Doc Anders: Katatonie není schizofrenie

K této otázce mě napadá více mýtů, které se tradují, ale za velmi důležité považuji dva problémy týkající se benzodiazepinů.

První je podávání anxiolytik, hypnotik a opiátů u starších jedinců, které vede společně s jinými léčivy (např. antibiotiky) a samotným tělesným stavem (např. dehydratací, infekcí) buď k indukci deliriózního stavu (= zmatenosti), nebo k prohloubení kognitivního deficitu, který může končit i rychlým nástupem klinicky manifestní demence. Vždy se zvyšuje riziko negativního vyústění případu.

Druhý problém, o kterém často nevědí ani sami psychiatři, je léčba katatonních stavů doprovázejících různá psychická, ale i tělesná (!) onemocnění. Katatonie byla zpočátku považována za jednu z forem schizofrenie, nicméně v poslední verzi klasifikace stojí již samostatně. Jde o rozpoznatelný, verifikovatelný a léčitelný behaviorální syndrom, projevující se až u 10 procent psychiatrických pacientů hospitalizovaných a u neznámého počtu pacientů interních a chirurgických oddělení. Katatonii je nutno zvážit v diferenciální diagnostice u všech pacientů, u nichž došlo k akutní změně motorických projevů, tj. při mutismu, excitovanosti, deliriu, stuporu, abnormálních řečových projevech, manýrismu a repetitivních rytmických aktivitách. Pro katatonii jsou charakteristické přechody mezi agitovaností a stuporem. Druhým diagnostickým vodítkem je tělesná teplota. Horečka provázená autonomní dysregulací je známkou maligní hypertermie, která je vždy život ohrožujícím stavem. A nyní to zásadní – léčí se benzodiazepiny nebo aplikací elektrokonvulzí, zásadně však ne aplikací incizivních antipsychotik typu haloperidol (dokonce zvýší riziko komplikací a negativní modifikaci průběhu onemocnění). Zda jde o katatonii, lze snadno ověřit podáním zolpidemu (pacient rozkousá jednu tabletu), kdy dojde během několika minut ke změně klinického stavu pacienta. Léčba se zkracuje a pacienti nejsou vystaveni nežádoucím účinkům odcházející skupiny antipsychotik.

Zdroj: MT