eNeschopenka – jednooký král elektronizace zdravotnictví
Za hlavní přínos elektronizace zdravotnictví považuji zejména úsporu času pracovníků, efektivnější spolupráci mezi lékaři a sestrami a přehlednější vedení evidence pacientů. Ačkoli je téma elektronizace zdravotnictví v České republice v posledních letech často diskutováno a sem tam můžeme vidět i mírný posun, stále zůstává většina potenciálu nevyužita. To je dáno především faktem, že nové technologie a projekty slouží hlavně potřebám státu, a nikoli jednotlivým účastníkům systému zdravotní péče. Výjimku může představovat zavedení elektronických neschopenek, respektive těch plně funkčních (od 1. 1. 2020), které konečně mohou lékařům prakticky pomoci.
Hlavní výhodu plně funkční eNeschopenky vidím v tom, že lékařům konečně ušetří výrazné množství času, který v současné době tráví administrativou. Oproti své předchozí (současné) verzi řeší tento problém komplexně, odpadne nutnost vyplňovat pět papírů ke každé neschopence. Tento projekt tedy vnímám jako mnohem větší pokrok než například eRecept. Ten kdysi dávno vznikl především proto, aby pomáhal chránit pacienty před lékovými interakcemi a ušetřil peníze díky eliminaci duplicit – tyto výhody ale v současnosti bohužel nenabízí. Aby mohl eRecept tento svůj potenciál naplnit, muselo by dojít ke změně legislativy. Ze stejného důvodu bohužel nenabízí ani další užitečné funkce, jako jsou lékový záznam pacienta a možnost uvedení více položek na jednom receptu. Po mnoha letech strávených vývojem a vynaložení prostředků v řádu stovek milionů korun tu máme náhražku papírového receptu, kdy pacient místo něj obdrží čárový kód prostřednictvím SMS zprávy nebo e‑mailem – v zásadě polotovar.
Rozhodně bych tedy byl opatrný označovat navrhované řešení eNeschopenky za nějaký trend v celém procesu elektronizace zdravotnictví České republiky. V mezičase totiž vznikla konkrétní strategie celého procesu elektronizace, která se nicméně nedodržuje. Rovněž aktivity spojené s pacientským souhrnem neprocházejí veřejnou diskusí. Efektivně působící projekt eNeschopenky tedy můžeme mezi ostatními považovat za výjimku potvrzující pravidlo.
Navíc je zde stále otázka praktické realizace eNeschopenky. Zatím totiž nejsou k dispozici všechna rozhraní, informace a další parametry potřebné k tomu, aby byly lékařské softwary připraveny. Bude tedy hodně záležet na spolupráci s Českou správou sociálního zabezpečení, která má tuto problematiku v gesci.
Zdroj: MT