Kasuistika: Infekční endokarditida

Infekční endokarditida s incidencí kolem 2–4/100 000 za rok (u osob starších než 50 let je 2 až 5krát častější) u nás nepatří mezi vzácné diagnózy. Může mít perakutní (fulminantní), akutní nebo chronický průběh. Onemocnění bývá bakteriální nebo mykotické. Etiologickým agens jsou nejčastěji (50–70 %) streptokoky. V případě fulminantního průběhu převažuje infekce zlatým stafylokokem. U jedné čtvrtiny nemocných mikrobiální agens neprokážeme. Onemocnění často vzniká uchycením mikroorganismů (bakterie, plísně) na abnormální nebo změněné srdeční chlopni (např. prolapsem, revmatickou horečkou, vrozenou vadou nebo chlopenní protézou). Více náchylní na vznik infekční endokarditidy jsou i drogově závislí. Perakutní formy mají bouřlivý obraz se septickými teplotami a celkovou schváceností. Jindy může být nástup nemoci pozvolný, kdy po dvou týdnech bakteriémie začne být nemocný malátný, má teploty (do 39 °C), v noci se potí, trpí nechutenstvím a hubne. V průběhu (i zcela nezávažné) bakteriémie (např. po extrakci zubu) se mikrob uchytí na sterilním trombu, který se vytvořil v místě poškozeného (smáčivého) endokardu. Vzniklá vegetace se následně může drolit, což má asi v jedné třetině případů za následek různá mimosrdeční poškození. Mezi embolizační projevy se řadí drobná petechiální krvácení do kůže a sliznic, třískovité hematomy pod nehty (nespecifické) a Oslerovy nodozity, tj. bolestivá, několik milimetrů velká (relativně specifická) zduření se zarudnutím na bříškách prstů a thenaru. Hemoragie do sítnice (Rothovy skvrny) nejsou časté. Velmi nebezpečné jsou septické embolizace do vasa vasorum, které v cévách vedou ke vzniku mykotických aneurysmat ohrožujících nemocného fatálním krvácením. Embolizace do mezenteriální arterie a orgánů trávicího ústrojí může vést k necharakteristickým bolestem břicha, nausee a zvracení, či poruchám pasáže; embolizace do sleziny k příznakům simulujícím pleuritidu. Mnohočetné drobné embolizace do mozku mohou vést k disperznímu poškození s pomalu se rozvíjejícími změnami psychiky a cefaleou. U narkomanů jsou typické plicní embolizace. Nemocní trpívají splenomegalií a normochromní normocytární anémií. Mívají hematurii. Auskultační nález na srdci (šelesty až v 99 % případů!) většinou svědčí pro postižení některé z chlopní nebo vrozenou srdeční vadu. V laboratorním nálezu jsou důležité hodnoty CRP a FW. Diagnózu infekční endokarditidy stanovíme až při vícečetné pozitivitě hemokultur a ultrazvukovém nálezu vegetací na srdeční chlopni – tzv. velkých příznaků a pozitivitě příznaků ostatních: zvýšených teplot, nálezu embolizačních projevů (do sleziny, ledvin, trávicího traktu, mozku), petechiálních krvácení do sliznic a kůže (Janewayovy léze dlaní a plant nohou) a predisponující léze (chlopenní vada). Hemokultury je vhodné doplnit i o další mikrobiologická vyšetření (výtěry z hrdla, nosu, moč apod.).
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2005, strana 99

Zdroj: