Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Neděle 17. únor 2019 | Svátek má Miloslava
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Zastavte kastrace! Nebo ne?

Zastavte kastrace! Nebo ne?

20.04.2009 07:07
Zdroj: Týden
Autor: Vladimír Ševela
Evropa vyzvala Čechy: skončete se středověkým barbarstvím. Přestaňte kastrovat sexuální devianty. Místní lékaři si ale za svým stojí: díky kastracím se prý z vlků stanou beránci. TÝDEN přináší svědectví mužů, kteří kontroverzní zákrok podstoupili.

Evropa vyzvala Čechy: skončete se středověkým barbarstvím. Přestaňte kastrovat sexuální devianty. Místní lékaři si ale za svým stojí: díky kastracím se prý z vlků stanou beránci. TÝDEN přináší svědectví mužů, kteří kontroverzní zákrok podstoupili.

Vracely se mu stejné sny, pokaždé se probouzel zpocený. "Ženy jsem v nich svazoval a pak bil. Myslel jsem na to pořád i ve dne," vypráví Josef. Čtyřicetiletý černovlasý muž ostře řezaných rysů klidným hlasem líčí, co ho pronásledovalo za nekonečných dnů a nocí v kriminále. Strávil v něm jedenáct let za brutální znásilnění a vraždu asi třicetileté ženy. Nyní je třetím rokem chovancem psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a o svých sadistických představách už mnohokrát vyprávěl lékařům a ostatním pacientům při terapeutických sezeních.

V ústavu chodil na tlumicí injekce a divoké choutky prý ustaly. V prosinci pak na návrh sexuoložky podstoupil kastraci. Tvrdí, že nelituje. "Primářka mi stejně řekla, že jinak bych se odsud nedostal třeba celý život," říká v malé návštěvní místnosti uzavřeného pavilonu pro sexuální devianty.

Češi, jste zvrácení

Když byl Josef na svobodě, toužil prý denně po násilnickém sexu, hledal potenciální oběti a dvakrát na ně narazil (před vraždou se sexuálním motivem byl ještě odsouzen za jiné znásilnění). Nyní má prý jen občas chuť na "normální" milování. Říká, že někdy se mu to poštěstí s přítelkyní, s níž se schází během povolené vycházky jednou za měsíc. "Trochu to trvá, chce to víc snahy z její strany, ale nakonec to jde," pokouší se o úsměv. "Hlavně jsem rád, že to, co se kdysi stalo, už nikdy neudělám," dodává.

Josef byl ještě nedávno extrémně nebezpečný člověk, teď je podle lékařů neškodný. Má společnost právo bránit se před podobnými lidmi tím, že je zmrzačí?
"Jsou to zvrácené zákroky," prohlašují zástupci štrasburského Výboru pro zabránění mučení (CPT) Rady Evropy, který letos vyzval Česko, aby s kastracemi okamžitě přestalo. Členové výboru navštívili dvě české psychiatrické kliniky, dvě věznice a zkoumali čtyři desítky případů pachatelů sexuálních trestných činů, kteří byli vykastrováni během posledních deseti let. Evropským expertům vadilo několik věcí.

Operace podle nich nejsou zcela dobrovolné, mají "nevratné následky" a údajně neexistuje záruka, že kýženého cíle (tedy snížení hladiny testosteronu) bude trvale dosaženo.

Česko je prý raritou. "Navštívili jsme všechny evropské země a v žádné jsme na kastrace sexuálních delikventů nenarazili," řekl TÝDNU Nizozemec Marco Leidekker z CPT Rady Evropy. Dodal, že na kontinentě jsou známy jen kastrace z medicínských důvodů při rakovině varlat nebo prostaty. Pohlavní orgány si nechávají odstraňovat také transsexuálové při změně pohlaví. Například v Nizozemsku upustili od chirurgických kastrací delikventů v 70. letech. Pražský sexuolog Petr Weiss ale tvrdí, že v Německu, Švýcarsku a USA se devianti kastrují.

Díky kontroverzním operacím se Česko dokonce před několika týdny dostalo na titulní stranu New York Times. Článek připomněl i případ slovenského dělníka Antonína Nováka, který loni znásilnil a zabil devítiletého J. Š. Případ, jak si všimly Timesy, dodal munici zastáncům kastrací: chlapcův vrah, v minulosti odsouzený za opakované sexuální delikty, se totiž po třech měsících sexuologické terapie přestal léčit. Kdyby v té době podstoupil kastraci, svůj poslední čin by téměř jistě nespáchal.

Až vraha pustí

Znásilnil a uškrtil třináctiletou dívku. Stalo se to na Nový rok před pěti lety v Kmetiněvsi na Kladensku. Tehdy byl stejně starý jako jeho oběť, letos mu bude devatenáct. Za pár měsíců ho z výchovného ústavu Klíčov na okraji Prahy, kam ho po pobytu na psychiatrii a v diagnostickém ústavu poslal soud, musejí pustit na svobodu. Současné zákony totiž neumožňují vraha, který svůj čin spáchal ještě jako dítě, odsoudit do vězení ani držet v "pasťáku" déle než rok po jeho osmnáctých narozeninách. Není možné ani zveřejnit jeho jméno.

Primář psychiatrie z pražských Bohnic Jiří Švarc, který měl mladého zabijáka se sadistickou úchylkou coby jeden z ošetřujících lékařů na starosti, zůstává skeptický. "Je nebezpečný. Když vysadí léčbu, někomu zase něco udělá. Přitom by to na první pohled nikdo neřekl - vyrostl z něho fešák." Doktor Švarc zná jednu účinnou metodu, jak z agresivního sadisty udělat beránka. Kastraci.

Za šest let jeho primářování v Bohnicích podstoupili chirurgické odstranění varlat čtyři nebezpeční pacienti, kteří měli na svědomí vraždy nebo brutální znásilnění. Lékař tento zákrok navrhoval i pro nezletilého vraha z Kmetiněvsi. Ostatní kolegové, s nimiž návrh konzultoval, ale byli proti.

"Argumentovali, že je příliš mladý a že by nás ochránci lidských práv roznesli na kopytech," říká psychiatr.

Doktore, já nechci

"Kdyby šel na kastraci, byly by zachráněny dva životy," vypráví bohnický psycholog Aleš Kolářský o jiném klientovi, kterého vyšetřoval před lety. Mladík byl odsouzen za zneužití malého děvčátka. Lékaři, kteří pachatele považovali za zvlášť nebezpečného agresora, navrhovali kastraci. Mladíkův otec byl ale proti, zákrok zamítl a zařídil přemístění do jiné léčebny. Jeho syn po propuštění zavraždil jinou dívku a poté ve vězení spáchal sebevraždu.

Sexuolog Petr Weiss i další zastánci kastrací už několikrát v médiích uvedli, že za posledních třicet let, kdy se v Česku o deviantech vedou záznamy, se žádný chirurgicky vykastrovaný odsouzenec násilného sexuálního činu už nedopustil. Kriminalisté ale znají nejméně jeden starší případ z Prahy, kdy vraždil i pachatel po tomto zákroku. "Jmenoval se Vorel, byl vykastrován po několika pokusech o znásilnění, poté propuštěn, ale pak zabil a znásilnil ženu v Krčském lese," vzpomíná vyšetřovatel Jiří Markovič.

Evropský Výbor pro zabránění mučení navíc uvádí další tři případy recidivy sexuálních násilníků (včetně pokusu o vraždy a pedofilie), které se prý staly po roce 1989. "Víc informací s ohledem na jejich důvěrnost sdělit nemůžeme, ale se všemi třemi muži jsme mluvili a ověřovali to v lékařských záznamech. Dva jsou ještě ve vězení, jeden na svobodě," tvrdí Marco Leidekker ze štrasburského výboru.

Profesor Weiss k tomu říká: "Někteří delikventi výjimečně požádají o kastraci už ve výkonu trestu a následné komplexní terapii, která musí trvat nejméně půl roku, se třeba vyhnou. Ti ale v našich záznamech nefigurují a to mohou být případy, o nichž se výbor zmiňuje. Já nikdy netvrdil, že kastrace je spásou sama o sobě. Bez terapie nemá smysl." Sexuolog dodává, že ani zmíněný vrah Vorel komplexní terapii po kastraci nepodstoupil.

Koupím testosteron

Kriminalista Markovič v 80. letech zatýkal také "spartakiádního vraha" Jiřího Straku. Ten, ještě jako mladistvý, zneužil a zabil tři ženy. Odseděl si devět let ve vězení a před čtyřmi a půl lety byl propuštěn z psychiatrické léčebny na svobodu. Ve vězení byl údajně vykastrován dozorci. Odpůrci chirurgických kastrací tvrdí, že Straka si stejně jako kterýkoli jiný muž bez varlat může sehnat testosteron třeba na internetu a dostat se do stavu, který se blíží tomu před kastrací. Straka si také změnil jméno a testosteron mu může napsat i lékař, který nebude vědět, koho před sebou má.

V ostatních evropských státech dávají před chirurgickým zákrokem přednost chemické "kastraci". Sexuální delikvent buď denně pojídá tlumicí tablety, nebo dostává injekce obvykle dvě do měsíce. Léčba je podle lékařských statistik stejně účinná jako chirurgický zákrok a pacienta do budoucna nepřipravuje o možnost počít děti přirozenou cestou. Statistiku, která by ukázala, zda se po chemické kastraci dopouštějí zločinci méně či více opakovaného násilí než po chirurgickém zákroku, však evropský výbor nemá. Podobné srovnání nenabízejí ani čeští sexuologové.

Čeští lékaři ale varují, že chemická léčba přináší jistá rizika. "Nikdo vám nezaručí, že deviant po propuštění z léčebny léky nevysadí, že neselže lékař a z nějakého důvodu mu léčbu nepředepíše, že pojišťovně nezačne připadat proplácení léčby příliš drahé," oponuje sexuoložka z Havlíčkova Brodu Želmíra Herrová. (Jedna tlumicí injekce přijde zhruba na osm tisíc korun, platí ji pojišťovna.)

Chirurgická kastrace se v tuzemsku podle lékařů navrhuje jen zvlášť nebezpečným pachatelům sexuálních zločinů, u nichž hrozí opakování činu. Statistiky ale říkají, že se pro zákrok rozhodne jen osm procent delikventů. Většina ostatních přistoupí na chemickou léčbu. "Je to zcela dobrovolné. Pacient musí sám napsat žádost, zákrok může odmítnout třeba ještě na operačním stole," říká primář Švarc o chirurgických kastracích a odráží námitku, že k nim jsou delikventi donuceni.

Práva deviantů

Bleděmodré oči, téměř pokorný výraz. Stokilový mladík v baseballové čapce s kšiltem dozadu. Jmenuje se Jan a v návštěvní místnosti na uzavřeném pavilonu bohnické léčebny, kde jsou drženi sexuální devianti, věcně a stručně popisuje, jak před dvanácti lety v Praze coby šestnáctiletý ubodal a znásilnil pětaosmdesátiletou stařenu.

Po osmi letech za mřížemi se dostal sem. "Primář mi říkal, že když půjdu na kastraci, propustí mě dřív," říká. Souhlasil tedy, ale za tři týdny si to rozmyslel. "Jsem lump, ale chci mít jednou svou rodinu, a ne děti ze zkumavky." (Před zákrokem lékaři pacientům nabízejí, že si mohou nechat zmrazit sperma pro případné umělé oplodnění. Za tuto službu se ale platí.)

Jan teď chodí pravidelně na tlumicí injekce a tvrdí, že nemá "žádnou chuť na sex", protože má hladinu testosteronu "nižší než ženská" a už není agresivní, jako byl dříve. Kdy se dostane na svobodu, je zatím ve hvězdách, pobyt v ústavu se mu prodlužuje mimo jiné proto, že léčbu několikrát prokládal alkoholem a drogami.

Do místnosti náhle vpadne další chovanec, tmavovlasý muž s náušnicí. "Já byl na kastraci letos v lednu a cítím se podvedený. Donutili mě k tomu," vypráví překotně. Přichází sestra a důrazně přerušuje interview: "Rozhovor s tímto pacientem není povolen. Matocha, bude zápis!" obrací se na pacienta.

Redaktor TÝDNE telefonuje primáři Švarcovi a ten po kratší diskusi rozhovor povoluje. "Položili mi nůž na krk. Když nepůjdu na kastraci, tak se z ústavu prý už nikdy nedostanu. A já chci pryč. Musel jsem těm úchylákům Švarcovi a Weissovi dát koule," pokračuje osmačtyřicetiletý muž, který se označuje za transsexuála a ve vyprávění za chvíli přechází do ženského rodu. Ve vězení si odseděl čtrnáct let.

Svého někdejšího milence při pokusu o vraždu pořezal na krku a jeho přítelkyni zasadil ze žárlivosti dvacet šest bodných ran. Žena, které tehdy bylo sedmadvacet, přežila, zůstala však ochrnutá. Podle lékařů byla kastrace účinným lékem na Matochovu agresivitu a přiblížila možnost propuštění. "Říkají, že půjdu za rok, když budu spolupracovat. Ale já nespolupracuj u," krčí rameny delikvent.

Kastrace několikrát veřejně kritizovala Anna Šabatová z Českého helsinského výboru. Rozhodnutí zákrok podstoupit není podle ní nikdy zcela dobrovolné. "Zvláště ve vězení," naráží Šabatová na skutečnost, že někteří odsouzenci podstoupili zákrok možná v domnění, že to zkrátí jejich pobyt za mřížemi nebo zlepší vyhlídky u soudu, který je teprve čekal. "Soucit s oběťmi a uznání jejich práv nevylučuje ochranu práv pachatelů. Obojí je nutné," říká Šabatová.

Zákaz "chirurgické léčby" ale její zastánce Petr Weiss považuje za pseudohumanistické řešení. "Lidé, kteří by mohli jít půl roku po operaci domů a žít své životy dál, budou muset být kvůli své společenské nebezpečnosti doživotně zavřeni v ústavech," prohlašuje psycholog.

Tuzemští sexuologové kastrace podporují jako jeden muž. Z odborníků proti nim nikdo veřejně nevystoupil.

Už necítím krev

Líčení představ pacientů uzavřeného pavilonu se sexuálními devianty se vyrovnají hororu Mlčení jehňátek. "Jeden pacient mi po kastraci řekl, že je rád, že jsme ho vysvobodili od nutkavé touhy po pachu a chuti krve, která ho sužovala ve dne v noci.

Byl ve vězení za to, že vnikl do kuchyně k nějaké cizí ženě, pobodal ji a pak ji brutálně znásilnil," vypráví primářka Herrová. Teď prý žije "spokojený normální" život za zdmi ústavu doživotně osvobozen od svého prokletí. Takovou záruku by mu podle lékařky chemická léčba nepřinesla.

Jiný pachatel, vrah a "znásilňovač", zase chodí po kastraci na kliniku besedovat s pacienty a přesvědčovat je o výhodách operace. "Má partnerku, mají se rádi, občas mu předepíšu viagru, raduje se z˙partnerčiných vnoučat," popisuje idylu lékařka. I po kastraci je muž schopen erekce.

Navíc v mnoha případech se v poslední době neodstraňují celá varlata, jen se vysává jejich obsah a po zastehování zůstává pohlavní ústrojí v˙původní podobě. Cílem je snížení úrovně testosteronu, jakéhosi pohonu v motoru agrese, na minimum. Pacient si může druh operace vybrat. "Divil byste se, ale řada pacientů na zachování svých varlat netrvá," podotýká primářka Herrová.

V Havlíčkově Brodě mají i pacienta, který si letos vymohl kastraci, přestože ji lékaři nedoporučovali. Pachatel netrpěl nadměrnou agresivitou a jeho provinění bylo v porovnání s ostatními chovanci relativně malé: osahával jedenáctiletého chlapce. "Začalo se mi zdát o malých holčičkách. Po kastraci už jsem v klidu, nemusím mít strach, že si jednoho dne podruhé zkazím život a dostanu se zase do kriminálu" říká pětadvacetiletý Luděk Jirák.

Ďábel tam není

"Prostředí je to možná chmurné," prohlašuje v havlíčkobrodské ústavní aleji pražský sexuolog a konzultant zdejší léčebny Aleš Kolářský. Nicméně dodává: "Slouží ale -stejně jako další psychiatrické léčebny - k poznání. Díky deviantům se dozvídáme také spoustu věcí o nás, normálech."

Kolářský se zabývá deviacemi už čtyřicet let. Přestože je zastáncem kastrací nebezpečných deviantů, říká: "Deviace je menšinová vlastnost stejně jako levorukost či genialita. Dá se s ní naučit žít a někdy i najít osobní štěstí v mezích zákona. Když se kdysi kosmonauti vrátili z vesmíru, tvrdili, že tam žádného boha nepotkali. My sexuologové, kteří se vydáváme zkoumat duše deviantů, říkáme, že jsme tam neviděli žádného ďábla."

Tisíciletí eunuchů

Dobrá zpráva pro kastráty: eunuchové čili muži bez varlat žijí podle britského výzkumu v průměru o třináct let déle než ostatní muži.

V minulosti dokonce bylo eunušství předpokladem k získání lukrativního postu. Kleštěnci zastávali důležitá místa u dvora ve staré Číně (poslední z císařských eunuchů zemřel v Číně roce 1996). Významné pozice měli v úřadech helénis-tického Řecka. V ptolemaiovské Alexandrii řídili jako ministři královskou kancelář, finance a zásobování.

Mocní se zřejmě domnívali, že jedinci bez testosteronu nebudou mít "tah na branku" a neohrozí je. Slovo eunuch je odvozeno od řeckého euné (lůžko) a echo (hlídat). Muži bez varlat byli původně v mezopotamských, egyptských a perských státech strážci lůžka vdaných žen nebo harémů. Kastrovalo se po celý středověk. Největší "výrobnou" kastrátů bylo osmanské Turecko. V papežském státě a na jihu Itálie byla v 17. až 20. století velmi populární částečná kastrace sedmiletých až dvanáctiletých dětí, aby z nich vyrostli zpěváci s vysokým hlasem.

Až papež Lev XIII. zakázal na konci 19. století brát kastráty do církevních sborů. V dnešní Indii žije na dva miliony eunuchů, kterým se říká hidžrové. Část z nich jsou hermafroditi, část kastráti, i když kastrace se v Indii legálně neprovádí. Hidžrové se živí částečně jako prostitutky. Někteří lidé je považují za šamany, mnozí se bojíjejich údajných nadpřirozených schopností, a firmy hidžry proto zaměstnávají jako velmi úspěšné vymáhatele dluhů.

Devianti pod detektorem lži

"Už jsi byl na ptákometru?" ptají se mazáci v pavilonu sexuálních deviantů nově příchozích pacientů.

Ptákometr čili odborně falograf je důležitá součást sexuologického vyšetření, které podstupuje deviant po příchodu do léčebny. Na penis se mu nasadí prezervativ a skleněný válec. Ve skutečnosti jde o jakýsi detektor lži: pacientovi usazenému v pohodlném křesle lékaři promítají fotografie, které mají zjistit klientovy sexuální preference a úchylky. Neukazuje se pornografie, ale obrázky oblečených i nahých žen či mužů, dětí, ale také svázané ženy nebo mrtvoly. I tyto podněty mohou způsobit mírnou erekci (čidla přenášejí do měřicího přístroje informace o tom, jak se ve válci mění tlak vzduchu).

Pacient, který třeba tvrdí, že ho děti sexuálně nezajímají, prý na přístroj vyzraje těžko. V Havlíčkově Brodě může lékař pacienta sledovat okénkem se zrcadlovým sklem, známým z filmových policejních vyšetřoven. Neprotestují chovanci, když je sleduje žena primářka Želmíra Herrová? "Já se jen dívám, jestli se dívají," vrtí hlavou lékařka.

Zdejší pavilon pro dva tucty sexuálních deviantů má na některých oknech mříže, dveře se zamykají. Vevnitř to ale na vězení nevypadá, i když pokoje pacientů jsou téměř bez výzdoby. Jen jeden z chovanců má na stěnách obrázky (květin, které sám namaloval), dalšímu na prázdné zdi visí plyšový medvídek. Na chodbě hrají devianti ping-pong, mají tam akvárium s vodní želvou.

Není tu jen mužský personál, ale i zdravotní sestry. Pacienti kromě tlumicí léčby podstupují skupinové terapie a procházejí sexuálním vzděláváním. Součástí terapie je i práce: u koní v místní stáji, v ústavním parku. Jakmile se dostanou do určité fáze léčby, mají jednou až dvakrát měsíčně nárok na tříhodinové vycházky. Pokud si pacient koupí počítač, může pak na internetu podle primářky Herrové sledovat "cokoli v mezích zákona", ale například dětskou pornografii ne, přestože její sledování trestné není (jen přechovávání a výroba).

Jestliže sexuální pachatel souhlasí s chirurgickou kastrací, má šanci dostat se za půl roku nebo za rok ven. To platí i pro chovance z pražských Bohnic. "Teď bych neublížil ani mouše. Vadí mi ale, že se snadno rozbrečím a hned se zamiluju," vypráví v pražské restauraci třicátník s kulatým obličejem, který přišel dobrovolně o varlata před čtyřmi lety.

Od té doby mu prý téměř zmizelo ochlupení, hodně přibral. Ve vězení byl za znásilnění jedenáctiletého chlapce. Své jméno zveřejnit odmítá: čerstvě chodí s jednou dívkou a nechce, aby se o jeho minulosti dozvěděla. Pokud jde o sex, muž, který se označuje za bisexuála, tvrdí, že "to funguje": milují se zhruba jednou týdně. Do kastrace by prý šel znovu, je podle svých slov rád, že "má klid". Jen vlastní děti mít nikdy nebude. Sperma si nechal zamrazit, ale přestal spermobance platit roční poplatek a dávka byla zničena.

Týden, Vladimír Ševela



Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky