Somatizační poruchy u dětí a mladistvých
Diagnóza a léčba somatizačních poruch u dětí a adolescentů je pro pediatry těžkým úkolem: na jedné straně tyto poruchy vzbuzují obavy z toho, že jsme „něco zanedbali“, na druhé straně jakýmkoli „chybným krokem“ při vysvětlování podstaty problému riskujeme znepřátelení si pacienta i jeho rodiny. Řada lékařů se tomuto problému „postaví“, ale daleko více z nich je záplavou potíží vyvedeno z míry a následně pociťují znechucení nad tím, kolik času je stojí péče o pacienty, kteří „nejsou skutečně nemocní“, nebo je nikdy nekončící stesky pacientů začnou frustrovat.
Ještě ke všemu jsou somatizační poruchy dosud jen málo prozkoumány; k pokroku v této oblasti zatím významně nepřispěla ani žádná metaanalýza, ani medicína založená na důkazech. Ačkoli jsou definovány jako psychiatrické poruchy, dostanou se pacienti trpící somatizačními poruchami k psychiatrovi paradoxně jen zřídka, s výjimkou nejextrémnějších, zvláštních a bizarních případů. Většina dětí a adolescentů s funkčními potížemi zůstává v péči praktického lékaře. Tento přehled se proto zaměřuje na pochopení a posuzování somatizace a také na vytváření postupů pro zvládání a léčbu těchto stavů v běžné praxi.
Somatizace je definována jako přítomnost jedné či více tělesných potíží, pro které se náležitým vyšetřením nepodaří nalézt organický patologický podklad či patofyziologický mechanismus, který by je vysvětloval. Somatizace se může objevit i současně s tělesným onemocněním. O současné přítomnosti somatizace a tělesného onemocnění uvažujeme, kdykoli jsou tělesné příznaky vedoucí k poruše výrazně větší, než bychom u dané nemoci nebo nálezů očekávali. Somatizační poruchy jsou tedy charakteristické přítomností potíží, které vzbuzují podezření na organický původ poruchy, ale takové onemocnění buď vůbec nenacházíme, nebo zcela nevysvětluje rozsah funkční poruchy.
Diagnostická kritéria pro somatizační poruchy byla původně vytvořena pro dospělé a u dětských pacientů se používají z toho důvodu, že nebyl vytvořen žádný alternativní systém pro potřeby dětské psychiatrie. Tento stav není šťastný, neboť se současná klasifikace somatizačních poruch neopírá o výsledky pediatrického výzkumu. K určitému pokroku však došlo v nové klasifikaci mentálních poruch dětí a adolescentů v primární péči, která zohledňuje faktory odpovídající vývojovému stupni pacienta. Tento přehled se zaměřuje na somatické potíže nepůsobící výrazné problémy (somatic complaint variation), somatické potíže působící problémy (somatic complaint problem), nediferencovanou somatoformní poruchu, somatoformní bolestivou poruchu a disociativní (konverzní) poruchu. Předstíraná porucha (faktitivní porucha, Münchhausenův syndrom) (300.16 DSM-PC, F68.1 MKN-10), která se sem někdy řadí, do této kategorie nezapadá dobře, protože udávané potíže a příznaky onemocnění pacient úmyslně předstírá, spíše než skutečně pociťuje.
Projevy somatizačních poruch zřejmě mají vývojovou posloupnost. Děti pravděpodobně vnímají citové rozrušení jako fyzické pocity. Zpočátku se jedná o monosymptomatické potíže, bolesti břicha nebo hlavy v kojeneckém věku (do jednoho roku dítěte). Bolesti končetin, neurologické symptomy, insomnie a únava se objevují s vyšším věkem dítěte. Prevalence somatických obtíží je v dětské populaci vysoká: recidivující bolesti břicha jsou příčinou celých 5 % všech návštěv pediatra a udává se, že bolesti hlavy postihují 20 % až 55 % všech dětí. v adolescenci si 10 % všech dospívajících stěžuje na časté bolesti hlavy, bolesti na hrudi, nauseu a únavu. Všeobecným průzkumem v populaci adolescentů (stáří od 12 do 16 let) se zjistilo, že úzkostnými somatickými obtížemi trpí 11 % dívek a 4 % chlapců. Tento rozdíl mezi pohlavími zřejmě přetrvává až do dospělosti. Vyšší výskyt somatizace je v nižších socioekonomických skupinách obyvatelstva.
...
Komentář
Autor: MUDr. Jiří Koutek
Autoři článku T. J. Silber a M. Pao, pediatr a psychiatr, se zabývají somatizačními poruchami u dětí a adolescentů. Rozebírají jednotlivé formy této poruchy, vysvětlují souvislost psychosomatických nemocí se stresem a dalšími psychologickými příčinami. Uvádějí zajímavá čísla výskytu jednotlivých forem somatizační poruchy. Prevalence psychogenně podmíněných somatických symptomů je dosti vysoká. Je zřejmé, že velká část pacientů dětských lékařů trpí obtížemi, u kterých není zřejmá organická příčina a patří právě mezi tyto somatizační poruchy.
Somatizace je obecně definována jako přesun neurotických obtíží na somatický orgán, přeměna emočního náboje do somatické složky. u dětí se tento jev vyskytuje dosti často, protože čím je dítě menší, tím méně je schopno dávat najevo a verbalizovat své emoce, resp. je více dává najevo svým chováním, případně přesunem do tělesných obtíží. Somatické obtíže, jejichž podklad je v oblasti psychické, se proto u dětí a dospívajících vyskytují dosti často. v článku je popisována klinická jednotka Somatizační porucha. v rámci 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí je Somatizační porucha uvedena mezi psychiatrickými poruchami, v oddíle Somatoformní poruchy F45. Tyto poruchy zahrnují kromě somatizační poruchy též nediferencovanou somatizační poruchu, hypochondrickou poruchu, somatoformní vegetativní dysfunkci a somatoformní bolestivou poruchu. Pro všechny somatoformní poruchy je charakteristické to, že pacient opakovaně uvádí nějaké tělesné příznaky, stále žádá o nová a nová lékařské vyšetření, navzdory dosavadním negativním nálezům a ujištění lékaře, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Konverzní, resp. disociativní porucha (F44), kterou autoři článku přičleňují k somatizační poruše, stojí v Mezinárodní klasifikaci nemocí zvlášť.
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 3-4/2004, strana 5
Zdroj: