Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu v léčbě hypertenze
Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu patří mezi pět základních skupin antihypertenziv. Lze je použít v monoterapii, ale především v kombinační terapii. Jejich zavedení do praxe přineslo zlepšení kvality i délky života nejen u pacientů s hypertenzí či dysfunkcí levé komory srdeční, ale i v primární a sekundární prevenci srdečního selhání, ischemické choroby srdeční u pacientů s diabetickou nefropatií a v celé řadě dalších indikací.
Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) blokují tvorbu presoricky působícího angiotenzinu II. Důsledkem je inhibice tvorby cirkulujícího, ale i v cévní stěně uloženého angiotenzinu II. Při kardiální insuficienci se tak snižuje dotížení (afterload) se zvýšením poddajnosti velkých tepen. Tím následně roste výkonnost srdce jako pumpy. Dilatací žilního řečiště dochází k mírnějšímu snížení předtížení (preloadu) a žádoucímu poklesu zvýšených plnících tlaků v obou komorách. Z hlediska hemodynamiky je výhodný i příspěvek méně odbourávaného bradykininu. Ten se podílí na větším uvolňování oxidu dusnatého (EDRF – endoteliální relaxační faktor) a prostacyklinu. Snížená tvorba aldosteronu souvisí se zvýšeným vylučováním sodíku ledvinami. Je velmi důležité, že při podávání inhibitorů ACE nedochází k významnějším změnám srdečního výdeje či tepové frekvence. Inhibitory ACE, na rozdíl od přímých vazodilatancií, totiž nevyvolávají reflexně nárůst, ale naopak lehký pokles sympatické aktivity. Určitou nevýhodou inhibitorů ACE může být pouze neúplná blokáda tvorby angiotenzinu II, protože i za fyziologického stavu dochází ke vzniku tohoto peptidu tzv. alternativními cestami. Za patologických stavů, například při ischémii myokardu, se tak děje ještě intenzivněji. Zde se uplatňuje působení různých chymáz, katepsinu G a jiných, dosud ne zcela prozkoumaných látek. Angiotenzin II navíc může být vytvořen jak z angiotenzinu I, tak dokonce i z jeho prekursoru – plazmatického proteinu angiotenzinogenu. Dalším předpokládaným mechanismem může být i zvýšená vnímavost receptorů pro angiotenzin II při jeho nižší plazmatické koncentraci. Při léčbě se zprvu výrazně redukovaná hladina angiotenzinu II postupně přibližuje původní koncentraci. Zachování antihypertenzního účinku inhibitorů ACE tudíž logicky spadá na vrub i jiných činitelů, především vyšší koncentraci bradykininu. Tomu se také připisuje příznivý vliv na inzulinovou senzitivitu v tkáních a protizánětlivý a antioxidační léčebný potenciál.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2005, strana 45
Zdroj: