Co viděl profesor Jirsa a co uvidíme v medicíně za 60 let
Přesně před 60 lety, v prosinci 1953, vyšlo jedno z čísel Časopisu lékařů českých a v něm článek profesora Milana Jirsy pojednávající o jednom z prvních diagnostických využití ultrazvuku v medicíně. Prof. Jirsa z I. interní kliniky tehdejší Fakultní nemocnice I a Fakulty všeobecného lékařství udělal za svůj dlouhý život mnoho objevů. V 90. letech mně tento článek věnoval se slovy „možná jsme byli skoro první na světě“. Rakouský psychiatr Karl Theodor Dussik zkoumal odrazy ultrazvuku v mozku již v letech 1941–1942. Skotský profesor Ian Donald rozvinul metody hlavně v porodnictví počátkem 50. let.
Profesor Jirsa mohl být opravdu první, kdo se díval na orgány dutiny břišní. Přivezl tehdy ultrazvukový defektoskop z ČKD, díval se, jak vypadá pohled do břicha, na stehno a jak vypadá skleněná tyčinka vložená do jater na patologii. O tom pak napsal do Časopisu lékařů českých. Ještě 25 let nato, když jsem já začínal s klinickou medicínou, se o ultrazvuku vědělo relativně málo a na fakultě se kromě porodnických aplikací v klinických oborech nezmiňovalo skoro nic. První knihu o ultrazvuku v porodnictví vydal u nás prof. Čech až v roce 1982. První skripta o echokardiografii jsem si koupil také v této době až dlouho po promoci a abdominální sonografie se u nás v nemocnici dělala jen na centrálním rentgenu u chirurgické ambulance a pacienti se objednávali dlouho dopředu.
Dnes stojí ultrazvukový přístroj skoro v každé ambulanci a nějaká moderní zobrazovací metoda je použita u každého pacienta.
Pokrok v medicíně je stimulován hlavně technologickým rozvojem. V 50. letech minulého století by nikoho nenapadlo, že za 60 let uvidíme do organismu na milimetry přesně a víceméně uvidíme in vivo i buňky. Nedávno přednášeli na našich diabetologických seminářích oftalmologové a úplně mně vyrazilo dech, když jsem viděl, jak je možno na CT zobrazit vrstvy sítnice. Vidíme jednotlivé buňky tak, jako za mých studií na histologickém preparátu. Podobně dnes magnetická rezonance, CT, PET či PET‑CT vidí i ten nejmenší nádorek v těle. Zobrazovací metody pokročily v medicíně neuvěřitelně.
Myslím, že co bude v roce 2013 používáno v diagnostice a léčbě, si v roce 1953 nedokázal nikdo představit. Možná si lékaři mysleli, že za 60 let budeme diagnostikovat například nádory z kapky krve, že budeme nahrazovat rozhodnutí lékaře rozhodnutím počítače nebo že genetika bude předvídat celý osud jedince.
To vše se ukázalo zatím být utopií. To, že rigidní endoskopy nahradí něco ohebného, se asi předpokládat dalo. Nikdo ale nepředpokládal takový rozvoj komunikačních technologií. Také rozvoj farmakoterapie byl asi dopředu odhadnutelný a možná byl predikovatelný i rozvoj biologické léčby. To, že zobrazovací metody tak úspěšně a radikálně ovládnou celou medicínu, nečekal asi nikdo.
Podobně sporná je otázka dalšího vývoje medicíny dnes. Kam se bude ubírat diagnostika a léčba za příštích 60 let? To je velmi těžké odhadnout. Možná nevíme ani to, čím nás v medicíně překvapí i nový rok 2014, který začne za pár dnů.
V roce 2000 vydalo nakladatelství Evolving studio knihu Medicína třetího tisíciletí. Je zajímavé, že po 13 letech byla většina odhadů předních odborníků mylná. Jisté je, že za 60 let se nebude používat skoro žádný lék používaný dnes.
Také myslím, že mnoha nemocem bude možno předcházet a preventivní medicína se určitě rozvine ze všech medicínských oborů nejvíce. Bude pravděpodobně také možné buňky a orgány pěstovat, budou se implantovat orgány umělé. Zcela jistě však bude využíváno široké spektrum zobrazovacích metod. Určitě se rozvine zobrazování i na zcela nových principech. Možná by nejlépe, co bude s medicínou za 60 let, odhadl právě profesor Jirsa. Škoda, že už není mezi námi.
Zdroj: Medical Tribune