Fórum: Česko (snad) na startu vakcinace proti COVID‑19
Co se tedy zatím ví? ČR si rezervovala devět milionů dávek pro 5,5 milionu lidí za 1,8 miliardy korun a o dalších 14 milionech dávek vyjednává. Vakcinace bude zdarma, přednostně budou očkováni senioři a zdravotníci. Jak ale bude zajištěna distribuce, když část vakcín musí být skladována při –75 °C? Jak bude zajištěna evidence těch, kteří na očkování mají přednostní nárok, jak úhrada? Počítá se s náhradou újmy způsobené očkováním? Oslovili jsme několik lékařů s otázkou: Co se podle vás do Vánoc ještě musí odpracovat, aby bylo reálné vakcinační program v příštím roce spustit?
- MUDr. Pavel Vepřek,
člen představenstva Nemocnic Plzeňského kraje a. s.
Protože nevím, co už je odpracováno, mohu nabídnout jen přehled kroků, které je potřeba k tomu udělat, a někdo zasvěcený si pak může odfajfkovat, co je hotovo. Pravděpodobnost, že začátkem roku 2021 bude na světě bezpečná a účinná vakcína, je vysoká a my bychom měli mít do té doby vyřešený způsob, jak ji dostat do ordinací praktických lékařů současně s jejími příjemci. To první je logistická operace od registrace, nastavení úhrady, způsobu nákupu, distribuce, skladování, po zajištění aplikace. To druhé znamená přesvědčení veřejnosti, že očkování je věc správná a potřebná, výběr těch, kterým bude jeho dobrodiní nabídnuto v prvním kole, ve druhém, ve třetím…, a jejich cílené oslovení. I když se naše státní správa obecně netěší dobré kondici, věřím, že projekt vakcinace proti COVID 19 je natolik zásadní, že je již připraven v potřebném detailu a jeho realizace nás vrátí k normálnímu životu.
- MUDr. Hana Cabrnochová, MBA,
místopředsedkyně České vakcinologické společnosti ČLS JEP
Nejdůležitějším dokumentem by měla být strategie očkování proti onemocnění COVID‑19. Materiál by měl definovat rizikové skupiny pro očkování v první fázi, způsoby distribuce, kde budou očkovací centra a co je nezbytné pro jejich fungování, podmínky úhrady očkování a distribuce, nutné zákonné normy pro zahájení očkování. Připravena musí být i evidence provedených očkování, systém sledování nežádoucích účinků. Jakmile bude očkovací látka proti onemocnění COVID‑19 registrována pro použití v EU a bude zahájena její distribuce do ČR, měli bychom již v předstihu mít jasno v klíčových otázkách a s využitím provakcinační kampaně by mělo být dosaženo co nejvyšší proočkovanosti populace s prioritou pro rizikové skupiny v první fázi.
Epidemie již probíhá velmi dlouhou dobu na to, aby nám bylo jasné, že bez očkovacích látek se nám ji zastavit nepodaří.
- Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, LL.M.,
výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu
Vzhledem k tomu, že první dávky vakcín proti COVID‑19 můžeme očekávat již v letošním roce, další potom počátkem a v průběhu roku příštího, čeká nás skutečně velké množství práce. Na jedné straně je nezbytné, aby zákonodárci dokončili novelu zákona o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látky pro očkování proti onemocnění COVID‑19 a Ministerstvo zdravotnictví ČR by mělo finalizovat Národní strategii očkování proti nemoci COVID‑19. To jinými slovy znamená, že je třeba precizovat cílové skupiny očkování i s ohledem na ekonomicky aktivní část populace, dojednat podobu distribuce vakcín (i těch, které vyžadují extrémně nízké chladové podmínky), specifikovat organizaci očkování (opět s ohledem na vakcíny vyžadující chlazení na velmi nízkou teplotu), zajistit shodu ve věci úhrady vakcín atd. V neposlední řadě je nutné co nejdříve spustit precizovanou edukační kampaň zaměřenou na podporu očkování. Dosavadní výsledky populačních průzkumů totiž ukazují, že většina lidí nemá dostatečné, vědecky podložené informace o COVID‑19 a nechává se strhnout obrovským dezinformačním tlakem.
To může vést k vyššímu procentu odmítání očkování, kterého se odborníci obávají. S jistotou totiž víme, že pouze 60–70procentní proočkovanost populace zastaví šíření viru a umožní nám návrat do běžného života bez neustálých lock‑downů.
- MUDr. Petr Smejkal,
hlavní epidemiolog IKEM, člen týmu KoroNERV‑20
Myslím, že nejdůležitější bude informační kampaň. Rozhodně by pomohlo, aby výrazné osobnosti české medicíny, vědy, kultury, politického života se vyslovily pro očkování, nechaly se případně i vyfotit, jak jsou očkovány. Zdravotníci musejí jít příkladem, nejen proto, že jsou sami ohroženi a je nutné zabránit nozokomiálnímu přenosu, ale když se my zdravotníci očkovat nenecháme, lidé tomu nebudou věřit.
Dále je nutné vytvořit síť míst, kde se bude očkovat, praktici sami to nemohou zvládnout, po vzoru západních zemí bych navrhoval zapojit lékárny, nemocnicím dát možnost očkovat ambulantně veškeré jejich pacienty, především z rizikových skupin, a z těchto skupin všechny hospitalizované – kupř. před propuštěním pacienta domů.
Samozřejmě je nutné vyřešit i logistiku, uskladnění vakcín atd., ale nejdůležitější je vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. A pořád vyvracet dezinformace, je jich mnoho už nyní.
- MUDr. Cyril Mucha,
člen výboru SVL ČLS JEP
Pokud připustíme, že onemocnění virem SARS‑CoV‑2 je zejména z epidemiologického hlediska velkým problémem pro společnost (a většinový názor takový je), je jasné, že nemáme moc možností, jak tomuto problému čelit: Buď neustálé otevírání a zavírání společnosti, na kterém si často povzbuzují své ego narcističtí politici a bohatnou lobbisté, nebo kolektivní imunita. Té se může dosáhnout buď promořením, nebo očkováním. Nekontrolované promoření má dva základní problémy: 1) riziko exponenciálního růstu případů a zahlcení zdravotního systému, který poté není schopen poskytovat ani běžný zdravotní servis, 2) ohrožení zejména oslabených, kteří paradoxně ale mají na šíření nejmenší vliv. Jestliže se má tedy společnost vrátit k „normálnímu“ chodu, není jiné racionální řešení než očkování.
Stát by měl tyto jednoduché axiomy lidem „lidskou řečí“ vysvětlovat a vysvětlovat. Velkou podporou by bylo, aby politici očkování nezpochybňovali a nechali se např. očkovat „v přímém přenosu“. Pomocí by též bylo, aby se na jedné straně nebagatelizovala případná rizika, ale otevřeně se o nich hovořilo, a aby stát převzal odpovědnost za možné následky. Při propagování očkování by stát měl postupovat spíše metodou medu (možnost práce navzdory příp. pandemickým opatřením, možnost návštěv v pobytových seniorských zařízeních, možnost cestování, prominutí povinnosti karantény v případě kontaktu s nakaženým apod.) než metodou biče (tedy nařizování, nebo dokonce vynucovanou povinností se očkovat).
K propagování by se měly využít všechny komunikační kanály včetně těch moderních, tedy sociální sítě, neboť odpůrci očkování je využívají především.
Zdroj: MT