AZV funguje transparentně a efektivně, přesto je finančním otloukánkem
Její další novinkou je, že od 1. ledna 2021 bude pro ministerstvo zdravotnictví administrovat podporu zdravotnického výzkumu nejen formou dotací účelových, ale také institucionálních. „Osobně to beru jako projev důvěry ministerstva, že je agentura schopna pracovat transparentně,“ říká chirurg prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc., předseda AZV.
Jen pro připomenutí, AZV vznikla v roce 2014 jako organizační složka státu, jejímž zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví, s cílem administrativně organizačním způsobem zabezpečit aplikovaný zdravotnický výzkum. Na rozdíl od Grantové agentury ČR (GA ČR) a Technologické agentury ČR (TA ČR) není zřízena zákonem a není správcem vlastní rozpočtové kapitoly. Každoročně vypisuje jednu veřejnou soutěž o dotace na projekty trvající čtyři až pět let. Přihlášeno je vždy několik stovek návrhů, nejčastěji z oblasti onkologie, kardiovaskulárních, metabolických či duševních chorob a nových metod v medicíně (podrobněji viz tabulku).
- Daří se naplňovat základní cíl AZV – tedy přispět k prodloužení délky a kvality života našich občanů?
Troufám si tvrdit, že jsme na dobré cestě. Určitým předpokladem je fakt, že agentura funguje na principu devíti hodnotících odborných panelů, sestavených v souladu s národní politikou vědy a výzkumu, schválenou vládou v roce 2013. Orientovány jsou problémově, tudíž multidisciplinárně, nikoli oborově. Například máme panel věnovaný metabolickým a endokrinním chorobám, onemocněním oběhové soustavy nebo věkově specifickým skupinám chorob, ale také biomedicínským technologiím či preventivní medicíně. Úkolem je vybírat návrhy projektů, které mají potenciál na kvalitní publikace v impaktovaných časopisech a zároveň na dobré uplatnění v klinické praxi. To je jistě doložitelné už teď. Vloni ministr zdravotnictví ocenil deset nejlepších výzkumných projektů z první vyhlášené soutěže AZV v roce 2014 a všechny mají přímý praktický dopad. Ať už jde o nové možnosti léčby achondroplazie, nové terapeutické postupy u relabujících pacientů s non‑Hodgkinovými lymfomy, diagnostický test u dysregulace imunitního systému, nová nízkomolekulární protinádorová léčiva, nebo o zvýšení antibakteriální odolnosti a životnosti endoprotéz.
Na druhé straně si musíme uvědomit, že u zdravotnického výzkumu je velmi složité bezprostředně po skončení projektu, dokonce i výzkumného programu, prokazovat efektivitu vynaložených financí. Třeba jako je tomu u výzkumu průmyslového. V případě medicíny to vyžaduje čas a dlouhodobé sledování zdravotního stavu. Podle mého názoru trvá alespoň 10–15 let, než se výsledky výzkumných aktivit zohlední a než budeme moci pozorovat zlepšení v určité oblasti zdraví našich spoluobčanů. Nicméně od Rady pro výzkum, vývoj a inovace máme za úkol do konce května příštího roku provést evaluaci efektivity alokovaných dotací. Věřím, že výsledky našich projektů na tom nejsou vůbec špatně v porovnání s projekty jiných grantových soutěží.
- S jakými finančními prostředky AZV vlastně disponuje?
Bohužel, co se týká rozpočtu, jsme na tom dlouhodobě stále ze všech agentur nejhůře. K drobnému navyšování finančních prostředků dochází, ale zdaleka se nemůžeme poměřovat s GA ČR, ani s TA ČR. Rada pro výzkum, vývoj a inovace ve svém návrhu střednědobého plánu nevzala v úvahu ani fakt, že jsme na její popud již před dvěma lety spustili z vlastních zdrojů program pro mladé výzkumné pracovníky. Omezené možnosti financování se pak pochopitelně odrážejí i v tom, že úspěšnost návrhů projektů se pohybuje lehce nad 20 procenty. To znamená, že šanci uspět má jeden z pěti žadatelů, což nepovažujeme za spravedlivé, protože je to logicky méně než ve zmiňovaných agenturách, které disponují daleko lepšími alokacemi než AZV.
- Mohl byste být konkrétnější?
Ročně je to 4,36 miliardy korun pro GA ČR, 4,1 miliardy pro TA ČR a méně než poloviční částka pro ministerstvo zdravotnictví, přesně 1,71 miliardy. Přitom na účelovou podporu je určena asi miliarda a financování vybraných projektů je výzkumným organizacím garantováno v plné výši po celou dobu řešení. Ostatní peníze jdou na podporu institucionální.
Snažíme se vymanit z role jakéhosi finančního otloukánka, ale pořád se nám to nedaří a aplikovaný výzkum ve zdravotnictví zůstává popelkou. A to podle mě není fér, protože svými výstupy snese srovnání minimálně s evropskými státy.
- Pokud odhlédneme od financování, co se naopak za těch více než šest let podařilo prosadit?
Za velký posun vpřed považuji především to, že se ustálil systém evaluace návrhů projektů, který je naprosto transparentní, korektní a neumožňuje ovlivnit odborné hodnocení expertů. V případě, že by poskytovatel dotace s výsledkem nesouhlasil, musel by písemně zdůvodnit změnu. K takové situaci za existence AZV nedošlo. Hodnocení probíhá dvoufázově – nejprve v rámci příslušného panelu prostřednictvím dvou interních zpravodajů, přičemž je vyřazena zhruba třetina nejméně kvalitních projektů. Poté následuje oponentura jednoho tuzemského a jednoho zahraničního externisty, kdy je vyřazena další asi třetina. Jsem rád, že se nám postupně podařilo vytvořit stabilní tým oponentů, včetně zahraničních, i když to není vždy jednoduché. Celkové finanční prostředky jsou pak mezi nejlepší vyhodnocené projekty rozděleny podle definovaného klíče – a sice poměrově mezi jednotlivé panely v závislosti na celkové sumě požadovaných nákladů. To znamená, že v každém panelu není vždy schválen stejný počet projektů k financování, což je spravedlivé. Navíc máme také velmi kvalitní hodnocení výstupů projektů dvěma nezávislými externími hodnotiteli.
Jako další pozitivní krok vnímám, že od 1. ledna 2021 přejde pod AZV i administrace institucionální podpory výzkumných organizací či institucí resortu zdravotnictví. Ministerstvo jmenuje členy nové hodnoticí komise, která bude na základě kritérií založených zejména na odpovídajícím hodnocení podle Metodiky 17+ předkládat návrh na rozdělení institucionálních finančních prostředků. Osobně to beru jako projev spokojenosti s prací agentury a důvěry v to, že je schopna fungovat transparentně.
- Jak se vůbec na institucionální podporu díváte?
Myslím si, že tato složka financování je velmi důležitá. Účelová podpora je věcí krátkodobou – i když se jedná třeba o čtyřletý projekt – a úplně nevypovídá o celkovém vývoji výzkumné organizace. Institucionální podpora je naopak určena pro dlouhodobý rozvoj a zohledňuje mimo jiné, jak si daná instituce z hlediska výzkumných aktivit stojí, jak zajišťuje potřebnou vybavenost, financuje výchovu a činnost mladé výzkumné generace, zda garantuje výstupy a podobně. Z mého pohledu je proto jedině dobře, že bude patřit také pod hlavičku AZV. Rád bych zmínil, že na tom mají velký podíl profesor Ondřej Slabý, nový vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví, a profesor Aleksi Šedo, nový náměstek ministra zdravotnictví.
- Ta proporce mezi institucionálním a účelovým financováním by měla být jaká?
Tendence by měla být taková, aby výzkumná organizace postupnými kroky získala zhruba 60 procent financí z účelové dotace a 40 procent z dotace institucionální. Zdravý poměr by se měl zkrátka pohybovat okolo „půl na půl“.
- Zmínil jste se o programu pro mladé vědce, jak funguje?
Juniorská část programu je určena pro navrhovatele ve věku do 35 let, kteří už mají titul Ph.D. nebo ho dosáhnou v době podpisu smlouvy s ministrem zdravotnictví. Zpočátku jsme se obávali, že projekty mladých výzkumníků budou zneužívat starší kolegové, ale nakonec jsme byli mile překvapeni, že se tak nestalo. Ročně je přihlášeno okolo 50 návrhů a jak jsem již uvedl, na podporu „juniorů“ jsme doposud nedostali žádné finance navíc. Takže jsme pro ně z celkového rozpočtu vyčlenili 15 procent. Jsme si vědomi, že je to málo, a chtěli bychom je podpořit výrazně více, ale zatím to bohužel možné není.
- Budou v AZV posíleny i projekty související s onemocněním COVID‑19?
Již před létem pan premiér přislíbil dotaci pro AZV ve výši 100 milionů korun zaměřenou právě na tuto oblast. Během prázdnin jsme proto připravili koncept programu nazvaného Dopady onemocnění COVID‑19 na zdravotní péči v ČR. O jeho realizaci velmi stojí i stávající ministr zdravotnictví docent Jan Blatný. Pokud program urychleně projedná Rada pro výzkum, vývoj a inovace a doporučí ke schválení vládě, pak by mohla být na jaře příštího roku vyhlášena veřejná soutěž.
Hodnocení přihlášených návrhů bude tentokrát pouze jednofázové bez zahraničních oponentů, kteří by v tomto případě nebyli relevantní z hlediska neznalosti domácího prostředí. Vybrané projekty budou financovány po dobu maximálně dvou let a do limitované výše úhrady pěti milionů korun. Za jejich kvalitu budou ručit garanti zvolení pro dané oblasti výzkumu. Hlavním hodnoceným výstupem bude klinická relevance, tedy implementace do praxe a publikace v impaktovaném časopise.
- O které výzkumné oblasti se jedná?
Kromě zásadních organizačních změn otevřela pandemie COVID‑19 řadu témat ve virologii, molekulární biologii, imunologii, epidemiologii a také v mnoha oborech klinické medicíny. Nakonec bylo pro zmíněný program definováno pět výzkumných oblastí. První je molekulární a buněčná biologie, kde je cílem například zlepšení diagnostických postupů infekce SARS‑CoV‑2, identifikace markerů imunitní odpovědi, diagnostika postižení jednotlivých orgánových systémů a podobně. Druhou složkou je intenzivní péče, která je bezpochyby nesmírně exponovaným oborem a kde je třeba mimo jiné sjednotit léčebné postupy u pacientů s onemocněním COVID‑19. V operačních oborech, jež představují třetí oblast, je do budoucna nutno zajistit co nejmenší omezení péče, zejména u onkochirurgických pacientů, přičemž vystupuje do popředí požadavek definice „náležité odborné péče“. Ukazuje se dále, že pandemie má výrazný dopad do oblasti duševního zdraví. Svědčí o tom data poukazující na prudký nárůst úzkostných či depresivních poruch, nárazového pití alkoholu, sebevražedných tendencí, domácího násilí, poruch spánku a jiných, což má pochopitelně negativní vliv na socioekonomický stav celé země. A poslední, pátou složkou jsou imunologické a virologické studie, které mohou přispět k pochopení silně variující smrtnosti COVID‑19 v různých regionech s přihlédnutím k odlišným normám výkaznictví, kapacitě a průchodnosti zdravotního systému.
- Mimochodem, neměl by pod AZV spadat kompletně celý výzkum ve zdravotnictví, nejen aplikovaný, ale i základní?
Výhledově o to budeme usilovat. Logiku v tom vidím a nejsem sám. Když jsme zakládali agenturu, navrhoval jsem, aby byla – obdobně jako GA ČR či TA ČR – řízena zákonem a byla správcem rozpočtové kapitoly. Cílem bylo, aby skutečně pokrývala zdravotnický výzkum aplikovaný i základní. Můj návrh tehdy neuspěl z prostého důvodu – argumentem bylo, že jsme jako agentura ještě nic nedokázali. To jsem plně respektoval. Nyní už je situace jiná a AZV jednoznačně prokazuje, že funguje korektně a efektivně. Takže si myslím, že nastala doba, kdy máme mandát k tomu, abychom o začlenění bazálního výzkumu pod AZV začali jednat s relevantními subjekty.
Doposud máme jistou gentlemanskou dohodu, že pokud je projekt z maximálně 20 procent věnován základnímu výzkumu, pak ho financovat můžeme. Pokud je to ale více, doporučujeme žadatelům, aby se obrátili spíše na GA ČR. Ve své podstatě se tím bohužel zbavujeme dobrých projektů, které by mohly mít výborný výstup v humánní medicíně, a to jen proto, že nemůžeme alokovat víc prostředků na bazální výzkum.
- Jaké další výzvy před vámi stojí?
Často je nám vyčítáno, že nemáme alespoň bilaterální smlouvy na mezinárodní spolupráci. Podle kompetenčního zákona je však mezinárodní spolupráce ve výzkumu v gesci ministerstva školství. S panem Mgr. Zbyňkem Podhrázkým, ředitelem odboru vědy a lékařských povolání ministerstva zdravotnictví, jsme absolvovali několik jednání s představiteli MŠMT, ale zjistili jsme, že v tomto směru žádné změny s finanční podporou průchozí nejsou. Naši řešitelé samozřejmě mají v rámci projektů kooperace se zahraničními partnery, nejsou ale smluvně zajištěny a financovány z prostředků resortu zdravotnictví. Rozhodli jsme se proto, že připravíme smlouvy o spolupráci s agenturami v Německu, Rakousku a pravděpodobně i ve Velké Británii, abychom společně projednali možnosti, jak formalizovat spolupráci na společných projektech.
- Sama AZV je také nositelkou velkého evropského projektu zaměřeného na zpracování návrhů klinických doporučených postupů. Jak pokračuje jeho průběh?
Řekl bych, že dobře. Jedná se o projekt z 85 procent financovaný z Operačního programu Zaměstnanost, který běží již třetím rokem a jehož hlavními partnery jsou ministerstvo zdravotnictví a ÚZIS. Cílem je vytvořit minimálně čtyřicet návrhů klinických diagnosticko‑terapeutických doporučených postupů, které se budou týkat onemocnění či medicínských oblastí s nejvyšší heterogenitou lékařské péče v ČR, a připravit metodické zázemí pro jejich tvorbu v souladu se světovými standardy. Jinými slovy, postupně vznikají návrhy klinických doporučení, které předkládají odborné společnosti cestou svých garantů a které mj. zohledňují multidisciplinární přístup k péči, její organizaci i předpokládané financování. Nejprve projdou oponenturou garanční komise, poté oponenturou veřejnou a schválenou třetí verzi návrhu dostává ministr zdravotnictví, aby mohla být finální podoba uveřejněna ve Věstníku MZ ČR. Dovoluji si zdůraznit, že až do doby, než legislativní změny schválí parlament, se stále jedná jen o návrhy klinických doporučení.
- Kolik už jich vzniklo?
Aktuálně máme definováno 43 takových „problémových“ okruhů, přičemž jsme si stanovili, že finálně připravíme padesát návrhů klinických doporučených postupů. V rámci projektu byl za účelem veřejné diskuse či oponentury rovněž spuštěn web kdp.uzis.cz, kde je k dispozici již deset finálních návrhů věnovaných kardiovaskulárním onemocněním, některým nejčastějším nádorům, diabetu 1. typu nebo léčbě bolesti.
- Jsou navrhovaná doporučení pro lékaře závazná?
V současné době má samozřejmě každý lékař možnost se od těchto doporučení odchýlit bez jakýchkoli sankcí, své rozhodnutí ale musí ve zdravotnické dokumentaci zdůvodnit. Součástí projektu je i zpracování právní analýzy dopadů použití či zavedení klinických doporučených postupů do praxe a o jejich uvedení „v život“ se všemi důsledky včetně projednání legislativních změn bude následně jednat ministerstvo zdravotnictví s dotčenými subjekty.
- Změní se podle vás financování vědy po koronakrizi?
O tom jsem prozatím nepřemýšlel. Ale víte, jakou změnu bych uvítal? Aby byl výzkum v ČR do budoucna zacílen na to, v čem jsme dobří, a na to, co potřebujeme s ohledem na epidemiologickou analýzu zdravotního stavu naší populace opravdu zlepšit, a ne aby pokrýval prakticky všechny oblasti medicíny. Profesor Slabý, který připravuje novou národní koncepci pro vědu a výzkum ve zdravotnictví, deklaroval, že by to změnit chtěl. Pokud by se tedy podařilo určit priority, bylo by to podle mého názoru jedině dobře.
Ostatně právě i pandemie koronaviru naznačuje, s čím se v nejbližších letech budeme v medicíně potýkat. Evidentně se prohloubí problém třeba s obezitou populace, což má rozsáhlé zdravotní konsekvence. Velký krok zpátky pravděpodobně zaznamenáme u spousty onkologických diagnóz – vždyť jen screeningový program kolorektálního karcinomu letos navštívilo o desítky tisíc lidí méně než v roce předchozím. Z hlediska organizace péče se zase ukázalo, že u nás stále není jasně vymezena hranice mezi akutním a sociálním lůžkem. Na druhé straně si myslím, že díky koronakrizi si mnoho zdravotnických pracovníků – a dost možná i velká část veřejnosti – osvojilo a upevnilo určité hygienické návyky, což nepochybně využijí i po skončení pandemie. Takže je potřeba hledat i ta pozitiva.
K věci...
Zdroj: MT