Závist
Ano prosím, sedm kardinálních, hlavních nebo také smrtelných hříchů církve svaté, jejíž údové s nimi mají přebohaté zkušenosti, stejné jako údové všech ostatních církví, jakož i zbytek lidstva, neb jsou všichni lidmi, tudíž hříšníky. A to tak děsnými, že se celé dějiny dá jen žasnout nad otázkou, zda si je vševědoucí Bůh nebo bohové stvořili v záchvatu černého humoru.
Přijede soused ve zbrusu novém stříbřitém autě, tak asi za milion nebo dva? Objeví se sousedka na party lidí, kteří tedy socky opravdu nejsou, s briliantovým náhrdelníkem nebo kožichem ze vzácné zvířeny? V mnoha lidech se hne něco nepříjemného.
Obejde někdo sousedovi metalízu jeho stříbrolásky se šroubovákem? Ukradne někdo sousedce na dovolené náhrdelník i s pouzdrem, udělá jí v kožichu díru? V mnoha lidech se opět něco hne, tentokráte příjemného.
Závist se popisuje jako hluboký, často nepřátelský pocit odporu, zášti a zlosti vůči někomu, kdo má něco, co se závidícímu v takové míře nedostává, příkladem je krása, nadání, inteligence, bohatství, společenské postavení, láska, úspěch nebo obdiv okolí, případně nos mezi očima, jak praví starý postřeh. Bodnutí závisti pocítila během života, počítáme-li do něj i dětství, pravděpodobně většina lidí. Skuteční závistivci bývají nešťastní lidé, nedokáží mít radost vůbec z ničeho, jsou žlučovití, na cokoli pěkného, co není jejich, se usápnou, a jestliže to jejich je, užírá je pocit, že někdo má to samé, ale lepší. V salvě závisti dokáží opravdu zblednout tak, že jsou zelení.
Aby ne, závist totiž bolí.
Lidem je možné říci, aby se cítili jako protagonisté v sociální události, v jejímž průběhu se setkávají s dalšími postavami, které jsou na tom podstatně lépe, nebo hůře. A přitom se jim dívat do hlavy funkční magnetickou rezonancí. Jakmile lidé přiznávají, že postavě, která je na tom lépe, závidí, rozzáří se jim kůra horní přední části gyrus cinguli neboli opaskového závitu, který dělá krásný rohlík na vnitřní straně hemisfér. Čím větší míra závisti, tím větší záře. Stejná oblast mozku se rozsvítí v průběhu tělesné bolesti stejným způsobem: čím větší bolest, tím větší aktivita.
Je vám blaze, když na metalíze stříbrné lásky člověka, jemuž tu káru závidíte, spatříte kol dokola dvojitou nebo trojitou stopu šroubováku a víte, že pojišťovna vandalismus nehradí? Aby ne, boží mlýny tu nespravedlnost srovnaly a v hlubinách mozku pokusných osob, které se do této slastné situace ponořily, se nádherně rozjasnil nucleus accumbens, jeden z klíčových uzlů systému odměny. Čím větší byla závist, tím větší je nyní slast.
„Má to pámbu čeládku,“ myslela si jistá starší dáma, když na ni zahlížela sousedka spatřivší jejího nového, velmi vzácného pejsánka. Nevěřili byste, jaká slast se objevila ve tváři sousedčině, když starší dámě ujely nohy po psím bobku. Nejprve tedy rostrální dorzální cingulum, poté nucleus accumbens a je to, drahý lékařský sbore.
Zdroj: