Následná péče o novorozence s nízkou porodní hmotností s respiračními problémy
Díky zdokonalení perinatologické péče o riziková těhotenství, vedení předčasných porodů a intenzivní neonatologické péče došlo ve vyspělých zemích během posledních dvou desetiletí k výraznému zvýšení počtu přežívajících velmi nezralých a extrémně nezralých novorozenců. Stejný trend lze pozorovat i u nás. V průběhu let 1997 až 2002 došlo v perinatologických centrech ke zřetelnému poklesu mortality dětí s porodní hmotností (p.h.) < 1 500 g (v kategorii 1 000–1 499 g o 6 %, v kategorii < 1 000 g dokonce o 14 %). Současně stouply počty těchto dětí propuštěných do domácí péče (93 % v kategorii 1 000–1 499 g, resp. 73 % v kategorii < 1 000 g). Zatímco úmrtnost dětí s velmi nízkou porodní hmotností klesá, neonatální morbidita a výskyt závažné pozdní morbidity (např. dětské mozkové obrny či psychomotorické retardace) se nemění. Naopak v hmotnostní kategorii < 750 g se zdá, že lehce roste. Cestou ke zlepšení výsledného zdravotního stavu této rizikové skupiny dětí mimo jiné je zajištění kontinuální, plynule na sebe navazující péče perinatologické, neonatologické a následné ambulantní pediatrické péče. Po propuštění se tyto děti dostávají do rukou praktického lékaře pro děti a dorost. Ten je tak postaven před povinnost dispenzarizovat zdravotně ohrožené dítě, které si s sebou do života nese řadu specifických rizik, daných původní těžkou nezralostí, event. perinatálním onemocněním. Nedílnou součástí komplexní ambulantní péče je pravidelné hodnocení somatického, neuromotorického, senzorického a psychosociálního vývoje, zpravidla ve spolupráci se specialisty spádového perinatologického centra, kde se dítě narodilo a bylo ošetřováno. K respiračním problémům u dětí s velmi nízkou porodní hmotností v ponovorozeneckém období patří zejména rekurentní apnoe a chronické onemocnění plic – bronchopulmonální dysplazie.Bronchopulmonální dysplazie
Bronchopulmonální dysplazie (BPD) je definována závislostí na dodávce kyslíku ve věku 28 až 56 dnů po porodu, resp. při dosažení 36 týdnů postkoncepčního stáří při současných změnách na RTG snímku plic konzistentních s chronickým plicním onemocněním. Primárně jsou postiženi novorozenci s porodní hmotností nižší než 1 000 g, narození mezi 23. a 27. týdnem těhotenství (t.t.). S klasickou formou bronchopulmonální dysplazie, poprvé popsanou v kasuistice v roce 1967, se v současné době prakticky nesetkáváme. Onemocnění bylo autory popsáno jako plicní onemocnění nezralého novorozence se syndromem dechové tísně (RDS) při umělé plicní ventilaci (UPV) s vysokými nároky na koncentrace vdechovaného kyslíku (FiO2) a s typickými klinickými, rentgenologickými i morfologickými změnami. Nové poznatky o patofyziologii onemocnění přinesly práce z let 1994 až 1999 kdy bylo onemocnění poprvé charakterizováno nejen jako porucha plicního vývoje a inhibice tvorby alveolů, ale současně jako porucha vývoje angiogeneze.
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 3/2005, strana 23
Zdroj:
