„České zdravotnictví potřebuje změnit napříč sektory. Celkově funguje ve výsledku velmi dobře, ale není v něm žádná oblast, která by nepotřebovala posunout dopředu,“ míní Jakub Hlávka, PhD, zakladatel Iniciativy pro efektivní zdravotnictví, odborník na financování zdravotnictví a stárnutí populace.
  • Co vás přimělo založit Iniciativu pro efektivní zdravotnictví a zabývat se zdravotním systémem v Česku?

S Rozálií Horkou, se kterou jsme iniciativu založili, se známe z dob studií. Oba jsme vystudovali v zahraničí, Rozálie ve Velké Británii a já ve Spojených státech. K Česku máme velmi blízko, ačkoli oba žijeme v zahraničí. Už před pandemií jsme zvažovali založení platformy, jež by sdružovala lidi, kteří mají podobné zkušenosti jako my, kteří pobývali v zahraničí a zároveň mají chuť přispět do debaty o českém zdravotnictví. Před pandemií jsme jako jedno z hlavních nosných témat vnímali stárnutí populace. Přijde nám, že pro něj v Česku nemáme jasnou strategii, ačkoli se o tom roky bavíme na konferencích. Když přišla pandemie, ukázaly se i jiné vážné nedostatky českého zdravotnictví, ať už v oblasti kontroly infekčních onemocnění, plánování péče, sbírání dat… Mnoho věcí se v době pandemie řešilo, dá se říct, na zelené louce bez solidních základů. Hodně se podařilo udělat, ale zůstávají velké rezervy. Myslím, že perspektivy, které do debaty přinášíme s našimi zkušenostmi ze zahraničí, by mohly pomoci. Projekt jsme zahájili na začátku tohoto roku a mluvili jsme od té doby s mnoha významnými osobnostmi. Naším cílem je být neutrálním přispěvatelem do debaty a případně nabízet nové nápady a řešení, která jinde fungují. Přáli bychom si, aby se debata o budoucnosti českého zdravotnictví posunula víc do hloubky.

  • V rámci projektu jste se radili se zhruba 25 českými odborníky na zdravotnictví, některá jména jste zveřejnili. Bylo jejich spektrum pestré? Nejsou to jen lidé s podobnými názory na zdravotnictví?

Jména, která jste četla na webu efektivnistat.cz, jsou jen stručný výběr z celého spektra. Mluvili jsme s lidmi z různých oborů, z veřejného zdravotnictví, soukromého sektoru i z pacientských organizací. Měli jsme pocit, že přispěli zajímavými a různými pohledy. Například ohledně přístupu k inovacím jsme slyšeli pohled poskytovatele inovací, toho, kdo s nimi má pracovat, i toho, kdo řeší, jak je financovat. Netvrdíme samozřejmě, že bychom dělali reprezentativní průzkum napříč všemi skupinami. Bylo ale zajímavé, že i když ti lidé měli velmi různé politické názory, shodli se na základních prioritách pro české zdravotnictví. K možným řešením by nejspíš přistoupili různě, ale na deseti prioritách, které jsme na základě těchto rozhovorů popsali, nebyl větší problém se shodnout. Ve Spojených státech je debata hodně polarizovaná, lidé se tam často nedohodnou ani na základních principech. Zdá se mi, že u nás je přeci jen dobrá shoda na tom, jaký máme problém. Otázka je, jestli se po volbách najde politická vůle začít se posouvat dopředu a nezůstávat u sloganů.

Čeká nás několik velkých problémů a díky pandemii o tom teď celá společnost ví a mluví. Je to velmi obtížná doba pro naši zemi. Jsme jedni z těch, kteří na tom byli při pandemii nejhůř. Věřím ale, že nás to hodně naučilo. Doufejme, že nám to dá i chuť a ochotu se po volbách pustit do práce.

  • Na čem tedy podle vás je shoda, jak by mělo české zdravotnictví vypadat?

Když shrnu dva hlavní prvky, je to role pacienta a péče o chronicky nemocné. Zdá se, že je mezi aktéry ve zdravotnictví shoda na tom, že by pacienti měli hrát důležitější a aktivnější roli, ať už v oblasti prevence, zapojení pacienta do rozhodování, či v přístupu k datům o kvalitě péče. Mnoho pacientů se potýká s problémy s dostupností, ať už je to regionální nedostupnost, nebo byrokratické překážky v oblasti objednávání se k vyšetření a čekacích dob. Hlavně pro starší nemocné, což je přitom cílová populace, je to komplikovaná záležitost. Zaměření na pacienta je tedy jedna oblast, na které je konsensus.

Druhé téma, na kterém vidím velkou shodu, je stárnutí populace, zaměření se na chronické nemoci a jejich management. Uvědomujeme si, že to, jak se některé nemoci léčily před deseti dvaceti lety, nemusí být aktuální. Řešení chronických onemocnění u nás začíná často příliš pozdě.

Každá skupina pak k těmto tématům přidává něco svého. Lékařské spolky zdůrazňovaly vzdělávání lékařů, lidé ze sesterských organizací zase kvalifikaci sester. Systém potřebuje změnit napříč sektory. Celkově české zdravotnictví funguje ve výsledku velmi dobře, ale není v něm žádná oblast, která by nepotřebovala posunout dopředu.

KDO JE…
Jakub Hlávka, spoluzakladatel Iniciativy pro efektivní zdravotnictví
V současnosti působí jako výzkumný profesor na University of Southern California v Los Angeles. Zabývá se otázkami stárnutí, financováním zdravotnictví a inovativními technologiemi a svou práci publikuje v recenzovaných periodikách. Jeho výzkum je financován National Institutes of Health, Centers for Disease Control and Prevention a americkým Ministerstvem pro domácí bezpečnost. Má bakalářský titul z VŠE v Praze, magisterský titul z Georgetown University a doktorský titul v oblasti ekonomie zdravotnictví z Pardee RAND Graduate School v USA.

  • Jedna věc je definování problémů, druhá ale jak přistoupit k řešením. Jsou podle vás státy, kde bychom si ohledně připravenosti na stárnutí populace a managementu chronických onemocnění mohli brát inspiraci?

Pobývám ve Spojených státech, ale ty bohužel nejsou zrovna ideální příklad. Zdravotnictví je tady na národní úrovni hodně fragmentované. Na lokální úrovni tu ale jsou i dobré příklady. Osobně mám dobrou zkušenost se zdravotnictvím v Kalifornii v Los Angeles díky tomu, že tu funguje integrovaná síť jedné zdravotní pojišťovny a nemocnic. Je to velmi efektivní systém. Když se člověk objedná ke specialistovi, většinou nečeká déle než týden.

Dobré příklady jsou některé evropské země, které si v posledních deseti letech prošly reformou zdravotnictví nebo reformou procházejí. Například Dánsko nebo Nizozemsko. Dánsko, ačkoli celkově přistupuje k centralizaci specializované péče, garantuje přístup k lékařům primární péče a investuje do toho, aby byli dostupní nejen ve městech, ale ve všech oblastech země. Velká Británie má na vysoké úrovni přístup k využití dat ve zdravotnictví. Estonsko digitalizuje nejen ve zdravotnictví a ponaučení z jejich cesty je, že to není levné a že to vyžaduje integraci na národní úrovni. Máme se kam dívat, příklady jsou. Není to ale tak, že bychom měli vše dělat jako v Dánsku. Všechny systémy mají svá specifika, která je potřeba zohlednit.

  • U digitalizace, o které mluvíte, chybí v Česku tlak a motivace, která by ji tlačila dopředu. Vnímal jste u osobností, se kterými jste mluvil, chuť aktivně věci měnit a posouvat?

Mluvili jsme právě s těmi, kdo jsou aktivní. Třeba ze strany ředitelů nemocnic zájem myslím je, druhá věc ale bude připravit na změny samotné lékaře. To bude u nás zajímavé, protože je tu hodně generačně starších lékařů. Nakonec to ale všem usnadní práci. V různých anketách a analýzách se odhaduje, že lékaři tráví víc než polovinu času administrativou. Pochybuji, že by si lékaři přáli trávit více času u počítače a méně s pacientem. Pokud se bude elektronizace dělat se zpětnou vazbou od lékařů, podle jejich potřeb a s cílem snížit jejich zátěž, pomůže řešit problém s nedostatkem lékařů. Bude více času na pacienty. Celý systém bude efektivnější, protože se sníží počet opakovaných vyšetření a zbytečných návštěv. To jsou věci, které mají velkou návratnost. Podstatné je, aby se pro české prostředí vyvinul systém se zpětnou vazbou od poskytovatelů, ne bez nich.

  • Zformulovali jste desatero výzev českého zdravotnictví. Proč by se tyto problémy měly řešit teď? Velká část lidí ve zdravotnictví je přesvědčena, že věci fungují a že v tuto chvíli má české zdravotnictví i dost finančních prostředků.

Jedním z těch důvodů je to, že na tom nejsme populačně nejlépe. Když se podíváme na mezinárodní srovnání, jsme na tom v některých metrikách spíše podprůměrně. Máme sice dobré zdravotnictví, vzdělané lékaře i relativně dobrou dostupnost péče, přístup k lékům je u nás v regionu střední Evropy možná nejlepší, na druhou stranu bohužel například ukazatel naděje dožití ve zdraví je u nás spíše podprůměrný. Velké rozdíly přitom jsou mezi velkými městy a menšími sídly, kde lidé zkrátka řeší nemoci pozdě. Kdybychom investovali více do prevence, včasné diagnózy a do managementu chronických nemocí, zvýšili bychom kvalitu a snížili případně i náklady na léčbu. V tom jsou rezervy. Měli bychom, jak říká Tomáš Šebek, investovat do zdraví, ne do zdravotnictví.

Vidíme na objektivních metrikách, že na tom Česko není nejlépe, a máme se kam posouvat. Nemusíme přeci cílit jen na průměr Evropské unie. Mohli bychom si říct: je čas, aby Česká republika patřila k lídrům. Proč bychom nemohli být v nejlepší pětce nejen v některých oborech, jako dnes v neonatologii, ale napříč zdravotnictvím? Proč bychom se neměli porovnávat se zeměmi, jako je Dánsko nebo Švýcarsko?

  • Mohou nám problémy kvůli demografickému vývoji přerůst přes hlavu, pokud je nezačneme řešit včas?

Určitě. Máme pět nebo deset let, než na nás začne dopadat tíha stárnutí populace. Během deseti let začne poměr mladých a starých lidí ovlivňovat počet pacientů, ale vidíme tu také problém se stárnoucí populací lékařů a sester.

  • Sedm politických hnutí se v předvolebním dotazníku Medical Tribune shodlo, že české zdravotnictví má problém s dostupností zdravotních služeb. Vypadá to tak i v mezinárodním srovnání?

U nás jsou neobvykle velké regionální rozdíly v počtu lékařů na počet obyvatel, když například srovnáme Prahu a Moravskoslezský kraj. Není to jen primární péče, ale i přístup ke specialistům. Zatímco v Praze je hned několik velkých nemocnic do hodiny jízdy, v jiných regionech je to do nejbližší nemocnice více než hodina a ještě horší dostupnost pro ty, kdo nemají auto. Objektivně jsou problémy s dostupností spíše v regionech. Samostatný problém je stomatologie, která vede v počtu stížností na nedostupnost péče. Na druhou stranu, co se týká počtu lůžek na obyvatele, jsme na tom dobře.

Řekl bych, že když se podíváme na české zdravotnictví jako celek, zdá se, že je tu dostupnost zdravotních služeb spíše nadprůměrná. Problém je ale s regionálními rozdíly. S tím se potýkají všechny země světa. Přitáhnout kvalifikovaný zdravotnický personál do regionů, kde je potřeba, to není čistě český problém.

Kvalita života u nás je i mimo velká města dobrá, jde jen o to, aby docházelo k určité koordinaci a také k podpoře mladých lékařů, kteří na začátku svého profesního života často také zakládají rodiny a potřebují pro ně mít dobré stabilní zázemí.

Druhá věc je racionalizace specializované péče, která nemusí vždy být v každém okresním městě. Je to nejen odborná, ale i politická otázka. České prostředí je unikátní v tom, že pacienti byli zvyklí mít nemocnici s několika různými lůžkovými odděleními i v malých městech. Zavírání oddělení působí na první pohled jako změna k horšímu. Bylo by vhodné dát v takovém regionu lidem dobrou alternativu. A také jim pomoci dostat se třeba do vzdálenějšího, ale lepšího centra. Zároveň bychom měli balancovat terénní péči a dostupné ambulantní kontroly.

  • Která témata budou podle vás nyní aktuálně důležitá po sněmovních volbách?

Velmi klíčové bude vybudovat odborné zázemí v oblasti rozhodování, výzkumu a vzdělávání. Chybí nám například vzdělávání v oboru veřejného zdraví. To je jedna z věcí, u kterých nám pandemie ukázala, že jsou velmi potřeba. Z toho plynou i další problémy, například že na ministerstvo zdravotnictví, do zdravotních pojišťoven a managementů nemocnic málokdy přicházejí lidé s interdisciplinárním porozuměním. Často jsou to klinici nebo lidé z úplně jiných oborů. Vidím v tom velkou rezervu. Doufám, že se po pandemii budeme více bavit o tom, jak mít více kvalitních vzdělaných lidí a kompetentních institucí. Na pořadu dne by měla být reforma Státního zdravotního ústavu, nejen kvůli pandemii. Potřebujeme koordinaci a lepší řízení institucí, které se starají o zdravotnictví. Když nemáme silné institucionální odborné zázemí, politici často přicházejí s levnými, ale nefunkčními nápady, které nás odvádějí od hlavních problémů. Například stárnutí populace lékařů a pacientů se nevyhneme a musíme s tím něco dělat. Investice do lidí a institucí bude důležitá.

  • Jaké máte plány se svou Iniciativou pro efektivní zdravotnictví?

Zatím přemýšlíme, jakým směrem se vydat. Chtěli bychom naši iniciativu rozšířit na co nejvíce lidí, kteří mají různé zkušenosti ze zahraničí a chtěli by přispět svými znalostmi k nějakému konkrétnímu tématu. Pokud se například někdo věnoval tématu vzdělávání lékařů v nějaké jiné zemi, bude u nás vítán a může přispět do debaty. Časem bychom rádi uspořádali konferenci, kde bychom prezentovali konkrétní nápady, ale to je zatím jen vyhlídka. Uvidíme, kam se to vyvine. Neděláme si iluze, že vše vyřešíme. Mohli bychom ale trochu přispět k tomu aktivizovat mladší lidi. Z Česka odchází mnoho schopných lidí, kteří mají pocit, že tu nenajdou v této oblasti uplatnění, přitom by mohli měnit věci k lepšímu.

K VĚCI…
Zdravotnické desatero ve volebním roce
PLÁNOVÁNÍ, UDRŽITELNOST A MODERNIZACE
1. Jak by mělo vypadat strategické plánování na národní úrovni?
Českému zdravotnictví chybějí vize a strategie pro zdravotnictví budoucnosti a koordinace mezi klíčovými hráči, od poskytovatelů až po pacienty a pojišťovny. To bude potřeba k úspěchu všech budoucích reforem.
2. Jak můžeme zajistit udržitelnost financování českého zdravotnictví?
V důsledku rostoucích výdajů na zdravotní péči je potřeba stabilizovat budoucí financování systému, včetně oblasti úhrad za zdravotní péči a léky.
3. Jak by měla být urychlena digitalizace a zvýšen přístup k veřejným datům?
Lepší použití dat v digitální podobě snižuje administrativu, zvyšuje transparenci, a tím také tlak na zvyšování kvality péče.
ORGANIZACE A KVALITA PÉČE
4. Jak by měla být strukturována zdravotní péče, aby byla zajištěna její dostupnost a efektivita?
Stárnutí populace a zdravotníků, nedostatečná koordinace a nerovnosti mezi regiony se již teď promítají do nerovností v dostupnosti péče.
5. Jak můžeme zvýšit efektivitu a odbornost řízení zdravotnických institucí?
Zdravotnictví by nemělo být vystaveno přímému politickému tlaku, který může vést k nesystémovým změnám a krátkodobým úsporám na úkor dlouhodobé udržitelnosti.
6. Jak by měla být provedena reforma vzdělávání a organizace práce nelékařských zdravotních rolí a reforma postgraduálního vzdělávání lékařů a sester?
Vzdělání pro lékaře i další zdravotnický personál často neodpovídá praktickým potřebám a často klade větší důraz na papírové splnění požadavků, ne na kvalitu a efektivitu péče. Lepší organizace práce a delegace některých úkonů může navíc zvýšit kapacitu systému.
7. Jak můžeme dlouhodobě zajistit péči o pacienty s chronickými onemocněními s ohledem na stárnutí populace?
Jako v ostatních vyspělých zemích budou v dalších letech do důchodu odcházet populačně silné ročníky: to s sebou přinese větší poptávku po zdravotní péči a také po službách na sociálně‑zdravotním pomezí, kde prozatím chybí dostatečná integrace.
DŮRAZ NA PACIENTA
8. Jak můžeme zlepšit současné kapacity v oblasti veřejného zdraví a prevence?
Oblast ochrany veřejného zdraví je dlouhodobě opomíjena. Schopnost reagovat na nové hrozby, včetně pandemií, bude v budoucnosti klíčová a bude vyžadovat vzdělání nové generace expertů v oblastech jako epidemiologie, infektologie, datové vědy či ekonomie zdravotnictví.
9. Jak by mělo české zdravotnictví pomoci pacientům zlepšit kvalitu života ve všech jeho etapách, včetně paliativní péče?
Budoucí zdravotnictví by mělo pomoci zvyšovat jak autonomii a důstojnost pacientů, tak také podpořit jejich participaci v oblasti prevence a zdravého životního stylu.
10. Jaký by měli mít pacienti v budoucnu vztah k lékařům a medicínským autoritám?
Vztah založený na důvěře, transparenci a vzájemném respektu mezi pacienty a zdravotníky bude zárukou úspěchu. Důležitou roli budou hrát i odborná komunita a média.
Zdroj: Iniciativa pro efektivní zdravotnictví, www.efektivnistat.cz



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky