Přeskočit na obsah

Celá vesnice

Následně do první myšlené slupky své sociální cibule vložte dejme tomu pět‑šest lidí, které považujete za své nejbližší. Do další vrstvy třeba deset, do třetí vrstvy patnáct… Nezapomeňte členy jednotlivých vrstev propojit mezi sebou podle toho, jak spolu vycházejí. Obrázek se podobá pavučině.

Vztahy v sociální síti je možné měřit. V USA se užívá Index sociální sítě. Zahrnuje vztah k manželskému partnerovi, rodičům, dětem, tchyni a tchánovi a dalším blízkým členům rodiny, blízkým sousedům, přátelům, spolupracovníkům, spolužákům, lidem v dobrovolnických organizacích, náboženským skupinám a lidem, kteří do žádné církve nepatří. Za každý typ vztahu je jeden bod, nejvyšší skóre je 12. Bod říká, že s lidmi, s nimiž máme nějaký vztah, mluvíme aspoň jednou za dva týdny, osobně nebo telefonicky.

Teď přijde druhá větev zkoumání.

Položíte‑li člověka do skeneru funkční magnetické rezonance, požádáte‑li ho, aby byl v naprostém klidu, nehýbal se, a necháte‑li ho tam bez zevních podnětů, zvuk běžícího stroje se odečítá, zaznamenáte klidovou aktivitu jeho mozku. Každý člověk má svou vlastní. Lze ji chápat podobně jako otisk prstu. Má vztah k řadě poznávacích i sociálních funkcí, a to včetně individuálních rozdílů v popisu vlastní osobnosti.

Vlastní osobnost i osobnost svých blízkých, které dobře znají, lidé popisují v pojmech základních faktorů nejrozšířenějšího modelu lidské osobnosti, Velké pětky, téměř stejně dobře jako profesionální psycholog. Faktory se jmenují otevřenost, svědomitost, extraverze, přívětivost, neuroticismus neboli záporná emocionalita. Ještě nedávno si nikdo neuměl dobře představit jejich neuronální podklady. Teď to možné je a klidová aktivita mozku je jedním z klíčů k jejich pochopení.

Přichází jádro experimentu:

Lidi, kteří jsou přátelé, můžete vystavit stejným zevním podnětům, třeba videozáznamům. Porovnání jejich neuronové odpovědi na takový podnět dokázalo velkou podobnost. Podílí se na ní zejména neuronová síť, jejíž stavba a činnost je podkladem našeho pocitu jáství. Folková neboli běžná psychologie mu říká „má duše“. Konektomika, věda o neuronových a jiných sítích, mluví nejčastěji o síti defaultního módu, DMN, default mode network, nebo o síti autoreferenční.

Přední uzel DMN je ve vnitřní ploše kůry předních částí čelních laloků. Aktivitu této oblasti je možné snímat, jestliže lidé uvažují o sobě. A lze ji také snímat, když lidé uvažují o druhých lidech, například o svém příteli. Aktivita předního uzlu DMN v případě, že uvažují o sobě, je podobná aktivitě běžící v průběhu úvah o příteli. Neuronální aktivita této oblasti mozkové kůry se chová jako druh vzájemného zrcadla. Z toho plyne možnost, že blízcí přátelé chápou, vykládají a pozorují svět podobně. Jestliže je aktivita mozku dvou přátel vzájemně podobná, může být vzájemně podobná klidová aktivita většího počtu lidí v sociální síti?

Tuhle otázku vědci řešili s obyvateli vesnice, která je na ostrově v blízkosti pobřeží Jižní Koreje. Ve vesnici žijí převážně starší lidé, blízcí věkem, rasově homogenní. Spolupracovali rádi. Vědci každému z nich vypracovali sociální síť a profil osobnosti. V síti byla určena vzdálenost od Já k dalším členům sítě. Funkční magnetická rezonance u části vyšetřovaných lidí zjistila klidovou aktivitu jejich mozku a její podobnost s klidovou aktivitou mozku dalších členů sítě, pěkně po dvojicích. Samozřejmě, že byli voleni lidé zdraví.

Vyšetření dokázalo, že klidová aktivita mozku jednotlivých lidí je opravdu podobná členům jejich sociální sítě. Vliv věku, genderu, a dokonce i faktorů osobnosti byl menší, než byl vliv sociální blízkosti, ta je pro podobnost klidové aktivity mozku významnější. Bezprostřední sousedské vztahy tedy mají váhu velkou. Objevem je, že nejde jen o podobnost aktivity mozku, která je výsledkem zevních podnětů, ale o aktivitu niternou, na zevních podnětech nezávislou. Připomíná společné vyladění hudebních nástrojů stejného druhu. Nadto plných 45 procent ukazatelů, z nichž lze vyčíst sociální blízkost, má vztah k DMN. Moje neuronové jáství je tedy funkčně blízké tvému neuronovému jáství.

Výzkum podobnosti klidové aktivity jedincova mozku a klidové aktivity mozku členů jeho sociální sítě se podobá paletě s různými barvami. Experimenty jiných výzkumných skupin doložily, že typ klidové aktivity mozku, individuální mozkový „otisk prstu“, má vztah k činnosti řady dalších sítí.

Například k systémům, na jejichž činnosti závisí empatie, schopnost vcítit se do bolesti druhého člověka. Zjistilo se, že lidé, kteří jsou si v sociální síti blízcí, věnují podobnou pozornost zevním podnětům, například filmu. Z toho plyne, že blízkost v sociální síti neovlivňuje jen sociální vztahy, ale i další funkce, například orientovanou pozornost. Což pomáhá vysvětlit, proč lidé, kteří jsou si blízcí, sdílejí podobný pohled na svět, doslova se vzájemně vylaďují. Z toho plyne možné vysvětlení, proč blízcí přátelé chápou, vykládají a pozorují svět podobně.

Věda bez rozporů neexistuje. Kritická úvaha mluví o možnosti, že je situace opačná. Lidé, jejichž klidová mozková aktivita je podobná, a priori, aniž by se znali, si budou při setkání víc vzájemně vyhovovat. Mohou být a priori vzájemně „vyladěnější“. Takže by jev považovaný za důsledek vzájemné blízkosti mohl být její příčinou. Studie s 68 americkými dívkami ve školním věku a jejich sociální sítí, celkem 5 066 dvojic, výsledky jihokorejské práce nepotvrdila. Bude nutné zjistit proč. Možné je, že americká děvčata k sobě mají podstatně dál než jihokorejští starší vesničané, americký individualismus může chápat pojem „přítel“ odlišně než asijský kolektivismus. Tím pádem mohou americké dívky konstruovat svou sociální síť odlišně.

Takže další experiment:

Sociální vyloučení, které je možné modelovat, snášejí lidé špatně, dospívající dvakrát. Sociální vyloučení se modeluje jednoduše. Hrajete se s počítačovým programem něco podobného košíkové. Postavičky vám nahrávají, odpovídáte. Z ničeho nic vás virtuální spoluhráči začnou ignorovat, hrají jen spolu, přestanete pro ně existovat. Dokonce stačí, když se s vámi bez varování přestane bavit robot. Důsledkem sociálního vyloučení je nepříjemný pocit, bolest ze sociálního vyloučení.

Experiment s 80 dospívajícími jedinci zaznamenával aktivitu jejich mozku v průběhu sociálního vyloučení, míru empatie, kterou mají s bolestí svých bližních, i vztah k hustotě jejich sociální sítě. Změny aktivity mozku vyloučených lidí, jejichž sociální síť byla řídká, se od změn aktivity mozku vyloučených lidí, jejichž sociální síť byla hustá, odlišovaly v neuronové síti, která umožňuje rozlišovat niterné stavy našich bližních. Hle, další kamének do mozaiky.

Pomůže hyperscanning, další vyšetřovací metoda?

Je technicky náročná, velmi nákladná a umožňuje současné snímání aktivity mozku dvou lidí, každého v jednom stroji. Lidé mohou být v průběhu experimentu třeba ve dvou vzdálených městech. Hyperscanning dovoluje sledovat lidské interakce, například aktivitu mozku v průběhu ekonomických her pro dva hráče, stejně tak jako aktivitu mozku dvou přátel sdílejících stejné zevní podněty. Teoreticky si v budoucnosti lze představit hyperscanning snímající aktivitu mozku víc než dvou lidí. Otázku vzájemného vyladění mozku lidí, kteří jsou členy jedné sociální sítě, by vyřešit pomohl.

Zdroj: MT

Doporučené

Fórum: Motivace pro praktiky

29. 11. 2021

Posílení a rozšíření kompetencí praktických lékařů je spojeno s motivací poskytovat pacientům tu nejlepší péči. Padla proto některá preskripční…