Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pátek 07. srpen 2020 | Svátek má Lada
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Kardiomyopatie a genetika

Kardiomyopatie a genetika

Medicína po promoci 6/2006
29.12.2006 00:00
Autor: Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., MUDr. Tomáš Paleček, Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.

Souhrn

Kardiomyopatie byly dříve označovány, resp. přímo definovány jako onemocnění srdečního svalu neznámé příčiny. Intenzivní výzkum posledních dvou dekád přinesl řadu nových poznatků týkajících se etiologie a patogeneze těchto chorob. U většiny kardiomyopatií byl prokázán jejich genetický podklad. Typ dědičnosti je u jednotlivých typů kardiomyopatií různý a penetrace genetické informace je prakticky vždy inkompletní a variabilní i mezi jedinci jedné postižené rodiny. Autoři si v tomto sdělení dali za cíl shrnout aktuální poznatky o genetickém pozadí jednotlivých typů kardiomyopatií. Ačkoli je v současnosti genetická diagnostika kardiomyopatií vzhledem ke značné genetické heterogenitě stále omezena jen na několik málo světových center a i zde je využívána především pro výzkumné účely, je možné v poměrně blízké budoucnosti očekávat její implementaci do rutinní klinické praxe, a to minimálně ve specializovaných národních centrech zabývajících se diagnostikou a léčbou kardiomyopatií. Znalost této problematiky je proto základem budoucí kvalitní péče o postižené jedince a jejich rodinné příslušníky. V současnosti je nutné pečlivě klinicky vyšetřit pomocí EKG a echokardiografie všechny prvostupňové příbuzné nemocných s prokázanou primární kardiomyopatií, rozebrat rodinnou anamnézu a dle stávajících doporučení v pravidelných intervalech nemocné i asymptomatické jedince nadále sledovat.

Úvod

Onemocnění myokardu lze rozdělit do tří základních kategorií: primární onemocnění myokardu (kardiomyopatie), zánětlivé postižení myokardu (myokarditida) a sekundární myokardiální postižení. Primární onemocnění myokardu neboli kardiomyopatie jsou definovány jakožto choroby myokardu spojené se srdeční dysfunkcí. Klasifikovány jsou do pěti odlišných skupin: hypertrofická kardiomyopatie, dilatační kardiomyopatie, restriktivní kardiomyopatie, arytmogenní kardiomyopatie pravé komory a tzv. neklasifikované kardiomyopatie.1 Dříve byla tato skupina tzv. primárních kardiomyopatií charakterizována společným faktem neznalosti vlastní příčiny onemocnění, a to na rozdíl od sekundárních kardiomyopatií, např. hypertenzní, ischemické a jiných, kdy je vyvolávající příčina myokardiální dysfunkce známa. V současnosti je však již u řady forem primárních kardiomyopatií jejich etiologie objasněna a většinou jde o onemocnění familiární, geneticky podmíněná. Cílem tohoto článku je proto podat souhrn základních znalostí o genetickém pozadí jednotlivých forem kardiomyopatií. Ačkoli v současnosti je genetická diagnostika v oblasti kardiomyopatií omezena pouze na několik specializovaných center a z valné části je využívána jen k výzkumným účelům, lze jistě v nedaleké budoucnosti přepokládat její výrazný rozvoj v rámci běžné klinické diagnostiky.

Hypertrofická kardiomyopatie

Hypertrofická kardiomyopatie je klinicky definována jako nevysvětlitelná hypertrofie levé komory.2 Nejčastěji jde o asymetrické zbytnění mezikomorového septa, ale hypertrofie může postihovat všechny stěny levé komory, izolovaně či generalizovaně ve formě difuzního zbytnění. Na základě výsledků recentně publikovaných klinických studií je v současnosti prevalence hypertrofické kardiomyopatie ve všeobecné populaci odhadována minimálně na 1 : 500.

Obvyklé symptomy hypertrofické kardiomyopatie zahrnují bolesti na hrudi anginózního charakteru, palpitace, dušnost nebo synkopy, ale onemocnění je velmi často asymptomatické a může být diagnostikováno náhodně, např. na základě poslechového nálezu šelestu při vyšetření prováděném z jiné klinické indikace. První manifestací onemocnění však může být i náhlá smrt. Hypertrofická kardiomyopatie je totiž nejčastější příčinou náhlé smrti u mladých jedinců, především sportovců.3 Celkově však není onemocnění samo o sobě zatíženo tak extrémní mortalitou, jak se ještě před několika lety předpokládalo. Studie, které byly provedeny na několika populacích jedinců s hypertrofickou kardiomyopatií sledovaných ambulantně a nikoli v terciárních specializovaných centrech, ukázaly, že incidence náhlé smrti u hypertrofické kardiomyopatie činí přibližně 1 % ročně.

Systematické vyšetřování prvostupňových příbuzných pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií prokázalo, že onemocnění je familiární ve více než 90 % případů, pochopitelně při vyloučení jiných příčin myokardiální hypertrofie, jako jsou např. metabolická a střádavá onemocnění. Jedná se o autosomálně dominantní typ dědičnosti; každý potomek má tedy 50% šanci, že se stane nositelem genetické informace. Hypertrofická kardiomyopatie je podmíněna mutacemi v genech kódujících kontraktilní proteiny myokardiálních sarkomer.5 Do současnosti byly popsány mutace v genech pro deset sarkomerických proteinů, jimiž jsou těžké řetezce -myosinu, základní a regulační lehké řetězce myosinu, -tropomyosin, troponiny T a I, myosin vázající protein C a aktin. Detekovány byly také ojedinělé mutace -myosinu, troponinu C a titinu. Celkově jde již o více než 200 různých mutací. Mnoho z nich je privátních, tj. takových, které byly zjištěny pouze u jednoho probanda a jeho blízkých příbuzných. Přibližně 10 % všech případů hypertrofické kardiomyopatie je označováno jako sporadické, nefamiliární. Ty jsou však opět podmíněny mutacemi v genech pro sarkomerické proteiny, ať již nově vzniklými („de novo“ mutace) nebo dosud nepopsanými.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2006, strana 65



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky