Sexuální dysfunkce: problém obou partnerů

Podle studie sexuálního chování dospělých ve Spojených státech amerických vypracované National Health and Social Life Survey (NHSLS) jsou sexuální dysfunkce častější u žen (43 %) než u mužů (31 %). Sexuální dysfunkce u žen (female sexual dysfunction – FSD) jsou rozděleny do skupin podle nedostatku sexuální apetence, sexuálního vzrušení, poruchy orgasmu a nepříjemných pocitů až bolesti při pohlavním styku. Podle NHSLS udává 22 % žen nízkou sexuální touhu, 14 % nedostatečné sexuální vzrušení a 7 % bolesti při styku. Prevalence udávaných poruch je dokonce vyšší, pokud jsou dotazovány pacientky gynekologických klinik. Tyto kategorie ale nemají velký praktický význam, protože jen velmi malá část žen udává pouze jednu izolovanou poruchu. Například ženy s poruchou dosažení orgasmu mívají též problémy s nedostatečným sexuálním vzrušením.
Poslední monografie vydaná the American College of Obstetricians and Gynecologists, zabývající se ženskou sexualitou a sexuálními poruchami, obsahuje vynikající diskusi o faktorech, které by mohly mít vliv na ženské sexuální poruchy. Na prvním místě jsou udávány bolestivé stavy spojené se stárnutím, dále současně užívané léky a zdravotní či psychický stav žen. Příčiny mohou být rozděleny do obsáhlých kategorií na vaskulogenní, neurogenní, hormonální a psychogenní. Prevalence sexuálních dysfunkcí, především snížení libida a porucha lubrikace, je vyšší u starších žen, u žen po ovarektomii nebo u postmenopauzálních žen.
…

Komentář

Autor: MUDr. Zlatko Pastor

V názvu přehledového článku o partnerských sexuálních potížích je vystižena podstata problému. Sexualita má převážně párový charakter a tato komplementarita se týká zvláště insuficience či nesplnění představ nebo očekávání v této oblasti. Přiměřeně empatický partner mnohdy prožívá problém druhého citlivěji nežli svůj vlastní.
v první tabulce je popsána současná mezinárodně akceptovaná klasifikace ženských sexuálních dysfunkcí. Ke všem nomenklaturním definicím je připojena důležitá upřesňující věta, že se o poruchu jedná teprve tehdy, působí-li daný problém ženě subjektivní potíže. Právě osobní pohled pacientky či hodnocení celého páru má zásadní význam, diagnóza není postavena na hormonální hladině či bodovém dotazníkovém skóre.
Je známou skutečností, že prevalence sexuálních dysfunkcí je vyšší v ženské než v mužské populaci. České ženy jsou na tom statisticky asi podobně jako jejich americké kolegyně. Prevalence ženských sexuálních dysfunkcí stoupá s věkem a ve své organické sféře je přímo úměrná saturaci ženskými pohlavními hormony a snad i ženskými androgeny. Nižší koncentrace estrogenů nemusí ovšem vždy absolutně korelovat s úpadkem sexuálních funkcí a sekundárně se sníženou lubrikací. Určité procento žen – s pravidelným sexuálním životem v postmenopauze a bez HRT – nevnímá toto období nijak tragicky a prožívá dále plnohodnotný sexuální život, neboť pravidelný koitus je nejlepší prevencí sexuálních dysfunkcí i v tomto období. Na druhé straně nelze polemizovat s faktem, že trofika estrogen-dependentních tkání závisí především na koncentraci pohlavních steroidů. Totéž se týká i koncentrace androgenů. Autoři připouštějí, že androgen je v souvislosti se sexuálními dysfunkcemi ještě méně spolehlivým markerem než estrogeny a naznačují onu složitou komplementaritu ve vnímání a řízení lidské sexuality. Androgeny působí na ženskou sexualitu přímo, ale rovněž po sekundární aromatizaci na estrogeny.
…

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2005, strana 58

Zdroj: