Myalgie pánevního dna jako příčina dyspareunie?
Bolestivé poruchy související se sexem jsou u žen významné, rozšířené, avšak málo zmapované. Jak vyplývá z analýzy údajů získaných ve studii sexuálního chování z roku 1992, sexuální dysfunkce postihují téměř polovinu (43 %) všech amerických žen. Nejčastěji jsou v této studii (National Health and Social Life Survey) zmiňovány nedostatečné libido a bolestivost. Na základě těchto zjištění byl nedávno proveden v USA průzkum, který odhalil vulvodynii u 15,7 % žen, a z několika dalších studií vyplynula celá škála nejrůznějších projevů této bolestivosti. Poskytování komplexní péče ženám stěžujícím si na bolesti související se sexem je pro většinu časově zaneprázdněných porodníků a gynekologů náročné, neboť časový harmonogram běžné ambulance neposkytuje dostatek času na detailní vyšetření a citlivou konzultaci. Rámec pro léčbu a výzkum poskytuje klasifikační systém, který je založen na pečlivém a systematickém hodnocení těchto obtíží. Ačkoli většinu poruch projevujících se vulvární bolestivostí tvoří idiopatická lokalizovaná (vestibulodynie nebo syndrom vulvární vestibulitidy) a generalizovaná (dysestetická) vulvodynie, je třeba také pečlivě zhodnotit a rozlišit symptomy související s anatomickými variacemi, dermatologickými problémy, s poruchami Bartholiniho žlázy, s infekčními chorobami a s myalgií pánevního dna.4 Zdá se, že problém povrchové dyspareunie často vyjde najevo během návštěvy gynekologa kvůli jiným, nesouvisejícím obtížím. Jeden praktický gynekolog/porodník z Portlandu (Oregon) například odhalil v časovém úseku šesti měsíců vestibulární syndrom u 15 % pacientek, zatímco jedna nedávná prospektivní studie 400 žen ze Západního Hertfordshiru ve Velké Británii zjistila, že prevalence vestibulitidy kolísala od 2,9 do 9,8 % v závislosti na přesnosti stanovených diagnostických kritérií a na metodě hodnocení bolesti.5,6 Protože je ale vulvární vestibulitida definována dvěma fyzikálními znaky (lokalizovaný erytém a citlivost na dotek) a jedním subjektivním příznakem (bolest při vstupu do pochvy), není zcela jisté, kolik žen je touto vstupní bolestivostí funkčně omezeno. Výzkumníci vztahu mezi vestibulární bolestí a dyspareunií při zavádění stále přesně nerozumějí. Myofasciální bolest neboli vaginismus je definován jako myalgie svalové skupiny levatoru ani (pubococcygeus, iliococcygeus a coccygeus). Ženy s touto příčinou vulvodynie mají zvýšený tonus a citlivost svalů pánevního dna. Často si stěžují na dyspareunii s obtížnou penetrací pochvy nebo na hlubokou pálivou bolest pánve nebo pochvy. Ačkoli se tato svalová bolest může vyskytovat izolovaně, může také doprovázet jiné stavy projevující se vulvární bolestivostí. Asi u poloviny ze všech nových pacientek odeslaných na naše univerzitní pracoviště k vyšetření vestibulodynie se vyskytuje současně vaginismus. Myalgie pánevního dna (levátoru) je důležitým a často nerozpoznaným stavem. Dobrou zprávou je, že je dobře léčitelná. Cílem článku je pomoci klinickým lékařům setkávajícím se s penetrační dyspareunií, pánevní bolestí – nebo s oběma – ve správném hodnocení svaloviny pánevního dna a poskytnutí přehledu léčebných možností.
...
Komentář
Autor: MUDr. Zlatko Pastor
Prevalence ženských sexuálních dysfunkcí se pohybuje okolo 40 %. Nejčastěji se vyskytují dyspareunie s bolestivou komponentou. Podle potíží dělíme bolest při pohlavním styku na:
■ bolest v oblasti vulvy a poševního introitu (superficiální, vestibulární a v dolní třetině pochvy),
■ bolestivé vjemy ze střední části vagíny,
■ bolesti lokalizované v hloubce (v oblasti cervixu, parametrií a v malé pánvi).
Bolestivé symptomy se různě kombinují. Superficiální citlivost se může vyskytovat společně s vaginální nebo pánevní bolestivostí. Bývá vázána na fáze menstruačního cyklu, je primární nebo sekundární, v období před či po porodu, v perimenopauze a podobně. Projevuje se s určitým partnerem nebo všeobecně. Sexuální diskomfort pociťuje každá žena jinak. Tlak či nepříjemná dilatace v introitu při imisi penisu či pomalejší nástup lubrikace většina žen toleruje. Jiná žena může totéž vnímat jako poruchu a psychosomatický problém je na světě. Pro praxi doporučuji používat definici WHO, která popisuje ženské sexuální dysfunkce (FSD) jako stavy, kdy se žena nemůže na sexuálním prožitku podílet podle svých představ.1,2 Každá žena má jiný práh bolestivosti, jinou zkušenost a představy, jak má jejich sexuální zážitek vypadat. Vjemy a pocity jsou nepřenosné. Psychosomatické aspekty jsou zásadní. Sexualita má párový charakter. Rozhodující je komunikace, souhra a shoda s partnerem. Emoce mají somatickou komponentu, která se projevuje prostřednictvím vegetativního nervového systému. Signály bolesti vedou prostřednictvím behaviorálního inhibičního systému k zastavení probíhajících aktivit, zvýšení pozornosti a zvýšení napětí (tedy i svalového). Reakce se spouští jednak z locus coeruleus, jednoho z center noradrenergního systému a z nuclei raphae, což jsou centra serotoninergního systému.3 Pocit zdraví chápeme jako jednotu somatické, psychické a sociální pohody. Sexualita slouží jako paradigma této provázanosti. Schází-li jedno, pohoda vyprchá.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2006, strana 25
Zdroj: