Chlap kousl psa

Stará poučka říká, že zprávou není, jestliže pes kousl chlapa, jestliže však chlap kousl psa, o zprávu jde. Obecnější poučka sděluje, že negativní zprávy přitahují větší pozornost než zprávy pozitivní. Pochopitelně. Zkuste si představit zprávu typu „dnes se nic špatného nestalo a pan starosta se choval mravně“. Nuda. Negativní zprávy znamenají ohrožení. Vzrušení. Pozitivní nikoli. Ohrožení věnujeme pozornost. Nudě ne.

Kromě pocitu ohrožení ovlivňuje cenu zpráv jejich neobvyklost, to je odchylka od očekávání. Čím je odchylka větší, tím je lepší. A do třetice: nezávisle na negativitě a neobvyklosti působí jejich sociální význam.

Příklad: zpráva o skonu princezny Diany byla nečekaná. Zpráva o útoku na newyorská Dvojčata 11. 9. 2001 byla jak nečekaná, tak měla velký sociální význam.

O čem se však moc nemluví, jsou myšlenkové předpojatosti.

Je jich moc. Rádi přijímáme ty zprávy, které našemu přesvědčení, pocitům, názorům, vědomostem vyhovují. Nevyhovující zprávy se nám nezdají, nepřijmeme je, považujeme je za mylné, lživé, absurdní, nesmyslné a vůbec špatné. Důvod je známý. Jde o motivované uvažování typu: „Jestliže je X pravda, nebude mi dobře. Protože si přeji, aby mi bylo dobře, X není pravda.“ Psychologové tomu říkají kognitivní disonance. Její princip praví: jestliže máme v hlavě dvě protichůdné myšlenky, které se vzájemně vylučují, není nám dobře. Rozporné myšlenky se mohou týkat našich postojů libovolného druhu, víry, našeho vlastního chování, fakt, která jsou v rozporu s tím, co si myslíme a jak se chováme, co nebo koho máme rádi. Uděláme všechno možné a nemožné, abychom se svého nepříjemného pocitu zbavili. Bez ohledu na skutečnost změníme své postoje, prožívání i chování tak, abychom se dostali do rovnováhy sami se sebou. Vzpomeneme Ezopova lišáka, který se nemohl vyšplhat na zralé hrozny, což ho velice mrzelo. „Stejně jsou kyselé,“ řekl si, a uvedl se tak do rovnováhy sám se sebou.

Jak nás ovlivňují předpojatosti, si vědci vyzkoušeli se větším vzorkem mužů a žen ve středním věku 35 let, kteří nebyli profesionální žurnalisté.

Předložili jim 12 příběhů, v nichž bylo po šesti párech protichůdných informací týkajících se podpory sociálně slabých, pozitivní diskriminace, výdajů na zbrojení, rasových předsudků mezi policisty, podpory práv homosexuálů a zachování biodiverzity.

Úkolem bylo posouzení závažnosti příběhů a významu, který by uveřejnění mělo pro čtenáře novin. Pokusné osoby posuzovaly, jak je zpráva cenná. Následně hodnotily své obecné, sociální a politické postoje ve stupnici 1–7, od vysoce konzervativních po vysoce liberální. Pak byly požádány, aby na všech šest témat sdělily svůj názor.

Příklady:

• Příjemce sociální podpory ve vašem městě byl uvězněn, protože podvodně získal podporu ve výší 25 000 dolarů.
• Nová studie doložila, že příjemci poukázek na potraviny ve vašem státě nedostávali dostatečné množství poukázek na to, aby jim kryly náklady na dostatečně výživné jídlo, jak je definuje Americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb.
• Nová studie dokázala, že osobní majetek téměř poloviny majitelů stavebních firem, kteří v rámci pozitivní diskriminace dostávali peníze, převyšoval jeden milion dolarů.
• Nová studie ukázala, že ve státech, které pozitivní diskriminaci zakázaly, klesl podíl univerzitních studentů pocházejících z menšin o 25 procent.
• Studie ukázala, že USA vydává na armádu víc než dalších následujících osm států dohromady.
• Studie ukázala, že americká armáda pravděpodobně není s to bojovat ve dvou válkách současně, což je cíl daný americkou vojenskou doktrínou.
• Nová studie zjistila, že řada ohrožených druhů je blíž zániku, než se vědci domnívali.
• Nová studie ukazuje, že řada ohrožených druhů je ve skutečnosti početnějších, než byl původní předpoklad.

Zprávy, které hodnotitelé považovali za dobré zdůvodnění vlastního postoje, považovali za cennější než zprávy, které byly podkladem pro opačný postoj.

Takže to dopadlo docela stejně jako ve starém a slavném Lynchově experimentu se zdůvodněním trestu smrti. Zastáncům a odpůrcům byly v experimentu předloženy výsledky vymyšlených vědeckých prací, které svědčily v jeho prospěch i v neprospěch. Zastánci i odpůrci volili ty práce, které podporovaly jejich stanovisko. Opačné studie považovali za špatné.

Poněkud vyšší míra předpojatosti byla doložena u lidí, kteří uvedli, že se značně zajímají o politiku, a kupodivu také u lidí, jejichž postoje jsou liberální, v evropském slova smyslu tedy „levicové“.

Nečekané zjištění bylo, že vyšší cenu hodnotitelé nepřičítali zprávám, které pro ně byly překvapující, ale zprávám, o nichž si mysleli, že by jim měli věnovat pozornost druzí lidé. Z čehož plyne, že jejich zájem je přesvědčit jiné lidi o tom, aby sdíleli jejich vlastní politické hodnoty.

Myslí si někdo, že by profesionální žurnalisty ovlivňovaly jejich vlastní předpojatosti méně? Představte si, že poznávacích předpojatostí je asi osmdesát a mávají s námi, byť se jakkoli snažíme, aby nemávaly, natož když se nesnažíme.

Například: jestliže jsou důsledky očekávaného rozhodnutí kladné, vyhýbáme se riziku, jestliže jsou záporné, riskujeme.

Ze stejné informace vyplyne odlišný závěr, což záleží na tom, kdo a jak ji předloží: Senátu důvěřuje 21 procent dotázaných. Sedmdesát devět procent dotázaných Senátu nedůvěřuje.

Lidé chtějí věřit, že svět je v podstatě spravedlivý. Diví se, že není, čehož si povšiml starozákonní Kazatel (7:15): „Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.“ Poznávací předpojatostí je, že lidské činy přinášejí lidem, kteří jsou jejich aktéry, morálně spravedlivé a odpovídající důsledky. Předpojatost vychází z mylné představy kosmické spravedlnosti, řádu, stability, spravedlivého trestu za vinu.

Honoré de Balzac ve Ztracených iluzích zmiňuje novináře, jenž ve dvou různých listech uveřejňoval zcela protichůdné kritiky. Platili ho za to docela slušně. Román vznikal v letech 1837–1843. Asi to byla nadsázka a také je to dávno. Nebo ne?

Vybavil se mi starší příklad. Karneadés z Kyrény, filosof, navštívil Řím a pronesl v jednom dni přednášku s tvrzeními týkajícími se spravedlnosti. Dokázal je dokonale. Následující den je stejně dokonale vyvrátil. Římská mládež byla nadšená. Cato Starší se zhrozil a doporučil toho cizince s hadím jazykem z Města vypráskat, přestože šlo o hlavu aténské Akademie, ale nestalo se tak. Karneadés odešel ve vší zdvořilosti a vrátil se do Atén. Udělali byste z toho dvě odlišné zprávy lahodící zaměření vašeho sdělovadla, nebo zprávu jednu? Matení veřejnosti se neobávejte. Téměř každý jedinec, který ji zaznamená, se bude chovat jako Ezopův lišák a vy budete vypadat nestranně.

Zdroj: MT