Budou občané po svém produktivním věku skartováni?

5 minut čtení 30. 4. 2012 Monika Muroňová

Byla jsem podpořit postižené občany. Občany, kteří přišli na Ministerstvo zdravotnictví, aby přiměli ministra zdravotnictví k dialogu. K dialogu o vládních reformách ve zdravotnictví a sociální péči.

Pan mininistr již s předstihem avizoval, že se nebude s občany bavit. Patrně to nebude ta správná skupina lidí pro pana ministra. I když mě tento postoj, vzhledem k dosaženému vzdělání pana ministra, tedy doktora medicíny, opravdu překvapuje. Od člověka s humanitním vzděláním bych očekávala lidský přístup a vstřícnost k potřebám nemocných.

Jak se ukázalo, pan ministr nakonec musel svůj názor poopravit a mezi nemocné a postižené přišel. Asi nebylo zbytí, když se tato skupina rozhodla zůstat až do zavíračky i s možností, že je ochranka vyvede.

Co mě osobně vadí je to, kam naše společnost směřuje. Řadíme se mezi vyspělé země, naše zdravotnictví a sociální péče bylo a zatím stále je na úrovni civilizovaných států, ale s nynějšími vládními reformami směřujeme někam, kam já sama se bojím dohlédnout.

V rámci reforem tady v prvé řadě máme dostupnost péče. Ano, zdravotnictví máme rozvětvené a jistě by se úspory v redukci našly, ale... Tato redukce se týká zase jen malých nemocnic, ne fakultních, kterých je opravdu hodně. Pravda, už dvě nemocnice ztratily statut fakultní, přesto je jich ještě i tak v Praze dost. Takže zatímco lidé z Horní dolní budou mít péči ve schválené dostupnosti, která je mnohdy pro zdraví fatální, v Praze to máme hezky špitál na každém rohu. Pražané se bát nemusí.

Abych uvedla příklad, každý z nás má jakýsi pojem o tom, co je to První pomoc a tam se učí – resuscitace je nutno zahájit do 3 minut od zástavy. Po 3 minutách dochází na mozku k nevratným změnám. Zajímalo by mne, co čeká člověka po úrazu hlavy, mozkové příhodě, akutnímu stavu, když dojezdnost na neurochirurgii je podle MZ 120 minut. Ano, 2 hodiny by měla být vzdálena nejbližší neurochirurgie, pokud k tomu přičteme vyšetření, stanovení diagnozy, pak mi nevychází nic jiného, než zbytečná cesta.

Jistě, pan ministr by mi argumentoval tím, že je to orientačně, že by to nedošlo do takových důsledků, že přeháním.

A to jen jeden příklad. Další je třeba onkologie – 90 minut. Ani si nechci představit vážně nemocného zeslabeného člověka, jak cestuje hodinu a půl na onkologii. Jak po léčbě zase stejný čas cestuje domů, jak to pro něj musí být vysilující a ničící. A dětská onkologie je na tom ještě hůře, "2" hodiny …

Jsem soudný člověk, aspoň v to doufám, a je mi jasné, všechny odbornosti nemohou být všude, ale dle mého názoru, by časy důležitých oborů měly být revidovány. Rozhodně si dovedu představit, že by sexuologie mohla mít dojezdnost delší, než 120 minut.

A ještě taková poznámka, dostupnost péče začíná na 45 minutách, kam spadá i praktický lékař. Pokud to vztáhnu konkrétně na sebe, cestovala bych s chřipkou pěkně v MHD. Nejenže by mi bylo asi hodně špatně, ale i cestující by jistě uvítali, že s nimi cestuju.

Dle tohoto návrhu o dostupnosti péče, by to byly pojišťovny, kdo by rozhodoval o tom, kde a jaký lékař bude ordinovat. Což už dnes je naprosto aktuální. A pokud lékař nezíská smlouvu s největší pojišťovnou, nemá šanci na to, aby si otevřel svou ordinaci. Není podstatné to, jestli by si získal pacienty, jestli je v okolí jeho odbornost a jak by byl úspěšný, ale nebude s ním uzavřena smlouva, aby třeba neléčil nemocné, a tím neodčerpával z pokladničky.

Pokud tento záměr výjde, nastane pro nás občany velmi špatná doba. Už to nebude lékař , kdo nás bude vyšetřovat a léčit, ale zdravotní pojišťovna bude schvalovat a hodnotit naše zdravotní potíže a léčbu. Bude určovat, kdo nás smí a kde léčit a za především kolik.

Stejné výhrady mám k poplatkům v nemocnici. Již dnes jsou lidé, kterým pár dnů v nemocncici velmi naruší rozpočet a každý den v nemocnici je pro ně skličující. A záměrem je tento poplatek zvýšit Zajímá to někoho z MZ, poslanců, senátorů?

Zajímá někoho, kolik musí vážně a chronicky nemocní doplácet za léky? Tedy zajímá to někoho odpovědného, abych byla přesnější ?

Ne, nezajímá, ale budeme mít nekuřácké restaurace, to je pravda palčivý problém dneška, tedy problém hodný řešení MZ.

Naše společnost se stává nehumánní, sobeckou, necitlivou.

Naši vládní činitelé přesouvají veškerou odpovědnost za život na občana a při tom to byl, je, bude občan, který platí daně, kdo vytváří nějakou hodnotu pro tuto zemi, a který by měl po pracovním životě odejít do důchodu bez obav, že bude živořit a bát se každého dne. Občan, člověk, který by se nemusel bát, že onemocní a jaké bude mít jeho nemoc následky nejen zdravotní, ale i ekonomické.

Společnost, které dal podstatnou část svého života, jej odstrkuje a požaduje od něj, aby se postaral sám o sebe. Tato vláda a její směr mi hodně připomíná ty, kteří jsou schopni zavést svého psa někam do lesa a nechat ho napospas osudu. Žádná odpovědnost.

Stát, který se nechce starat o své nemocné, seniory, ty nejslabší, je dle mého mínění špatný stát, nehumánní a asociální.

Dnes jsou omezováni senioři a nemocní. Co bude dále? Budeme házet nemocná novorozeňata ze skály, protože jejich život by stál stál hodně peněz? Bude občan této země jen cifrou a finanční hodnotou?