Přeskočit na obsah

Chci se dívat, jak hoří svět

Ničivost, které se říká potřeba chaosu, má podle tohoto výzkumu být vyjádřením mohutné potřeby být na sociálním žebříčku nahoře neboli mít vysoký sociální status. V rozvratu a chaosu vidí tito lidé strategii, se kterou je možné dosáhnout vytouženého cíle. Rozbít celou sociální hierarchii jim připadá přitažlivější než snaha na pomalé cestě vzhůru, kterou považují, často ze zkušenosti, za marnou. Lidé tím mohou být doslova posedlí.

Potřeba chaosu je definována jako touha po novém začátku destrukcí současného sociálního řádu a ustavených struktur. Lze ji měřit škálou, která má sedm položek:

1. Přírodní katastrofy v cizích zemích mě příjemně nabudí.

2. Sním o přírodní katastrofě, která zničí většinu lidstva, malá skupina začne se vším znovu.

3. Myslím, že by společnost měla být vypálena do základu.

4. Uvažuji‑li o našich sociálních a politických institucích, nemohu si pomoci: nechť to všechno shoří.

5. Naše sociální instituce problémy nezvládají, je nutné je zbořit a začít znovu.

6. Potřebuji kolem sebe chaos, jestliže se nic neděje, je to nuda.

7. Někdy se cítím, jako bych rozbíjel krásné věci.

Každá položka škály má skóre od 1 do 7, například v položce 3 může být moje potřeba vypálit společnost nepatrná, průměrná, naprostá. Jak častá je mezi lidmi potřeba chaosu, zjišťoval současný výzkum v USA, Kanadě, Spojeném království a v Austrálii, které se v míře polarizace společnosti i sociální nerovnosti liší. Našel čtyři odlišné skupiny. První skupina jsou lidé, jejichž potřeba chaosu je nízká, jejich skóre je minimální. Druhá skupina jsou lidé, jejichž skóre v položkách 1, 6 a 7 je jen nepatrně vyšší, než jsou skóre lidí s nízkou potřebou chaosu, zato mají vyšší skóre v položkách 2–5. Byli nazváni lidmi, kteří chtějí společnost přestavět, protože chtějí strhnout současné struktury v naději, že postaví něco lepšího. Třetí skupina jsou lidé se střední mírou potřeby chaosu, jejich skóre v každé položce se pohybuje kolem středu. Čtvrtá skupina jsou lidé, jejichž potřeba chaosu je vysoká, v jednotlivých položkách mají skóre 6 až 7.

Sečte‑li se podíl lidí, jejichž skóre odpovídá lidem, kteří chtějí společnost přestavět, a lidí, jejichž skóre je vysoké, pak se v USA, Kanadě, Spojeném království a Austrálii pohybuje podíl lidí toužících po nějaké míře chaosu mezi 15–19 procenty, tedy téměř pětina.

Vysoká potřeba chaosu je u lidí na levém okraji politického spektra v USA 3 %, ve Spojeném království 2 %, v Kanadě 7 %, v Austrálii 0 %. Na pravém okraji politického spektra je v USA u 6 % lidí, ve Spojeném království u 9 %, v Kanadě u 12 %, v Austrálii u 7 %.

Postoje lidí s potřebou přestavby společnosti, střední a vysokou potřebou chaosu se v postoji k některým společenským proměnným odlišují. Zpracovány byly USA a Spojené království, ve zbylých dvou zemích byl vzorek nedostatečný.

V USA i ve Spojeném království, ve skupinách, které mají potřebu přestavby společnosti, střední a vysokou potřebu chaosu, byla zjištěna statisticky vysoce významná potřeba zastavit veškerou další imigraci.

Ve Spojeném království lidé ve všech těchto třech skupinách považují islám za vážné nebezpečí pro západní civilizaci. V USA mají tento pocit jen lidé ze skupiny, která má potřebu přestavět společnost.

V USA si lidé s potřebou přestavby a lidé se střední potřebou chaosu myslí, že liberální ekonomie škodí. Ve Spojeném království si to nemyslí. Ve Spojeném království si lidé se střední a vysokou potřebou chaosu myslí, že stát s vysokou mírou sociálního blahobytu (wellfare state) oslabuje lidskou schopnost postarat se o sebe. V USA i ve Spojeném království mají lidé s potřebou přestavby pocit, že nové životní styly přispívají ke kolapsu společnosti. Kdo jsou lidé s vysokou potřebou chaosu? Potřebu chaosu lze chápat jako adaptaci, skrytý postoj daný vztahem mezi rysy osobnosti a sociálním prostředím. Lidé s potřebou přestavět společnost a lidé s vysokou potřebou chaosu jsou nejčastěji mladí muži s nižším než vysokoškolským vzděláním. Výjimkou je Austrálie, kde lidé s nižším stupněm vzdělání spadají spíš do skupiny, které chce společnost přestavět, vysokou potřebu chaosu zde mají lidé s vysokoškolským vzděláním.

Profil osobnosti těchto lidí v pětirozměrném modelu svědčí pro nízkou míru přívětivosti a svědomitosti a vysokou míru záporné emocionality neboli neuroticismu. O těchto osobnostech se říká, že mají nízkou sebekontrolu.

„Vhodné“ rysy osobnosti mají lidé, kteří ve jménu dosažení pozice na sociálním žebříčku vysoce riskují, a lidé orientovaní na sociální dominanci. Lidé s touto orientací věří, že se lidské skupiny snaží snižovat míru vzájemných srážek ideologiemi, které ospravedlňují nadřazenost a nadvládu neboli dominanci některých skupin.

Užívají k tomu tři legitimizující mýty: paternalistické, reciproční a posvátné. Paternalistické mýty mluví o existenci skupin, které nejsou schopny postarat se o sebe, a proto potřebují vedení. Reciproční mýty tvrdí, že se nadřazené a podřízené skupiny vzájemně potřebují. Posvátné mýty vtiskují víru, podle níž je nadřazenost a podřízenost dílo Boží. Častý je u těchto lidí pohled na svět jako na džungli, v níž ve jménu přežití bojuje každý s každým. Opírá se o „sociální darwinismus“, zkreslenou a zneužitou podobu Darwinovy teorie přírodního výběru.

Lidé orientovaní na status existující sociální hierarchii podporují, jestliže jim osobně prospívá. Jsou‑li příslušníky menšiny, pak bývají nespokojeni kvůli rozporu mezi tím, kde sociálně jsou, a tím, o čem věří, že je jejich oprávněným nárokem. Jsou‑li příslušníky většiny, pak jsou přesvědčeni, že místo nahoře je jejich přirozeným právem.

Pouť sociálním žebříčkem vzhůru užívá prestiž a dominanci.

Podkladem prestiže je úcta ke znalostem a dovednostem. Podkladem dominance je zastrašování a donucování. Jestliže je vše, co přispívá k prestiži, omezováno, zbývá dominance. A jestliže se lidé s těmito rysy cítí na okraji společnosti, mohou se zachovat způsobem, jemuž se na Dálném východě říká amok. „Osamělý člověk udeří s absolutní zuřivostí,“ jsou slova jednoho z aktérů školního masakru v Columbine (USA, 1996).

Blízká je temná trojice machiavelismu, psychopatie a narcismu. Lidé s vysokou míru narcismu mohou po nepatrném podnětu, který zpracují jako útok na sebe, propadnout narcistické zuřivosti, která amok připomíná.

Lidé s vysokou potřebou chaosu na rozdíl od lidí s potřebou přestavět společnost idealistickými vizionáři nejsou. Studie je považuje za ryzí nihilisty, kteří mají zájem jen o sebe. Existuje‑li čisté zlo, jsou jeho nositeli.

Lidé, kteří se chovají s krajní ničivostí, jsou někdy považováni za velké. Příkladem je obdiv k masovému vrahovi Andersi Breivikovi.

Nebezpeční mohou být vysoce frustrovaní lidé, kteří jsou přesvědčeni, že už nemají co ztratit. „Spal ten barák!“ říká jejich strategie, přestože jejich frustrace může být z valné části subjektivní pocit. Destrukce může být u marginalizovaných lidí s vysokou potřebou dominance druhem niky, což je souhrn životních podmínek umožňující existenci populace nějakého druhu. Chaos je pro ně výhodné prostředí. „Chaos není jáma. Chaos je žebřík,“ sdělují postavy ze seriálu Hra o trůny. Výrok lze chápat jako autorský postřeh, sebevyjádření a návod k akci.

Zdroj: MT

Doporučené

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…

Fórum: Motivace pro praktiky

29. 11. 2021

Posílení a rozšíření kompetencí praktických lékařů je spojeno s motivací poskytovat pacientům tu nejlepší péči. Padla proto některá preskripční…