Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 18. květen 2021 | Svátek má Nataša
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Diagnostika a léčba vaginitidy

Diagnostika a léčba vaginitidy

Gynekologie po promoci 3/2005
30.05.2005 00:00
Autor: David E. Soper, MD
Autor ukazuje, jak lze snížit chyby vdiagnostice vulvovaginálních infekcí lepší znalostí hodnocení mikroskopie vaginálního sekretu, rutinním užíváním pH papírků a amin−testu a opatrným využíváním kultivačního vyšetření vaginální kvasinkové infekce a trichomoniázy.

Vaginální výtok, pálení, svědění, zápach. Těžko zapomenout na zástupy pacientek, které každoročně přicházejí stěmito potížemi. Naneštěstí mnoho ztěchto žen si chybně samo diagnostikuje původce obtíží a užívá volně prodejné léky. Co víc, dokonce lékařská diagnóza je často zcela chybná, pokud je opominuto její potvrzení laboratorními metodami. Rostoucí neschopnost lékařů přesně diagnostikovat vaginální infekci je způsobena neužíváním ambulantních diagnostických testů a neschopností mikroskopovat. To, co by mělo být jednoduchým postupem diagnostiky a léčby těchto potíží – vedoucí ksprávné diagnóze a účinné léčbě – se často stává hrou domněnek vedoucí kchybné diagnóze a nevhodné léčbě. Dobrou zprávou je, že vmnoha případech lze správnou diagnózu potvrdit – při dostatečné zkušenosti smikroskopickým hodnocením vaginálního sekretu – rutinním užívání pH-metrie a aminového testu a výběrovým užitím kultivací vaginálních kvasinek a trichomonád. Navíc je vhodné testovat některé pacientky na chlamydie a kapavku, zejména ženy mladší než 25 let srizikovými faktory (např. nový sexuální partner, více sexuálních partnerů). Cílem uvedeného článku je zaměřit se na diferenciální diagnostiku a léčbu tří nejčastějších typů vaginitidy: bakteriální vaginózu (BV), kandidózu a trichomoniázu (okrajově i těch méně častých), poukázat na to, co lze očekávat od mikroskopického vyšetření a vaginální pH-metrie a zhodnotit rychlotesty, které jsou užitečné, pokud není mikroskopické vyšetření dostupné.Klíčovou roli vdiagnostice
má vyšetření nativního nátěru Opravdu žádný příznak není dosti diagnosticky silný kzískání přesné diagnózy některé ze tří základních příčin vaginitidy. Ale částečné diagnostice mohou napomoci příznaky. Nejlepší cestou ke stanovení diagnózy zůstává nativní nátěr. Ke kontrole hrdla děložního a kodběrům zhrdla a pochvy kzískání vzorků zendocervixu na testování chlamydií a kapavky je nezbytné vyšetření vzrcadlech. I když je citlivost vyšetření hlenu pro chlamydiovou či kapavčitou endocervicitidu nízká a charakteristika fluoru vrozlišení příčin vaginitidy nedostatečná, je tento krok využitelný kprovedení pH-metrie a získání materiálu pro mikroskopické vyšetření či amplifikační genetickou diagnostiku (NAAT). Dvě bavlněné štětičky se vloží asi 8 cm hluboko do pochvy. Jednou se aplikuje vaginální sekret na pH papírek (colorpHast, pH 4–7), druhá se umístí do zkumavky s0,5 ml fyziologického roztoku. Kápneme na mikroskopické sklíčko. Mikroskopicky můžeme vyšetřit přítomnost klíčových buněk, pohyblivost trichomonád a mykotické formace (pseudohyfy nebo pučící kvasinky). Po přidání 10% hydroxidu draselného ke zbylému sekretu provedeme aminový test. Pokud nejsou vnativní mikroskopii nalezeny kvasinky, má být proveden nátěr po použití KOH, který může odhalit mykotické elementy. Můžeme odeslat třetí vzorek vaginálního stěru na amplifikační vyšetření chlamydií a kapavky.
...

Komentář

Autor: As. MUDr. Jaromír Mašata, Csc.

Vulvovaginální infekce jsou jedním znejčastějších problémů, snímž se vkaždodenní gynekologické praxi setkáváme. Většina pacientek stímto onemocněním vyžaduje pouze jednoduché vyšetření a léčbu. Přesto učásti žen je obtížné stanovit správnou diagnózu, nebo špatně odpovídají na standardní léčbu. Tyto běžné infekce jsou nadále vcentru zájmu nejen vnaší republice, ale i vzahraničí, jak dokládá tato publikace. Léčba i diagnostika těchto banálních infekcí je někdy podceňována. Pacientky jsou velmi často léčeny bez provedení adekvátní diagnostiky. Většinou se spoléhá na to, že ženy mají nejčastěji diagnostikované infekce (bakteriální vaginózu a vulvovaginální kandidózu) a jsou léčeny kombinovanými preparáty, které postihují obě jednotky (nejlépe jeden „preparát na všechno“). Vposledních desetiletích se provádí rozsáhlý výzkum, který nám umožnil pochopit patogenezi onemocnění, a byly popsány i některé nové jednotky. Většina infekcí postihuje zároveň vulvu i pochvu, i když mohou i lokalizovaně postihovat pouze vulvu. Klasicky se projevují výtokem, svěděním nebo pálením zevních rodidel. Do této skupiny infekčních onemocnění se zařazuje trichomoniáza, vulvovaginální kandidóza, bakteriální vaginóza, atrofická vaginitida, herpes genitalis a relativně nově (v roce 1994) popsaná poševní laktobacilóza a nově definovaná aerobní vaginitida. Aerobní vaginitida je porucha charakterizovaná zvýšeným zastoupením koků a koliformních bakterií a leukocytů, diagnostikujeme pH vyšší než 4,6, hnisavý výtok spřítomností bakterií a leukocytů a bazálních epitelií vmikroskopickém obraze. Podmínkou je normálně estrogenizovaný terén. Při chronických obtížích se musí vyloučit i syndrom vulvární vestibulitidy a vněkterých případech i cytolytická vaginóza. Ne všechny pacientky, které přicházejí svýtokem, mají vulvovaginální infekci. Vždy je nutné vyloučit cervikální infekce (chlamydiové a gonokokové), zvláště umladších sexuálně aktivních žen shnisavým fluorem. Většinou na tyto infekce nemyslíme a za druhé je jejich diagnostika nákladná. Cena detekce nukleových kyselin amplifikačními metodami je vysoká. VČeské republice je běžně kdispozici PCR, která umožňuje zároveň diagnostiku chlamydiové infekce a kapavky. Často používané argumenty, že je lepší léčit přímo antibiotiky, bez jejího provedení, ve světle současných poznatků neobstojí. Většinou je léčena pouze žena. Tato léčba je vzhledem ksexuálnímu přenosu onemocnění zbytečná (vždy je nutno léčit všechny sexuální partnery). Zvláště při chronických obtížích je nutné vyloučit onemocnění, která mohou mít velmi podobnou symptomatologii, jako jsou některé dermatózy, prekancerózy nebo nádorová onemocnění. Významně se také rozšířily diagnostické možnosti. Kromě klasických vyšetřovacích metod – kultivace, mikroskopického vyšetření (nativní preparát, barvené preparáty), cytologie, poševního pH, testu sKOH, se rozvíjejí i nové metody, jako je stanovení přítomnosti protilátek, průkaz antigenů, genů nebo nukleových kyselin. Situace vČeské republice je při diagnostice vulvovaginálních infekcí složitá. Nadále přetrvává používání MOP, neprovádějí se jednoduchá klinická vyšetření a nativní mikroskopie. Poševní prostředí se hodnotí na základě kultivačního vyšetření.
...

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2005, strana 6



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky