Léčba mastitidy

Pokud jste pečovali o ženy se zarudlými, oteklými a bolestivými prsy, jistě si dovedete přestavit, jak bolestivý může tento stav být. A pokud máte ve své péči větší množství kojících matek, víte také, jak často se vyskytuje: podle některých zdrojů tato komplikace s výše popsanými symptomy postihuje téměř každou čtvrtou ženu. Literární údaje hovoří o 2,9 % až 24 % všech kojících žen; nižší čísla jsou podložena studiemi zahrnujícími klinické vyšetření a hodnoty při horní hranici zahrnují i informace vycházející pouze z anamnestických dat samotných pacientek. Toto poměrně široké rozmezí hodnot svědčí o tom, že někteří lékaři stanovují diagnózu mastitidy jen na základě přítomnosti erytému, edému a napětí v prsech, anebo pouze na základě informace pacientky, že má zánět. Jistě bude mnohem výstižnější a přesnější, zahrneme-li do diagnostických úvah údaj o přítomnosti febrilií. Samotné nalití prsů, které nastává v důsledku retence mléka v prsních duktech, může také vyvolat edém, napětí a příležitostně i erytém prsu, ale nikdy není doprovázeno vysokou teplotou. Většina případů mastitidy se objevuje sporadicky, a to bez ohledu na to, zda jsou spjaté s laktací či nikoli. Dnes se již nesetkáváme s epidemiemi, které byly časté při dlouhodobé hospitalizaci matky i novorozence na přeplněných několikalůžkových pokojích. Mastitida u kojící ženy není dnes vzácností, nicméně přetrvávající nebo rekurentní infekce u nekojící ženy je vzácná a měla by okamžitě vést lékaře v diferenciální diagnostice k vyloučení zánětlivého karcinomu prsu. Cílem tohoto článku je vyjmenovat rizikové faktory pro vznik mastitidy, charakterizovat mikrobiologické etiologické činitele a shrnout správné postupy v diagnostice a léčbě mastitidy. Jak častý je výskyt mastitidy? Stanovení přesných údajů je obtížné z několika důvodů: někteří autoři založili své studie na prospektivních údajích, zatímco jiní vycházeli z retrospektivní analýzy lékařských záznamů. Jak jsme již uvedli dříve, někteří lékaři stanovovali klinickou diagnózu při přítomnosti febrilního onemocnění, zatímco jiní do svého souboru zahrnuli i pacientky se subjektivními stesky bez záznamu klinického vyšetření. U čtvrtiny kojících žen pozorujeme nalití prsů, otoky a někdy i zarudnutí, ale s teplotou do 37,7 °C. Febrilní mastitida se rozvine pouze u 3–5 % kojících žen. I když se zdá, že je možné odlišit nalití prsu z důvodu retence mléka od infekční mastitidy jen podle anamnestických údajů pacientky, já osobně jsem přesvědčen o tom, že pacientka by měla být důkladně vyšetřena ke stanovení původu horečky, k získání vzorku mateřského mléka pro kultivační vyšetření v případě infekce, a měla by být poučena o nejlepším způsobu léčby.
...

Komentář

Autor: MUDr. Petr Zakopal

Léčba mastitidy stojí poněkud na okraji zájmu gynekologů. U pacientek hospitalizovaných po porodu bývá často svěřována do rukou nejméně zkušených kolegů. Přitom se jedná o poměrně závažný problém. Nesprávná péče o prsy po porodu a neúčinná terapie mastitidy mohou vést k dalším komplikacím onemocnění a současně narušit psychickou rovnováhu ve vztahu matky k dítěti v tomto citlivém období. Mastitida bývá uváděna jako hlavní příčina redukce laktace. Přibližně čtvrtina matek udává zánět prsu jako důvod, proč ukončily kojení. Změna složení mléka již na buněčné úrovni a místní reakce uvnitř vlastního prsu představují významný rizikový faktor podporující ascendentní šíření infekce, což může vyústit v tvorbu abscesu. Vysoké procento výskytu zánětu uvedené v článku (některé citace uvádějí dokonce 2–33 %) svědčí o velkém množství pacientek, jimž byla diagnóza stanovena a antibiotická terapie doporučena pouze na základě telefonické konzultace bez objektivního lékařského nálezu. Rozdílné údaje pravděpodobně pocházejí z různých typů nemocničních zařízení a privátních praxí a jsou ovlivněny i sociální a etnickou skladbou klientely v USA. Podle našich zkušeností incidence mastitidy nepřesahuje 2,5 % populace kojících žen. Nejčastějším rizikovým faktorem je vznik ragád. Nelze než souhlasit s upozorněním autora na význam únavy, stresu a výživy matky. Lékař, který pečuje o kojící matku, by se měl vždy zajímat o to, zda je dostatečně odpočatá a má přiměřenou výživu. Je potřeba zdůraznit individuální přístup při nácviku techniky správného kojení. Příliš důsledná práce ošetřujícího personálu může šestinedělku stresovat a ve svém důsledku působit „unfriendly“.
...

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2004, strana 13

Zdroj: