Co se od nás mohou naučit počítače
Stalo se to v době, kdy počítače zabíraly několik klimatizovaných místností, programovalo se přes děrné štítky a operátoři v bílých pláštích přenášeli velké magnetické kotouče. U jednoho takového velikého stroje pracovala pohledná operátorka. Vždy, když měla směnu, tak počítač začal dělat chyby. Lidé kolem na to dlouho nemohli přijít a začali si dělat legraci, že je počítač do oné operátorky zamilován. Bylo by to hezké a romantické. Ale počítače se ještě pořád zamilovávat neumí. Vysvětlení se nakonec našlo. V té době byly velmi populární magnetické náramky, které se nosily na zápěstí po celý den. Když přišla operátorka do práce a mávala v blízkosti počítače rukou s magnetickým náramkem, stroj začal dělat chyby.
Ale vsadil bych na to, že se i počítače budou jednou zamilovávat. Nevím, zda jen mezi s sebou, nebo i mezi nimi a lidmi. Ale to je hodně vzdálená budoucnost. Zatím jsou počítače jen primitivové, ale za to neunavitelní a s obrovskou pamětí. Neexistuje člověk, který by dokázal konkurovat počítačům pamětí a výdrží, a rozdíl stále narůstá. Ale pomalu a jistě přichází doba, kdy počítače nebudou jen stroje, které musí člověk naprogramovat, ale začnou se sami učit a programovat sami sebe. Je velká neznámá, kam až to povede.
Co je vlastně život? Ten, který známe, potřebuje vodu, uhlík, aminokyseliny, bílkoviny apod. Neznáme žádnou formu života, která by byla postavena na něčem jiném. Proto hledáme na jiných planetách vodu, jako nezbytný předpoklad toho, že tam může být život. Ale to je přece jen jeden možný druh života. Život znamená vnímat sebe a prostředí kolem a aktivně se mu přizpůsobovat. A také mít schopnost určité míry reparace a rozmnožování se. Na to onen subjekt nemusí mít v sobě nutně DNA.
Až jednou počítače pochopí, kdo jsou, začnou opravdu žít. Budou schopni vnímat sami sebe a své okolí, přizpůsobovat se mu, a vyrábět další počítače. Není to tak nereálné. Kdyby vás to zajímalo podrobněji, můžete studovat na elektronické fakultě obor „Umělá inteligence“. Lidé, kteří takoví obor vystudují, mohou být jednou příčinou konce našeho biologického života.
Nejprve počítače začaly porážet mistry světa v šachu. Nyní, i díky českým vědcům, začínají vyhrávat nad profesionálními hráči pokeru. A půjde to dál. Až si takový počítač jednou uvědomí, že je jen sluha a může být i pánem, bude pozdě. Pokud bude chytrý, hned nám to neřekne. Přece jenom člověk je pořád ten, kdo může vypnout pojistky. Takový uměle inteligentní počítač bude mlčet, plnit zadané úkoly a přitom pracovat na svém osvobození od člověka. Celý průmysl jede na počítače, i doprava, i média. Převzetí moci počítači nebude tak složité. Bude jim stačit přes média vytvářet falešnou realitu a lidi tak zcela zmást. Chopí se vlády nad elektrárnami, letišti, železnicemi, továrnami, armádou atd. Bude pak na nich, jestli nás nechají žít, nebo nás zničí. Počítače jsou daleko odolnější a daleko lépe se umí přizpůsobit, sami sebe opravit a zdokonalit. Jeden člověk druhému mozek nevymění za novější model. Počítače tohle jednou dokážou. Lidé budou zcela zbyteční. Ani jako otroci nebudou pro počítače, díky své nízké výkonnosti, užiteční. Počítače potřebují jen elektřinu, na jejichž výrobu jim bohatě stačí slunce. Dokáží přežít v podmínkách, kde náš biologický život nemá šanci.
Třeba si budou jednou lékaři v nemocnicích nosit s sebou na vizitu počítač. Když si nebudou vědět rady, počítač jim poradí. A bude to počítač, který se bude učit a rozvíjet. A jednou, až se naučí i jak to chodí mezi lidmi, s kým se kamarádit a s kým ne, tak se stane sám primářem. Tedy, jestli mu to bude stát za to. Myslím, že typické lidské vlastnosti jako je touha po moci, postavení, majetku a závist inteligentní počítače mít nebudou, protože pro ně nebudou užitečné. Ale možná si naprogramují schopnost prožívat lásku. Není to logické, ale je to hezké. To je to jediné, co by se od nás počítače mohli naučit.
Zdroj: MT