Ušní, nosní a krční projevy gastroezofageální refluxní choroby

Gastroezofageální refluxní choroba je již dlouho známou příčinou postižení jícnu, jako jsou erozivní ezofagitida, vředy, peptická striktura, Barrettův jícen a adenokarcinom. Přestože k ušním, nosním a krčním (ORL) komplikacím GERD může docházet nezávisle na postižení jícnu, důkazy o přímé příčinné souvislosti byly založeny pouze na předpokladech. Většina prací, které hovoří o spojitosti mezi žaludečním refluxem a mimojícnovými projevy, byly nekontrolované studie s malými skupinami pacientů. Kromě toho je diagnostika obtížná v důsledku vysoké prevalence příznaků refluxu: přibližně 20 % všeobecné populace uvádí příznaky pálení žáhy nebo regurgitace kyselého žaludečního obsahu nejméně jednou týdně. Nicméně je důležité, aby si byli lékaři vědomi možných projevů GERD v ORL oblasti a jejich diagnostiky a léčby.Patofyziologie
Termín gastroezofageální reflux označuje návrat žaludečního obsahu do jícnu. Reflux se vyskytuje i u zdravých pacientů a nezpůsobuje žádné příznaky ani histologické změny; takový stav se označuje jako fyziologický gastroezofageální reflux. Pokud však v důsledku tohoto procesu dojde k rozvoji patologických znaků či příznaků, označuje se stav jako GERD. Vzhledem k tomu, že orgány proximálně od žaludku nemají vyhraněné ochranné mechanismy k neutralizaci kyselé žaludeční šťávy obsahující pepsin, dochází k poškození různých povrchů, které jsou refluxu vystaveny. Mezi ně patří hltan, hrtan, zuby, průdušnice, bronchiální strom a plíce. K poškození dochází patrně v důsledku složení refluxní tekutiny, četnosti refluxu a délky trvání kontaktu. Mezi obranné mechanismy, které za normálních okolností brání gastroezofageálnímu refluxu, patří dolní jícnový svěrač a raménka bránice, jícnová motorická odezva, horní jícnový svěrač a supraezofageální reflexy. Dolní jícnový svěrač je tvořen 3–4 cm širokou zónou distálního jícnového svalstva dvakrát až třikrát silnějšího než proximální jícen. Vlastní tonus svěrače snižují např. kouření tabáku, čokoláda nebo tučná jídla a alkohol, které tak mohou zvyšovat sklon k refluxu. Jícnová motorická odezva, jejíž součástí je peristaltika jícnu společně s neutralizačním účinkem polykaných slin, zbavuje jícen kyselého refluxu obsahujícího pepsin. Výzkum prokázal, že 90 % žaludečního obsahu je odstraněno z jícnu během jedné až dvou peristaltických vln. Zbytek se zneutralizuje polykanými slinami. V tomto ohledu například porucha motility jícnu nebo xerostomie mohou spouštět nebo zhoršovat již existující poškození v důsledku gastroezofageálního refluxu.
...

Komentář

Autor: MUDr. Roman Kaňa

Gastroezofageální refluxní choroba (GERD) je onemocnění se stoupající incidencí. Ve studiích, které proběhly ve Spojených státech amerických, bylo zjištěno, že asi 7 % obyvatel má každodenní obtíže spojené s refluxem a až 40 % Američanů trpí během svého života refluxní chorobou. Naštěstí přibližně polovina nemocných s typickými obtížemi nemá makroskopické poškození sliznice jícnu. Závažný endoskopický nález (ulcerogenní striktury, Barrettův jícen) má jen relativně malé procento nemocných (5 %, resp. 10 %). Refluxní choroba je onemocnění, při němž dochází chorobně často k expozici sliznice jícnu žaludečnímu obsahu. Může vést k poškození sliznice jícnu, popřípadě k dalším projevům na trávicím a dýchacím systému pacienta. K rozvoji refluxní ezofagitidy dochází při porušení rovnováhy mezi agresivními vlivy a obrannými faktory sliznice. Obranné mechanismy jícnu zahrnují jednak antirefluxní bariéru dolního jícnového svěrače, tkáňovou odolnost epitelu jícnu a samočistící schopnosti jícnu. Nejvýznamnější součástí antirefluxní bariéry je dolní jícnový svěrač, který může být ovlivněn řadou faktorů (léky, strava atd). K agresivním faktorům patří hlavně kyselina solná, potencující účinek pepsinu na sliznici jícnu. Faktory přispívajícími k rozvoji duodenogastrického refluxu jsou hypomotilita antra, inkompetence pyloru, pankreatické enzymy a zejména agresivní složky žluči. Hiátová hernie narušuje antirefluxní bariéru dolního jícnového svěrače, sama o sobě nemusí vést k refluxním obtížím. Vyšší frekvence ezofagitidy byla prokázána u nemocných s vyšším BMI.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2005, strana 37

Zdroj: