Čekání a oxidace

Civilizovaný svět se zrychluje, ale čekání na něco je stále podstatnou částí života, možná i tou nejpodstatnější. Čekání umí být i krásně produktivní, pokud umějí být krásně produktivní čekatelé. Pak již jde o čekání těhotné produkcí.

Toť pár slov na vstřícný úvod a se sluncem v duši. Nové naplňování poplatky vyprázdněného tématu zdravotnictví v médiích objevilo nový problém: čekání pacientů, se kterým je nutno skoncovat. Poplatková epocha, v níž se po éře postmodernismu nacházíme, po pár letech tápání seznala, že člověk má za poplatek něco milého, byť drobného dostat, aby měl poplatek rád.

Třeba politikovo ujištění, úsměv představitele, kratší čekání v ambulanci nebo pohled na seznam čekatelů na operace. Tam nalezne sám sebe nebo své, doufejme, zakódované spoluobčany. Univerzálním příkladem, možná jediným, u nás zůstává operační řešení koxartrózy endoprotézou kyčelního kloubu.

U ostatních stovek operací už vysvětlování různě drhne. Prostor v novinovém článku však stejně bývá jen na jeden, nejlépe stejný příklad. Šlo-li by o čekací seznam přesný a transparentní, se jmény, diagnózami a termíny, nastal by problém se zveřejňováním pacientských údajů. Bude-li seznam řádně nemocnicí zakódovaný, utrpí ovšem transparence i zamýšlená veřejná kontrola. Osvědčí se pouze, že daná nemocnice umí vytvořit seznam kódů a zůstane víra, že kód bpx16c2 znamená nepředbíhajícího či neodstrkovaného čekatele Nováka.

Asi má víru ve smysl celé věci někdo nějak promyšlenu. Budu to pozorovat.

Tvořivost má jít v této oblasti stejně ještě dále. Bude-li někdo nespokojen s čekáním třeba ve Vsetíně, odjede za operací například do Třeboně, kde se čeká méně, pokud mu mezitím děti nevygooglují, že ještě o týden dříve může být operován v Mělníce, a to i s připraveností k mezinemocničnímu mělnění paušálů. Hodně mě ta představa googlujících a vandrujících pacientů, pátrajících po nejkratších čekacích dobách jako rysové po kořisti napříč vlastí, vzrušila.

Pokládám to za dobrodružnou akci i za plného zdraví o dovolené, natož v nemoci. Zajímavě se tak podaří zrušit vztah pacienta k lékaři a pracovišti, neboť je faktem, že opravu auta uvítáme v nouzi také leckde a bez ohledu na známost opravářů. Služba jako služba, praví trh. Přidaná hodnota tímto systémem vznikne, přidáno bude starostí i entropie.

Bude však třeba zohlednit v čekacích dobách na operace mimo endoprotézy ještě pár detailů: dynamiku choroby, naléhavost výkonu, stav pacienta, interkurentní onemocnění, zajištění pooperační péče třeba volným ventilátorem, nutno-li, přání pacienta stran operatéra a podle některých i lunární cyklus. A proč k operacím neseznamovat i se seznamy čekání na CT, MR, PET, endoskopie, radioterapii, rehabilitaci, konzultace, komise, LDN a další zdravslužby? Čili i další činnosti a okolnosti, které nás v medicíně provázejí. Vytvoříme svět seznamů, svazky seznamů, seznamy svazků, jak již dříve nacvičeno mimo resort.

Nepochybně lze vytvořit i počítačový program, nejlépe z podpory EU fondy, jako teď mnohé. Stiskne se pak jen "enter" a ubude starostí s odpovědností. Nebo se to obejde podobně jako již léta existující oficiální příděl tří až čtyř pacientů v ambulanci za hodinu, když běžná realita je v zavedeném systému spíše trojnásobná.

Vyznáme se, známe i půvab objednávání pacientů na čas v oborech neakutních, když sanitní vozy, soukromá auta a veřejná doprava vyvrhnou mezi osmou a devátou zástupy trpících a jakákoli diskuse o objednaných a neobjednaných má přídech neetičnosti, neposkytnutí konsilia, odmítání zdravotní péče, diskriminace a čehokoli trestuhodného. Zkrátka číst a psát si o džungli na sekretariátu či v redakci je něčím zcela jiným než pobyt v džungli skutečné.

Proto je teoretiků řádu džungle podstatně více než džunglových dobrodruhů s mačetou a malarickými horečkami, získanými z reálného džunglového provozu. Leč stále je co zlepšovat jak v praxi, tak na internetu, tak v mediálních besedách a úvahách o vyšším komfortu zdravotní péče za oněch euroocasních 6,8 % HDP. Pacienti tedy zásluhou připravovaných opatření postupně čekat nebudou nebo jen málo a v radosti z transparence. Zbývá možná také shrnout, na co ještě z minula čekají zdravotníci. Mladí lékaři čekají na konzumovatelný režim svého specializačního vzdělávání.

Organizovaní lékaři čekají na posun v platovém ohodnocení. Starší lékaři, ale i děkani a rektoři, čekají už i léta na odpovědi z ministerstva k mnohému. (Zažil jsem, mám příklady k čaji pro zimní večery.) Čeká se trvale a s napětím na platby pojišťoven, kdy a kolik. Pravidelně čekáme na nové koeficienty upravující hodnotu vykonaného díla. Čekáme na analýzy individuálních účtů za zdravotní péči, které by zpřehledňovaly, informovaly, možná i vychovávaly. Čekáme, že se někdy dozvíme, za jaké ceny zdravotnická zařízení poskytují péči, za jaké ceny nakupují, jsou-li významné rozdíly, jak velké a proč. Čekáme na vysvětlení, co jsou a jak se liší regulační poplatky od neregulačních příplatků, případně od zdravotního a lékárenského mýtného. Čekáme, že jakýkoli titul nad rámec Bc., Mgr. a MBA, možná i tolerovatelný MUDr., nebude při nevrcholovém jednání na zdravotním ministerstvu přitěžující okolností. Čekáme, že zákonně povinní členové České lékařské komory a jejich představitelé nebudou na ministerstvu vedeni jako "oni". Čekáme na strukturu státem garantované sítě veřejných zařízení, tvořené v součinnosti státních a samosprávných krajských či městských zřizovatelů. Čekáme, že vedoucí místa budou obsazována ve výběrových řízeních, jak je legislativně stanoveno. Čekáme, že v aspiracích na vedení institucí budou vítězit programy, nikoli mindráky deprivantů. Čekáme, že fakultní nemocnice a lékařské fakulty nebudou dvěma světy na dvou stranách hluboce po léta vyorávané brázdy, ale logickými integrálními funkčními celky. Čekáme, co nového se udá s degenerovanou grantovou agenturou, jejím autismem a outsourcingem.

Život budeme tedy i dále naplňovat čekáním a zápasem s čekáním. Nepochybně se tak bude dít v prostředí oxidačním. Redukujícímu prostředí v této zemi nesvědčí. Míním redukci zbytných a únikových nákladů, lobbismu, pochybných vlivů, flagrantního lhaní či zlodějny. Oxidační prostředí však může přinést proměnu rovněž. Rychle čistí rychlá oxidace čili oheň. Pokud by snad někdo nečekaně zahořel či vzplanul nadějí, vizí, úsilím nebo nadšením.

To zde ovšem po letech zkušeností nehrozí a rychlou očistnou oxidaci možno předem vyloučit. Další možností je pak již pojednávané čekání, neboť také čekací čas i ve vlažnu a za přístupu kyslíku přináší postupnou oxidaci. Pomalou, ale vcelku spolehlivou. Chronická oxidace navíc umožní mnohým a mnohému oxidovat dále a déle, aniž to tolik zraní, což dotyční vítají.

Jediným zápalem tedy nadále zůstane zápal plic, jak medicíně ostatně přísluší. Tím, že bude i na webu postupně jasnější, kdo, kdy, kde, s čím a na co čeká, bude život veselejším, tabulkově zpracovatelným a počítačově dostupným. Virtuálně lepším. Čekání na změnu se někdy v budoucnu zhodnotí, nenaruší-li slibné vedení viry již v systému přítomné nebo chronická zaoxidovanost kontaktů v celé síti.

Zdroj: Medical Tribune