Přeskočit na obsah

Data jsou základním předpokladem pro řízení zdravotnictví

 

  • ÚZIS se stal spolupracujícím centrem WHO‑FIC po svém zapojení do mezinárodních aktivit WHO. Můžete některé z těchto aktivit popsat?

Od roku 2015 se postupně účastníme jednak pravidelných konferencí WHO‑FIC (Family of International Classifications) Network, jednak i průběžné činnosti pracovních skupin, například pro vývoj Mezinárodní klasifikace zdravotnických intervencí (ICHI) nebo pro vzdělávání a implementaci klasifikací. V případě ICHI jsme se podíleli na testování betaverze, kdy jsme zkoušeli reálné klinické případy zařadit podle nově vznikající klasifikace (tzv. field testing). Účastníme se vzdělávacích akcí WHO a organizovali jsme v Praze například workshop expertů zemí Visegrádské skupiny v roce 2019 s tématem Mezinárodní klasifikace nemocí. Od loňského léta pak máme stálé členy celkem v devíti pracovních skupinách WHO‑FIC Network. Velký balík práce ovšem představuje také převádění mezinárodních standardů na národní úroveň, kvůli čemuž jsme s WHO v intenzivním kontaktu. V současné době nás nejvíc zaměstnává překlad 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN). MKN je nástroj, pomocí kterého se vykazují (kódují) ve všech zemích světa zdravotnická data. MKN umožňuje v těchto datech zaznamenat například, kdo měl cukrovku, kdo infarkt a kdo melanom, a ve výsledku spočítat, kolik kterých případů bylo. V České republice se používá 10. revize MKN. 11. revize byla schválena v květnu 2019 a členské země WHO jsou v různé fázi přechodu na ni, většina ji musí nejprve přeložit, tak jako my.

 

  • Jaké jsou aktuálně největší konkrétní úkoly, na kterých WHO‑FIC pracuje, a co mohou přinést pro řízení zdravotní politiky a pro lékaře?

WHO‑FIC vytváří a spravuje tři hlavní mezinárodní klasifikace. Zmínil jsem MKN, která je široce používána. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) popisuje různá funkční omezení, která souvisejí se zdravím (tzv. bio‑psycho‑sociální model disability). Když to popíšu na příkladu, pacient po cévní mozkové příhodě může mít jen lehké pohybové následky, poruchy řeči nebo podle rozsahu onemocnění vlastně jakékoli neurologické postižení až po poruchy vědomí. MKF umožňuje pacienty s různými následky a jejich tíží standardizovaně popsat, funkční postižení kvantifikovat a sledovat jejich vývoj v čase, například zlepšení po úspěšné rehabilitaci.

Třetím pilířem, který je zatím ve vývoji (také jsem výše zmiňoval jeho testování), je Mezinárodní klasifikace zdravotnických intervencí (International Classification of Health Interventions, ICHI). ICHI definuje standard pro intervence, zákroky, procedury ve zdravotnictví, tedy to, co v českém prostředí zvykově pojmenováváme jako zdravotní výkon.

Co mohou tyto tři produkty přinést pro řízení zdravotní politiky? Že budou správně, dostatečně podrobně a přesně kódována zdravotní data a data jsou základním předpokladem pro řízení jakéhokoli systému, natož natolik složitého a komplexního jako zdravotnictví. V ideálním případě (a produkty WHO‑FIC k tomuto cíli směřují) by pak přínosem pro lékaře bylo, že jejich použití je natolik snadné a nezatěžující, že by o jejich existenci skoro nevěděli. Zde je ale nutnou podmínkou existence pokročilých informačních systémů a procesů práce se zdravotnickými informacemi.

 

  • Je práce na mezinárodní standardizaci a klasifikaci významná pro digitalizaci zdravotnictví?

Pro digitalizaci potřebujete standardizaci a jednoznačné kódování obsahu, tedy ve zdravotnictví klinického významu. Přestože v době svého vzniku MKN fungovala jen jako papírový telefonní seznam nemocí, v poslední době se snaží přizpůsobit plně digitálnímu užití a stát se slovníkem sloužícím pro překlad klinické řeči do elektronického záznamu a zpět. Méně klasifikace a více terminologie. Méně obecných položek jako „onemocnění dýchací soustavy při jiných nemocech zařazených jinde“ a více konkrétních jako „chronická neuropatická forma Gaucherovy choroby“. Je s tím spojen mnohem větší detail, který nové verze klasifikací přinášejí, a řádově větší obsah (statisíce identifikovaných termínů a synonym). MKN‑11 se lékaři ve službě do kapsy pláště nevejde, a dokonce ani nebude vydávána v papírové podobě. Od toho máme databáze, fulltextové vyhledávání, mobily, tablety a v budoucnu třeba hlasová rozhraní.

 

  • Zaznívají kritické hlasy, že WHO nestanovila standardy pro vykazování úmrtí na onemocnění COVID‑19. Jak to je?

WHO‑FIC vyčlenila specifické kódy MKN‑10 pro identifikaci COVID‑19 již v únoru 2020 (kódy U07.1 a U07.2 rozlišující, zda diagnóza byla, nebo nebyla provedena na základě výsledku laboratorního vyšetření). V září byly doplněny kódy pro tzv. post‑covid conditions (U08.9, U09.9, U10.9), tyto kódy jsou nyní již i v českém vydání MKN‑10. Nejnověji v lednu 2021 v mezinárodním vydání mimořádně přibyly i kódy související s očkováním proti COVID‑19. Z hlediska pokynů pro vykazování úmrtí existuje podrobný materiál k certifikaci úmrtí asociovaných s COVID‑19 (https://www.who.int/publications/i/ item/WHO‑2019‑nCoV‑mortality‑reporting‑2020‑1). Ten WHO vydala v dubnu 2020, tedy v době, kdy již k úmrtím reálně docházelo. Standardy však stanoveny byly a z hlediska příčin smrti budou ve finálních statistikách data relativně srovnatelná a vyhodnocena dle jednotné metodiky.

S průběžným reportováním aktuálních počtů úmrtí na COVID‑19 se každá země vypořádává po svém, v rámci možností národních informačních systémů, a ne vždy jsou pokyny WHO naplňovány.

 

  • Jsou také evropské aktivity pro standardizaci termínů nebo dat ve zdravotnictví?

Česká republika se účastní například projektu X‑eHealth Exchanging Electronic Health Records, kde vznikají evropské standardy pro výměnu zdravotních záznamů. Ale zde se ÚZIS účastní pouze v expertních pracovních skupinách. Z hlediska významových (sémantických) standardů je cílem tvorba a implementace standardů globálních, kam patří standardy WHO. Příkladem mezinárodního systému, ke kterému se v některých oblastech standardizace významu evropské projekty přiklánějí, je terminologický systém SNOMED CT. 2

ÚZIS je dále na evropské úrovni například součástí projektu RD‑CODE, který implementuje a rozvíjí terminologický systém vzácných nemocní ORPHAcodes.

V některých oblastech ale realita pokulhává a jednotlivé státy berou zavděk proprietárními národními řešeními, protože mezinárodní standard neexistuje, nemá potřebný detail nebo není široce akceptován. Příkladem je oblast klasifikací zdravotnických prostředků.

 

  • Jaké státy mohou být vzorem, co se týká standardizace a práce s daty o zdraví a nemocech?

Z hlediska využívání mezinárodních standardů bych vyzdvihl Německo, Nizozemsko a skandinávské státy nebo třeba Kanadu. Samostatnou kapitolou jsou pak Spojené státy americké, které ale mají specifický systém zdravotnictví i práce se zdravotnickými daty, kde velkou sílu mají komerční zdravotní pojišťovny a velcí poskytovatelé. Všem těmto státům je ale společné něco, co v České republice postrádáme – dlouhá tradice samostatného oboru management zdravotnických informací (health information management) a jeho profesionalita doprovázená etablovaným systémem vzdělávání.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené